Apoštol Petr mnohým sympatický tím, že není dokonalý. Dopustil se mnoha chyb, jsou v bibli otevřeně popsány, ale zároveň vynikal mezi apoštoly odvahou a vírou. Šimon Petr (aramejsky Šimún Kéfa) pocházel spolu se svým bratrem Ondřejem z Betsaidy. Později se oba přestěhovali do Kafarnaum, kde podnikali v rybolovu. Jejich dům v Kafarnaumu se stal základnou Ježíšova působení v Galileji. Přízvisko Petr (kámen/skála), které mu dal Ježíš, odkazuje na jeho pevnou víru v Krista.
Rybařská loď z 1. století, nalezená na břehu Galilejského jezera, připomíná spojení Petra s jeho domovem a s událostmi, které se odehrávaly v okolí Kafarnauma. Muzeum v kibucu Ginosar ji vystavuje jako důkaz živého spojení s rybářským povoláním. V archeologickém nalezišti el-Aradž (el-Araj) na severním břehu Galilejského jezera se nedávno našla velká mozaika s nápisem, který odkazuje na apoštola Petra. Mozaika se nacházela ve zničené byzantské bazilice, kterou objevitelé pojmenovali „Chrám apoštolů“, protože jsou přesvědčeni, že byla postavena v Betsaidě na místě, kde vyrůstali Petr a Ondřej.
Presná poloha Betsaidy je ale předmětem sporu. Dva nejslibnější kandidáti jsou el-Aradž a et-Tell, obě místa leží blízko ústí řeky Jordán do Galilejského jezera. Zásluhu o vybudování zmíněného kostela připisuje mozaika Konstantinovi, služebníku Kristovu. Pokračuje pak prosbou o přímluvu u Petra, který je označen jako „představený a velitel nebeských apoštolů“. Podle Dr. Profesora Steven Notley s dobrovolníky z Hong Kongu v nalezeném Chrámu apoštolů. Tento nález je pro nás nejsilnějším indikátorem, že existovala zvláštní souvislost mezi Petrem a touto bazilikou, jež mu asi byla zasvěcena.
Jelikož byzantská křesťanská tradice za Petrův domov považuje Betsaidu, nikoli Kafarnaum, jak se dnes často říká, zdá se pravděpodobné, že bazilika je památkou na jeho dům. Jiný byzantský kostel spojený s apoštolem Petrem byl nalezen v Kafarnaum. Protože se však nejedná o baziliku, nemůže jít o Chrám apoštolů, argumentují Notley a Aviam. Františkánský kostel sv. Petra v Kafarnaumu stojí nad původním Petrovým domem. Má prosklenou podlahu, aby návštěvníci mohli nahlédnout do místnosti, kterou kdysi navštěvoval Ježíš.
Počínaje uzdravením Petrovy tchyně zmiňuje Markovo evangelium znovu Ježíšův pobyt v Kafarnaum. V 19. století bylo vědci identifikováno - tehdy už úplně opuštěné. Roku 1905 začal archeologický průzkum a vynesl na světlo zbytky synagogy a osmistěnného byzantského kostela zničeného v 7. století. V roce 1968 navázal další vykopávky vedené Virgiliem Corbem a Stanislao Loffredou. Zjistili, že se pod kostelem nalézá komplex budov z 1. století. Přímo pod středem kostela je prostá velká místnost, jež byla očividně ve zvláštní úctě, zatímco ostatní místnosti se v následujících stoletích dále užívali k bydlení. O spojitosti s Petrem svědčí grafitti na stěnách této místnosti. V nejspodnější vrstvě byly nalezeny pozůstatky běžné domácnosti, jako olejové lampy, mince, hrnce, dokonce i rybářské háčky.
Z historických pramenů i archeologických nálezů vyplývá, že tento dům byl považován za Petrovu už od 1. století a hlavní místnost byla přebudována ve svatyni. Rekonstrukce Petrova domu v Kafarnaumu. Podle Papiase z Hierapole Marek čerpal materiál pro své evangelium z Petrova kázání, když byl jeho tlumočníkem v Římě. Markovo podání lze tedy považovat za písemnou formu Petrova očitého svědectví o Ježíšovi. Jazykový rozbor evangelia ukazuje, že některé vzpomínky týkající se Petra jsou čas od času v první osobě.
