Dřevěný trůn, symbol primátu knížete apoštolů, vyjmutý z monumentálního bronzového „relikviáře” v apsidě Vatikánské baziliky, a restaurovaný v rámci přípravy na Svatý rok, byl v neděli 27. října na konci mše svaté na závěr synody, vystaven při papežském oltáři, pod nově zrestaurovaným Berniniho baldachýnem.
A před něj byl vystaven starobylý stolec sv. Petra, který se 8. prosince vrátí na své místo, do bronzového trůnu v apsidě baziliky.
Při vstupu do hlavní lodi baziliky svatého Petra vás zaskočí nesmírné dimenze tohoto prostoru. Všechno se náhle zmenšuje, mění se naše vnímání okolních věcí, jako bychom stanuli před majestátním dílem přírody.
Architektura má však svůj řád a náš pohled okamžitě upoutají dva úběžníky vnitřního prostoru: Oltář katedry v závěru baziliky a papežský oltář s baldachýnem nad hrobem svatého Petra.
Baldachýn, starobylé znamení autority a prestiže, navrhl Bernini v roce 1624 jako svou vůbec první architektonickou zakázku; dokončen byl - za pomoci inženýrských schopností jeho budoucího rivala, geniálního architekta Francesca Borrominiho - v roce 1633.
Aby konstrukce nepůsobila ve svých rozměrech rozměry příliš toporně, rozhodl se Bernini pro tordované, točité, sloupy. Jejich tvar a výzdoba navíc navazují na takzvaný Svatý sloup, dnes uchovávaný v Muzeu Svatopetrské pokladnice, - tordovaný sloup s motivy vinné révy, o němž se po staletí věřilo, že byl svědkem Ježíšova kázání v Jeruzalémském chrámu.
Berniniho důmyslná kompozice spojuje představu ciboria, coby pevné architektonické konstrukce, s původním významem baldachýnu jako dekorativní draperie nad významným místem nebo postavou. Spojuje čabrakové motivy přímo se sloupy a využívá odlehčenou volutovou konstrukci doplněnou ikonografickým motivem palmových ratolestí, které podpírají dynamické andělské postavy.
Zvlněné linie barokní architektury se zastavují až u kříže nad pozlaceným glóbem na vrcholu baldachýnu, jako by chtěly ilustrovat dávné úsloví: „Stat Crux dum vulvitur urbis“.
„Svět se zmítá, ale Kříž pevně stojí.” Období baroka bylo v jistém smyslu velmi podobné našemu. Moderním jazykem bychom je mohli nazvat multimediální, v jeho snaze využít nejrůznější umělecké techniky, aby proniklo ke všem smyslům a zaangažovalo diváka do té míry, že se hranice subjektivního a objektivního rozpouštějí a on se stává účastníkem nové skutečnosti, živou součástí „všeuměleckého díla”.
Příkladem či téměř prototypem této proměněné skutečnosti, která se s živým vědomím Boží přítomnosti vlamuje do našeho prostoru, aby spojila nebe se zemí, je právě apsida baziliky svatého Petra.
Celá závěrečná stěna Svatopetrské baziliky se mění ve scénu, v níž Bernini před našima očima předestírá ohromující vizi. Již v době prací na baldachýnu nad hrobem apoštola Petra nazývali současníci tohoto architekta „Michelangelem našeho století“ a nyní, na objednávku Alexandra VII., dokazuje, že tato slova nebyla jen lichotkou.
Jestliže v Michelangelově pojetí apsidy nové vatikánské baziliky hrálo zásadní roli světlo jako rovnocenný protějšek modelované hmoty stěn, Bernini tento sochařský princip rozvíjí k dokonalosti a komponuje vizi otevřeného nebe, z něhož se vynořuje holubice Ducha svatého zalitá světlem, v doprovodu vznášejících se andělů.
Z této vize sestupuje obrovský bronzový trůn, který však skrývá jiný, mnohem menší trůn, na němž podle tradice údajně kázal svatý Petr (a který, jak bylo řečeno, v těchto dnech lze vyjímečně spatřit vzhledem k restauračním pracím na oltáři).
Starobylý stolec, zdobený slonovinovými destičkami s vyobrazením Herkulových činů, se do Říma dostal v 9. století jako dar franského krále Karla II. Holého papeži Janu VIII., některé jeho prvky však pocházejí pravděpodobně z dřívějších dob. V bule Benedikta IX. z listopadu 1037 se rozlišuje „intronizace“ od „dosazení na trůn“, což nepřímo dokládá používání „křesla“ římskými papeži.
