Římskokatolický kostel sv. Kateřiny panny a mučednice se nachází v ostravském městském obvodě Hrabová. Původní dřevěný kostel sv. Kateřiny pocházel pravděpodobně již z poloviny 14. století, avšak první písemnou zmínku o něm máme až k roku 1564. Patřil mezi nejstarší církevní stavby Ostravy.
V letech 1527-1617 spravovali farnost čeští bratři s vlastní školou a po jejich vyhnání sem byl roku 1633 dosazen katolický kněz. V 17. století došlo k významné opravě kostela, při které byl roku 1660 do věže zavěšen nový zvon Maria. Za II. světové války utrpěla věž průstřelem dělostřeleckého granátu a zároveň byla poškozena střecha. Škody však byly rychle opraveny. Poslední náročná úprava proběhla v roce 2000, během které byla vyměněna střešní krytina a několik nosných prvků. Bohužel na jaře roku 2002 celý kostel vyhořel, zbyla jen část sakristie a severovýchodní stěna kněžiště. Z lodi a věže zůstaly jen ohořelé trámy, zničen byl i barokní zvon Maria. O rok později byla zahájena obnova kostela s použitím fragmentů z původní stavby i starých tesařských postupů.
Dialog dvou hudebních světů - Brahmsova vznešená lyrika a Šostakovičova naléhavá výpověď. Na Kateřinském předměstí nalézáme pozdně gotický kostel svaté Kateřiny. Byl vystavěn na starších základech kolem roku 1470 a v první polovině 16. století doplněn síňovým trojlodím. V roce 1850 vyhořel a byl opraven roku 1888. Neděle 23. 8. 2026 - 21. 18:00 Sv. Kateřina Za Jolanu a Dezidera Hromých. Pondělí 24. 8. 2026 - Svátek sv. 7:30 Sv. Kateřina Za + manžela, za rodiče Čonkovy, za Josefa, Gizelu, bratra Jana, sestru Matušu, synovce Martina. Čtvrtek 27. 8. 2026 - Památka sv. 18:00 Sv. Kateřina Za Františku Kunhartovou a celý rod. Pátek 28. 8. 2026 - Památka sv. Neděle 30. 8. 2026 - 22. 18:00 Sv. Kateřina Za Marii Fraňkovou a manžela.
Původní kostel je doložen již popisem pražské diecéze z let 1344-1350, kdy byl osazen vlastním farářem a náležel pod hradišťský dekanát a boleslavský archidiakonát. V letech 1352 a 1384 byly odsud odváděny 3 groše papežského desátku. Roku 1374 nahradil zemřelého plebána Milka kněz Matěj a po jeho smrti v roce 1385 se stal bousovským plebánem kněz Albert. Ten si roku 1404 směnil faru s Janem z Žitovlic. Nový plebán tu rovněž dlouho nevydržel, neboť v roce 1409 odešel do Katusic a odtamtud přišel do Dolního Bousova plebán Bartoloměj. Roku 1412 si plebán Bartoloměj směnil místo s plebánem Křížem z Březiny. Ten však brzy zemřel a v roce 1413 ho nahradil kněz Václav. Většina autorů se shodne na tom, že šlo o dřevěný kostel, který s některými úpravami (po jeho likvidaci roku 1639) vydržel až do poloviny 18. století, kdy již jeho stav nebyl udržitelný, takže došlo k jeho zbourání a na jeho místě byl v letech 1759-1760 vybudován současný objekt (v roce 1754 se začalo s přípravnými pracemi a až roku 1766 byl plně dokončen), když byla ještě předtím v roce 1753 obnovena zdejší farnost, zaniklá dvakrát v historii - za husitských bouří a za třicetileté války, kdy byla přivtělena k Sobotce.
Roku 1832 došlo k přístavbě věže. V roce 1909 byl kostel zrestaurován podle plánů královéhradeckého architekta Rudolfa Němce. Roku 1878 byla pořízena kovová pozlacená monstrance. 31. Nedlouho poté došlo k některým jeho opravám, zejm. pak v jeho interiéru. V roce 2010 došlo k zrestaurování kamenných a štukových dekorativních prvků na kostele. V letech 2024-2026 probíhá obnova interiéru chrámu Páně, jež spočívá v statickém zajištění kůru a kompletní revitalizaci podkruchtí v zázemí pro návštěvníky památky.
Jde o náročnou barokní centrální stavbu elipsovitého půdorysu s čtvercovým presbytářem s přilehlými oboustrannými oratořemi a protilehlou čtvercovou kruchtovou částí. Za presbytářem je situována hranolová věž, pod níž je sakristie, zevně komponována jako průčelí s nárožními pilastry, nesoucími členitý štít stočený do volut, z něhož vystupuje tělo věže, které je zakončeno jehlancovou střechou. Stěny jsou hladké, okna vysoká s půlkruhovými záklenky. Loď je plochostropá a sakristie má valenou klenbu s lunetami. Zařízení je převážně v rokokovém slohu, něco též v barokním a v pozdějších uměleckých slozích.