Jak uvádí F. F., když se Ježíš u Cesareje Filipovy zeptal učedníků, za koho je lidmi považován, pozval tím své učedníky, aby lidem naslouchali a zabývali se touto otázkou. Potom položil Ježíš druhou otázku: „A za koho mne pokládáte vy?“ Petr měl hned odpověď: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.“ Jeho jistota se zakládala na sledování Ježíšova života zblízka. Ale později byla otřesena: krátce po Ježíšově zatčení zapřel, že ho vůbec zná. Jiná rekonstrukce Petrova domu.
2. V knize Skutků můžeme sledovat Petrovo další působení po Ježíšově odchodu. V první polovině knihy představuje Petr (vedle Ježíšova bratra Jakuba a apoštola Jana) jeden z pilířů rané církve a iniciativně otvírá nové obzory. Dozvídáme se, že stál u její zrodu v Jeruzalémě. Čteme o jeho misijních cestách po Palestině a Fénicii i o první mezikulturní evangelizaci římského setníka Kornélia. Potom se těžiště knihy přesouvá k působení apoštola Pavla.
I když Římskokatolická církev připisuje Petrovi mezi apoštoly prvenství, z knihy Skutků ani dalších míst v bibli nevyplývá jeho nadřazenost. Antiochie byla důležitou metropolí v Sýrii. Podle Eusebia sbor v Antiochii založil a vedl Petr; mezi jeho nástupce později patřil biskup Ignác. Řehoř Veliký uvádí, že sboru Petr předsedal sedm let. Kotpský církevní historik Aziz S. Attiya jeho působení v Antiochii umísťuje do let 33 - 40. Sféra Petrova vlivu podle Eusebia obsáhla i okolní židovské komunity v Pontu, Bithynii, Kappadokii a Galacii (srovnej 1. Petrův list).
V roce 43 byl Petr uvězněn Herodem Agripou I. a málem popraven. Z vězení však zázrakem vyvázl a pak „se odebral na jiné místo“. Zpět v Jeruzalémě Petra vidíme na prvním církevním koncilu roku 49. Asyrská církev Východu si uchovává tradici, že apoštol Petr působil těchto několik let v Babyloně, který byl v 1. století metropolí s největší židovskou diasporou. Petrův pozdrav od babylonské církve v jeho listu svědčí o jeho tamním pobytu. Jako přístav patřil Korint mezi důležité řecké metropole. Církevní historik Jean Danielou uvádí, že Petr navštívil Korint poté, co tam Pavel založil sbor. Zmínku o Petrovi najdeme v 1. listu Korintským. Korintský biskup Dionysius oba apoštoly jmenuje vedle sebe. Z listu římského biskupa Klementa vyplývá, že v Korintu vznikl věroučný spor mezi staršími a nějakou jinou skupinou, možná diakony.
Petr a Pavel, rytina ze 4. století. Petrův pobyt a mučednická smrt v Římě jsou mezi učenci všeobecně přijímány. Eusebius sice tvrdí, že Petr římský sbor přímo založil v roce 44, ale většina seriózních badatelů považuje jeho přítomnost v Římě před napsáním Pavlova listu Římanům v roce 57 za nepravděpodobnou. Sv. Petr káže evangelium v katakombách. Jean Danielou píše o Petrově pobytu v Římě: „Nějaký Paron dal sv. Petrovi k dispozici svůj dům spolu s átriem, které mohlo pojmout až pětset lidí.“ Své působení v Římě potom zpečetil Petr mučednickou smrtí, jak mu to předem naznačil sám Ježíš. Před popravou byl devět měsíců vězněn v podzemí v obávané temné páchnoucí kobce Mamertinum, připoután řetězy k sloupu. Byl ukřižován na Vatikánském vrchu za císaře Nera v roce 67. Na místě jeho popravy dnes stojí Basilika sv. Petra, kterou dal postavit císař Konstantin I. Petrův hrob v Římě se v pramenech zmiňuje už roku 170. Ukřižování sv. Petra. Koncem 30. let 20. století potvrdil archeologický výzkum, že Basilika sv. Petra stojí na římském hřbitově z prvních staletí našeho letopočtu. Archeologové našli pomník sv. Petrovi, zmíněný v pramenech, ale hrob pod ním byl prázdný. Profesorka Margherita Guarducciová studovala nápisy vyryté poutníky nad prázdným hrobem. Na staré stěně s výklenkem rozluštila nápis vyškrábaný starou latinou: „Petr je zde.“
Jeden z dělníků si vzpomněl, že v tom výklenku byly předtím nalezeny kosti, které uložil do krabice a odnesl do repozitáře správce baziliky. Guarducciová krabici našla a po bližším prozkoumání antropology bylo zjištěno, že jde o kosti muže ve věku 60-70 let. McBirnie ještě uvádí málo doložitelné církevní tradice, které připisují Petrovi službu na dalších místech. Podle jedné tradice opustil na základě Klaudiova ediktu Řím a vydal se do Británie. Cituje argument vlámského jezuity Cornelia a Lapide, že není zmíněn v epištole Římanům proto, že byl tehdy v Británii, a to v době války mezi Caratacem a císařem Klaudiem. Působil údajně v Avalonu a seznámil se z členy silurské královské rodiny, ještě než byli vzati do římského zajetí. Později tudíž v Římě navštěvoval Palatium Britannicum a dále se přátelil s rodinou Pudensových, tak jako apoštol Pavel.
