Dobré vody byly uctívány jistě i v předkřesťanské době. Proto byly prameny i později, to znamená v době plně křesťanské, zdobeny fáborky. Vyprávělo se tu o vílách a v lidových zvycích, zejména těch jarních, hrají studánky hlavní roli. Křesťané prameny a studánky označovali venkované svatými obrázky, modlili se tu a vyprávěli si o zázračných uzdraveních. U těch významnějších se stavěly kaple a někdy i velké kostely. Řada s „dobrých vod“ se spojila s poutními místy. Nejedno takové místo bylo nazváno Dobrá voda.
Nedaleko od Českých Budějovic je jedna „dobrá voda“ označena nádherným barokním chrámem. Eliptická centrála patří k nejvýznamnějším vrcholně barokním stavbám, však ji projektoval sám Kilián Ignác Dientzenhofer. Ke kostelu chodila v minulosti dvě procesí ročně a cestu jim ze středu města lemovaly kapličky, z nichž se dodnes zachovala pouze jediná. Počátky tak významného poutního místa musí souviset s pověstmi, které spojují realitou s fantazií a hranice mezi oběma je vždy značně nejasná.
Místní pramen vody prý objevil budějovický městský notář Jan Karmenský z Ebenfeldu a jeho žena Dorota. Pocházeli prý až z polského Krakova. Nemocné ženě se jednou ve snu zjevila Panna Marie a dovedla ji k léčivému pramenu za městem. Paní Dorota ve dne pramen neomylně nalezla, pila vodu a uzdravila se. Jiná pověst vypráví zcela jiný příběh, ale s podobným zázrakem. Slepý chlapec z Českých Budějovic sem chodil se svou matkou, která ho vodila na návrší ke kapličce. Jednou se nebohý chlapec matce vzdálil, bloudil v lese, až narazil na vlhké místo, kde vyhrabal jamku a z ní vytryskla voda. Znavený slepec se napil, omyl si tvář a oči. Stalo se nečekané. Hoch prohlédl a vrátil se k matce zcela zdravý. Jeho rodiče tu postavili kapli, u které se usadili poustevníci. Každopádně roku 1647 nedaleko zlatého dolu nechalo město Budějovice postavit lázeňskou místnost a novým lázním se až do 19. století říkalo Lázně u kapličky. Byly zrušeny až ve 20. století.
Spojení lázní a poutního místa spojeného se zázraky není ojedinělé, ale pouhou léčivostí vody se zázračná vyléčení vysvětlit nedají. Objevení pramene bylo v každé době považováno za zázrak, za zcela nadpřirozený jev a dar božstva. Kostel Panny Marie bolestné je situován v jihozápadním cípu pozemku vymezeném křížícími se ulicemi Zacharova a Požárníků na Dobré Vodě u Českých Budějovic. Kostel je orientován na východ. Oválný objekt má k západnímu a východnímu závěru přidané polygonální výběžky. Východní a západní průčelí objektu jsou konkájně prohnuté.
Kostel je významným poutním místem. Stavba má zásadní postavení ve vývoji architektury na našem území. Řadí se k nejkvalitnějším ukázkám radikálně barokního proudu v Evropě. Znaky radikálního baroka jsou: užití tvaru oválu v půdorysu, konkávně prohnutá průčelí objektu, v interiéru přetrhaná římsa obíhající prostor, ztvárnění říms v interiéru i exteriéru atd. Autorem objektu je významný architekt působící v Čechách Kilián Ignác Diezenhofer, přední představitel radikálně barokního proudu v Evropě.
Cenná je architektonická výzdoba průčelí i celá výprava interiéru kostela: nástěnné malby, štuková výzdoba, mobiliář a výtvarná díla atd. Významným výtvarným dílem v kostele je kromě jiných freska od předního malíře pozdního baroka u nás Václava Vavřince Reinera. Kostel je zachován v autentické podobě. Kaple stojí u hlavní silnice pod svahem, na kterém stojí kostel Panny Marie Bolestné. Klasicistní stavba asi z r. 1831 s přední průčelní a bočními otevřenými stěnami, takže střechu nesou prakticky nárožní sloupky. Uvnitř je trubkou vyveden pramen vody (viz Mariánský pramen).
Postupně vznikala od začátku 17. století s objevem léčivých pramenů, které daly místu i jeho název. Památkový význam je dán významným areálem poutního kostela Panny Marie Bolestné (každoročně se zde konají o Velikonocích poutě) s původní kaplí, výklenkovými kapličkami, dalšími objekty areálu (stará a nová fara) a kaplí Nad pramenem. Dopravní spojení má obec MHD z krajského města a i linkovými autobusy. Prochází jí červená turistická stezka a cyklotrasy.
Architektura je popsána v různých pramenech a kronikách. Fasády jsou v omítce bosované. Zaklenutá je plackou; uvnitř na zadní průčelní stěně je segmentový výklenek s novodobým obrazem malířky Renaty Štolbové (původně zde byl obraz Panny Marie - olej na plechu). Pod ním v parapetu je vyveden pramen vody měděnou rourou ozdobenou svíjejícím se hadem (v současnosti je novodobý vývod hned vedle něj). Na podlaze je kruhová nádrž krytá mříží, zabírající většinu prostoru kaple, která je krytá taškovou sedlovou, v tympanonu zvalbenou střechou. Památkově chráněná od 3. 5. 16.7.
