Když se na Malé Straně začala rekonstruovat budova hotelových lázní, archeologové odhalili presbytář gotického konventního kostela magdalenitek a unikátně zrecyklovaná středověká zdiva byla zpřístupněna veřejnosti pod skleněnou podlahou vstupní haly.
Konvent magdalenitek na Malé Straně patří mezi ve středověku zaniklé církevní instituce; řád sester pokání sv. Marie Magdalény vznikl před polovinou 13. století ve Wormsu a byl potvrzen bulou papeže Řehoře XI. v roce 1227.
Historie řádu a pražského kláštera
Počátky existence klášterní komunity na Malé Straně se kladou mezi roky 1315 a 1320, což odpovídá archeologickému nálezu mincí parva Jana Lucemburského (1310-1346) v podsypu gotické podlahy presbytáře.
Nejstarší známá komunita v Čechách působila v Dobřanech; v Praze je první zmínka o magdalenitkách v listině ze 27. listopadu 1282, která spojuje konvent s chrámem Starého Města sv. Havla. Již tehdy se konvent na Malé Straně považoval za klíčové centrum pro ženskou komunitu v regionu.
Nebezpečná otázka hraničního rozsahu kláštera zůstává otevřená; z písemných pramenů vyplývá, že areál nebyl rozsáhlý a patrně nebyl příliš reprezentativní. Vedle kostela stál objekt konventu se refektářem, kuchyní, dormitářem a jednotlivými celami; převorka sídlila v konventní budově a probošt v samostatné stavbě.
Archeologické nálezy a jejich význam
Archeologický výzkum pod podlahou střední, nepodsklepené části domu čp. 387 odhalil zdivo gotického konventního kostela; jeho polygonální závěr byl odkryt do výšky až jednoho metru a v interiéru se nacházely koutové přípory.
V prostoru pod chodníkem v Karmelitské ulici byly odkryty fragmenty gotického vítězného oblouku, které nasazují na starší románskou konstrukci; průběh naznačuje, že pozůstaké klášterní lodi mohou být pod dlažbou malého náměstíčka před domem čp. 387.
Ve výkopech severně od kostela se našla hřbitovní architektura - hroby ženské, mužské i dětské; jihovýchodně od kostela, v prostoru klausury, byly nalezeny výlučně ženské hroby. Archeologický výzkum ukázal, že areál byl intenzivně využíván jako pohřebiště pražských měšťanských rodin.
Po získání kláštera dominikány (1604) byla plocha presbytáře patrně v 2. či 3. desetiletí 17. století zvětšena vytažením bočních stěn k východu; dnešní stavba je tedy výsledkem postupných úprav v průběhu staletí.
Současné zobrazení a prezentace památek
Středověký kostel je prezentován pod skleněnou podlahou vstupní haly hotelových lázní, která je veřejně přístupná a umožňuje návštěvníkům sledovat relikty závěru gotického kostela sv. Maří Magdalény.
Odkryté relikty závěru gotického kostela byly překryty skleněnými deskami; v úrovni původní středověké podlahy je kolem základu oltáře položena nová podlaha z cihelných dlaždic stejně velkých rozměrů. Pro uložení vzduchově a klimaticky stabilních podmínek kolem nálezu slouží automaticky regulovaná jednotka vlhkosti a teploty.
Kromě hlavních nálezů byly nalezeny opukové architektonické články, z nichž některé s vysokou pravděpodobností pocházejí z klášterní stavby; při interpretaci se vyvažují jejich pravděpodobné souvislosti s klášterem a s pozdějšími zásahy do stavby.
Mezi nejzajímavější kusy patří zlomky knižního kování: páskové spony a nárožnice. Některé předměty zobrazují barokní motivy a lze je spojit s nejmladší etapou existence ženského kláštera; jiné nárožnice mohou pocházet z 15. století a jejich vztah k magdalenitkám je složitější, avšak lze uvažovat o jejich provázanosti s pozdně středověkou či raně novověkou fází instituce.
Podrobnosti nálezů ukazují na složitost archivních interpretací: mnohé artefakty nebylo možné jednoznačně přiřadit k klášternímu prostředí, protože předměty často nebyly nalezeny na místě, kde byl používán, a jejich přesné přiřazení k určitému kontextu vyžaduje další integraci s materiálem z okolních vrstev.
Hledání hranic klášterního areálu a perspektivy
Archeologický výzkum se pokouší identifikovat hranice areálu; západní část je představována ulicí Karmelitskou a jejího rozšíření, severní hranici svádí s Harantovou ulicí a územím johanitů; východní zahrada kláštera pravděpodobně sahala k řece Vltavě a zahrnovala domy a pozemky kolem území. Jižní hranice není bezpečně určena; pravděpodobně nebyla lineární s Hellichovou ulicí.
Podle vizuálních záznamů a plánů z let 18.-20. století je možné rekonstruovat orientační hranice areálu a propojit je s dřívějšími i novějšími mapami, které ukazují románské a gotické konstrukce spolu s pozdějšími renesančními a barokními zásahy.
Současný stav a budoucí výhledy
Vedle historických podrobností je důležité sledovat, jak se místo proměňuje ve veřejný prostor: kostel sv. Maří Magdalény stojí v bývalé židovské čtvrti; přední část kostela se pravděpodobně překrývá s místem, kde stávala synagoga a po změnách v 15. století byl objekt adaptován na kostelík, sloužící jako sakrální centrum až do 20. století.
Kapucínský kostel, který stojí poblíž, je spojován s novější historií regionu; novobarokní kostel se secesními prvky byl postaven v letech 1908-1911 a sloužil kapucínskému řádu; po různých změnách byl klášter postupně adaptován pro jiné účely a mnohé stavby ztratily původní funkci.
- Odkryté závěry presbytáře gotického kostela sv. Maří Magdalény.
- Geografické propojení s řešením hranic kláštera na Malé Straně.
- Hroby v konventu a jejich varianty pohřebišť.
- Vliv dominikánů na změny v prostoru a kapacitu kláštera během 17. století.
Na základě výzkumů a historických pramenů vznikla funkční prezentace historických jer a pozůstatků v rámci moderního veřejného prostoru; odkrývané části areálu jsou nyní chráněny skleněnými deskami a udržují stálé klimatické podmínky pro zachování nálezů.
Detailní plán ukazuje, jak se klášterní areál rozkládal severozápadním rohů komplexu a jaké prvky mohou být interpretovány jako součást původního konventu.
Objev podkládky a poznámek o konkrétních konstrukcích pomáhá rekonstrukci pohřebišť a prostor konventu, a ukazuje souvislosti s pozdějšími stavebními zásahy dominikánů a dalších okresních správ.
Archeologové našli důkazy o civilizaci starší než zaznamenaná historie
Odkryté fragmenty a nálezy nebyly vždy jednoznačně identifikovatelné s klášterním prostředím; jejich výklad vyžaduje kontext z okolních vrstev a srovnání s obdobnými památkami v regionu.