Kaple najdete pod železniční zastávkou Železná Ruda - město, při silnici směrem na Špičák. Typická stavba pro zdejší kraj je prvně písemně doložena v letech 1836-1839, kdy se provádělo vyměřování katastrálního území Železná Ruda. Již tehdy se jednalo o zděnou stavbu, která patřila k vedle stojícímu Kopperlovu statku.
Při výstavbě špičáckého tunelu sloužila kaplička k pohřebním obřadům obětem neštěstí na stavbě tunelu, neboť tehdejší magistrát v obavách před nepokoji a epidemiemi nedovolil provádět obřady v hlavním kostele. V okolí a na stěnách kapličky byla upevňována tzv. "umrlčí prkna", což byl obyčej typický pro Šumavu. Tato prkna, původně z nedostatku peněz, sloužila namísto rakve k uložení zemřelých a k jejich přenesení do hrobu. Poté byla prkna ozdobena obvykle třemi křížky, zlomenou svící, jménem zemřelého a podobně a umístěna do míst, kam dotyčný rád chodíval, nebo na rozcestí, k božím mukám, či kapličkám, jako výraz úcty k památce zemřelého. Později, kdy již k pohřbívání byly obvyklé rakve, zůstal obyčej stavění prken na památku zachován.
Chudší lidé si prkna zdobili sami, jiní to zadávali řemeslníkům na toto specializovaným, zejména v oblasti Fleků u Nýrska. V rodině Harwiga Hauera, syna Franzisky Kuchlerové, sestry posledního majitele kaple se dodnes nachází lněný přehoz vyjmutý z kaple. Je opatřen nádhernými výšivkami a nápisem Sv. Antonín. Po rekonstrukci byla kaple 6.6.1999 zasvěcena českobudějovickým biskupem Antonínem Liškou svatému Antonínu a svaté Barboře, patronce horníků.
Kaple byla postavena mezi lety 1836-1839 a již tehdy to byla zděná stavba se šindelovou střechou. Tehdy patřila ke Kopperlovu statku, který stojí hned vedle. V 90. letech 20. století prošla kaplička celkovou rekonstrukcí a 6.6.1999 byla českobudějovickým biskupem Antonínem Liškou zasvěcena svatému Antonínu a svaté Barboře, patronce horníků. Při výstavbě železničního tunelu pod Špičákem (výstavba probíhala v letech 1874-1877) sloužila kaple jako obřadní místo, kde se pořádaly pohřby dělníků tzv. barabů, kteří nešťastně zahynuli při stavbě Špičáckého tunelu. Jednalo se převážně o zahraniční dělníky původem hlavně z Itálie, dále také z Dalmácie, zejména z Chorvatska.
Tehdejší magistrát totiž se strachu před nepokoji a epidemiemi nedovolil pořádat pohřební obřady v hlavním kostele v Železné Rudě. Barabové jsou pak pochováni na nedalekém hřbitově u železničního náspu, který byl v roce 2002 obnoven. V okolí a na stěnách kapličky byla upevňována tzv. umrlčí prkna, což byl obyčej typický pro Šumavu, zejména pro její německou a starou část. Dodnes si můžeme tři umrlčí prkna prohlédnout, jsou vystavena vedle kapličky. Zvyk stavění umrlčích prken se vlastně nikde jinde v Čechách nepoužívá.
Prkna se stavěla na odlehlých samotách jako výraz úcty k zemřelému. Každý hospodář měl doma připravená vyschlá prkna, nejčastěji se používala smrková, jedlová nebo lipová. Pokud někdo zemřel, prkno se položilo na dvě židle a na ně se uložil oblečený nebožtík. Využívaly se hlavně v dobách tuhé zimy, kdy nebylo možné do zmrzlé půdy pohřbívat. Po pohřbu se pak prkno ozdobilo třemi křížky - chudí lidé si prkna zdobili sami, bohatší přenechávali práci truhlářům, kteří na prkno psali jméno zemřelého, čas smrti, verše a modlitby. Prkna se pak umísťovala do krajiny do míst, které měl dotyčný rád nebo na rozcestí a k božím mukám.
