Kaple sv. Františka díl 11. Tak jak jsme již uvedli v první části příběhu o kamenech pro oltář do kaple svatého Františka, vyžebrané kameny s námi putovaly po svatých místech Itálie a ujely možná až čtyři tisíce kilometrů, než se dostaly do našeho kraje k nám na poličsko.
Nejprve bylo třeba zhotovit formu - bednu o rozměrech asi 120 x 60 centimetrů, dostatečně těsnou do výšky vrstvy 8 cm.
Dovezené kameny byly přebrány.
Jeden, který svým tvarem a velikostí nejlépe odpovídal kropence byl vyčleněn a ostatní byly postupně rozřezány a poskládány do již zmiňované formy.
Samozřejmě, že ty dva vzácné, ty, které později měly být vsazeny do oltářní desky a kropenky, jsme zatím schovali doma, aby nedošly k úhoně.
Pan Němec a jeho pomocníci byli překvapeni, když jsme je prosili, aby veškerý „odpad“, který vznikne při opracování kamenů pečlivě ukládali do připravené nádoby.
Po poměrně mravenčí práci, byla z nařezaných kamenů do formy, lícem dolů, vyskládána celá deska oltáře.
Deska byla ještě vyztužena ocelovou sítí a na určenou tloušťku se vše zalilo epoxidovou pryskyřicí.
Všichni jsme s napětím čekali, jak to dopadne, protože pokud by tento experiment nedopadl dobře, tak by naše dobrodružství neslavně a hlavně předčasně skončilo.
V další části se na řadu dostala kropenka.
Již zmiňovaný kámen, určený pro kropenku, měl trojúhelníkový tvar a dobrou tloušťku, takže jej nebylo nutné nějak zvlášť upravovat, pouze horní část byla zabroušena a byla do ní vykroužena prohlubeň pro svěcenou vodu.
Potom v dalším pokračování byl do budoucí kropenky vsazen ten menší vzácný kamínek - bychom se také my ostatní mohli spojit s těmi svatými místy v Itálii, až si budeme namáčet prsty do svěcené vody a kamínku se dotýkat.
Oltářní deska, která byla již téměř hotová byla rovněž osazena tím větším vzácným kamenem tak, že se do připravené prohlubně na vrchní straně, nejprve ten vzácný kámen zalepil a potom ho šikovní kameníci do hladka zabrousili, aby nepřekážel při obřadech.
Pro spodní část oltáře jsme chtěli získat kámen přímo z Oldřiše, jako takový fortelný základ a aby došlo k symbolickému spojení Assisi a Oldřiše.
Po několika doporučeních, kde vhodný kámen najít jsme při nedělní vycházce jeden nejvhodnější objevili a pak se pouze čekalo, až zamrzne.
Toho jsme se ale bohužel nedočkali a už nás začal trápit čas, aby se vše stihlo.
Byl vybrán poslední pátek v únoru, jako den nejvhodnější k odvozu z pole.
Zamluvili jsme bagr, ale v pátek bylo asi dvacet centimetrů sněhu.
Kámen jsme i přesto dovezli a nechali u pana kameníka zpracovat.
Nyní je již i tento náš oldřišský kámen na spodním i horním konci seříznutý, ještě do něj budou osazeny dva ocelové čepy pro lepší spojení s oltářní deskou.
Stavební práce byly zahájeny od března, první věcí v tomto roce byla montáž rozvodů elektroinstalace, uvnitř i z vnějšku je provedena jádrová omítka, plánují se montáže rámů oken a omítky špalet, potom proběhne štukování.
Byla zakoupena a dovezena dlažba včetně lepidla, spárovací hmoty a napouštěcí penetrace.
Kaple sv. Františka díl 10. přijaté finanční dary ke dni 21. 11. na transparentním účtu je ke dni 21. 11.
Kaple sv. Františka v Oldřiši - část 9. Slovo P. V knize knih, jak se někdy Bibli říká, bychom mohli nalézt verš: A uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: „Hle - Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat; oni budou jeho lidem, on - Bůh s nimi - bude jejich Bohem“ (Zj21,3).
Myslím si, že tato slova, která jsem záměrně vybral do úvodu tohoto článku, velmi pěkně vystihují mimořádnou událost, ke které v obci Oldřiš v těchto měsících dochází.
