Unikátní dílo vrcholné a pozdně gotické architektury, založené roku 1388, je spolu s historickým jádrem města a katedrálou Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci zapsané na seznamu památek UNESCO.
Gotická pětilodní katedrála byla založena jako hornický chrám, což dokládá i jeho zasvěcení patronce havířů sv. Barboře.
Stavba byla dokončena až na přelomu 19. a 20. stol.
Chrám měl představovat moc a význam horního města, které se začalo utvářet v 70. letech 13. století spojováním hornických osad na místě bohatého naleziště stříbrné rudy.
V interiéru se zachovala jedinečná galerie pozdně gotických a renesančních maleb z 15. století.
Svatobarborský chrám se stavěl po vzoru francouzských katedrál.
Kutnohorští patricijové se snažili překonat rozsahem a zdobností cisterciácký klášter v Sedlci.
Proto vznikly nedaleko od sebe tak významné chrámové stavby katedrálního typu.
Původně měl být chrám trojlodní a protáhlejší.
Velice brzy se však změnil na pětilodní.
Na výstavbě chrámu se podíleli i takoví mistři jako Petr Parléř, Matyáš Rejsek či Benedikt Rejt.
Chrám sv. Barbory je právem považována za pokladnici země, její bohatství dávalo sílu rozmachu českého království.
Unikátnost i historie, to vše stálo v roce 1995 za zápisem Kutné Hory na Seznam UNESCO.
Jako přední památka stříbrného města je součástí zápisu UNESCO i chrám sv. Barbory.
Na emporách je umístěna expozice, která seznamuje s vývojem stavby chrámu a s venkovní výzdobou, která běžným okem není vidět.
Prohlídky chrámu svaté Barbory probíhají individuálně, bez průvodce.
Na pokladně chrámu je ke vstupence k dostání text o historii a nejdůležitějších zajímavostech v různých světových jazycích.
Přímo na místě je ke stažení i interaktivní průvodce.
Zájemci o prohlídku s průvodcem (skupiny) si mohou výklad objednat na níže uvedených kontaktech (minimálně dva týdny předem).
Prohlídka trvá zhruba 60 minut.
Bohoslužby v katedrále sv. Mimořádné slavnostní bohoslužby: neděle velikonoční a neděle vánoční v 9:00, Kutnohorské stříbření v 9:30, slavnostní mše ke konci roku 31.12.
Zajímavosti chrámu sv. Varhany z 1. poloviny 18. století.
Klenba hlavní lodi z kroužených žeber z let 1540-1547.
Chrám se stavěl více než 500 let - začal se stavět na konci 14. století a původně měl být ještě o 25 metrů delší.
Nakonec bylo v 19. a 20. století provedeno doplnění a obnova chrámu.
Místo je zobrazeno v úspěšné herní sérii Kingdom Come: Deliverance.
Chrám svatého Barbory je unikátní gotický chrám, který je považován za nejoriginálnější pozdně gotický chrám katedrálního typu v Evropě.
Chrám byl založen kolem roku 1388 na náklad patricijských kutnohorských rodů.
Podnět k jeho stavbě dalo Bratrstvo Božího těla, založené v roce 1384 - od té doby probíhaly také sbírky ve prospěch stavby.
Počátky stavby jsou spojeny s věhlasnou/parléřovskou hutí.
Na její činnost navázala svou prací řada dalších geniálních umělců a stavitelů, mimo jiné i slavný Benedikt Ried.
Ve středověku byla Kutná Hora jedním z nejvýznamnějších českých královských měst.
Stavba probíhala v několika etapách a do značné míry souvisela s prosperitou stříbrných kutnohorských dolů.
Práce byly definitivně zastaveny roku 1558, přičemž byl kostel na západě uzavřen pouze provizorní zdí.
Během pobělohorské rekatolizace ve dvacátých letech 17. století došlo k dalším změnám a úpravám.
Na potupu Čechům, jenž se evangelitského náboženství přidrželi, kacíři, husité, luteránové a kalvinisté atd.
