Kniha Judeofobie moderní doby (La judeophobie des Modernes, Éditions Odile Jacob) vyšla nedávno v Paříži. Její autor, filosof a politolog Pierre-André Taguieff, který je ředitelem výzkumu na CNRS, analyzuje současnou podobu nejstarší nenávisti ve známé historii, kterou označuje jako judeofobii. V rozhovoru pro francouzský židovský měsíčník Information Juive shrnuje hlavní teze své knihy.
Co je judeofobie moderních časů a proč ji nelze redukovat na náboženský antisemitismus
Slovo antijudaismus je nevhodné, protože sugeruje dojem, že nenávist k Židům spočívá výhradně na náboženských důvodech. Příliš často se zapomíná, že slovo antisemitismus vzniklo poměrně nedávno a vděčíme za něj autorovi, který byl nejen protižidovsky, ale i rasisticky zaměřený. Termínem antisemitismus bychom in stricto sensu neměli označovat nic jiného než rasistické varianty moderní judeofobie nebo racionalistickou formu sekularizovaného antijudaismu, která přešla do politiky a zabydlela se jak v politickém, tak kulturním nacionalismu poslední třetiny 19. století a která se nejextrémněji projevila v genocidním antisemitismu hitlerovského režimu.
V průběhu posledních čtyřiceti let doznal podle vás negativní obraz Žida dvojité metamorfózy. Zaprvé - Židé bývali dlouho stigmatizováni jako Asiaté, Orientálci či Semité, dnes jsou v kontextu globalizace označováni a zavrhováni jako Zápaďané. Zadruhé, radikální antisionismus po druhé světové válce a po vzniku Státu Izrael odpírá Židům právo na to, aby se jakožto národ konstituovali; výrazy sionista a Izrael se v novém judeofobním diskurzu stávají jmény ďábla.
Dvojí proces: džihádizace ducha a islamizace západních společností
V úvodu knihy autor uvádí džihádizaci ducha - dvě rozdílné tendence: uvnitř ummy (světové muslimské komunity) i mimo ni, kde Západ vnímá konflikt s islamistickou ideologií. Pod vlivem radikálních islamistů vzniká šestý pilíř islámu, který vyzývá k džihádu proti Západu a Židům. Současně však dochází k džihádizaci bojů vedených Západem proti imperialismu a sionismu. Třídní boj na mezinárodní úrovni se proměňuje v svatou válku proti novým inkarnacím ďábla - Spojeným státům a Izraeli. Islamistický džihádismus je zdrojem inspirace pro revolutionary 21. století.
Institucionalizace multikulturalismu, která jde ruku v ruce s oslabením laické veřejnosti, je podle autora klíčovým faktorem islamizace západních národů. Multikulturalismus umožňuje ideologickým předákům islamismu organizovat své sítě, rozšiřovat propagandu a provokovat, čímž testují obranyschopnost společnosti. Po roce 2000, po vlně islamistických útoků, se tato dynamika posunula k širšímu konfliktu mezi Západem a islámským světem.
Vizualita antisemitismu: historické obrazy a jejich funkce
Antisemitismus má mnoho podob a vizuální projevy od středověku až po současnost odrážejí způsoby, jakou společnost zobrazovala Židy. Všechny tyto obrazy ukazují, že vizuální reprezentace může udržovat a formovat stereotypy napříč stoletími. Z 12. století pochází charakteristický židovský klobouk na obrazech a později vyobrazení nosů Židů - konvence, která pokračuje až do moderní doby a dokládá, jak hluboko zakořeněné mohou být stereotypy v obrazovém vyjádření. Včetně karikatur a ilustrací, které zobrazují Židy podle klišé jako lakomce, a to i v období meziválečného Československa.
Historikové a kurátoři upozorňují, že vizuální antisemitismus není jen import ze zahraničí, ale má pevné kořeny v domácí kultuře různých zemí. V českém prostředí se objevují antižidovské motivy v různých médiích: od karikatur v Humoristických listech až po lidové suvenýry a ilustrace v mezclačním stylu. Výstava mapující vizuální projevy antijudaismu a antisemitismu v Česku a v zahraničí ukazuje, jak se obraz Židů měnil od středověku po moderní dobu a jak se proměňovaly formy útisku a dehumanizace.
Smíšená partnerství a židovská identita v českém a izraelském kontextu
Smíšená manželství, která zahrnují Židy a nežidy, byla v různých epochách různě přijímaná. Historické studie ukazují, že v některých obdobích a regionech byla smíšená mateřství a manželství častější (např. v některých částech Evropy během 20. století), zatímco v jiných byla tabuizována. Konverze k judaismu a mezináboženské sňatky bývaly komplikované a proces konverze nebyl vždy jednoduchý; některé konverze nebyly dokončeny a partneři zůstali na okraji židovské komunity.
V současnosti narůstá počet smíšených vztahů a sňatků mezi Židy a nežidy ve vybraných zemích jako je ČR a Izrael. Počet sňatků s nežidem byl v některých dobách významný, a v USA v letech 1996-2001 byl téměř poloviční podíl sňatků zahrnujících Židy s nežidovskými partnery. Různorodé vyznání často znamená, že v domácnostech zůstávají symboly obou tradic - judaismus i křesťanství. Kulturalita a náboženské zvyky mohou být zachovány, i když rodiny volí mírně odlišné cesty výchovy dětí a náboženské identity.
V zásadě však smíšená partnerství přinášejí řadu specifických výzev: odlišnosti v náboženských zvycích, nejednotnost v rodinné výchově dětí a otázky, zda a jak bude děti vychovány ve víře obou rodičů. Různé proudy judaismu (reformní, rekonstrukční, konzervativní, humanistický) se k otázce mezináboženských sňatků staví různě: od úplného uznání a podpory až po selektivní uznávání a podporu konverze. Některé analýzy ukazují, že konverze bývá nezbytná pro uzavření náboženského sňatku podle některých rabínů a komunit, zatímco jiné proudy judaismu umožňují mezináboženské obřady a vychovávání dětí s respektem k oběma tradicím.
Obecně lze říci, že smíšené vztahy jsou součástí moderního společnosti, která staví na toleranci a respektu, avšak jejich úspěšnost a přijatelnost do židovských komunit je rozdílná podle konkrétního kontextu a místa. Současně však lze sledovat, že množství a zkoumání konverzí ukazuje, jak složité a mnohovrstevnaté jsou identity a náboženské praxe v moderním světě.
