Počátek českobratrského sboru v Pečkách lze datovat do 8. prosince 1863, kdy byl vysvěcen církevní hřbitov na poli, darovaném členem sboru Dobiášem (Dobiášovo pole). Současně vznikla i kazatelská stanice, podporovaná Karlem Weinrichem, majitelem zdejšího cukrovaru. Ta však pro malou aktivitu členů zanikla v roce 1877. Obnovena byla v únoru 1907 se svolením velimského pastora Justuse Emanuela Szalatnaye. Jelikož se počet členů bratrstva rychle zvyšoval, na schůzi v červnu roku 1912 byla otevřena otázka výstavby vlastního svatostánku s farou. O pomoc byli požádáni krajané v Americe (prostřednictvím Václava Losa, faráře v Pitsburgu), kteří na Velikonoce roku 1913 potvrdili, že zajistili sumu ve výši 5 000 dolarů a stavba tedy může začít.
Jako nejvhodnější místo se jevil starší hřbitov na Dobiášově poli, kde ovšem museli být nejprve exhumováni zemřelí z 90 hrobů a přemístěni na nový obecní hřbitov. K vypracování plánů pro stavbu kostela byl vybrán architekt Oldřich Liska, rodák z nedalekého Kamhajku. Základní kámen nové stavby byl položen 16. května 1914 pod dohledem stavbyvedoucího Josefa Fňouka. Přestože byl původní požadavek krajanů na slavnostní vysvěcení kostela k 500. výročí smrti Mistra Jana Husa (proto název Jubilejní chrám), z důvodu válečných událostí se práce protáhly až do září 1916, kdy byl kostel dokončen. Trvalo to však dalšího 1,5 roku, než byl kostel vysvěcen, k čemuž došlo až 16. května 1918, tedy několik měsíců před vznikem Československa.
Prvním farářem byl k 1. prosinci 1918 ustanoven Jan Vladimír Šebesta ze Soběhrd, který zde působil do roku 1946. Když tehdy sbor přebíral nový farář Jaroslav Timoteus Štulc z Chvaletic, měl 700 členů. Kostel je architektonicky ojedinělá stavba ve stylu pozdní racionální moderny (geometrické secese) až raného kubismu, která se vyznačuje omezenou barevností a zborcenými plochami. Současně se jedná o jediný kostel na světě s čistě kubistickým interiérem. Stavba se navíc dochovala v původním stavu bez jakýchkoliv pozdějších úprav a původní je i její kubistické zařízení, jehož autorem je rovněž Oldřich Liska. Jedná se především o vitráže v oknech, původní podlahy, kazatelnu, varhany, lavice i překrásný stůl Páně ve tvaru kalicha, jehož pojetím předběhl Liska dobu alespoň o 30 let a předznamenal vývoj designu ve 40. letech 20. století.
Stůl vyrobil místní kameník Antonín Svoboda a je zajímavý i z mineralogického hlediska, neboť základ je vyroben z granodioritu (kámen podobný žule), noha z bílého pískovce a vrchní deska z gabra (hornina podobná čediči). Dominantou stropu jsou pak lustry, které vycházejí z krystalů nerostů jak v závěsech, tak ve stínidle. Přestože se v návrhu lustrů dopustil Oldřich Liska určité dekorativnosti, dodržuji zásad kubismu. Formy kubismu nesou i desky na texty písní, které jsou ve tvaru otevřené knihy. Uvnitř se dochovala sádrová studie sochy Mistra Jana Husa od Stanislava Suchardy z roku 1912.
Od západu ke kostelu přiléhá tzv. Jeronýmova síň. Poměrně unikátní je technická stránka armovaného sádrového stropu s dřevěnými kazetami, který je zavěšený na příhradové konstrukci. Ta je snýtovaná z ocelových nosníků podobně jako Eiffelova věž a je posazena na betonovém věnci. Kromě stropu nese konstrukce ještě střechu, což bylo nejen levnější, ale přispělo také k jejímu celkovému odlehčení. Ve věži jsou zavěšeny tři zvony z roku 1924 a umístěny hodiny od J. Grubského z Peček. S kostelem je přímo spojena budova fary.
Kostel a faru si můžete prohlédnout s průvodcem po telefonické domluvě na číslech 728 617 619 (p. Hájek) nebo 723 884 139 (p. Kostel). S farou a ohradní zdí s bránou byl 19. dubna 1995 zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 10555/2-4300. Bohumil Chvojka u kalicha, který je na vrcholu věže, Nápadný je návrh kostela vytvořený v roce 1922 členem sboru architektem Bohumilem Chvojkou. V základním rozvržení vnitřní dispozice i objemovém řešení se autor inspiroval přeloučským evangelickým kostelem od Rudolfa Kříženeckého z roku 1905. Půdorys kostela vycházel z pravidelného čtverce se zkoseným nárožím, nad nímž se tyčila vysoká věž.
