Desetiboká Studniční kaple, která byla původně součástí dnes již neexistující křížové chodby kvadratury, se nachází v rajském dvoře jižně od kostela za budovou konventu. Stavba centrální polygonální kaple má nároží zpevněná odstupňovanými opěrnými pilíři. Stěny jsou v severní části prolomeny vysokými hrotitými okny, jižní strana je bez oken. Vstup situovaný v západní části je hrotitě zaklenutý. Nad vstupem se nachází drobná hrotitě zaklenutá nika s mramorovou plastikou studniční Panny Marie. Vnější stěna v jižní části je osazena plastikou znaku žďárského opata Edmunda Wagnera.
Interiér kaple je zaklenut valenou klenbou. Obvod je lemován arkaturou s gotickou kružbou, na východně je segmentově zaklenutá nika. Ze středu kaple vyrůstá vlastní studna uzavřena mříží. Desetiboká kamenná obruba se zdůrazněnými nárožími má stěny zdobeny vpadlými zrcadly. Z kamenné obruby vybíhá vysoká, železná, zdobně kovaná konstrukce. Před více než půl stoletím zanikla. Dnes na stejném místě vznikla nová. Řeč je o kapli Panny Marie Na Pískách v obci Čečelice. Minimalistická, tichá, a přesto silně působivá. Architekti z ateliéru Chrama ji navrhli jako současnou krajinnou dominantu, která navazuje na historické cesty, duchovní symboliku i přirozenou paměť místa.
Obec Čečelice se nachází v mírně zvlněné krajině mezi Mělníkem, Brandýsem nad Labem a Kostelcem nad Labem. Bohužel kvůli špatnému stavu musela být kaple v 60. letech zdemolovaná. V krajině tak po ní zbylo prázdné místo. Nyní se opět tento bod zapisuje do krajiny, a to díky citlivému architektonickému návrhu ateliéru Chrama. Nová kaplička není kopií původní stavby, ale současnou interpretací jejího významu. Architekti návrh postavili na jednoduchém, ale silném konceptu.
Nové hmotě vtiskli geometrii rozvětvení původních cest. „Tvar a provedení nové kaple odkazují na tradiční řešení kaplí v okolí. Výsledná podoba je minimalistická, bez ornamentu, ale přesto hluboce symbolická. Stejně jako původní kaple je i ta nová zasvěcena Panně Marii. V samotném nitru kaple je umístěna soška Panny Marie s Jezulátkem. „Soška je jakoby schovaná, stejně jako se matka choulí ke svému miminku, aby jej ochránila a zahřála. Kolemjdoucí si k ní musí najít cestu.
Architekti pracují s více rovinami symboliky. Nabízejí tři možné pohledy na Pannu Marii - jako na pannu, matku a světici. Projekt nekončí samotnou stavbou. Architekti se věnovali i bezprostřednímu okolí. Zohlednili stávající strom, doplnili jej o nový větší a navrhli lavičku, která nabízí možnost krátkého spočinutí s výhledem na kapli. Minimalistická forma kaple je zároveň výpovědí o současné architektuře: o potřebě klidu, srozumitelnosti a pravdivosti v detailech.
Ta nejznámější pověst, která vysvětluje i vznik kapličky nad studánkou, se vztahuje k těžkým letům v závěru třicetileté války. Mělo to být patrně r. 1648. Tak jako již několikrát předtím se v hustých lesích kolem potoka Loděnice, lidově zvaného Kačák, ukrývali lidé z města Unhoště před hordami Švédů a různých vojenských zběhů. Mezi těmito uprchlíky byla i Anna Pěnkavová, manželka unhošťského purkmistra Jiřího Pěnkavy, se svou desetiletou dcerkou Sabinou. Dívenka v důsledku utrpení a nemoci během ukrývání ztratila zrak. Zoufalá matka s ní bloudila lesy a hledala nějakou léčivou bylinu, která by zrak dcerce navrátila. Náhle se za ní ozval lidský hlas. Když se ohlédla, uviděla neznámého starce s dlouhým bílým vousem a dobrosrdečnou tváří. Ten jí poradil, aby vyhledala nedaleký pramen čisté vody pod kořeny starého dubu a vodou pilně vymývala dceřiny oči. Než stačila paní Anna za radu poděkovat, stařec zmizel. Pramen však skutečně našla a učinila slib, že na místě postaví kapličku, pokud se Sabinka uzdraví.
