Je pátek 14. nisanu pozdě odpoledne. Při západu slunce začne 15. nisan, kdy je sabat. Ježíš už zemřel, ale dva lupiči, kteří visí vedle něj, jsou pořád naživu. Zákon stanovuje, že mrtvá těla „ nesmí zůstat na kůlu přes noc“, ale měla by se pohřbít „ještě ten den“. Kromě toho pátek je „den přípravy“, protože lidé vaří a dokončují různé práce, které nemůžou počkat přes sabat. Při západu slunce začne „významný“ sabat. (Jan 19:31)
Bude totiž dvojnásobný. Co to znamená? Patnáctý nisan bude prvním dnem sedmidenního Svátku nekvašených chlebů a tento den je vždycky sabatem bez ohledu na to, na který den v týdnu připadá. Židé se proto obrátí na Piláta s žádostí, aby smrt Ježíše a dvou lupičů urychlil. Jak? Tak, že jim nechá zlomit nohy. Tím pádem se o ně nebudou moct dál opírat a zemřou udušením. Vojáci jdou tedy k odsouzencům a oběma lupičům nohy zlomí. Ježíš vypadá, že je mrtvý, a tak ho nechají být. Aby se vojáci přesvědčili, že Ježíš je skutečně mrtvý, bodnou ho kopím do boku, do blízkosti srdce. Okamžitě vyteče „krev a voda“.
U popravy je i Josef z města Arimatie, bohatý a vážený člen Sanhedrinu. (Matouš 27:57) Je to „dobrý a bezúhonný člověk“, který očekává Boží království. Je „Ježíšovým učedníkem, ale ze strachu před Židy“ to tají. Přesto nepodpořil rozsudek, který nejvyšší soud nad Ježíšem vynesl. (Lukáš 23:50; Marek 15:43; Jan 19:38) Sebere odvahu a jde požádat Piláta o Ježíšovo tělo. Pilát si nechává zavolat velícího důstojníka, který mu potvrdí, že Ježíš je mrtvý. Josef koupí čisté, jemné plátno a sundá Ježíšovo tělo z kůlu. Pak ho připravuje na pohřeb. Pomáhá mu při tom Nikodém, „který kdysi Ježíše navštívil v noci“. (Jan 19:39) Přinese asi 100 římských liber (33 kilogramů) drahé směsi myrhy a aloe. Josef má nedaleko novou hrobku vytesanou ve skále. Nechá do ní položit Ježíšovo tělo a vchod zavalit velkým kamenem.
Všechno se to děje ve spěchu, protože se blíží sabat. S přípravou Ježíšova těla na pohřeb možná pomáhala i Marie Magdaléna a Marie, matka Jakuba Menšího. Teď tyto ženy pospíchají domů, aby „připravily vonné látky a oleje“, které chtějí po sabatu použít k dalšímu ošetření Ježíšova těla. Následující den, o sabatu, se přední kněží a farizeové vydají k Pilátovi a říkají: „Pane, vzpomněli jsme si, že když byl ten podvodník ještě naživu, řekl: ‚Po třech dnech budu vzkříšen.‘ Proto přikaž, aby hrob až do třetího dne hlídali. Jinak by jeho učedníci mohli přijít, ukrást ho a říct lidem: ‚Byl vzkříšen z mrtvých!‘ Ten poslední podvod by pak byl horší než ten první.“ Pilát jim odpovídá: „Tady máte stráž.
V neděli časně ráno jdou Marie Magdaléna, Jakubova matka Marie a další ženy k Ježíšově hrobce a nesou si sebou vonné látky. Došlo ale k zemětřesení a Boží anděl kámen odvalil. Italští archeologové našli v Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě pozůstatky rostlin, které pocházejí z období Ježíšova ukřižování. Tento nález podporuje biblický popis prostředí, kde měl být Ježíš pohřben. Výsledky výzkumu tak mohou definitivně potvrdit, zda je právě toto místo jeho skutečným hrobem. Podle převládající teorie byl Ježíš Kristus ukřižován na Kalvárii, známé také jako Golgota, a následně pohřben v Chrámu Božího hrobu. V 19. století se však objevila nová teorie, podle níž se Ježíšův skutečný hrob nachází v Zahradním hrobě. Přestože obě lokality každoročně přitahují tisíce poutníků, křesťanská tradice i nadále upřednostňuje Chrám Božího hrobu jako místo, kde bylo Ježíšovo tělo uloženo.