Po roce 1000 je navíc doložen zvyk žádat a získávat „relikvie“ (hmotné nebo kontaktní) z tohoto Křesla, což je jasné znamení jeho vysoké symbolické hodnoty, v níž bylo na základě zbožné úcty považováno stolec, na němž seděl svatý Petr, když hlásal evangelium v Antiochii a Římě.
Mohli bychom tedy Berniniho kompozici považovat za jakýsi obrovský relikviář. V tom však nespočívá to hlavní. Ve skutečnosti nám monumentální výjev, vytvořený v letech 1657-1666, připomíná nezměněný úkol Petrových nástupců, totiž hlásat Krista, vykládat a učit Boží slovo.
Proto se nad Petrovým stolcem vznáší symbol Ducha svatého, Ducha, který uvádí do veškeré pravdy, Ducha, který je Utěšitelem a Přímluvcem, ale také napovídá správná slova ve chvílích krize.
Po obou stranách trůnu jsou čtyři postavy významných teologů: svatý Ambrož a svatý Augustin, otcové západní církve, a svatý Atanázius a svatý Jan Zlatoústý, otcové východní církve, kteří lehkým gestem, téměř jen konečky prstů, trůn nadnášejí.
Samotný bronzový trůn je zdoben reliéfy tří evangelijních perikop ilutrujících charakter papežova úkolu jako Kristova zástupce na zemi: Pas mé ovce (Jan 21, 17), Mytí nohou (Jan 13,14), a Předání klíčů nebeského království (Mt 16,19).
Obrovský trůn, příliš veliký pro jakoukoli lidskou bytost, ukazuje, že o tom, kdo na něm zasedne, nemůže rozhodnout pouze člověk.
Jakub Horálek - toto dílo se začalo stavět v roce 1506 za pontifikátu papeže Julia II. Chrám byl dokončen až o 120 let později a nahradil původní baziliku vystavěnou ve 4. století. Bazilika je postavena v renesančně-barokním stylu a její největší ozdobu představuje do dálky zářící kopule, jež se výškou 137 metrů a vnitřním průměrem 42 metry řadí k největším na světě.
Vysvěcena byla v roce 1629 a stejně jako její předchůdkyně dostala jméno po svatém Petrovi. V následujícím půlstoletí přibylo k bazilice monumentální svatopetrské náměstí pod vedením architekta Giana Lorenza Berniniho. Jeho největším dílem je ale třicetimetrový bronzový baldachýn nad hrobem svatého Petra.
Soch či obrazů, nad kterými musí divák žasnout, najdete v bazilice desítky. Za zhlédnutí rozhodně stojí slavná Michelangelova Pieta, tedy zobrazení Panny Marie s tělem Krista na klíně po jeho snětí z kříže. Významná je rovněž krypta, v níž se nacházejí hrobky 91 papežů.
Ve Vatikánu nenajdete významnější církevní stavbu, než je právě bazilika svatého Petra. Bazilika obsahuje celou řadu zajímavostí, které by byla škoda minout. Do baziliky svatého Petra se vchází vstupní halou a celkem se tu nalézá pět portálů. Bronzové dveře uprostřed jsou dílem florentského mistra Filareta z 15. století. Nad podloubím spatříte devět oken, z nichž tři mají balkon.
Z centrálního balkonu - takzvané lodžie požehnání každoročně papež uděluje papežské požehnání Urbi et Orbi. Fasáda je zakončena balustrádou se 13 sochami - Krista, svatého Jana Křtitele a 11 apoštoly (chybí sv. Petr).
Na každé straně balustrády se nachází jedny hodiny. V první kapli objevíte Michelangelova Pieta. Její hladkost a výrazovost proslavila Michelangela po celé Itálii. Ústřední bod baziliky tvoří takzvaný papežský oltář, jenž se nachází nad hrobem sv. Petra. Jednou z nejvíc sledovaných památek je Berniniho baldachýn.
Bronzový baldachýn nad papežským oltářem se stavěl v letech 1626 - 1633 a dosahuje výšky 29 metrů. Obrovské množství bronzu, potřebného pro baldachýn, získal prý papež Urban VIII. Papežský oltář s baldachem nad hrobem svatého Petra, po oltáři objevíte vchod do Kaple vyznání (Confessia), jenž se nachází přímo nad hrobem sv. Petra s 95 věčnými světly.
