Většina herců, ale i režisérů a lidí kolem divadla, televize a filmu, mluví-li o Františku Kováříkovi, říká Kováříček. Nejde o zdrobnělinu, ale o téměř něžný vztah k našemu dnes nejstaršímu herci. Je zajímavé, že ani Jaroslavu Vojtovi neřekl nikdo jinak než Jaroušek, a srovnáte-li či zamyslíte-li se právě nad těmito dvěma herci, zjistíte, že mají společného jmenovatele: lidovost, mnohokráte znásobenou laskavostí.
František Kovářík se narodil v Plzni v Lochotínské ulici 1. Za divadlem ho to táhlo od útlého mládí. Začínal hrát ochotnicky v Plzni. Když se rozhodl v sedmnácti jet do Ameriky, rodiče byli rádi, že snad zapomene na divadlo a najde si řádnou práci. Žil tam u svého vzdáleného bratrance, od něhož se měl naučit obchodním příručím, ale nejraději tam mezi českými ochotníky hrál divadlo pro krajany.
12. František Kovářík zemřel v den svých 98. narozenin, 1. První film, v němž František Kovářík hrál, byl němý Pan profesor, nepřítel žen. Ze zvukových filmů, ve kterých účinkoval, zmiňme tyto: Před maturitou - pacient tulák, Hlídač č. Proslul však zvláště jako profesor Hrbolek v klasické české komedii Marečku, podejte mi pero. Pouze se mihl v další klasické komedii Na samotě u lesa jako zdravím kypící stařeček a otec Josefa Kemra („Ty vypadají!“).
Své vzácné vzpomínky svěřil také vzpomínkovému televiznímu dokumentu Díky, pane Kříženecký (1978) režiséra Olega Reifa. Získal řadu ocenění - zasloužilý (1954) i národní umělec (1976), Řády Práce (1966) a Vítězného února (1976), Zlatého krokodýla (1974) a Medaili J. K.
- František Kovářík se narodil v Plzni a přes dětství a mládí v Plzni vedl divadelní kroky k herecké kariéře.
- Jeho kariéra prošla od ochotnického hraní až po slavná filmová zobrazení, zejména v české komediální literatuře.
- Známý je pro roli profesora Hrbolka ve filmu Marečku, podejte mi pero a pro drobné role ve dalších dílech.
- Vzpomínky a ocenění potvrzují jeho význam v českém kulturním dědictví.
Kovým kariérní profil a klíčové okamžiky
První filmová zkušenost nebyla o samotném herectví, ale postupem času se z něj stala pevná součást české kinematografie. Proslulost přišla zejména prostřednictvím rolí v klasických komediích a později i prostřednictvím televizních dokumentů, které uchovaly jeho paměť pro další generace.
Jeho život byl poznamenán láskou k divadlu od mládí a touhou setkávat se s lidmi na scéně i mimo ni. Díky tomu se stal postavou, kterou znají diváci napříč generacemi, a jeho výrazy i postřehy zůstávají v paměti jako symbol lidovosti a laskavosti.
Ocenění a veřejné uznání
František Kovářík získal řadu vyznamenání, která odrážejí jeho dlouhou a plodnou kariéru. Patří sem zasloužilý umělec i titul národní umělec, stejně jako jiné státní a krajské pocty a medaile. Tato ocenění svědčí o jeho významu pro českou kulturní scénu a o tom, že jeho práce byla nejen zábavná, ale i prosazující lidskost a lidský přístup.
Vzpomínka na Josefa Skupu - dokumentární film │ Česká filmová klasika (Reupload)
V závěru jeho života se objevují vzpomínkové dokumenty a výběry jeho nejvýznamnějších rolí, které pomáhají novým divákům pochopit, proč se mu říká „Kováříček“ a proč si lidé spojují jeho jméno s laskavostí a lidovostí.