Katedrála svatého Václava v Olomouci: nejstarší jádro, novogotická tvář a chrámové skvosty

Monumentální původně románská katedrála z 12. století je nejvýznamnějším olomouckým chrámem. Katedrála sv. Václava patří neodmyslitelně k panoramatu města. Třetí, jižní věž, vysoká přesně 100,65 m, je nejvyšší kostelní věží na Moravě a druhou nejvyšší v České republice. Gotické pilíře pocházejí ze 13. století. Na konci 19. století získala katedrála novogotickou podobu. Po stranách vstupu do kaple se nacházejí náhrobní desky z 16. a počátku 17. století. Vstup do katedrály tvoří tři vznosné novogotické portály s uměleckými reliéfy z jemného pískovce, znázorňující Zvěstování Panně Marii, Nejsvětější Trojici a Narození Pána Ježíše. Mezi štíty portálů jsou postaveny sochy evangelistů. Ve středu průčelí se nachází kruhové barevné okno, tzv. mystická růže. V hořejším průčelí jsou umístěny sochy zemských patronů sv. Cyrila a Metoděje a nad nimi se skví socha sv. Václava, patrona chrámu. Na prvním pilíři střední lodě visí kříž velké umělecké hodnoty. Naproti loretánské kapli umístěna kopie kamenné gotické piety. Na pilířích ve střední části lodě jsou umístěny sochy sedmi andělů. Celý chrámový prostor rozšiřují čtyři kaple: barokní loretánská kaple, renesanční kaple sv. Stanislava, chórová kaple sv. Cyrila a Metoděje a kaple sv. Katedrála byla nejspíše vystavěna již ve 12. století.

Údělný moravský kníže Svatopluk asi kolem roku 1100 položil základy k novému kostelu na dómském návrší v areálu nového knížecího hradiště. Po smrti Svatopluka pokračoval ve stavbě chrámu jeho syn Václav, který jej roku 1130 na smrtelném loži odevzdal k dokončení biskupovi Jindřichu Zdíkovi. Biskup Jindřich Zdík chrám slavnostně vysvětil roku 1131 a přenesl ke kostelu sv. Zdíkova bazilika byla trojlodní se dvěmi menšími věžemi. V průběhu staletí bazilika procházela mnoha slohovými úpravami.

K nejvýznamnějším zásahům do architektury olomoucké katedrály patří novostavba barokního presbytáře kardinálem Františkem Dietrichsteinem v 1. polovině 17. století. Podoba, kterou katedrála získala v době barokní, zůstala zachována až do konce 19. století. Rozsáhlá novogotická přestavba dómu znamenala regotizaci nejen vnějšího vzhledu katedrály, ale také celého interiéru. Původně gotická kaple sv. Cyrila a Metoděje pochází asi ze 14. století. Naproti loretánské kapli je kapitola kaple sv. Stanislava s náhrobky; umístěny jsou náhrobní desky z 16. a počátku 17. století.

Kaple sv. Kaple byla zbudována biskupem Stanislavem Pavlovským v letech 1582-1591 s rodinnou hrobkou Pavlovských, která se pyšní bohatou štukovou, sochařskou a malířskou výzdobou. Je zde vstupní portál s ozdobnou bronzovou mříží, bohatá plastická výzdoba tvořena reliéfní dekorací i figurálními motivy ctností a nectností. Jde o norimberskou kovoliteckou práci z konce 16. století. Sochy na oltáři představují sv. Longina a sv. Blažeje a na stěnách pak sv. Zikmunda a sv. Roku 1740 byly sešlé malby obnoveny malířem J. K. Handkem, od něhož pochází oltářní obraz Anděla strážce. Po stranách vstupního portálu kaple byly v polovině 18. století umístěny dvě vzácné sepulkrální památky.

