Včera i dnes, před dvěma tisíci lety i v jednadvacátém století přitahuje Boží hrob poutníky i turisty. A to zvláště o Velikonocích. Místo Kristovy smrti a zmrtvýchvstání se během staletí změnilo k nepoznání. Z původně pusté oblasti za hradbami dnes leží v srdci husté městské zástavby.
Vzhledem k tomu, že k legalizaci křesťanského náboženství římským císařem Konstantinem Velikým došlo ediktem milánským teprve v roce 313, je zřejmé, že úcta k místu Kristova ukřižování, pohřbu a vzkříšení nemohla být zpočátku projevována veřejně. Ten dal císař Konstantin, obnovující spolu se svou matkou sv. Během stavby byla odkryta skála Golgoty spolu s jeskyní, ležící pod ní. Nový chrám, vysvěcený 13.
Po dobytí Jeruzaléma Peršany počátkem 7. století musela být poničená stavba přestavěna. Později se však kostel dočkal několika obnov a také několika občanských i náboženských nájezdů. Skutečná pohroma přišla 18. října 1009, kdy šílený chalífa al-Hakim bi-Amr Allah nařídil úplné zničení Svatého hrobu. Křesťanská Evropa byla zděšena. Syn nesmiřitelného chalífy byl už přístupnější dohodám a povolil byzantskému císaři rekonstrukci chrámu. Dokončena byla roku 1048 - tedy především rotunda, ne tak už velká bazilika, z níž zůstaly v podstatě ruiny.
Po dobytí Jeruzaléma křižáky roku 1099 začíná éra Jeruzalémského království. Chrám Božího hrobu se stává sídlem prvních latinských patriarchů, jsou tu pohřbíváni jeruzalémští panovníci z řad křižáků. Svatyně je přestavěna v románském stylu, přibude zvonice i kaple sv. Heleny. Roku 1187 se Jeruzaléma zmocní Saladin, proslulý protivník anglického krále Richarda Lví srdce. Po několika dalších výměnách v držení Svatého města jej nakonec křižáci ztrácejí definitivně.
Za nadvlády Osmanů chrám sice neprosperuje, ale není ničen a ve správě Božího hrobu se střídají východní křesťané s františkány. Ničivou ránu zasadí slavné stavbě mohutný požár z roku 1808, zmizí hrobky jeruzalémských králů a je nutno zcela přestavět kupoli. Po osmanské nadvládě během první světové války přicházejí Britové a Jeruzalém spravuje nejprve vojenská, posléze civilní britská správa s dočasným mandátem od OSN (1922). Později město připadá Izraeli a Jordánsku - Boží hrob se stává součástí Jordánského království.
A v současnosti? Poslední velká renovace proběhla v letech 2016-2017. Poněkud raritním se stalo dvouměsíční uzavření kostela za covidové pandemie - prý první od doby „černé smrti“ v polovině 14. století.
Komu vlastně Boží hrob patří? Správa chrámu je rozdělena mezi několik křesťanských církví - řeckou pravoslavnou, římskokatolickou a arménskou; tři menší, syrská, koptská a etiopská, vlastní práva využívat určité části. Společné prostory pak spravují dohromady. Status quo, dohoda mezi náboženskými komunitami, stvrzená sultánovým dekretem už v polovině 18. století a upevněná dalším fermanem o sto let později, zajišťuje určitou míru stability, i když občas vyvolává spory.
Co očekávat při návštěvě chrámu Božího hrobu?
Pravda, zvenku vypadá kostel celkem malý, utopený mezi okolní zástavbou. Před samotným vstupem upoutají návštěvníka zajímavosti: třeba nepoužívané schodiště na pravé straně budovy, nad ním kaple Franků, pod ní kaple sv. Marie Egyptské. Lehce překvapí Nehybný žebřík na kostelní římsě. Dle Status quo zůstává na stejném místě od 18. století. Stranou od vchodu leží pod dlažbou hrobka Philipa d’Aubigny, rádce a vychovatele anglického krále Jindřicha III. Nalevo se tyčí původně podstatně vyšší křižácká zvonice z 12. století. A už stojíme u starobylých vchodových dveří, do nichž vstupujeme levou, nezazděnou částí. Klíčníky jsou muslimové - Nusajbové a Džúdové, jejichž rodová tradice mluví o svěření klíčů už v 7. století.
