Ravenna je jedno z historicky nejvýznamnějších měst v Itálii.
v letech 402 až 476 bylo hlavním městem Západořímské říše.
V Ravenně je snad nevětší koncentrace mozaik na světě.
Ty byly zachovány v místních bazilikách nebo baptisteriích.
Osm ravennských památek bylo pro své vzácné mozaiky začleněno do seznamu světového dědictví UNESCO.
Mezi další významná místa se řadí Domus dei Tappeti di Pietra nebo starověký přístav Classe.
I když Ravenna zažila svůj vrchol ve starověku / raném středověku, nechybí tu ani zajímavé památky z pozdějších historických období, například renesanční hrob Dante Alighieriho, básníka, který se kromě své Božské komedie proslavil i tím, že jako první prosazoval sjednocení italštiny.
do té doby totiž lidé z různých koutů Itálie hovořili různými jazyky a dorozumět se byl problém.
Z památek by každý návštěvník Ravenny neměl opomenout ani benátskou pevnost Rocca Brancaleone nebo knihovnu Biblioteca Classense ze začátku 19. století.
Začněme u Neonova baptisteria, které je vůbec nejstarší starověkou památkou ve městě.
Částečně stojí na bývalých římských lázních.
Tuto oktogonální stavbu z cihel začal stavět biskup Ursus na konci 4. století, ale dokončena byla za biskupa Neona v 5. století.
Původně bylo součástí rozsáhlé baziliky, která však byla na začátku 18. století zničena.
Uvnitř uvidíte nádherné mozaiky, jejichž hlavním motivem je křest Ježíše Krista Janem Křtitelem.
Po asi deseti minutách chůze od baptisteria dojdete k raně byzantské bazilice San Vitale, která patří k ravennským památkám UNESCO.
Postavena byla v letech 527-548.
Veškerou vnitřní výzdobu tvoří mozaiky a několik barokních fresek.
Při pohledu na stropní mozaiky budete mít dojem, že splývají a připomínají spíše malby, to byl však záměr.
Místní mozaiky jsou po těch v Istanbulu (bývalé Konstantinopoli, hlavním městě Byzantské říše) nejrozsáhlejší a nejvíce zachované.
Pár kroků od baziliky stojí mauzoleum Gally Placidie, manželky císaře Honoria.
Uvnitř si budete muset chvíli přivykat na tlumené světlo, které sem proniká přes průsvitné akáty zasazené do oken mauzolea.
Vnitřní klenby zdobí mozaiky z 5. století, zobrazují Krista, apoštoly a lva, orla, vola a anděla (symboly spojené se čtyřmi evangelisty).
Sarkofágy, v nichž leží Galla Placidia, císař Honorius a jejich syn, jsou vyrobené z mramoru.
Bazilika svatého Františka byla postavena v 10. století a najdete ji díky vysoké románské věži poměrně snadno.
Právě na nádvoří baziliky se nachází výše zmíněný hrob Danteho.
Bazilika je rovněž zajímavá pro svoji poněkud strašidelně působící kryptu.
Baptisterium ariánů v Ravenně
Baptisterium bylo postaveno za panování významného ostrogótského krále Theodoricha Velikého v období mezi koncem 5. století a začátkem 6. století.
Spolu s bazilikou Sant´Apollinare Nuovo a Arcibiskupskou kaplí byly hlavními náboženskými centry ariánů v Ravenně a jak je známo, Theodorich Veliký, jako ostatně podstatná část germánských kmenů a skupin, byl ariánského vyznání.
Středová mozaika s křtem Ježíše.
Obdobná mozaika je v baptisteriu Neona.
Baptisterium má tvar oktagonálního hranolu se čtyřmi apsidami, hojně používaný tvar pro raně křesťanská baptisteria.
Dnešní podlaha Baptisteria ariánů je o 2,3 m níže než okolní terén, důvodem je nestabilní podloží v Ravenně, která vznikla v okolí mokřadů a proto dnes návštěvníci sestupují po několika schodech ke dveřím baptisteria.
Propad je obdobný jako u Neonova baptisteria.
Původní podoba byla členitější a obsahovala tzv. ambulatorium (krytá chodba, široká 1,9 m, okolo sedmi stran budovy, ponechávající volnou pouze východní část okolo apsidy, za oltářem).
Z antické výzdoby se zachovaly pouze niky a skvělá mozaika v kupoli, ne nepodobná mozaice v Neonově baptisteriu, která představuje scénu křtu s mladým, bezvousým Kristem uprostřed a holubicí.
Nalevo od něj je postava Jana Křtitele.
Na druhé straně je obraz starého muže (snad personifikace Jordánu) a postava Krista je ponořena až po pás do vody.
Pohled na budovu baptisteria.
Pokud jde o typ architektury, památka představuje něco zcela unikátního u všech raně křesťanských baptisterií s osmibokým půdorysem, kterých je v Itálii z 5. a 6. století velmi mnoho, a to díky svému (ztracenému) ambulatoriu: architektonický doplněk pravděpodobně diktovaný liturgickými potřebami související s ariánským kultem, který je však vzhledem k nedostatku dokumentárních pramenů obtížné znovu rekonstruovat.
Ambulatorium navazovalo na arkádu, která tvořila čtvercové náměstí.
Vzniklo pravděpodobně v době odsvěcení od ariánské liturgie.
Z ikonografického hlediska je mozaiková výzdoba nanejvýš zajímavá, protože figurální scéna na vrcholu kupole nebyla nikdy restaurována a retušována a proto jasně ukazuje, že obřad křtu na podobné scéně katolického baptisteria byl zhotoven přibližně o 50 let dříve, ale v 19.
Mozaika představuje jednoho z dvanácti apoštolů.
Protože dogma o Trojici nebylo přijato v ariánské doktríně, může se zdát zvláštní, že ve vlastní budově, neváhali Gótové zopakovat stejný ikonografický typ, úpravu stylu a zákonitostí kompozice, jako pravoslavné baptisterium.
Obě baptisteria si jsou hodně podobná, ale ariánské je obecně menší a kopuli má zděnou z cihel, kdežto v Neonovém baptisteriu je kopule tvořena hliněnými trubkami (tubi fittili).
Okna baptisteria, jedno na každé straně oktogonu, mají obloukový tvar a jsou vysoká 1,7 m.
V interiéru tvoří dnes baptisterium jeden prázdný centrální prostor se čtyřmi vypouklými apsidami.
Stěny jsou bez výzdoby, ale nebylo tomu tak.
Při archeologických pracích v roce 1969 bylo na podlaze nalezeno 170 kg dílů mozaik tesserae.
Může se předpokládat, že umělci, kteří se podíleli na výzdobě baptisteria, byli ortodoxní křesťané, protože Ostrogóti byli především zruční zlatníci a ne mozaikáři.
Křtitelnice na levé straně je složena z antických prvků.
Po roce 561, kdy Itálii dobyly armády Justiniána I., byly všechny ariánské stavby znovu vysvěceny v ortodoxním pojetí (pravoslaví) a tato malá osmiboká cihlová stavba byla přeměněna na chalcedonskou oratoř s názvem Santa Maria.
Mnši východního obřadu přidali klášter během období exarchátu Ravenna a dále zasvětili stavbu svaté Marii v Cosmedinu.
V 19. století se pokoušeli římští restaurátoři o některé práce na mozaikách s novým tmelem, který v Římě vcelku dobře fungoval, ale v Ravenně s trochu odlišnými klimatickými podmínkami již nevyhovoval, materiál se rozpadal.
Bohužel pokus se skleněnými tesserae se také nevydařily, protože se nadměrně leskly oproti starší ploše mozaik.
A další vznikly prosakováním vody ze střechy.
Poznámky: Anonymus Valesianus: Theodorich byl muž velkého významu a dobré vůle ke všem lidem a vládl třicet tři let.
ARIÁNSTVÍ nebo arianismus je ve stručnosti křesťanský teologický a christologický směr, odsouzený prvním ekumenickým koncilem v Nikáji v roce 325 n. l.
Název pochází od alexandrijského biskupa Areia (Aria).
Ariánské učení, že Ježíš Kristus je stvořená bytost, spolu s Duchem Svatým podřízená Bohu Otci, dostalo v raném středověku politický význam.