Petrův pobyt v Británii připomínal starobylý kostel St. Petr na Cornhill v Londýně. Existuje i jiná tradice, že Petr poslal z Říma tři učedníky jako misionáře do Trevíru, který představoval tehdy nejsevernější výspu římské moci. Misijní tým tvořili biskup Eucharius a jeho pomocníci Valerius a Maternus. Založili sbory v Trevíru a Kolíně nad Rýnem. Dóm sv. Petra v Trevíru. Zdroj.
Současně jsou v Kafarnaumu zachovány i zbytky domu svatého Petra, který byl postupně proměněn do sněmovního domu (domus ecclesiae) a později částečně přestavěn ve svatyni. Přízvisko Chrám apoštolů je spojeno s tímto domem a s nejstaršími křesťanskými grafitami z 3. století na omítkách. Na omítce se objevují motivy a kresby, které naznačují raně křesťanskou modlitbu a respekt k Petrově osobě.
V 2. polovině 5. století byly zdi domu pohřbeny pod navážkou a nad ním byl postaven osmiboký kostel, složený ze dvou koncentrických polygonů. 1.7.2023 Pavel Semple (S. Velká rybářská vesnice Kafarnaum) shrnuje, že město leželo na severozápadním břehu Galilejského jezera a bylo osídleno od 2. století př. n. l. až do 11. století n. l. Názvy Betsaidy a Kafarnaumu se uvádějí v Evanagiích; Horečnost výkladů však zůstává živá. V Kafarnaumu byla celnice a vojenská hlídka se setníkem v čele; Ježíš zde uzdravil v synagoze a pobýval v domě, který býval jeho domovem na čas, a to „doma“ (Marek 2,1).
Synagoga v Kafarnaumu, jedna z nejzachovalejších staveb v Galileji, byla vybudována z bílého vápence na čedičových základech. Diskuse o datování synagogy pokračuje; Izraelští archeologové ji datují do přelomu 2./3. století, františkánští do druhé poloviny 4. století. Zdivo synagogy je spojeno s místem, kde Ježíš kázal a učinil zázraky, ačkoliv samotná budova, ve které by kázal, nebyla jednoznačně identifikována. Nejlépe dochovaný je severozápadní roh stavby. Přízemní zděné obydlí svatého Petra mělo jednu místnost a bylo postaveno ve 2. století př. n. l. Navazovaly na něj další domy a dvorek. V té době šlo o jedinou omítnutou místnost v Kafarnaumu; archeologické nálezy ukazují, že běžný denní život v této místnosti ustal.
Z domu svatého Petra se stal sněmovní dům (domus ecclesiae). Na omítce byla nalezena raně křesťanská grafita, nejstarší pocházejí ze začátku 3. století. Na konci 4. století byl sněmovní dům poprvé výrazně přestavěn. Někteří okolní domy byly zbořeny a pozemek byl ohrazen zdí o obvodu 112,25 m. Nad domem Petra byl postaven osmiboký kostel. Františkánský kostel sv. Petra v Kafarnaumu, dnes nad původním Petrovým domem, umožňuje návštěvníkům nahlédnout skrz skleněnou podlahu do jedné místnosti, která kdysi sloužila jako Petrova modlitebna.
- Podrobný pohled na dům svatého Petra a jeho proměnu v kostel a svatyni.
- Historické a archeologické důkazy o spojení Petra s Kafarnaem a Betsaidou.
- Různé teorie o místě původu Betsaidy a význam mozaiky a Chrámu apoštolů.
Na závěr lze shrnout, že Kafarnaum zůstává klíčovým místem pro pochopení Petrova života: jeho domov byl spolu s učením Ježíše středem dění v Galileji a jeho vzpomínky se promítají do textů Nového zákona a do archeologických nálezů, které odhalují, jakým způsobem se rané křesťanství formovalo kolem Petrova domu a jeho vlivu na kontexty jako Jeruzalém, Antiochie či Korint.