Kaple je od r. 1958 zapsána v seznamu kulturních památek ČR. Vedle kaple stojí několik umrlčích prken, která původně z nedostatku peněz sloužila namísto rakve k uložení zemřelých a k jejich přenesení do hrobu. Po rekonstrukci byla kaple 6.6.1999 zasvěcena svatému Antonínu a svaté Barboře, patronce horníků, a kaple získala novou fasádu a znovu zůstala dominantou Železné Rudy.
Kaple sv. Antonína a sv. Barbory se nachází při silnici II/190 směrem na Špičák poblíž nádraží Železná Ruda-město. Při západním okraji hřebene je čtyřboká a mírně kónická zvonička; plášť je obložen šindelem. Interiér je osvětlen od jihu a severu na výšku obdélným oknem s půleliptickým nebo segmentovým záklenkem. V interiéru jsou na podlaze cihly, v závěru je podlaha zvýšená. Strop má charakter segmentové valené klenby. Celá střecha je krytá šindelem, obtížný krov zhotovil místní tesař Matyáš Lehner. Vnitřní vybavení pořídil sklář Johan Georg Hafenbrädl. Můžete se zde pokochat mariánským oltářním obrazem, který je jednou ze dvou kopií obrazu Madony s dítětem od Lucase Cranacha.
Východní kaple slouží jako kněžiště, nad západní je vstup a kruchta s varhany. V letech 1995-1998 byla provedena nákladná rekonstrukce střechy kostela a město zakoupilo též nový hodinový stroj včetně bicího mechanismu a nového zvonu. Z posledních let byla udělána nová fasáda a tato dominanta Železné Rudy se opět zvenku zaskvěla v plné kráse.
Křížová cesta a kaple sv. Barbory byla zřízena z iniciativy železnorudského faráře J. W. Do roku 1992 zbyly z celé křížové cesty jen žulové sloupky - poškozené, bez obrázků, bez křížků. Z iniciativy Mileny Vobrové ze Železné Rudy a Helgy Huttner-Hasenkopf z bavorského Zwieselu začala rekonstrukce financovaná z prostředků shromážděných sbírkou hlavně v Bavorsku. Podle starých fotografií byla v původním místě vystavěna i kaple. Obrazy na křížové cestě jsou kopie originálů malovaných Johanem Georgem Wittmannem. Zhotovila i okna z barevných segmentů spojených olovem.
- Kaple sv. Antonína a sv. Barbory - název a lokace.
- Historie kaple, stavební charakter a rekonstrukce.
- Umrlčí prkna a jejich tradiční význam.
- Hrobový ruch „barabů“ a jejich pohřby.
- Současná podoba kaple a křížové cesty.
Kaple sv. Antonína a sv. Barbory se nachází pod železniční zastávkou Železná Ruda - město, při silnici směrem na Špičák a poblíž nádraží. Kaple byla postavena v letech 1836-1839 a již tehdy to byla zděná stavba se šindelovou střechou. Tehdy patřila ke Kopperlovu statku, který stojí hned vedle. Při výstavbě špičáckého tunelu sloužila kaplička k pohřebním obřadům obětem neštěstí na stavbě tunelu. V okolí a na stěnách kapličky byla upevňována tzv. umrlčí prkna. Po rekonstrukci byla kaple zasvěcena svatému Antonínu a svaté Barboře, patronce horníků, dne 6.6.1999.
Skrytá historie Romů: Jak vzniklo jejich vyloučení?
V okolí kaple je poblažený výčet detailů střešního systému a interiérového plánování, jako je liturgické uspořádání a umístění oltáře. Kaple představuje lidovou architekturu 1. poloviny 19. století s nezvyklou půdorysnou dispozicí a šindelovou krytinou. Před západní částí střechy je podepřena rohovými sloupky, střecha je sedlová s valbou, zvonička na hřebenu a cibulová stříška nad hrotnicí. Interiér nabízí mariánský oltářní obraz kopie madony s dítětem od Cranacha a kněžiště s východní kaplí.
Kaple je doplňkovým bodem cesty spojeným s křížovou cestou a barabovými pohřebišti v okolí železničního náspu. Nedaleko kaple stojí velký prostý dřevěný kříž označující místo posledního odpočinku zemřelých barabů. Barabové - stavební dělníci z Itálie, Chorvatska a Dalmácie - našli svůj poslední odpočinek právě zde, často anonymně po dlouhá léta. Zprávy o jejich pohřbech se zachovaly díky iniciativě a sbírkám zejména v Bavorském Zwieselu.