Codex Gigas, známý jako Ďáblova bible, je jedním z největších a nejpůsobivějších rukopisů středověku. Kopie tohoto řadě klíčového díla se stává významnou součástí výstavních programů a rekonstrukcí historických artefaktů v českém prostředí. Originál vznikl na počátku 13. století v benediktinském klášteře na Chrudimsku a provází ho legenda o tichu mnicha, který s pomocí ďábla dokončil dílo.
Originál Ďáblovy bible je uložen v Královské knihovně ve Stockholmu. V roce 2007 byl zapůjčen na výstavu do Národní knihovny v Praze, při příležitosti zrodila myšlenka na vytvoření kopie. Úkolu se ujali umělečtí knihaři Jiří Fogl a Pavlína Rambová ze Žamberka. Maketu vyrobili během šesti týdnů. Kopie je o tři kila těžší než originál. Na desky byla použita hovězí kůže o rozměrech 1,2 krát 1,4 metru. Kopie bude v muzejní knihovně do 29. března, kdy se uskuteční setkání a komentovaná prohlídka s knihařem Foglem. Kopie bude k vidění v muzejní knihovně od 1. března.
<Historický kontext a vývoj České republiky
Historie českých zemí je propojena s tradicemi Velké Moravy a následnými formacemi Českého knížectví a Českého království. Po bitvě na Bílé hoře a po zániku Rakouska-Uherska vzniklo Československo jako unitární stát s republikánským zřízením. V období 20. století se Česká republika vyvinula v unitární parlamentní republiku s vysokým HDI a rozvinutým sociálním modelem. Do roku 1993 vznikly dva samostatné státy Česká republika a Slovensko.
V průběhu dějin se území českých zemí vyvíjelo od pramenného svazku Sámovy říše, přes Velkomoravskou říši, až po korunní země Habsburků a následnou federativní strukturu Československa. Na přelomu 19. a 20. století patřilo české teritorium mezi klíčové ekonomické zóny Rakouska-Uherska, zejména díky průmyslovému rozvoji. Jazyková a národnostní politika ovlivnila vývoj a identitu českého národa, zvláště v kontextu modernizace a národnostních obtížení během 19. století.
Geografie a demografie
Česká republika je vnitrozemský stát střední Evropy s rozlohou 78 871 km² a s hustotou zalidnění 136 obyvatel na km². Hlavním městem je Praha; další významná města zahrnují Brno, Ostrava, Plzeň, Liberec a Olomouc. Nejvyšší bod je Sněžka (1603 m n. m.). Česko sousedí na jihu s Rakouskem, na západě s Německem, na severovýchodě s Polskem a na jihovýchodě se Slovenskem. Země má mírné podnebí, přechodné mezi kontinentálním a oceánickým typem a významnou součástí geografie jsou řeky a pahorkatinný reliéf.
Podíl vodní plochy a další geografické ukazatele se uvádějí v kontextu oficiálních dat OSN a geodat. Česká republika je historicky spojována s třemi zeměmi - Čechami, Moravou a českým Slezskem - a s tématem národnostních menšin, kde nejvýznamnějšími jsou Slováci a Ukrajinci.
Jazyk a náboženství v moderním Česku
Úředním a nejrozšířenějším jazykem je čeština; slovenština a polština mají status částečně úředních na celém území a na některých částech území jako jazyky uznané tradičními národnostními menšinami. V roce 2021 se podle sčítání obyvatelstva národní složení Česka vyjádřilo různým způsobem: Češi 57,3 %, Moravané 3,4 %, Slováci 0,9 %, Ukrajinci 0,7 %, dvou-národnosti 4,0 %, ostatní 2,1 %, neuvedeno 31,6 %. Náboženství se kumuluje kolem bez vyznání (47,8 %), římskokatolického vyznání (9,3 %), pravoslaví 0,4 %, evangelíci 0,3 %, husité 0,2 % a neorganizovaní věřící 9,1 %; neuvedeno 30,1 %.
Státní útvar a symboly
Státní útvar je parlamentní republika; hlavu státu představuje prezident (ceremoniální úloha). Vznik státu a jeho tradiční názvy se vyvíjely od přelomu 9. století až do 20. století. Oficiálním názvem státu je Česká republika; jednoslovný název Česko se v ústavě nevyskytuje, avšak je součástí oficiální databáze OSN. V květnu 2016 byla oficiálně schválena i anglická podoba názvu Česko - Czechia - a další jazykové varianty. Státní symboly zahrnují velký a malý státní znak, státní vlajku, standartu prezidenta, státní pečeť, státní barvy a hymnu Kde domov můj.
Historie názvů a identit Česka se odráží ve formování národnostních a jazykových pravidel a v historických dokumentech. První doložené státní útvary sahají do doby Velké Moravy a Českého knížectví; později do středověkého Českého království a vládních dynastií Habsburků, První republiky a následně Československa. Přechod k samostatné České republice nastal po rozpadu federace v roce 1993. Tato identita je nadále potvrzována mezinárodně a prostřednictvím oficiálních pojmenování země.