Vědci z univerzity Sapienza v oblasti Chrámu Božího hrobu zajistili vzorky pozůstatků rostliny, které pomocí analýzy datovali do období, kdy měl být Ježíš ukřižován a pohřben. „Evangelium zmiňuje zelenou oblast mezi Kalvárií a hrobem, a my jsme identifikovali tato kultivovaná pole,“ okomentovala archeoložka Francesca Romana Stasollová přelomový objev pro The Times of Israel. „Na místě, kde byl ukřižován, byla zahrada, a v zahradě nový hrob, v němž ještě nikdo nebyl pochován. Kromě rostlin archeologové objevili také starověké mramorové hrobky. Tyto hrobky mohou být dalším klíčem k pochopení historických událostí spojených s Ježíšovou smrtí.“
„Provádíme geologickou analýzu k ověření původu mramoru a testujeme také maltu. Italský archeologický tým provádí vykopávky v Chrámu Božího hrobu od roku 2022. Archeologové částečně odkryli místo, kde byl s velkou pravděpodobností pohřben Ježíš Kristus. Jen těžko byste hledali kostel, který je pro křesťany posvátnější než Chrám Božího hrobu ve starém Jeruzalémě. Podle mnoha historických pramenů totiž ukrývá ostatky samotného Ježíše Krista. Vědci z Národní technické univerzity v Athénách nyní dostali příležitost hrobku prozkoumat. Nejprve museli odkrýt mramorový kámen, který chrání hrob před poškozením. Pod ním našli nejdřív jen nepořádek, po několika hodinách usilovné práce ale odhalili další mramorovou desku - a do ní vyrytý kříž. Hrobka byla takto otevřená pouhých 60 hodin. Během nich vědci v přítomnosti církevních hodnostářů vše zdokumentovali, prozkoumali a hrobku opět zavřeli. Opravdu zde tedy leží ostatky Ježíše? To nelze říci. Stejně tak nevíme, zda bude výzkum hrobky někdy v budoucnu pokračovat.
Ježíšovo učení se začalo velmi rychle šířit krátce po jeho smrti. Už v roce 326 se do Jeruzaléma vydala hledat Kristův hrob císařovna Helena, manželka římského vládce Constantia I. Místní jí ukázali vápencovou jeskyni pod kopcem Golgota, v níž se v době Ježíšovy smrti pohřbívalo. Legenda vypráví, že Helena nařídila jeskyni prozkoumat a objevila zde tři kříže. Aby zjistila, na kterém z nich byl ukřižován Ježíš, nechala nemocného muže, aby se jich dotkl. V jeskyni, kde byl Ježíš pohřben, se tehdy nacházela svatyně řecké bohyně Afrodity. Helena ji nechala srovnat se zemí a místo ní vybudovala chrám, v němž budou moci poutníci spatřit na vlastní oči místo posledního spočinutí Božího syna.
Jako místo pohřbu pak byla identifikována nedaleká hrobka, známá jako Zahradní hrobka. Dodnes na tomto místě slaví Velikonoce tisíce evangelických křesťanů. Není však možné, aby zahradní hrobka byla Ježíšovým hrobem. Evangelia naznačují, že Ježíš byl uložen do nově postavené hrobky zhotovené pro Josefa z Arimatie (Mt 27,57-60). V roce 1986 archeolog Gabriel Barkay prokázal, že údajná zahradní hrobka pochází z doby železné (zhruba 1200-586 př. n. l.), tedy o stovky let předchází době ukřižování. Jak říká religionista a veřejný pedagog Andrew Henry, žádný kritický badatel si dnes nemyslí, že zahradní hrobka je autentickým místem Ježíšova ukřižování a pohřbu.
Hledání prázdného hrobu. Za předpokladu, že byl Ježíš pohřben, kam byl převezen? Evangelia uvádějí, že Ježíšův stoupenec jménem Josef z Arimatie si od Piláta vyžádal Ježíšovo tělo a že Ježíše pohřbil do své nově vybudované rodinné hrobky. Ačkoli nemůžeme dokázat, že se tak stalo, známá archeoložka a historička Jodi Magnessová dospěla k závěru, že tato verze událostí „ dobře odpovídá archeologickým důkazům a židovskému právu“. Tradice tvrdí, že Ježíšův hrob se nacházel poblíž Kalvárie. Většina badatelů se shoduje, že kostel Božího hrobu má stejně silný nárok na to, aby byl místem jeho popravy a pohřbu.
