V současné době většina rekonstruktivních autorů souhlasí s tím, že kdekoliv se Bible ke stejnopohlavní sexualitě vyjadřuje, tak se to děje v negativních konotacích. Konkrétně, jedná se o 6 biblických pasáží, které se dotýkají pohlavního styku mezi osobami stejného pohlaví, z nichž za stěžejní můžeme považovat dvě zmínky v Levitiku (18:22 a 20:13) a část Pavlovy epištoly Římanům (1:26-27).
Sexuální vztahy mezi osobami stejného pohlaví opravdu nejsou nikde v Bibli zmíněny v pozitivním světle. Abychom ale porozuměli smyslu toho, co nám autoři těchto textů chtěli sdělit, a jak texty správně aplikovat do kontextu našeho života, je ale nutné vzít pod úvahu více než jen literu toho, co je napsáno - tvrdí rekonstruktivní přístup. Obecně, jakákoliv teologie je vždy formou interpretace, a nevyhne se jí ani sebevíce tradiční nebo konzervativní přístup. Nikdo z nás nečte Bibli zcela nezaujatým, nezatíženým způsobem - všichni o ní máme spoustu nevyřčených a skrytých předpokladů, které mají vliv na to, jak Bibli chápeme.
V kontextu biblických zákazů stejnopohlavního styku, podle rekonstruktivní teologie, je především nutné vzít v potaz to, na co bibličtí autoři ve skutečnosti reagují, když mluví o stejnopohlavní sexualitě, totiž jakou představu o ní ve své době měli. To nám následně pomůže rozklíčovat otázku, jestli je správné stejný přístup, jakým vyjadřují autoři těch textů, uplatňovat i na stejnopohlavní vztahy dnešní doby. Za tím účelem se rekonstruktivní přístup obrací k literárním a historickým vědám, aby nás přiblížily reáliím a kultuře, v níž bibličtí autoři žili, a na niž ve svých textech reagovali.
Historický a kulturní kontext starověku
V židovské literatuře, mimo Starý zákon, se zmínky o stejnopohlavní sexualitě objevují především v konotaci varování před zlem a neřestmi pohanského světa. Sexuální styk mezi muži v židovském pojetí představoval příznak zhýralé společnosti: požitkářskou bezuzdnost, něco, co dělali mocní, bohatí a privilegovaní pohané - vykořisťovatelé, kteří neměli problém zneužívat jakákoliv těla k ukojení svého chtíče. Starověkým židům, včetně apoštola Pavla, byl koncept trvalé emoční a tělesné přitažlivosti k osobám stejného pohlaví naprosto cizí. Jejich představa stejnopohlavního vztahu byla na hony vzdálená dnešním partnerským vztahům mezi rovnocennými partnery.
Starověcí Řekové a Římané stejnopohlavní styky schvalovali v různé míře. Římské právo zakazovalo styk mezi svobodnými občany - tedy muži. Význačně však tolerovalo styk mezi svobodným občanem a někým podřadným, například otrokem nebo cizincem - bez ohledu na jejich pohlaví. Koncepty sexuálních vztahů, pohlavních rolí a mocenského postavení byly úzce propojeny a společenský řád vyžadoval určité role a hierarchie. Styk mezi dospělými, svobodnými muži tedy mohl narušit hodnotu pasivního partnera a byl v očích starověké společnosti považován za urážku na cti.
Rekonstruktivní teologie připomíná, že Pavel, když psal o stejnopohlavní sexualitě, měl na mysli právě tyto kulturní a společenské konotace. Z těchto konotací vznikaly texty, které zakazovaly homosexuální styk. Otázkou zůstává, zda lze tyto historické zákazy bez kritického zhodnocení aplikovat na současné formy vztahů, které jsou založeny na věrnosti a rovnosti partnerů.
Rekonstruktivní hledisko a praktická aplikace
Rekonstruktivní teologie zdůrazňuje potřebu zohlednit kontext a záměr autorů Bible při chápání tématu sexuality. Otázka není jen to, zda existuje explicitní pozitivní či negativní vyznění, ale jaké hodnoty a cíle se skrývají za textem a jak je možno aplikovat na dnešní dobu, kdy jsou vztahy mezi rovnocennými partnery standardem. Konkrétně to znamená, že texty zakazující homosexuální styk nelze automaticky převést do zákazu všech současných stejně pohlavních vztahů; klíčové je zvažovat do jakého společenského a rodinného kontextu autoré texty reagují.
Vstupují-li do výkladu kulturní a literární vědy, navýší se schopnost rozlišovat mezi původním záměrem textu a interpretací v novějších kulturách. To umožňuje pečlivěji posoudit, zda a jak má být přístup k tématu homosexuality aplikován na moderní společnost, která staví důraz na vzájemnou lásku, monogamní vztahy a rovnoprávné partnerství.
Další souvislosti a související témata
Kromě sexuality se v rámci stejného rámce dotýkají rekonstruktivně zpracované otázky o autoritě Písma, historických kontextech, a o tom, jak interpretovat další pasáže, které v různých kulturách vyvolávají odlišné reakce. Obecně, rekonstrukce zahrnuje literární a historické vědy, aby nás přiblížily realitám, ve kterých biblické texty vznikaly, a to i pro lepší pochopení jejich současné aplikace.
V souvislosti s tím se uvádí, že moderní doba by neměla být strašákem, ale výzvou k objevování nových věcí. Důležitým kontextuálním bodem je, že některé historické osobnosti a studie (např. zapletalova exegeze a práce Tomáše Petráčka) mohou sloužit jako inspirace pro pochopení posunů v katolické biblistice a jejího vztahu k moderním diskuzím o etice a hermeneutice.
Praktické doplnění a nástin zdrojů
V rámci širšího rozhovoru o interpretaci Bible se objevují otázky týkající se témat jako autentičnost listů, autorství, otázky místa moralit a textů v dnešní církvi, a rozšířené problémy, které vyvstávají při porovnávání starozákonních zákazů s novozákonními učeními. Zároveň se vyzdvihuje potřeba podat odpověď na zpochybnění autenticity biblických textů a jejich Kanonizace, která zůstává obsahem akademických diskuzí i v rámci laiků.
Římanům v kontextu: Proč Pavel psal list Římanům
Římanům v kontextu: Proč Pavel psal list Římanům
tags: #revizionisticky #vykla #bible