V roce 1626 byl kostel předán jezuitům, kteří vedle něj pak vybudovali kolej.
Po požáru kostela provedli barokní úpravy.
Mezi lety 1884 a 1905 byla na základě popudu místního archeologického spolku Vocel provedena puristická rekonstrukce, při které byla budova nejen obnovena, ale také prodloužena o jedno klenební pole k západu, kde bylo vybudováno nové neogotické průčelí.
První fázi výstavby prováděla huť stavitele Svatovítské katedrály Petra Parléře, pravděpodobně pod vedením jeho syna Jana Parléře.
Jan Parléř vystavěl nejstarší část stavby s věncem obvodových kaplí podle vzorů francouzských katedrál.
Původně budované trojlodí bylo brzy rozšířeno o široké vnější lodi, avšak s příchodem husitských válek byla stavba poprvé na šedesát let přerušena.
Do té doby dosáhla téměř poloviny současné výšky, střední trojlodí však nebylo zaklenuto.
Než stavba v roce 1547 získala klenbu, nebyla krytá proti dešti, což jí pochopitelně nesvědčilo.
Práce na kostele byly znovu obnoveny v roce 1482, nejprve zde pracovali místní stavitelé, kteří pokračovali v intencích zakladatele stavby Jana Parléře.
Od roku 1489 až do své smrti roku 1506 pracoval na dostavbě kostela Matěj Rejsek.
Ten dostavěl chór, v němž provedl triforium, zónu bazilikálních oken, bohatě utvářenou síťovou žebrovou klenbu a také příslušnou část vnějšího opěrného systému.
Stavební zásahy Matyáše Rejska jsou charakteristické uplatněním množství velmi bohatého pozdně gotického dekoru.
Aby bylo možné kostel používat, bylo potřeba dokončit bazilikálně převýšenou hlavní loď.
Příchod respektovaného architekta Benedikta Rejta roku 1512 však znamenal radikální změnu.
Rejt kromě vrchní části hlavní lodi vybudoval ještě dvě shodně vysoké boční lodě, které se nad zónou mezilodních arkád otevírají do hlavní lodi ve formě empory založených o 1,15 m níže než je úroveň triforia, díky čemuž společně s nimi i celá horní část kostela působí jako samostatný celek.
V podstatě tak vznikl nad původní částí kostela nový, pozdně gotický halový kostel, zaklenutý krouženou žebrovou klenbou a silně prosvětlený množstvím rozměrných oken.
Podle Rejtova projektu se stavělo i po jeho smrti roku 1534, avšak s postupným poklesem těžby stříbra opět docházely finanční zdroje, a tak byly v roce 1558 práce definitivně zastaveny, aniž by došlo k vybudování poslední části soulodí.
Současná podoba chrámu je z přelomu 19. a 20. století, kdy proběhla rozsáhlá regotizace a celková obnova chrámu.
Štědří donátoři novogotické obnovy nechali začátkem 20. století vyzdobit velkou část oken vitrážemi, na nichž malíř František Urban ztvárnil řadu čistě křesťanských motivů, ale i významné události své současnosti, např. návštěvu chrámu tehdejším císařem Františkem Josefem I.
Na tuto tradici navázal v roce 2014 zatím poslední výtvarný počin: vitráž s motivem svaté Anežky Přemyslovny, která ozdobila poslední čiré okno v jižní lodi chrámu.
Současné varhany v chrámu svaté Barbory byly postaveny v roce 1905 firmou Rieger-Kloss do již postavené Barokní skříně.
Varhany mají 3 manuály a pedál, celkem 65 rejstříků a jsou pneumatické traktury.
Jsou umístěny na kůru v západní části chrámu.
Orientovaná stavba je pojata jako pětilodní katedrála, původně zamýšlená jako bazilikální trojlodí, k němuž byly hned na počátku stavby přistavěny dvě vnější lodi.
Konstrukčně se jedná o pilířový skelet.
Pilíře vnějších lodí vystupují z obvodového pláště.