Všichni jsme svědky toho, jak si dovolím tvrdit, že v samotném centru obce vyrůstá stavba, která svým významem zasahuje a snad i přesahuje životy všech občanů obce a celé farnosti, ale nejenom jich.
Není v dnešní sekularizované společnosti až tak samozřejmé, že by byl postaven nový kostel nebo větší kaple.
Naopak.
Mnohde tyto stavby, jak dobře víme, chátrají a ztrácejí svou přitažlivost.
Nejenom tu architektonickou, ale i tu duchovní.
Což se domnívám je veliká škoda, protože člověk by neměl ani v dnešní moderní době, jak někdy rádi říkáme, zapomínat na kořeny, zapomínat na svoji ukotvenost, na svoji historii, na hodnoty, které jsou hluboce vtisknuty do srdce každého člověka.
A proto je moji velikou radostí, že právě v době, kdy působím ve zdejší farnosti, vyrůstá nová kaple a ještě k tomu zasvěcená sv. Františkovi z Assisi, který je mým oblíbeným světcem.
Ano vyrůstá stavba, do níž má být vtisknut odkaz a duch tohoto mimořádného světce.
A já jsem moc rád, že jste o jeho životě a díle na stránkách Zpravodaje tak poutavým způsobem seznamováni, protože je to opravdu velmi důležité.
Člověk by měl nejenom akceptovat, přijímat, smířit se s něčím, ale člověk by měl rozumět, chápat.
Proč? Proč právě on sv. František, nebo také proč kaple a ne něco důležitějšího?
Nevím, jestli se vám někdy stalo, když jste přišli někde do kostela a nikdo tam zrovna v tu chvíli nebyl a vy jste se zastavili nebo třeba posadili, že vám bylo tak nějak dobře.
Člověk si to ani nedokázal vysvětlit.
Takový jakýsi pokoj, klid.
A nejde vůbec o to, jestli jsem věřící nebo nevěřící.
Mnohdy totiž lidé přichází jen, aby si urovnali myšlenky v prostoru, který k nim promlouvá a oni si ani mnohdy nedokážou představit, čím to je.
A já věřím, že něco takového budeme moci prožívat i my.
I u nás v obci, ve farnosti bude prostor, který k nám bude promlouvat, když se na chvíli zastavím, ztiším.
Bude moci ke mně promlouvat to, co do tohoto místa bude vtištěno.
A je přímo skvělé, že kaple bude na hlavní trase mezi obcemi, kde jak všichni dobře víme, putují mnozí cykloturisté a další.
Všichni budou pozváni samotnou koncepcí kaple, aby se zastavili na tomto místě a chvíli spočinuli.
I jim bude nabídnut ten pokoj a to „něco“, co člověk nedokáže ani popsat, co si nelze koupit, ale snad jenom přijmout.
Prostě tak, jak tam budu.
A co je na tom nejúžasnější, že takové místo zanecháme i generacím následujícím.
A vy všichni na tom můžete mít podíl.
To je naše kaple, to je naše místo, kde se i ty človíčku můžeš ctiít dobře.
Pojď a zastav se.
Na závěr bych chtěl ještě sdělit, že když jsem jako duchovní správce farnosti informoval diecézního biskupa o záměru postavit novou kapli na území farnosti, on tuto zprávu s velkou radostí přijal.
A tak věřím, že on sám to bude, kdo novou kapli, která se stane jistou dominantou obce a kterou budou mnozí obdivovat, sám vysvětí.
Děkuji všem, kteří se o tak krásné dílo zaslouží, byť by to byl jen sebemenší skutek, příspěvek či povzbudivé a souhlasné slovo.
Kaple sv. Františka díl 8. Inspirováni touto příhodou jsme, jako jednu z prvních věcí při stavbě kaple v Oldřiši, zaslali paní starostce města Assisi prosebný dopis, ve kterém jsme jí popsali záměr - stavbu kaple v Oldřiši a pro lásku Boží, jsme ji prosili o kámen, který by byl použit jako oltářní.
Bohužel se nám však dostalo odpovědi, že její úřad žádné dary neposkytuje.
Myšlenka na propojení budované kapličky svatého Františka s jeho rodištěm jsme se nechtěli vzdát a rozhodli se vyžebrat kámen osobně.
Hned po příjezdu do Assisi začala sháňka po nějakém vhodném kamenu, celé město je z nich vystavěno, nikdo jim nepřikládá nějaké větší pozornosti.