Arius nepřipouštěl rovnost mezi Otcem, Synem a Duchem Svatým, odmítá Kristovo božství.
V této podobě ariánství převládalo u germánských kmenů až do 7. stol.
Ježíš Kristus byl jediným dokonalým člověkem, který kdy na zemi žil.
Křest Ježíše Krista v řece Jordánu vyžaduje božský souhlas a Duch Svatý, jak ukazují spisy.
V Baptisteriu ortodoxních se nachází nádherná mozaiková výzdoba, která ukazuje pozdní antiku a potvrzuje kulturní vyspělost římské říše.
Skvost byzantské architektury a umění nechal postavit bohatý ravennský bankéř Julianus Argentarius.
Základní kámen byl položen roku 528 za vlády Theodoricka a kostel byl vysvěcen o dvaadvacet let později.
Na architektuře San Vitale se odráží byzantská tradice, zahrnující matematické přístupy, hlavní roli tu hraje číslo osm.
Nad dvěma soustřednými osmiúhelníky se tyčí centrální kopule s oktagonální lucernou, podepřená osmi pilastry a oblouky.
Nechybí ani výjevy ze Starého zákona, ani symboly evangelistů Marka, Matouše, Jana a Lukáše.
Když byl Ježíš Kristus na zemi, učil svým příkladem, že každý z nás musí být pokřtěn.
Někteří lidé možná přemýšlejí, zda je křest stále důležitý i v dnešní době.
Ježíš Kristus byl jedním dokonalým člověkem, který kdy na zemi žil.
Jan Křtitel učil lidi o Ježíši Kristu a říkal, aby činili pokání a dali se pokřtít.
Po Ježíšově křtu sestoupil na Něj Duch Svatý a Bůh prohlásil, že Mu se „dobře zalíbilo“.
Křest ponořením symbolizuje nový život a odpuštění hříchů.
Chce-li se někdo vrátit k Bohu, musí být pokřtěn.
Baptisterium se nachází na náměstí Vicolo Degli Ariani, vedle kostela Svatého Ducha.
Malá budova ve tvaru osmiúhelníku se dnes nachází asi o 2,3 metru níže než stávala původně.
Interiér baptisteria je prázdný, bez mobiliáře, a křtitelnice připomíná jen kulatá mramorová deska ve středu.
Kupoli dominuje mozaika znázorňující procesí dvanácti apoštolů a křest Krista, jehož nahé tělo je ponořeno do Jordánu.
V bočních apsidách jsou byzantský oltář a římská mramorová váza.
Objem mozaik a jejich ikonografie navazují na raně křesťanskou tradici s důrazem na světlo a barvy.
Všechny apoštoly na pasáži nesou liturgická roucha a obklopují je zlatá ornamentika.
Jan Křtitel zde zobrazený v křtu slouží jako klíčový motiv pro teologické vyjádření křtu jako takového.
Význam křtu a jeho liturgické praktiky je dále rozebrán v knize Mediální revoluce: Christianizace Evropy, Ravenna pátého století a jak obrazy mění dějiny.
Autoři Ivant Foletti a Zuzana Frantová využívají liturgické texty ravennské provenience k rekonstrukci křestních rituálů a souvislostí s mozaikovou výzdobou.
Ritual mohl zahrnovat mytí nohou, trojí ponoření a obřadní započetí spojené s proměnou stěn v živou realitu.
V závěru kapitoly autoři ukazují křestní rituál, který katechumeni prožívali v baptisteriu a který zvláštním způsobem pracoval s tělesností kandidátů.
Text knihy je stylisticky čistý a monografie je bohatě ilustrována.
Knihu vydalo nakladatelství Books & Pipes a doprovodné ilustrace tvoří výraznou součást díla.
Jedná se o monografii, která je malá, ale intenzivně bohatá na obsah a vizuální materiály.
Text vypráví o Christianizaci říše mezi 3. a 5. stoletím a zkoumá roli skleněné mozaiky v Ravenně.
Jan Křtitel a křest v Jordánu zůstávají jádrem teologického sdělení, které se projevuje v Ravenně skrze mozaiky a liturgické postupy.
