Karlem Hermannem Frankem založená Svatováclavská orlice, označovaná zkráceně Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava, byla vyznamenáním určeným pro občany protektorátu, kteří vzorně kolaborovali s říší či přispěli k rozvoji tehdejší společnosti. Návrh a posuzování kandidatů probíhaly pod dohledem říšských orgánů a vznik vyznamenání byl spojen s cíli posílit loajalitu a morálku v Protektorátu v době vrcholícího válečného nasazení.
Štít se vyráběl v protektorátu, nikoli v Reichu, a jeho výrobu prováděly protektorátní firmy Karnet a Kyselý, případně Atelier Františka Anýže, přičemž některé ze zkušených dílenských prací se připisují právě Anýžovi.
Počty vyznamenaných nejsou přesně známé; odhaduje se, že celkem mohlo být uděleno kolem 2000 štítů ve třech stupních (I, II, III). První slavnostní předání proběhlo 17. června 1944 v Černínském paláci, kdy Frank osobně ocenil nejvyšší protektorátní činitele. Následovala další předání během roku 1944 a počátkem roku 1945; v prosinci 1944 a v březnu 1945 probíhala další oceňování i bez slavnostního ceremoniálu, zejména pro pracovníky z průmyslu a zemědělství. Další desítky dekorací následovaly prostřednictvím okresních a zemských úřadů.
Pro poválečnou rekonstrukci vyznamenaných existovaly jen omezené prameny a kompletní seznam zřejmě nebyl nikdy dohledán. Po osvobození se držitelé Svatováclavské orlice často stávali terčem kritiky a vyšetřování a mnohé z nich bylo v následujících letech odsouzeno za kolaboraci nebo činy související s nacistickým režimem. Někteří nositelé čelili trestům, zatímco jiní přežili beze zjevných postihů. Příběhy jednotlivců a jejich motivace zůstávají do značné míry nejasné a často spekulativní.
Je důležité poznamenat, že samotný rys nošení štítu spočíval na levé lapně oblečení - na levé klopě civilního oděvu nebo na levé kapse uniformy. Z hlediska vyznamenání byla deklarace uvedena na dekretu výlučně německým textem a s podpisem Karla Hermanna Franka u III. stupně; dekrety I. stupně bývaly doprovázeny faksimilem podpisu. Desky dekretů byly vyrobeny z bílého papíru a obsahovaly stylizovanou říšskou orlici a další prvky.
Podoba štítu a jeho samotná existence byla předmětem debat; v literatuře se dlouhodobě omílá jméno Maxe Švabinského jako možného autora, avšak důkazy pro tuto domněnku chybí. Podoba štítu tedy mohla být realizována i jiným řemeslníkem, který zvládl náročné zpracování do podoby, která odpovídala heraldické předloze.
V rámci společenského kontextu protektorátu bylo vyznamenání často spojováno s projevem loajality a spoluprací s říší, avšak po válce se stalo stigma, které doprovázelo nositele po dlouhou dobu. Někdy bývalo spojováno s konkrétními osobnostmi z politické scény či z oblasti kultury, avšak současně existují případy, kdy dekorace získali lidé za méně politicky významné činy, jako byl hospodářský či technický přínos či zbožné umělecké výkony. Zůstává otázkou, jaký byl skutečný poměr a jaké motivace stály za přijetím metálu jednotlivci.
V souvislosti s hajlováním a Národní přísahou věrnosti Říši, která probíhala v roce 1942, se uvádí, že starostové českých měst byli instruováni k vyburcování lidí k veřejnému zdravému projevu loajality. Moravec organizoval a předsedal shromáždění na Václavském náměstí, kde proběhla Národní přísaha věrnosti Říši. Hajlování před sochou svatého Václava bylo tedy formálně nástrojem propagandy i prostředkem k upevnění totalitního režimu.
V kontextu po válce a procesu odčleňování kolaborantů z veřejného života se objevují jména nositelů, kteří byli veřejně známí a jejichž jména se objevují v historických záznamech a časopisecké literatuře. Do určité míry lze říci, že například Jaroslav Krejčí, Emanuel Moravec, Richard Bienert a další stáli v popředí seznamu, ačkoliv kompletní registr chybí. Někteří z nositelů byli posuzováni odlišně podle jejich činností a vztahů k režimu; u jiných však existují jen dohady a dohledatelné dokumenty o dekretu samotném.
V závěru lze konstatovat, že Svätováclavská orlice a Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí svatováclavskou zůstávají jedním z nejdiskutovanějších symbolů protektorátní éry. I když existují fragmenty výzkumu a jednotlivé příběhy, úplný seznam nositelů se nám nepodařilo zrekonstruovat; dekrety a záznamy potvrzují určité události a jména, ale zůstávají i mnohé nevyjasněné otázky o motivacích a rozsahu ocenění.
Český historik Jan B. Uhlíř upozorňuje na zneužívání svatováclavské úcty nacisty a na skutečnost, že národní světci bývali v průběhu okupace využíváni k politickým cílům. Dnešní reflexe by měla vyzdvihovat statečné činy v boji proti totalitě a vyvarovat se romantizace či idealizace období, které bylo poznamenané perzekucemi a kolaborací.
tags: #karel #werner #svaty #vaclav #protektorat