To nás přivádí k největší otázce ze všech: jaké jsou důkazy o vzkříšení? Podle Bible byl Ježíš vzkříšen tři dny po své smrti a pohřbu. Evangelia se shodují v tom, že hrob byl prázdný, a vyprávějí o nadpřirozených zjeveních andělů (Mk 16,5) a samotného vzkříšeného Ježíše (Jan 20,14). Jako příběh je vzkříšení v 1. století méně neuvěřitelné než v současnosti. Příběhy o umírajících a vstávajících bozích - jako byli Osiris, Dionýsios a Mithra - byly ve starověku dobře známé a většina lidí ve starověkém světě věřila, že mrtví jsou po smrti v kontaktu s živými.
Byl Ježíš skutečně vzkříšen
Jak řekla Meghan Henningová, profesorka Nového zákona na Daytoné univerzitě, pro National Geographic, dnes, když někdo řekne, že mluvil se svou mrtvou matkou, bychom se znepokojili, ale ve starověku bychom se ptali ‚aha, opravdu, co říkala?‘. Ale co se vlastně stalo? Tady historie nepomůže. Když archeologové v roce 2016 nakrátko otevřeli Ježíšův hrob v edikule chrámu Božího hrobu, zjistili, že je prázdný, jak se dalo očekávat. Někteří starověcí kritici křesťanství vyslovili hypotézu, že Ježíšovo tělo bylo ukradeno. Jiní spekulovali, že Ježíšovi učedníci - a zejména Marie Magdaléna - byli hysteričtí. Jeden z moderních učenců dokonce tvrdil, že učedníci prožívali vidění nebo halucinace. Jediné, co můžeme o vzkříšení říci s jistotou, je, že křesťané v něj od samého počátku věřili.
Evangelia uvádějí, že jakmile Ježíš zemřel, byl krátce před západem slunce sňat z kříže a pohřben. Ne všichni s tím však souhlasí. Novozákonní badatelé John Dominic Crossan a Bart Ehrman tento detail zpochybňují a tvrdí, že Ježíš vůbec nebyl pohřben. Jejich argumentace vychází z římské praxe a ze skutečnosti, že Římané zločincům pravidelně odpírali řádné pohřby. Místo toho často nechávali těla na kříži jako varování pro pocestné. Když byly mrtvoly odstraněny, jak tvrdí Crossan a Ehrman, byly bez ceremonií vhozeny do příkopů nebo hromadných hrobů. Tato teorie zasahuje jádro křesťanské víry: Pokud Ježíš nebyl nikdy řádně pohřben, pak následné příběhy o prázdném hrobě a zmrtvýchvstání musí být výmyslem.
Ačkoli Ehrman a Crossan předkládají přesvědčivé argumenty a někteří zločinci byli ponecháni hnít před zraky veřejnosti, v Jeruzalémě 1. století mohla být situace jiná. Historik Josefus píše, že Židé dbali na pohřební obřady tak pečlivě, že „ dokonce i zločinci, kteří byli odsouzeni k ukřižování, byli sňati a pohřbeni před západem slunce“. V případě Ježíše, který byl popraven na začátku svátku Pesach, chtěl Pilát dost možná, aby byl lid spokojen, když těla odnesl před západem slunce.
Hledání prázdného hrobu. Evangelia uvádějí, že Ježíšův stoupenec jménem Josef z Arimatie si od Piláta vyžádal Ježíšovo tělo a že Ježíše pohřbil do své nově vybudované rodinné hrobky. Ačkoli nemůžeme dokázat, že se tak stalo, známá archeoložka Jodi Magnessová dospěla k závěru, že tato verze událostí dobře odpovídá archeologickým důkazům a židovskému právu. Tradice tvrdí, že Ježíšův hrob se nacházel poblíž Kalvárie. Většina badatelů se shoduje, že kostel Božího hrobu má stejně silný nárok na to, aby byl místem jeho popravy a pohřbu.
Jaké jsou důkazy o historické podstatě příběhu? Zdroje: Candida Moss: What archaeology can-and can’t-tell us about Jesus’ crucifixion National Geographic Ž 31,4-6. Zmiňované pasáže i texty z 1. až 2. století ukazují, že ukřižování Ježíše je jedním z nejlépe doložených prvků jeho života, i když detaily mohou být předmětem debat.