Predestinace: někteří z vás se s tímto pojmem možná setkávají poprvé, jiní, zejména filosoficko-teologicky zaměření, ho již znají. Přesto bych rád toto téma zde rozvinul, neboť je to dost možná klíčová věc v celém procesu existence člověka. Ne dobře, možná přeháním, možná ale také ne. Na úvod bych také rád dodal, že tento článek není o tzv. “faktech”. Obsah je složen z termínů charakterizujících predestinaci, ale z velké části se také skládá z mého osobního pohledu na věc.
Co to tedy predestinace je? Internet vám už napoví význam i základní teorii, pro vaše pohodlí vám zde však celou stavbu pojmu vypíši. Predestinace je teologická teorie popisující vztah Boha k jeho stvořením - zejména tedy k lidem. Tato teorie je základním kamenem pro učení kalvinistů - jedné z mnoha protestantských církví, vzniklých krátce po Lutherově reformaci v 16. století. Jan Kalvín definoval lidské bytí a otázku svobodné vůle člověka v pěti bodech, v tzv. TULIPu.
úplná zkaženost (angl. Total depravity) - V důsledku prvotního hříchu Adama a Evy se člověk stal otrokem hříchu a kvůli své zkažené přirozenosti není schopen z vlastní vůle zatoužit po následování Boha. Nepodmíněné vyvolení (Unconditional election) - Bůh si od věčnosti vybral ty, které chce přivést k sobě. Toto vyvolení není podmíněné zásluhami nebo vírou, ale je založené výlučně na Boží milosti. ohraničené smíření (Limited atonement) - Kristova smrt na kříži je cenou jen za hříchy těch, nad kterými se Bůh rozhodl smilovat. neodolatelná milost (Irresistible grace) - Boží vyvolení překonává všechny vnější překážky i odpor konkrétního člověka. zachování svatých (Perseverance of saints) - Každý, kdo byl jednou vyvolen pro spasení, už nemůže být zavržen.
Text byl vypůjčen z Wikipedie, mají to tam hezky napsané. V těchto pěti bodech nám tedy Kalvín krásně vysvětluje celou teorii predestinace. Bůh si náhodně zvolil, koho spasí a člověku tak není ponechána žádná svobodná vůle. Podobně zde mohu také citovat jiného filosofa a teologa, sv. „Posse non peccare, non posse non peccare, non posse peccare“ = „Moci nehřešit, nemoci nehřešit, nemoci hřešit“ - sv. Zde máte dokonce teorii vysvětlenou v jedné větě.
Moci nehřešit - popisuje prvotní hřích Adama a Evy, kteří se právě že rozhodli zhřešit, i když nemuseli. Nemoci nehřešit - mluví zde o vinně každého člověka skrze prvotní hřích. Zdá se vám to kruté a nefér? Přesně tak, mnohým křesťanům také. Teorie náhodného výběru ze strany Boha je tak absurdní, že se jí v první řadě mnoho lidí pouze zasměje. Jak totiž může Bůh, který je popisován v Bibli nesčetněkrát jako nekonečně spravedlivý a laskavý, takto nestoudně a na random vybírat?
Tímto by se celá tato teorie snadno zavrhla. Ano, v Bibli je skutečně popisován Bůh mnoha přívlastky, z nichž některé jsem již jmenoval. 18 A tak se slitovává nad kým chce, a koho chce, toho zatvrzuje. 19 Řekneš mi tedy: “Proč si ještě stěžuje? Vždyť kdo odolal jeho vůli?” 20 Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci: “Proč jsi mě udělal takto?”. 21 Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě? 22 Což nechtěl Bůh ukázat svůj hněv a uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě? Těchto několik veršů se nás tedy táže: kdo jsme my, abychom soudili Jeho vůli? A tak je možná proto potřeba nezavrhovat zbrkle predestinaci, ačkoliv nám připadá nepravděpodobná a nelogická.
Jenomže kdo jsme my, abychom věděli jak přemýšlí Bůh? Náš pojem spravedlnosti je dán čistě naší kulturou a naším morálním kompasem, jinde pro ni mají daleko jiné představy (viz muslimské právo Šaría). A proto bychom si neměli Boha idealizovat dle našich potřeb a našich norem. Bůh totiž těmi normami podmíněn není a to si podle mého názorů dost ateistů (a dokonce i křesťanů) vůbec neuvědomuje, když zbrkle argumentuje. A tak přesně díky této myšlence v tom mám já osobně klid. Když jsem totiž jako poprvé pochopil predestinaci, bylo mi z toho velice špatně, protože znám Boha celý svůj život a takhle se mi prostě nikdy nejevil.
Ale Bůh je zde ještě jeden aspekt, kvůli kterému je problém zapeklitější: ten fakt, že Bůh je vševědoucí. Když přece Bůh všechno ví a ví tak i budoucnost, ví tak i to, jestli budu spasen, nebo ne, to dá logiku, že? Checkmate pentecoastals. Takže jsem se tímto způsobem dostal do takové smyčky, ze které nebylo, jak se dostat. Přesně proto si uvědomme: Kdo jsem já, abych pochopil, jak přemýšlí Bůh? Rád bych, abyste tímto vzali vždy v úvahu perspektivu jinou, než svoji.