Kaple sv. Kaple se nachází v přízemí vysoké jižní věže. Jsou zde hrobky posledních tří kardinálů - Furstenberga, Bauera a Skrbenského - s uměleckými náhrobky. Jako poslední je v této kapli pohřben biskup, apoštolský administrátor mons. Kaple sv. V chórové kapli se nachází pozoruhodný oltář z italského mramoru se vzácnou kamennou plastikou, pozdně gotickým reliéfem Panny Marie Ochranitelky. Nejcennější a historicky hodnotné jsou pískovcové sochy sv. Petra a Pavla z 2. poloviny 15. Presbytář je od lodě oddělen železnou branou. Kněžiště chrámu zdobí, mimo barokní mobiliář, také hlavní oltář z kararského mramoru se vzácnými sochami učitelů východní církve. Tyto sochy pocházejí z 2. poloviny 15. století, z římské baziliky Santa Maria Maggiore. Novogotické sochy 12 apoštolů na stěnách pocházejí z doby regotizace. Novodobé jsou také sochy sv. Václava a sv. Krypta pod presbytářem původně sloužila jako pohřebiště olomouckých biskupů a arcibiskupů a nachází se zde také hrobka kardinála Dietrichsteina. Krypta od 70. let 20. století slouží pro výstavy a muzejní expozice.

Katedrála svatého Václava, zvaná také dóm sv. Václava, se nachází v centru Olomouce na Václavském náměstí a je domovskou katedrálou olomoucké římskokatolické arcidiecéze. Komentovaná prohlídka vás seznámí s průčelím katedrály a chrámovým trojlodím uvnitř, jehož součástí je barokní kaple Panny Marie Loretánské i renesančně-barokní kaple sv. Stanislava se svatostánkem, nazývaná eucharistická. Tato kaple je proto vyhrazena modlitbě a během prohlídky lze do ní pouze nahlédnout zvenčí. Pokračovat budete do presbytáře, kde se běžně vysluhují bohoslužby, a proto není volně přístupný. Odtud se vchází do bočních novogotických kaplí. Vstoupíte do kaple sv. Jana Křtitele (kaple pod věží), nahlédnete do chórové kaple sv. Cyrila a Metoděje. Prohlídku s průvodcem zakončíte v raně barokní kryptě pod presbytářem. Zde je možnost zakoupení upomínkových předmětů. Katedrála je plně fungující arcibiskupský a farní chrám. Komentované prohlídky jsou proto možné pouze mimo dobu liturgických akcí. Katedrálu je možné navštívit i samostatně během otevírací doby, kterou je nutno aktuálně ověřit na webu. Komendované prohlídky je třeba objednat minimálně týden předem u ThLic. Mgr. Katedrála sv. Václava je denně otevřena. Vstup do hlavní chrámové lodi je volný k prohlídce, vyjma času liturgie. Vstupné na objednanou komentovanou prohlídku pro ZTP, ZTP/P a doprovod je různě stanoveno podle velikosti skupiny a doprovodu. Samostatná návštěva výstavy v kryptě. Dle vlastního uvážení lze přispět i na provoz a údržbu katedrály sv. Václava a rektorátního kostela.