Hlavní oltář je rámový, nesený anděly, na rámu je socha sv. Kateřiny, po stranách dole sochy sv. Barbory a sv. Františka z Pauly. Boční oltáře jsou dva - vlevo sv. Barbory, jenž je portálový s pilastry, současným obrazem světice a sochami sv. Petra a Pavla; vpravo sv. Anny se sochami sv. Václava a Jana Nepomuckého. V lodi je dále ještě oltář sv. Jana Nepomuckého, který je portálový, pilířový, s nikou, v níž je litinová zlacená socha tohoto světce z 19. století, a oltář sv. Vavřince, rámový a rozvilinový s anděly v barokním slouhu z období kolem roku 1700. Kamenná křtitelnice má starší dřevěné víko, na němž objevíme skupinu Křtu Páně z poloviny 18. století. Za zmínku stojí ještě dvojice barokních kandelábrů z kovaného železa z poloviny 18. století.
Původní varhany pocházely z roku 1696 od Jana Dörfela, avšak v témž roce došlo k výstavbě nového nástroje - pozitivu, což realizoval Johann Dressel. K tomu musíme poznamenat to, že někteří autoři hovoří o tom, že ve skutečnosti šlo o jednoho varhanáře, jehož jméno bylo zkomoleno a zaměněno. Po roce 1790 byly varhany přeneseny do zámeckého kostela sv. Šimona a Judy ve Vlčím Poli. Tomuto kroku předcházelo v roce 1786 dovezení staršího nástroje, jenž byl zakoupen v Praze a měl pocházet z kostela sv. Václava na Novém Městě, jenž byl zrušen císařem Josefem II. Mikuláš či Pátečník, 89 cm) s nápisem: „SANCTE NICOLAE ora pro nobis anno domini 1655. Zlit gest tento zwon na naklad zadussi mest: bausowa doleniho letta 1655. Waclaw Kosina Purkmistr. Girik Blazek Girik Zaur Mateg Hanuss Jan Bwa (Bůva) Ian Hosa Jan Paul Petr Sstepan : rec : Jan Nadazki“ byl vyroben Janem a Štěpánem Pricqueyovými roku 1655; třetí (111 cm) s textem: „SANCTCE JACOBE ora pro nobis anno domini MDCCXXI. ZA W: D: A W: V: P: IANNA girziho Phylipi Toho czasu Diekana Soboteczskeho. 1721. ZA PANOWANÍ g: w: h: excel: p: p. Frantisska Josefa Hrabete Czernina Chudenitz p: na chudenitzich Neyhausu Kosti etc: etc: etc.“ byl slit Mikulášem Pricqueyem v roce 1721, k nimž náležela ještě dvojice malých zvonů z let 1781 a 1794. Jejich počet se proměnil díky rekvizicím obou světových válek, přičemž v březnu 1942 byla odevzdána trojice velkých zvonů (510, 429 a 310 kg), z nichž ten z roku 1655 přežil 1. mši svatou - neděle od 07:45, Mříčná, kostel sv.
První písemná zmínka o obci Mříčná s farou a kostelem sv. Kateřiny je z roku 1352 v církevních zápisech jičínského děkanátu. Stávající jednolodní barokní kostel byl postaven roku 1716. Dnešní podoba kostela je z roku 1787, kdy byla přistavěna věž s ozdobnou bání s lucernou, zdobená pilastry a římsovými hlavicemi. Ve 20. století proběhla větší rekonstrukce kostela v 70. letech, kdy bylo nutné přistoupit k opravě stropu. Aktivní farníci se pustili do díla, i když jim jilemnický stavitel řekl, ať začnou chodit do kostela do Jilemnice. Při příležitosti ukončení rozsáhlých oprav proběhla v kostele 4. října 2009 velká slavnost spojená s návštěvou pomocného biskupa královéhradeckého Mons. Ve věži kostela jsou dva zvony. Starší zvon byl ulit pro Mříčnou v roce 1484, a svědčí latinský nápis: „Campana fusa est do Mrizna - 1484.“ Tento vzácný zvon přežil i vypálení během třicetileté války a dokonce i druhou světovou válku, kdy byl rekvizován a odeslán k roztavení.
Jeho mladší kolega (350 kg) pochází z roku 1975. Podrobnější informace o zvonech naleznete v článku Dr. Dvoumanuálový mechanický zásuvkový nástroj postavil r. 1838 albrechtický varhanář Ignác Prediger (1786-1853). Varhany jsou odborníky oceňovány pro svůj krásný zvuk a slouží - kromě doprovodu liturgie - několikrát do roka i ke koncertním účelům. I. II.