Kameny tam již není dovoleno těžit a ty, které se nám zdály nejvhodnější by nám asi nikdo nedaroval.
Druhý den se na nás usmálo štěstí a nalezli ten správný, na oltář jako dělaný, ležel nedaleko našeho penzionu, měl ty správné rozměry, a protože jsme měli s sebou přeložený prosebný dopis, hned jsme se pustili do akce.
Majitelem kamene byl i majitel celého penzionu a přilehlé zahrady.
Dali jsme mu přečíst zmiňovaný dopis, ale podle výrazu tváře jsme poznali, že od dob svatého Františka se u nich hodně změnilo a na nějaké žebrání - nebo spíše darování nejsou připraveni.
Byli jsme odmítnuti s tím, že ten kámen je moc vzácný, že na něm je ze spodní části vyrytý nějaký vzácný znak z římské doby a že ho dostal při nějaké životní příležitosti (tomu jsme nerozuměli), tudíž tedy není vhodný k darování.
Na dotaz, zda by o nějakém vhodném nevěděl (anglicky) odpověděl, že anglicky nerozumí a o kamenech neví, těžba je zakázána.
Po podrobnějším průzkumu jeho zahrady jsme postupně nabyli dojmu, že se o různé kameny zajímá a dalších několik zajímavých a vhodných jsme našli.
Nazítří ráno jsme zavolali mé sestře, která italštinu ovládá, aby nám pomohla s prosbou o kameny a spolehli se na její výmluvnost.
První formální pozdravy vystřídal proud italštiny, která postupně proměnila chladný až studený výraz obličeje našeho pana domácího na úsměvem rozzářený obličej člověka, který je velmi potěšen tím, že může darovat něco ze svého pro tak ušlechtilý účel.
Zcela se změnil a nabídl nám kameny ze svých zásob - mramor přímo z pohoří Monte Subasio.
Potom už šlo vše hladce a společně jsme vybrali celkem čtrnáct kamenů a pro jistotu raději hned naložili do auta.
K nim jsme přibrali ještě dva menší, které jsme potom postupně pokládali na všech těch vzácných místech, aby se propojilo Assisi s Oldřiší.
Takže ony dva kamínky jsme položili na oltář v San Damiáno, kde se svatý František obrátil, na křtitelnici u které byl pokřtěn, položili jsme je i na jeho hrobě, v bazilice svaté Kláry, vložili jsme je do rukou bronzového františkána, který vyhlíží z Assisi dolů do údolí a medituje nad zázrakem Božího stvoření, položili jsme je i v Rivotorto, na místě vzdáleném od Assisi asi 5 kilometrů, kde se první spolubratří usadili, když se vrátili od papeže, v malé kapličce Porciunkuli, kde je střed Františkova působení a kde se svými bratry trávil nejvíce času a položili jsme je i na místě za Porciunkulí, kde svatý František zemřel.
Kaple Porciunkule je vzorem, podle kterého je i budována kaple v Oldřiši.
Při dalším putování jsme potom kameny položili na místě, kde žil, konal zázraky a zpovídal světec, františkán minulého století pater Pio, který měl podobně, jako svatý František na rukou, nohou a na boku Kristovy rány - stigmata.
Jedno malé vysvětlení, proč jsme všude nosili a pokládali ty kamínky dva?
Jeden ten větší bude po domluvě s panem kameníkem Němcem zasazen do oltářní desky, aby se ho mohly dotýkat posvěcené ruce kněží při bohoslužbách a propojila se tak kaple svatého Františka v Oldřiši s rodištěm a svatými místy v Assisi.
a ten menší bude zasazen do kropenky u dveří, abychom se ho mohli dotýkat mi všichni ostatní při žehnání.
Kaple sv. Františka díl 6. Jedna z kaplí, které sv. František po svém obrácení opravil z vyžebraného materiálu a almužen je kaple Panny Marie Andělské, zvaná Porciunkule.
V té době byla kaple zpustlá a zarostlá v dubovém lese.
Časem dostal František kapli darem pro své první druhy za podmínky, že z něho učiní centrum své společnosti.
František si toto místo oblíbil a před svou smrtí prosil bratry, aby kapli nikdy neopustili.
Tak se i stalo a františkáni zde dodnes žijí a starají se o poutní místo.