Jednou z vrcholných barokních památek jižních Čech je poutní kostel Panny Marie Bolestné v Dobré Vodě u Českých Budějovic. Dobrá Voda se nachází 5 km východně od Českých Budějovic, někdejší vyhledávané poutní místo, lázně i horní město, kde se těžilo zlato. Nejvýznamnější památkou je barokní poutní kostel Panny Marie Bolestné z 18. století. Stavba budovy byla zahájena v roce 1733 a dokončena v roce 1735. Práce na velmi bohaté vnitřní výzdobě a příslušenství, varhany a kazatelna, trvaly až do roku 1761. Hlavním tvůrcem vnitřní výzdoby byl Václav Vavřinec Reiner. Na jeho freskách převládají biblické motivy. Hlavní oltář od G. B. Allia je pozdně barokní, s malbami od Bartoloměje Čurny z konce 19. století. Pokud budete chtít vidět kostel zevnitř, musíte přijít v době, kdy se zde koná bohoslužba, jinak můžete do kostela nahlédnout pouze přes mříže. Ke kostelu se každoročně o Velikonocích konají poutě. Okolo kostela vede křížová cesta s Božím hrobem, která byla zřízena v letech 1837 až 1839. Zcela zničené původní obrazy v kaplích byly v roce 1996 nahrazeny novými od akad. malíře. Nejvýznamnější památkou je barokní poutní kostel Panny Marie Bolestné z 18. století. Hlavní oltář je od G. B. Allia, s malbami Bartoloměje Čurny z konce 19. století.
Starší stavba poutního kostela z 1630-1632 byla vybudována a provozována budějovickou městskou radou z daru a nadace městského notáře a pozdějšího purkmistra Jana Karmenského z Ebenfeldu. Kromě "zázraků" prostřednictvím léčivé vody byl dobrovodský poutní kostel spojován i s příběhy záchran horníků. V místě sídlil poustevník a od 1677 zde byl městem provozován lázeňský dům. Okolo 1700 byla ke kostelu přistavěna protějšková kaple svatého Linharta pro kopii vídeňského mariánského obrazu pocházejícího z Máriapócs. Při příležitosti 100. výročí existence kostela rozhodla budějovická městská rada o vybudování nového chrámu ve vlastní režii města. Již v červnu 1732 bylo jednáno s Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem a v dubnu 1733 byla stavba zahájena. Základní kámen byl položen 12. 7. téhož roku. Stavitelem byl Dienzenhoferův spolupracovník a pokračovatel Anselmo Martino Lurago (1701-1765), polírem Ferdinand Schneider, oba z Prahy.
Stavba se řadí do architektonické skupiny tzv. hloubkového oválu. Geneze tohoto půdorysu v tvorbě mladšího Dienzenhofera sahá až do období jeho rané tvorby a nejbližší analogie jsou patrně v návrhu č. IV pro kostel v Karlových Varech a v kostele svaté Kateřiny u Počátek. V Dobré Vodě je kompozice obohacena o příčně orientované prostory předsíně a chóru, založené na půdorysu obdélníka s konvexně proláklými stranami, doplněné v partii vstupu o menší elipsovité prostory. Charakteristické dienzenhoferovské úsilí propojit centrálu s podélnou dispozicí podtrhuje dramatická polarita oblých úseků konvexně zakřivených zdí a ostrých rohů říms a pilastrů. Příznačná je typologická bohatost klenebních systémů. Hlavní prostor kryje mohutná kopulová klenba na pendantivech o rozponu 14,5 m, dosedající v horizontální rovině po celém obvodu na zdivo; mělké výklenky jsou klenuty valeně, v presbytáři a předsíni je užito české placky.
Autorem freskové výzdoby je Dienzenhoferův přítel a častý spolupracovník Václav Vavřinec Reiner (1689-1743). Během července a srpna 1735 vytvořil se svými pomocníky za honorář 750 zlatých na klenbě lodi prostorově velkorysý výjev Oslavení srdce Bolestné Panny Marie, ilustrující místní legendu o zázračně zachráněném havíři zbloudilém v opuštěné dobrovodské štole. Zvolené téma umožnilo Reinerovi v tomto díle plně využít krajinářské zkušenosti a vytvořit dílo jedinečného koloristického a světelného účinku. Pro klenbu kněžiště zvolil Reiner zobrazení Vypuzené Hagar s Ismaelem, nad kruchtu umístil starozákonní výjev Oslazování vody Mara a pendantivy doplnil figurami 4 apoštolů. Malířský program doplnily medailony pašijových scén a Veraikon se symboly Kristova umučení v podkruchtí. Štuková výzdoba interiéru je dílem Giovanniho Battisty Allia, který na náklad Adama Františka ze Schwarzenbergu a jeho ženy Eleonory Amálie pokračoval do 1739 na výzdobě oltářů. V témže roce dodal J. Dietrich na fasádu kostela plastickou skupinu Panny Marie a dvojici andělů s nástroji Kristova umučení. Dekorativní luisézní vázy jsou dílem kameníka Zachariáše Horna a Jakuba Slavíka.
Kostel v Dobré Vodě u Českých Budějovic je jedinou zakázkou nejslavnějšího architekta českého baroka pro městskou radu. Její výjimečnost asi souvisí s návštěvou císaře Karla VI. v Českých Budějovicích 1732 a Dienzenhoferovou činností ve službách císařského dvora. V kontextu doby představuje cenné dílo, které i s ohledem na kvalitní malířskou a štukatérskou výzdobu patří k vrcholným příkladům baroka v jižních Čechách.