Olomouc jako historické město nabízí návštěvníkům i obyvatelům obrovské množství příběhů a pohledů zpět do historie. Nejinak je tomu u historických budov, které se v hanácké metropoli nacházejí. Katedrála svatého Václava, kterou místní znají také pod pojmenováním Dóm, se nachází na okraji historického centra hanácké metropole na Václavském náměstí. Dnešní katedrála byla původně románskou bazilikou z první poloviny 12. století. Založil ji tehdy údajně Přemyslovský kníže Svatopluk Olomoucký jako biskupský kostel, vysvěcený byl v roce 1131 Jindřichem Zdíkem. Už na začátku 13. století však došlo k přestavění v románsko-gotickém slohu. A to zejména kvůli požáru v letech 1204 a 1266. O přestavbu se tehdy zasloužil biskup Bruno ze Schauenburku a díky němu získala katedrála bohatou sochařskou výzdobu. Ani během dalších dvou staletí neměla klid. Proběhly zde gotické stavební úpravy. V šestnáctém století došlo k další změně, k chránu přibyl raně barokní presbytář. Velice výrazně do podoby katedrály promluvil úder blesku v roce 1803 a následný požár zničil věže. Poslední velká proměna přišla koncem 19. století, kdy byla katedrála přestavěna do novogotického stylu. V letech 1883-1892 nechal arcibiskup Bedřich z Fürstenberka provést novogotickou přestavbu podle projektu Gustava Meretty a R. Völkela. A tak vypadá katedrála dodnes. V roce 1995 byla zapsána mezi národní kulturní památky. Hlavní, přes sto metrů vysoká věž, je druhá nejvyšší kostelní věž v České republice. V jejích útrobách visí zvon Václav, který váží 7617 kilogramů a je největším zvonem na Moravě a druhým největším zvonem v ČR.

Další zajímavou součástí jsou vyzdobené interiéry: renesanční kaple svatého Stanislava s bronzovým náhrobkem biskupa Kuena a mramorový náhrobek posledních olomouckých Přemyslovců. Na severní straně chrámu je velká novogoticky upravená kaple sv. Cyrila a Metoděje. Pod presbytářem se nachází krypta s raně barokními prvky a s bohatou sochařsko-malarskou výzdobou, která byla vybudována na počátku 17. století kardinálem Františkem Dittrichsteinem v manýristickém slohu. V obou kaplích i v presbytáři lze obdivovat bohatou plastiku, reliéfy a sochy pocházející z různých období.

Vstup do katedrály je z Václavského náměstí po třech vyšších schodech, vedle nichž je kovová rampa pro kočárky. Před katedrálou probíhají pravidelné opravy a rekonstrukce; v novém tisíciletí byly například opravy vnějšího pláště a věží. Katedrála sv. Václava je dominantou Olomouce a její panorama dotvářejí další historické stavby jako Horní náměstí a další kaple a muzea v areálu Arcidiecézního muzea. Zde se spojuje historie, architektura a duchovní odkaz v jedno výjimečné dílo moravského a českého dědictví.

Praktické informace pro návštěvníky

Katedrála sv. Václava je plně fungující arcibiskupský a farní chrám. Komentované prohlídky jsou možné pouze mimo dobu liturgických akcí. Vstup do hlavní chrámové lodi je volný k prohlídce, a to mimo dobu konání mší. Otevírací doba a podmínky pro prohlídky se mohou měnit; aktuální informace je nutno ověřit na oficiálních stránkách. U katedrály lze koupit upomínkové předměty v kryptě. Dle aktuální nabídky a kapacit lze využít i výstav v kryptě..

Geografické a architektonické kontexty

Katedrála je známá jako Dóm a je dominantou Olomouce díky svému dvouvěžovému průčelí. Stavba zahájena byla v letech 1104-1107 a gotické pilíře trojlodí pocházejí ze 13. století. Rozlehlý presbytář o rozměrech 35 x 23 m vznikl jako raně barokní součást stavby. Na konci 19. století získal interiér i exteriér novogotickou podobu. Krypta pod presbytářem je přístupná z bočních schodišť a slouží také jako expozice. Severní kaple sv. Cyrila a Metoděje byla upravena v novogotickém stylu a tvoří významný prvek chrámového sálu.

Katedrála má bohatou patristickou a mariánskou výzdobu, včetně loretánské kaple zasvěcené Černé madoně Loreta a kaple sv. Stanislava s unikátním náhrobkem. Oltáře z daných období, stejně jako berlínské a italské mramory v presbytáři, dotvářejí obraz regotizované a novogotické estetiky, která dominuje dnešnímu vzhledu chrámu.

tags: #katedrala #svateho #vaclava #nejstarsi #cast