Skladbou hmot v sobě stavba nezapřela silné vlivy barokní architektury, fasády však měl podle plánu naopak zdobit bohatý obloučkový dekor odvozený z národního stylu, který byl ve dvacátých letech příznačný pro většinu Chvojkových realizací. Vzhledem k ekonomické situaci a velké nezaměstnanosti, která se vyskytovala v celé zemi v prvních letech fungování československého státu, se sboru dlouho nedařilo zajistit na stavbu kostela dostatek prostředků, a to navzdory uspořádání veřejné sbírky a podání žádosti o půjčku u Zemské banky. Bohumil Chvojka se proto na jaře roku 1924 rozhodl svůj projekt přepracovat. Půdorysnou dispozici zachoval beze změn, naopak původní bohatou a nákladnou fasádu s věží výrazně zjednodušil. V souladu s tímto řešením provedl i některé menší vnitřní úpravy a dosáhl značných úspor. Základní kámen nového kostela byl slavnostně položen 6. července 1924 (v den upálení Mistra Jana Hus) a dohled nad provedením stavebních prací svěřil sbor staviteli Františku Vachtovi. Chrám byl otevřen přesně za rok při 510. výročí Husovi smrti.
Farář Ebenetzer Otter při slavnostním otevření kostela a hlavní shromažďovací sál s vysokou kupolí s proskleným stropem. Symetricky naproti vchodu, nad nímž byly na kruchtě osazeny varhany, navrhl Bohumil Chvojka jednoduchou kazatelnu. Toto vnitřní uspořádání chrámu odráželo zásadu českých bratří, že slovo Boží je středem života sboru, proto také byla kazatelna umístěna centrálně. Vkusnou malířskou výzdobu modlitebny včetně kupole provedl ve střízlivě dekorativistickém stylu Václav Šustr. Stěny sálu jsou zdobeny rámci s citacemi z Bible, kopule pak vinnými úponky a symbolem beránka s korouhví, poukazujícím na návaznost novodobé Českobratrské církve evangelické na Jednotu Bratrskou.
Exteriéru dominuje 30,7 metru vysoká nárožní věž s majestátním vstupním portálem. Na jejím vrcholu je umístěn kalich o velikosti 1,6 metru. Ve věži je umístěn zvon Svobody. Odkaz na video pořad: #zazvony do chrámu mistra Jana Husi v Plzni. Hlavní shromažďovací sál 3D prohlídka sálu.
V červenci roku 1944 chrám poškodily spojenecké nálety na plzeňský komplex Škodových závodů. Letecká puma dopadla na sousední dům v dnešní Borské ulici. Následkem výbuchu se zřítil světlík nad kupolí, tlaková vlna rozbila většinu oken a úlomky střely zdevastovaly kancelář ve věži a na několika místech vážně poničily střechu. Objekt byl však záhy opraven a po válce zde probíhaly pouze drobné adaptační a udržovací práce.
Evangelický Jubilejní kostel Mistra Jana Husa s farou stojí na Husově náměstí, upraveném do dnešní podoby v devadesátých letech minulého století. V sedmdesátých letech 20. století sem byl přenesen pomník Mistra Jana Husa. Dílo významného secesního sochaře Stanislava Suchardy nese rysy slohu mladé umělecké generace. Zdůrazněné linie pláště i rysů tváře umocňuje gesto reformátora, tisknoucího rukama k hrudi Bibli. Kostel s farou je ohrazen od náměstí zdí farské zahrady na místě evangelického hřbitova. Dnes už ho připomínají jen patníky a mramorové sloupky z bývalých hrobek, zasazené na rubní straně jedné ze dvou bran, zatímco druhou se vstupuje k faře. Do náměstí se obrací hlavní, západní průčelí církevních budov.
K lodi, završené hranolovou stupňovitou římsou a kryté valbovou střechou (nad ní vystupuje komín jižního štítu), se vstupním portálem a půlkruhovým oknem ve zkosené špaletě, se připojuje rizalit přednáškové síně. Na severní straně je otevřena třemi, stejně jako v lodi půlkruhovými okny, na západ je završena trojúhelným štítem a kryta sedlovou střechou. Fara, vystavěná jako patrová vila s podkrovím, krytá valbovou střechou, je zakončena k jihu polygonálním přízemním arkýřem. Nápadný je půlválcový vikýř se širokým půlkruhovým oknem. K náměstí je také orientován hlavní vchod se zkoseným ostěním a nadpražím. Trakt farní budovy zakrývá mělké kněžiště kostela. Nad srostlicí traktů se tyčí zabudovaná dominanta celého komplexu, hranolová zvonice s hodinami, zdůrazněnými odstupňovaným polem. Věž vévodí jižnímu průčelí. Kněžiště s předsunutým balkonem nad přízemím je zakončeno hladkým trojúhelným štítem, prolomeným jen eliptickým okénkem, který ve vrcholu přechází v komín.
