Just as Josef Lada, Cyril Bouda is one of the best Czech twentieth-century draftsmen and illustrators. A student of Kysela and Švabinský, he remained faithful to realistic depiction throughout his life and became a master of illustration. Certain books, such as The Autobiography by Benvenuto Cellini or Gulliver’s Travels by Jonathan Swift will always be linked with Bouda’s illustrations. Besides many illustrations, he is also known for his designs of tapestries. In his drawings, the artist displayed a strong affinity to Italian Renaissance. He was a talented narrator and had a sense of detail and humorous hyperbole. Bouda was also a dedicated teacher throughout his life. His sense of music and poetry brought him to the society of many other artists, for whom he made illustrations or portraits. Also his graphic art executed in all the classic techniques is well-known. His work experiences a period of second recognition these days.
Na základě čeho napsal Hans Christian Andersen pohádku Císařovy nové šaty („Keiserens nye Klæder, 1837“), se asi nedovíme. Je ale zřejmé, že je to Andersenova reakce na lidskou ješitnost, strach z pravdy, konformitu a společenskou pokryteckost. Lidé většinou říkají to, co říká většina. Šokující pravdu o tomto rčení nám dokonce dodává Nejvyšší soud. Ten v kauze učitelky Bednářové (obhajoba J. Rajchl) v roce 2025 úplně vážně napsal, že obžalovaná (pí. Podpora pokryteckosti ale není součást práva, jak většina lidí správně tuší, ale politického aktivismu jednotlivců v justici.
O čem je pohádka: Andersen H.Ch. / Císařovy nové šaty
Dva podvodníci, údajně tkalci, nabídnou ješitnému císaři nejkrásnější šaty na světě. Látku tak jemnou a kouzelnou, že ji uvidí jen lidé inteligentní a hodní svého úřadu. Kdo je hloupý nebo neschopný, ten ji neuvidí. Císař souhlasí a platí jim za práci zlatem. Odváděnou práci kontrolují úředníci. Do stadia ad absurdum pohádka rezonuje v okamžiku, kdy i císař předstírá, že šaty, které nevidí, jsou nádherné a projde se v nich na veřejnosti. Dav jásá! Nastává bod zlomu. V davu se objevují jedinci, kteří přestanou mít strach a říkají pravdu nahlas. Přidávají se další. Císař ale kráčí dál, protože přiznat pravdu by bylo pro jeho majestát ponižující.
Andersen Hans Christian (*2. 4. 1805, Odense - †4. 8. 1875) miloval humoristický, sentimentální způsob vypravování. Jeho pohádky se vyznačují poetičností a bohatým jazykem, umožňujícím výstižnou charakteristiku postav i prostředí. Pohádky vyšly v mnoha českých vydáních, jednotlivě i souborně. Pohádky a povídky vycházely do začátku 70. Před mnoha a mnoha lety žil jeden císař, kterému na krásném oblečení záleželo víc než na čemkoli jiném na světě. Na říši mu nezáleželo, divadlo ho nezajímalo, jízda na koni ho netěšila - ledaže by se mohl pochlubit novými šaty. Ve velkém městě, kde bydlel, byl život velmi veselý.
Každý den přicházelo mnoho cizinců, a jednou přišli i dva podvodníci. Vydávali se za tkalce a tvrdili, že umějí utkat nejkrásnější látku, jakou si člověk může představit. „To by byly skvělé šaty!“ pomyslel si císař. „Kdybych takové měl, hned bych poznal, kteří lidé v mé říši se nehodí do svého úřadu, a hned bych rozlišil moudré od hloupých! Oni postavili dva tkalcovské stavy, dělali, jako by pracovali, a přitom na stavech neměli ani jedinou nit. „Rád bych věděl, jak pokračují s tou látkou,“ pomyslel si císař. Ale v srdci mu bylo trochu úzko, když si vzpomněl, že ten, kdo je hloupý nebo se nehodí do svého úřadu, ji nebude moci vidět. Ne že by se bál sám sebe - to rozhodně ne! - ale přece jen bylo lépe, když pošle nejdřív někoho jiného.
„Pošlu k nim svého starého poctivého ministra,“ pomyslel si císař. „Proboha živého!“ pomyslel si starý ministr a oči mu šly do sloup. Oba podvodníci ho zdvořile pozvali blíž a ptali se, není-li vzorek nádherný a barvy překrásné. „Pane na nebi!“ pomyslel si. „Copak jsem hlupák? To bych byl nikdy nevěřil. A copak se nehodím do svého úřadu? Ne, to nesmí nikdo vědět!“ A tak chválil látku, kterou neviděl, a ujišťoval je o svém nadšení z krásných barev a překrásného vzorku.
Teď šel císař sám, doprovázen celým svým dvorem. Oba podvodníci zvedali ruce, jako by něco drželi, a říkali: „Hle, tady jsou kalhoty, tady kabát, tady je plášť!“ a tak dále. „Bože, jak to sluší! Jak to padne!“ říkali všichni. „Jaký vzorek! Jaké barvy! „Jsem připraven,“ řekl císař. A tak šel císař v průvodu pod nádherným baldachýnem a všichni lidé na ulici i v oknech říkali: „Bože, jak jsou císařovy nové šaty nádherné! Jakou má krásnou vlečku! Jak všechno dokonale sedí!“ Nikdo nechtěl, aby druzí poznali, že nic nevidí, protože by to znamenalo, že se nehodí do svého úřadu nebo že je nevyléčitelně hloupý. „Panebože, slyšte ten nevinný hlásek!“ řekl jeho otec. „On nemá nic na sobě!
Bouda a jeho význam v české ilustraci
Cyril Bouda Narodil se 14. 11. 1901 na Kladně a zemřel 29. 8. . Český malíř, grafik a ilustrátor, známý svou rozsáhlou tvorbou v oblasti knižní ilustrace a volné grafiky. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Františka Kysely a následně na Akademii výtvarných umění pod vedením Maxe Švabinského. Ve své tvorbě se věnoval širokému spektru grafických technik, včetně dřevorytu, mědirytu, lepty a zejména litografie. Jeho ilustrace doprovázely díla významných českých autorů, jako jsou Karel Hynek Mácha, Karel Čapek či Hans Christian Andersen. Bouda působil jako profesor na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a na Českém vysokém učení technickém, kde ovlivnil řadu mladých umělců. Jeho díla jsou součástí sbírek Národní galerie v Praze a dalších významných institucí.
- Jeho práce zahrnuje olej na dřevěné desce, litografie i kresby v různých technikách a formátech.
- Ilustrace doprovázely díla významných autorů včetně Barbary nebo Andersena; Bouda byl spojován s italskou renesancí a humoristickým prvkem.
- Vedle ilustrační činnosti působil také jako učitel na vysokých školách a ovlivnil řadu studentů.
V textu níže jsou shrnuty klíčové poznámky o jeho díle a významu v kontextu české kultury a dědictví knižní ilustrace. Bouda se stal jedním z nejvýznamnějších českých ilustrátorů 20. století, jehož tvorba prosvětluje svět českého vyprávění a vizuálního jazyka do dnešních dní.