Rozlišení mezi kalvinismem a arminianismem a někteří motivy pro kritiku
1) Na začátek bychom chtěli podotknout, že nemáme moc rádi pojmy „kalvinismus“ a „arminianismus“, jelikož v praxi by se první pojem měl nazývat spíše „dvojitá predestinace“ (nebo „reformované učení“ - což je ale trochu zavádějící pojem, jelikož křesťanský protestantismus má široký rozsah) a druhý pojem je jakási nálepka od kalvinistů. Bylo by nad rámec tohoto článku popisovat do detailu arminianismus a ukazovat na rozdíly. Většina křesťanů věří do větší míry arminianismu, což ale neznamená, že se všichni ne-kalvinisté dají takto označovat. Článek jsme sepsali jako reakci na intenzivní setkání s kalvinismem v roce 2016, kdy jsme se přikláněli k jeho pravdivosti, po závěrečném zvážení obou výkladů jsme ale museli kalvinismus zavrhnout nejenom jako nebiblický, ale i jako škodlivý.
Kdo nezná 5 bodů kalvinismu (tzv. TULIP), měl by se nejprve s touto tématikou seznámit. Viz např. 1.) úplná zkaženost (Total depravity) - V důsledku prvotního hříchu se člověk stal otrokem hříchu a kvůli své zkažené přirozenosti není schopen z vlastní vůle zatoužit po následování Boha. 2.) nepodmíněné vyvolení (Unconditional election) - Bůh si od věčnosti vybral ty, které chce přivést k sobě. 3.) ohraničené smíření (Limited atonement) - Kristova smrt na kříži je cenou jen za hříchy těch, nad kterými se Bůh rozhodl smilovat. 4.) neodolatelná milost (Irresistible grace) - Boží vyvolení překonává všechny vnější překážky i odpor konkrétního člověka. 5.) zachování svatých (Perseverance of saints) - Každý, kdo byl jednou vyvolen pro spasení, už nemůže být zavržen.
Ale co hospodaření Boha se stvořením? Křesťanská teologie ukazuje, že Bůh je svrchovaný a vše, co se děje, má svůj nejvyšší smysl. Obecná definice predestinace říká: „Predestinace je doktrína, která uvádí, že Bůh předurčil všechny věci, které mají nastat, a přesto není autor hříchu. Nicméně využívá existenci hříchu pro svou slávu a své účely.“
V centru diskuse tedy stojí otázka svobodné vůle a lidské odpovědnosti. Libertariánská svobodná vůle tvrdí, že člověk může svobodně volit i vůči svému sklonu k hříchu, zatímco kompatibilistická svobodná vůle klade důraz na to, že lidská vůle je vždy podmíněna naší přirozeností a hříchem, a proto není zcela svobodná. Bible však ukazuje na to, že člověk je z řeči a postoje vůči Bohu spíše otrokem hříchu a že vyvolen musí přijít skrze Boží milost; to je jádrem diskuse o vyvolení a predestinaci.
Vůle člověka je vnímána různě v různých tradicích. V historickém vývoji reformace se rozvinuly dva hlavní proudy: kalvinismus (predestinace + suverenita Boží) a arminianismus (slabší důraz na předurčení, více prostoru pro lidskou odpovědnost). Dnes většina křesťanských tradic pracuje s různými nuancemi a snahou o vyvážený pohled na Boží svrchovanost a lidskou svobodu.
Biblické vyústění a dnešní význam
Na začátku stvoření Bůh stvořil člověka a ve své vševědoucnosti ví, že člověk ve svobodné vůli zhřeší. Bůh do této nevěry vstupuje z lásky ke svému stvoření skrze vlastní oběť: sám Bůh zaplatí za hřích člověka, skrze Syna, a omilostní tak všechny, kdo uvěří a činí pokání. Otázkou zůstává, jak se k tomu postaví Kalvín a ostatní teologové.
Kalvinismus učí, že Bůh po hříchu v Edenu zrušil natrvalo schopnost člověka obracet se k Bohu a že Bůh rozhoduje spasit jen malou vyvolenou elitu. Ne-kalvinisté naopak učí, že člověk má určité možnosti reagovat na Boží milost a že evangelium platí pro všechny, pokud tomu věříme. Spory kolem toho, zda Bůh chce zachránit všechny, zůstávají v moderní teologii otevřené a vyžadují pečlivé studium Písma.
V praktickém rozměru má diskuse o predestinaci vliv na misii a na to, jak vnímáme zodpovědnost a spravedlnost Boží. Kritici kalvinismu často upozorňují na to, že učení o „předurčení k ztracení“ a o tom, že někteří lidé mají být spaseni proti své vůli, vede k pasivitě a k potlačení evangelia jako skutečné výzvy pro všechny. Podobně také obavy, že Boží suverenita by mohla zpochybnit lidskou morální zodpovědnost, zůstávají živé v debatách o svobodné vůli a predestinaci.
- Klasická kalvínská formulace TULIP a její historické kořeny.
- Arminianismus jako alternativní výklad svobody vůle a spasení pro všechny.
- Jaké důsledky má předurení na praktickou víru a misii?
- Jaký je biblický konsensus o svobodě vůle a Boží suverenitě?
V závěru lze říci, že doktrína predestinace a svobodná vůle jsou hluboké a komplexní. Je užitečné zohlednit perspektivu druhého člověka a přemýšlet nad tím, co učí Bible. Každý člověk si musí vytvořit svůj postoj na základě studia Božího Slova a modlitby, přičemž důležité je neztratit důvěru v Boží lásku a spravedlnost, a zároveň usilovat o zodpovědnou víru a aktivní svědectví.“
Debata: Předurčení, nebo svobodná vůle? (Bílý vs. Sungenis)
tags: #kalvinske #uceni #o #predestinaci