Podle rady dcerce oči vymývala a ta zakrátko skutečně prohlédla. V závěru roku 1648 dlouhá válka konečně skončila vestfálským mírem a cizí vojska opustila českou zemi. Paní Pěnkavová na svůj slib nezapomněla. Hned následujícího roku 1649 si její manžel jako unhošťský purkmistr vyžádal od správy křivoklátského panství povolení, aby mohl v lesích nad pramenem vystavět kapličku. Stalo se a kaplička tam stojí dodnes. V jejím výklenku neznámý lidový umělec zpodobnil Pannu Marii s malým Ježíškem. Kaple se brzy stala cílem církevní pouti, která se konala každoročně o svatodušních svátcích. Pramen vytékal ze stráně žlábkem z pálené hlíny a tak vzniklo pojmenování místa, které se později přeneslo na celé údolí i jím protékající potůček. Studánka je to podivuhodná. Její voda si uchovává výbornou kvalitu a řada lidí si pro ni přes odlehlost pramene stále přichází. Zajímavé je i to, že voda z pramene vytéká i v době velkého sucha. Poutníci procházející údolím tu nacházejí příjemné osvěžení i místo k odpočinku.
Krásné místo u kapličky si oblíbil i kladenský rodák, malíř Cyril Bouda (1901-1984). Kaple se studánkou, k níž byly po r. 1989 obnoveny svatodušní poutě, byla za dobu své existence mnohokrát opravována. Naposled prošla důkladnou obnovou v letech 1999-2000, kdy se k tomu spojily okolní obce Bratronice, Malé Kyšice a Horní Bezděkov s městem Unhošť.
V kontextu širšího regionu patří zmínka i o kapli Panny Marie Nanebevzaté v Nebesích v Aši, která byla vysvěcena v roce 1907 a jejíž architektonické řešení spojuje věž se samotnou kaplí. Tato kaple je unikátní propojením s věží a její fasádu zdobí šest vysokých oken, díky nimž je interiér zalitý přirozeným světlem.
Bishop Barron on The Queenship of Mary
Celý projekt Čečelic se inspiruje tradičními kaplemi v okolí a představuje moderní odpověď na duchovní potřebu místa. Minimalistická, tichá, a přesto silně působivá architektura ukazuje, že sakrální stavby dnes stojí na klidu, světle a jednoduché formě, která umožňuje vnímat prostor a kontinuitu krajiny.
Charakteristiky nové kapličky a její symbolika
Nová kaplička v Čečelicích klade důraz na minimalistickou formu, bez ornamentu, ale s hlubokou symbolikou. Hmotu kaple doplňuje strom a lavička, která nabízí spočinutí s výhledem na kapli. Architektura pracuje s geometrií rozvětvení původních cest a odkazuje na tradiční řešení kaplí v okolí.
Vnitřek kaple skrývá sošku Panny Marie s Jezulátkem, která se nachází v samotném nitru a je „schovaná“ podobně jako matka objímající dítě. Návštěvníci tak nacházejí cestu k posvátnému prostoru skrze jednoduchost a promyšlené vedení pohledu.
Projekt dále zdůrazňuje, že sakrální stavby dnes nemusí být okázalé, ale musí vyvolávat pocit důvěrnosti, světla a tichého působení. Obnova kapličky v Čečelicích reflektuje současný trend návratu drobných staveb do krajiny jako symbolů kontinuity místa a vztahu člověka k prostředí.
Historie a bohatá místní kronika
Nejznámější pověst, která vysvětluje vznik kapličky nad studánkou, se vztahuje k těžkým letům závěru třicetileté války, kdy Anna Pěnkavová a její dcera Sabina hledaly lék na zrak. Pramen pod dubem byl považován za zdroj zázraků, a proto se rozhodnutí postavit kapli zrodilo z naděje na uzdravení a slibu, který byl dodržen po ukončení války.
Kaplička nad pramenem se stala poutním místem a pramen si udržuje svou kvalitu vody i v obdobích sucha. Poutě pak pokračovaly i po roce 1989, kdy byla kaplička znovu oživena a propojena s regionální spoluprací obcí a města Unhošť.
- Desetiboká obruba kaple s nárožími a zdůrazněnými zrcadly.
- V samotném nitru kaple je studna uzavřena mříží.
- Historický pramen a jeho vliv na pojmenování údolí a potůčku.
Geografické a kulturní souvislosti
Čečelice leží mezi Mělníkem, Brandýsem nad Labem a Kostelcem nad Labem v mírně zvlněné krajině. Drobné sakrální stavby v regionu sdílejí duchovní odkaz s místními cestami a krajinou.
Část textu také zmiňuje kapli Panny Marie Nanebevzeté v Nebesích u Aše, která ilustruje podobný styl integrace kaple do krajiny a jejího spojení s výškou věže a bohatým světlem vevnitř.