Vpravo stojí na mramorovém trůnu socha sv. Petra. V levé boční lodi je vstup do sakristie, přistavěné k chrámu v letech 1776 - 1784. Za sochou sv. Petra objevíte vchod do podzemních prostor (Sacre Grotte Vaticane), kde lze spatřit základy původního kostela a pod nimi novodobou kryptu, v níž naleznete památky ze staré baziliky i hroby papežů.
Nad výklenky kopule Bernini umístil sochy svatých a relikviáře s relikviemi. Socha sv. Longina držící kopí pochází z dílny Berniniho; nad sochou je relikviář s kopím, kterým sv. Longinus probodl Ježíše. Socha sv. Heleny od Andrei Bolgiho působí živěji než v jiných výkladech, zatímco socha sv. Veroniky je plná pohybu.
V apsidě za hlavním oltářem se nachází Berniniho katedra (trůn) svatého Petra. Zde je uchována nejvzácnější relikvie baziliky - zbytky židle, na které sedával sv. Petr. Trůn zdobí bronzové sochy sv. Ambrože a sv. Augustiána; vedle nich stojí sv. Atanáš a sv. Jan Zlatoústý.
Z východní strany baziliky můžete navštívit Kapli Panny Marie na sloupu s oltářním obrazem namalovaným na mramorovém sloupu. U vchodu spatříte památník papeže Alexandra VII. od Berniniho, zobrazující ho v modlitbách; kostra s přesýpacími hodinami a dveře symbolizují smrt.
U pomníku papeže Pia VIII. najdete vchod do sakristie, kde je Museo del Tesoro della Basilica di San Pietro. Hrobka Pia XI. V příčné lodi objevíte Klementovu kapli s oltářem papeže Řehoře Velikého. Další kaple Cappella del Coro nabízí zleva památník Inocence VIII. Uvnitř vás uvítá baptisterium s křtitelnicí ze sarkofágu z 4. století.
Bernini se zasloužil o vnitřní dekoraci chrámu. Spolu se svými žáky vyzdobil hlavní loď medailóny s portréty 38 papežů. Návštěvníky z Čech, Moravy a Slovenska jistě potěší pohled na oltář s sochami sv. Václava a mozaikami po jeho stranách znázorňující sv. Cyrila a Metoděje.
Výhled z ochozu kopule baziliky Sv. Petra lze získat po výstupu na vnější pravé straně baziliky, odkud je možné naskytnout pohled do vatikánských zahrad a širokého okolí.
Hodnocení uživatelů
Hodnocení: 0 hvězdy 0 / 5 (0 hodnocení) 0% (0) Zatím žádné recenze!
Chrám sv. Petra je posvátným místem. Myslete na to a přijďte vhodně oblečeni. Chrám sv. Petra je nejdůležitější památkou ve Vatikánu. Bazilika dle tradice stojí na místě, kde byl apoštol Petr mučen, ukřižován a pohřben na pohanském hřbitově.
Apoštolův hrob se nachází přímo pod hlavním oltářem. Původní kostel tu stál již od 4. století a do 15. století byl několikrát upravován. Vystavění dnešní baziliky trvalo téměř dvě staletí a na její stavbě se podíleli takoví velikáni jako Bramante, Raffael, Giuliano da Sangallo či Michelangelo, který navrhl kopuli chrámu.
Interiér chrámu svatého Petra dýchne na vás jedinečná atmosféra skvostných renesančních a barokních památek. Výzdoba chrámu je naprosto úžasná a mezi nejcennější kusy patří Michelangelova Pieta a Berniniho stolec sv. Petra. V chrámu nedaleko hlavních dveří se nachází červená porfyrová deska, která označuje místo korunovace Karla Velikého.
Vstup do chrámu je majestátní, tvoří ho náměstí sv. Petra s Berniniho kolonádou. Uprostřed náměstí stojí egyptský obelisk a dvě fontány. Bronzový baldachýn baziliky svatého Petra má být do zahájení Svatého roku 2025 plně restaurován. Pod baldachem se nachází hlavní oltář baziliky a Kaple vyznání.
Podle Fortunata se jedná o druhé velké restaurování baldachýnu v jeho historii. Práce budou doprovázet diagnostické prohlídky a jedná se o rozsáhlé staveniště; samonosné lešení již dosáhlo dvou třetin celkové výšky.
Berniniho baldachýn, jehož výška dosahuje 30 metrů, byl dokončen v roce 1633 a renovován byl dosud jen jedinkrát - v roce 1758. Po dokončení se jeho ikonografie a konstrukce staly vzorem pro spojení architektury a sochařství.
Tagy a meta data: