Protestantská katedrála z 12. století, největší svatostánek v Irsku, stojí na místě, kde podle legendy stával kostelík již ve 5. století a kde svatý Patrik poprvé křtil konvertity na irském ostrově.
Byla postavena ve stylu anglické rané gotiky a jejím exteriérem působí architektura 13.-14. století stroze, zatímco interiér působí na návštěvníky impozantněji. U vstupu po levé straně leží náhrobek rodiny Boyleů, hrabat z Corku; původně byl tento náhrobek polychromovaných soch umístěný u oltáře.
Ve střední lodi katedrály se nachází artefakt původních dveří do jižní lodi; v těchto dveřích je otvor, který podle legendy vznikl v roce 1492 během rozepře mezi rodem Kildare a Ormonde. V jihozápadní části se pak nachází prostor určený spisovateli, doktoru teologie a satirikovi Jonathanu Swiftovi, který zde působil jako děkan v letech 1713-1745.
Epitaf Jonathana Swifta uvádí: „Zde odpočívá tělo Jonathana Swifta, doktora teologie, děkana zdejší katedrály, kde už mu lítý hněv nemůže déle drásat srdce.“ Hned vedle vchodu do katedrály stojí georgiánská budova a zajímavé detaily dotvářejí bohaté dědictví místa.
V severozápadním rohu chrámu je možné zahlédnout keltský kámen a desku s keltským křížem, která sloužila k zakrytí studny, o níž se v legendách říká. Svatyně byla původně obyčejnou dřevěnou kaplí, kterou v roce 1192 nechal arcibiskup John Cumin přestavět na kamennou; status katedrály získala v roce 1224.
Katedrála svatého Patrika byla dlouho považována spíše za lidovou modlitebnu, zatímco nedaleká Christ Church Cathedral byla spojována s britskou vrchností. V roce 1537 přešla katedrála pod protestantskou církev. Během Cromwellovy invaze v roce 1649 zde byli ustájeni koně anglických vojáků; později, v 17. století, hugenotští uprchlíci měli v katedrále svou Mariánskou kapli, kterou využívali až do konce 18. století.
Katedrála se vyznačuje impozantním chórem s prapory a lavicemi zdobenými insigniemi rytířů sv. Patrika. Je vysoká 91 m; na západní straně se tyčí 43 metrů vysoká věž, známá jako Minotova věž, kterou nechal obnovit arcibiskup Minot kolem roku 1370; štíhlá kopule a věžní dodatky vznikaly v dalších stoletích. V interiéru lze nalézt množství pamětních bust, mosazných desek a pomníků, jejichž identifikaci návštěvníkům napomáhá leták k dispozici u vchodu.
Na západním konci střední lodi stojí staré dveře s otvorem, připomínka rozepře z roku 1429 mezi lordem Kildare a Ormonde. Mnoho návštěvníků sem přijíždí kvůli památníkům spojeným se Swiftovým životem a dílem; v severní lodi bývá k vidění oltářní deska a Swiftova posmrtná maska, zatímco na stěně jihozápadní části střední lodi je epitaf napsaný Swiftovým autorem.
Ve spojení s historií katedrály se zmiňuje i knihovna arcibiskupa Marshe, která je nejstarší veřejnou knihovnou v Irsku, postavená v roce 1701. Uvnitř jsou malé čítárny s přibližně 25 000 svazky pocházejícími z 16. až 18. století; nejstarší rukopis z roku 1400 nesou zřetelně pozůstatky britského ostřelování z roku 1916. Katedrála sv. Patrika je dnes největší irský kostel a národní katedrála Protestant Church, zasvěcená svatému Patrikovi, národnímu patronu Irska.
Historie katedrály zahrnuje vyzkoušené změny a obnovy, včetně velkého díla financovaného Benjaminem Guinnessem ve 13. století a dalších období. Katedrála slouží i k národním ceremoniím, jako jsou vzpomínkové dny Remembrance Day nebo promoční obřady; byla i dějištěm státních pohřbů irských prezidentů. V čele katedrály stojí děkan a kapitula, která původně čítala 13 členů, dnes až 28, a zahrnuje zástupce z církve Irska.
Текстовий блок не використано за вимогою
Navštívení katedrály nabízí bohaté informace o historii a architektuře, včetně letáku s identifikací památek a novějšími výzdobnými prvky, které přitahují návštěvníky z řad turistů i místních.