Jméno Porciunkule je tvořeno z latinského slova portio, které ve zdrobnělině zní porciunkule, představuje nejmenší částečku, podíleček.
Vyjadřuje skromnost a jen ty nejnutnější potřeby, které františkáni potřebovali k životu, aby přežili.
V roce 1214 zde František přijal Kláru, ostříhal jí vlasy na znamení, že opouští svět, věnoval jí řeholní roucho a ona začala žít jako řeholnice.
Podle legendy obdržel svatý František od papeže Honoria III. pro tento kostelík privilegium plnomocných odpustků, později rozšířené i na jiné kostely.
Odpustky je možné získat na svátek Panny Marie Andělské 2.
Když sv. František cítil, že se blíží jeho konec, nechal se v září 1226 dopravit do této kaple.
Na smrtelné posteli odporučil kapli ochraně a péči svých bratří.
Zemřel zde 3.
Na příkaz papeže Pia V. byl v 16. století nad kaplí postaven nový, velkolepý chrám.
Kaple sv. Františka díl 5. Svatý František toužil po míru a pokoji mezi všemi lidmi.
Sám šířil myšlenku pokojného soužití.
Připisuje se mu i modlitba, ve které prosí, aby se stal nástrojem pokoje, aby přinášel lásku, odpuštění a dobro tam kde tyto hodnoty chybí.
V dnešní době také papež František vyzývá vlivné lidi, aby znovu objevili hodnoty spravedlnosti a dobroty.
Sám jde v mírových snahách příkladem tím, že navštěvuje představitele různých zemí a náboženství.
P. Kaple sv. Františka díl 4. Pro mnohé z nás bude otázka vztahu svatého Františka a islámu velmi překvapivá a možná právě v dnešních, tak citlivých časech inspirující.
Po strašlivé zkušenosti z válečného pole a z vězení doufal, že ukončí násilí křižáckých výprav tím, že se smíří se sultánem.
Využil příležitosti a v době krátkého příměří a se mu podařilo dostat ještě s jedním bratrem až k samotnému sultánovi.
Lze považovat za zázrak, že sultán okamžitě nenařídil svým vojákům, aby oba mnichy popravili.
František patrně začal pozdravem, který používal při každé příležitosti: „Pokoj Páně ať je s tebou.“
Pozdrav spojil s hlubokou úklonou, načež sultána přátelsky objal a pomodlil se za ukončení násilí ve světě.
Al-Kamil si možná všiml podobnosti Františkovova přivítání s typicky arabským mírovým pozdravem as-salamu aleikum, čili „mír s tebou“.
Legenda vypráví, že se sultán obrátil, ale jako muslimský vládce to nemohl veřejně přiznat.
Začal Františkovi důvěřovat a po několik dní byli František a bratr Illuminato váženými hosty v táboře muslimů.
Do dnešních dob i přes velmi komplikované vztahy, muslimové františkány tolerují, a dokonce k nim mají i úctu jako k duchovním osobám.
dnE 8. 5. v 18 hodin posvětí pozemek pro stavbu kaple P.
Nadále prosíme o finanční příspěvky na stavbu vaší kaple.
Případné dary je možné vložit přímo v bance na transparentní účet, nebo zaslat převodem.
Pro ty, kdo by chtěli přispět na výstavbu kaple je i možnost předání daru na Obecním úřadě v Oldřiši u paní účetní.
Kaple sv. Františka díl 3. Svůj obdiv ke Stvořiteli projevoval František i horoucí náklonností ke všemu živému, k lidem, ke zvířatům i rostlinám.
František opěvuje živou i neživou přírodu a ke všemu tvorstvu nachází svůj bratrský vztah.
Mluvil se zvířaty stejným způsobem, jako kdyby mluvil k lidem.
U Františka lze postřehnout určitá "ekologická" nařízení a přání, která se týkají přírodních prvků, konkrétně rostlin a živočichů.
Jde se nařízení ve své době nezvyklá.
František například nařizoval při řezání dřeva, aby nebyly stromy káceny přímo u země, ale aby jim byla nechána možnost znovu obrazit.
Zahradníka prosil, aby nezkulturňoval celý prostor zahrady, aby měly i plané rostliny možnost růst.
Z jeho lásky ke všemu stvořenému vzniká i jedna z jeho nejznámějších modliteb - Chvalozpěv stvoření, o které se říká, že je oknem do Františkovy duše.