Východní čtyřosé průčelí kostela je málo přístupné, členěné odstupňovanými lizénami, vybíhajícími ze zbrázděného soklu, podobně jako v průčelí severním, jen s tím rozdílem, že se otevírá stejně jako na západ půlkruhovými okny. Je završeno valbovou střechou nad pravoúhle odstupňovanou římsou. V ose levé brány je směrem do náměstí situován hlavní nálevkovitý portál kostela, přístupný rampou a několika schůdky. Má hladké zkosené ostění s přesahující nadpražní římsou. Nad ním byl v omítce umístěn nápis: „Věřte evangelium“, zdůrazňující hlavní symbol evangelické víry. Nad nápisem je pak znatelný dekorativní profilovaný kruhový motiv. Portálem se vstupuje do nevelké předsíně, odkud vedou dvoukřídlé dveře do lodi kostela a nalevo schodiště na kruchtu.
Podlaha je provedena z keramických dlaždic geometrického vzoru, zrcadlo stropu zdůrazňuje do hrany vytažená štuková lišta trojúhelného profilu. Dveře s výplněmi ve tvaru čtyřcípých hvězd jsou fládrované s motivy horizontálních kosodélníků. Po pravé straně od vchodu je do zdi vsazen základní kámen s pamětní deskou. Po schodišti, osvětleném ocelovými okny z vyžlabených paprskovitě uspořádaných prutů, vystoupíme na podestu kruchty s dlažbou z geometrických linií. Dveře s výplněmi ve tvaru čtyřcípých hvězd jsou fládrované s motivy horizontálních kosodélníků. Jsou zasazeny v zárubni s okosenými rohy, které najdeme ve většině komunikačních otvorů v kostele i přilehlé faře. Symetricky umístěné shodné dveře vedou z kruchty do místnosti archívu nad předsíní. Na kruchtě stojí skříň varhan. S kruchty lze nejlépe přehlédnout celý interiér kostela. Vyznívá kontrastem světlých ploch stěn a tmavých hmot vybavení a je podtržen geometrickým vzorem černobílé teracové podlahy.
Pod kruchtou se při severní stěně nachází model k pomníku Mistra Jana Husa před kostelem. Na podlaze lodi mírně skloněné směrem ke kněžišti jsou umístěny dva bloky dubových lavic. Pravý blok je opatřen věšáky na klobouky a deštníky, protože po pravé straně sedávali muži, nalevo ženy. Přední lavice po obou stranách jsou znatelně kratší, stojí na čestném místě poblíž kazatelny. Zasedalo v nich volené představenstvo sboru, staršovstvo. Před kazatelnou je umístěn stůl Páně (menza) ve tvaru kalicha, zhotovený podle Liskova návrhu v závodě Antonína Svobody s použitím několika druhů kamene. Čistý tvar menzy umocňuje také struktura a barevnost materiálu i opracování jeho povrchu.
Interiér kněžiště se zalomeným odstupňovaným stropem, na němž visí dva malé lustry, odvozené z velkých osvětlovacích těles v lodi a doplněné navíc ověsky z broušeného skla, zaplňuje kazatelna. Do mělkého prostoru je zakomponována jako nábytkový komplet, vyznívající v obložení stěn. Sestává z řečniště uprostřed a z pažení se zabudovanými lavicemi pro duchovní hodnostáře po stranách a vytváří tak pohledovou kulisu. Vlastní kazatelna, vyklenutá do půlkruhu, je členěna zkosenými plochami vytaženými do hran, které se vřezávají do madla a soklu.
Dveřmi v prosklené stěně napravo se vchází do přednáškové síně, která byla původně oddělena pouze závěsem od lodi kostela, aby si v případě velkého počtu lidí mohli všichni vyslechnout kázání. Je osvětlena třemi půlkruhovými okny jako v lodi. Přednášková síň byla vybavena židlemi z ohýbaného bukového dřeva, dovezenými z vídeňské továrny světoznámého Michaela Thoneta. V tomto prostoru se nekonaly jen lekce duchovního zaměření, ale i naučné přednášky na nejrůznější vlastivědná témata. Na jižní stěně proti oknům je (od roku 2006) umístěna galerie podobizen významných osobností, které se zasloužily o pečecký sbor i stavbu kostela. Ještě před jejím dokončením v roce 1916 byla místnost nazvána Jeronýmovou síní, na počest pětistého výročí upálení Husova přítele, univerzitního mistra a kazatele Jeronýma Pražského, připomenutá nástěnnou malbou. V současné době se síň využívá k bohoslužbám a k nejrůznějším sborovým akcím.
Z Jeronýmovy síně se vstupuje do vlastní fary přes kancelář. Prostor v jejím sousedství, pod věží, je využit pro WC. V přízemí fary, budované na svou dobu jako moderní vila, se nacházel vedle vstupní chodby přijímací pokoj, jídelna s arkýřovým oknem a kuchyň. Ta byla přístupná také z haly, ze které vedlo schodiště do patra s ložnicemi rodičů a dětí, pracovnou faráře a koupelnou, opatřenou kotlem na ohřev teplé vody. Z patra se vstupovalo také na věž k hodinám a zvonům. Pokojík pro hospodyni byl výhodně situován u schodiště v mezipatře.