Oproti původním plánům byly boční lodi hlavního trojlodí navýšeny do výšky hlavní lodi, nad arkádami bylo vytvořeno síňové trojlodí, následně zastřešené jako celek, patrně trojicí stanových střech křivkového spádu.
Zmíněným navýšením se kostel změnil na halový typ, bazilikálně převyšující pouze přistavěné postranní lodě.
Na východě je kostel ukončen protáhlým chórem s polygonálním ochozovým závěrem, v dolní polovině obestavěným obvodovými kaplemi.
Kaple mají valbovou střechu a tvoří jednotný blok.
Nad vnější lodi pětilodní a nad kaple chóru je vyveden rozsáhlý opěrný pilířový systém se symetricky rozmístěnými násobnými pilíři o stejné výšce, zdobenými poměrně masivními fiálami, ukončenými kytkou.
V posledním klenebním poli přetíná chór příčná loď, stejné výšky jako ochozové kaple a šířky zarovnané s vnějšími bočními loděmi, zdůrazněná navenek pouze dvojicí masivních pilířů s chrliči.
Vstupní průčelí je pětidílné, pseudogotické.
V horní části ho odlehčují 3 vysoká okna zakončená lomeným obloukem s plaménkovou kružbou.
Prostor hlavní lodi, příčné lodi a chóru v první etáži obíhá arkáda zalomených profilovaných oblouků na hladkých polygonálních pilířích s trnoží, do nichž plynule přechází žebra bez přípor.
Nad arkádou obíhá římsa, následovaná úzkým pásem volné zdi, ukončené v zábradlí horní části dostavěného síňového trojlodí, vytvářející ochoz.
Jeho zeď je otevřena velkými okny s plaménkovou kružbou.
Do kouta spojení příčné lodi a chóru ústí dvě vřetenová schodiště.
Chór je zaklenut síťovou klenbou.
Hlavní loď je zaklenuta pozdně gotickou krouženou žebrovou klenbou o sedmi polích (6 původních a 1 dostavěném), jejímž autorem byl patrně Benedikt Rejt.
Vnitřní boční lodi jsou zaklenuty též krouženou klenbou, jiného vzoru.
Ač se vzor žeber kroužené klenby vizuálně podobá klenbě Vladislavského sálu, jejich konstrukční řešení se liší.
Kutnohorská klenba je ve svém rozvrhu bohatší a motivicky rozvíjí základní vzorec klenby pražské.
V kněžišti je umístěno pozdně gotické pastoforium pocházející z dílny Matyáše Rejska z doby kolem roku 1510.
Pozoruhodné a ojedinělé v našem středověkém umění jsou dochované pozdně gotické fresky s báňskou tematikou v některých kaplích (Hašplířská kaple).
Například v kapli Hašplířské lze nalézt vyobrazení práce u hašplu neboli rumpálu.
V Mincovní kapli je na stěnách znázorněna středověká technika ražby mincí.
Nejunikátnější je ovšem malířská výzdoba Smíškovské kaple (1485-1492) zobrazující typologicky pojaté scény Královna ze Sáby přichází ke králi Šalomounovi, Trajánův soud, Vidění Tiburtské Siby a Ukřižování.
Ve spodní části kaple doplňuje tyto výjevy ještě pozoruhodná malba litterati, připravující liturgické náčiní k bohoslužbě.
Malíř, který vytvořil tyto malby, byl nejen velmi schopným tvůrcem, ale byl navíc i dobře poučen o soudobé italské malířské produkci.
Architektonicky nejzdobnější částí exteriéru zůstávají kamenické a sochařské práce v nejvyšší části budovy, zejména na opěrném systému.
V současné době (2025) jsou v chrámu slouženy bohoslužby každé úterý v 18:00, kromě toho se v chrámu slouží významné bohoslužby (stříbření, půlnoční, 4. prosince na svátek sv. Neogotické průčelí kostela z konce 19. století.
Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře; zobrazeny detaily exteriéru, interiéru a významné kapitoly historie.