Překročí poutník práh, u levé ruky uvidí lavici, kterou tradičně užívali muslimští vrátní spolu s některými křesťanskými duchovními. Po pravé ruce má schody na Kalvárii, tedy Golgotu. Kalvárie je rozdělena na dvě části: řecký pravoslavný oltář nad skálou Ukřižování; pod oltářem lze dotknout původního skalního podloží skrze otvor. Přímo pod Golgotou je Adamova kaple, jedna z nejstarších v chrámovém komplexu. Adamova kaple připomíná židovskou tradici pohřbení lebky prvního člověka; dle legendy zde měl Adamovy ostatky pohřbít jeruzalémský král a kněz Melchisedech. Kámen pomazání, ležící nedaleko vchodu, má připomínat Ježíšovo tělo při přípravách k pohřbu.
V chrámu nalezlo poslední odpočinek osm prvních vládců křižáckého Jeruzalémského království: Godefroy z Bouillonu, Fulko, Amalrik a Balduini. Královské hrobky se nacházely v jižním transeptu a uvnitř Adamovy kaple. Po požáru 1808 zůstaly jen ruiny a jejich osud byl spojený s podezřeními na zapálení; Latinové podezřívali Řeky, obvinění bylo odmítnuto.
Centrem chrámu je rotunda s dvoupatrovým sloupovým ochozem a malou zdobenou baldachýnovou kaplí, edikulou, uprostřed. Uvnitř ukrývá hrobku, místo Kristova pohřbu a vzkříšení. Svatyně má dvě části: Andělskou kapli s fragmentem Andělského kamene a samotnou Ježíšovu hrobku; vápencové pohřební lože je chráněno mramorovou deskou. K zadní části edikuly přistavěli Koptové malou kapli s původním přírodním kamenem překrývajícím obklad z mramoru. Uvnitř hrobky mohou slavit bohoslužby tři velké církve - Řekové, katolíci i Arméni.
Naproti se nachází katholikon, bývalá loď středověkého kostela, s pravoslavným ikonostasem a kamenným omphálem neboli Pupkem, označovaným kdysi za střed světa. V zadní části rotundy je Syrská kaple, překvapující svým neutěšeným stavem. Nedaleko se nachází starověká židovská hrobka vytesaná ve skále; z původních šesti pohřebních šachet zůstaly dvě. Poblíž edikuly nalezneme kapli sv. Vartana a kapli sv. Ze svatohelenské kaple pokračujeme do kaple Nalezení sv. Kříže, která byla zbudována v části starého lomu a později změněna na cisternu. Helena zde údajně objevila tři kříže; dotyk Pravého kříže uzdravil nemocnou ženu, což potvrdilo pravost kříže.
Pod sklem v kapli nalezení sv. Kříže jsou zbytky fresek z 12. století. Na okraji svatohelenské kaple je ukryta kaple sv. Vartana, arménského národního hrdiny z povstání proti Persám, s dochovanou částí opěrné zdi Hadriánova chrámu a Konstantinovy baziliky ze čtvrtého století. Turisty často přitahuje výšková část kaplí - Deir es-Sultan, Sultánův klášter, který leží na střeše kaple sv. Heleny. Koptský klášter Deir es-Sultan je umístěn na střeše kaple a kupole vyčnívá uprostřed malého nádvoříčka. Když se vyplatí navštívit i podzemní prostory cisterny sv. Heleny, návštěvníci mohou objevit tiché prostory a působivé stěny; ovšem cesta do nich bývá někdy z důvodu neznalosti uzavřena. Tato součást nebyla nikdy důkladně prozkoumána a není příliš udržována, ale v období dešťů shromažďuje velké množství vody.
Tajemství Kristova hrobu | SPECIÁL | National Geographic
Celkově jde o místo, které kombinuje bohatou historii, architektonické vrstvy a různorodé liturgické tradice. Pro poutníka i turista je charakteristické, že správa chrámu je sdílena mezi několika církvemi a že „Status quo“ klade limity a vyvažuje zájmy různých komunit. Z historie vyplývá, že Boží hrob přečkal mnoho změn vládců i útoků a zůstává jedním z nejdůležitějších posvátných míst křesťanské tradice.