Rouenská katedrála Notre-Dame-de-l’Assomption, primát Normandie, je nejprestižnějším památníkem v Rouenu a sídlem rouenského arcibiskupa. Její stavba sahá do vrcholného středověku, kdy byla více než jen sakrálním místem - zahrnovala i arcibiskupský palác a přidružené stavby z té doby. Hlavní západní průčelí zdobí bohatá sochařská výzdoba, která zřejmě přitahuje pozornost umělců a milovníků světla.
V historickém kontextu stojí na místě raně křesťanské svatyně z konce 4. století; ta byla zbořena a na jejím místě vyrostla románská katedrála vysvěcená v roce 1063. V roce 1200 tato katedrála vyhořela a rekonstrukce, dokončená v roce 1514, přinesla dnešní podobu gotické architektury. Rouenská katedrála tedy překlenula kompletní období francouzské gotické architektury, čímž se stala patriárkou nejen města, ale i regionu.
Hlavní loď katedrály měří 135 metrů a interiér vyniká jednotou a harmonií. Chór pochází ze 13. století a dekorativní řezbářské práce ze 15. století. V kryptě odpočívají významné historické osobnosti, například první normanský vévoda Rollo a srdce anglického krále Richarda I. Lví srdce. Tato kronika dávných časů dává katedrále zvláštní půvab a duchovní význam, který bývá zdůrazňován i v obrazech a literárních zobrazeních Rouenu.
Proslulost katedrály byla posílena Monetovým malířstvím; Rouenská katedrála se stala námětem bezmála třiceti Monetových obrazů, z nichž některé dnes obdivujeme v pařížském Musée d’Orsay. Zejména hlavní západní průčelí krášlí bohatá sochařská výzdoba, která možná inspirovala impresionisty ke ztvárnění mlhy, světla a odstínů modré. Monetův zájem o světlo a jeho experimenty s prostředím vedly k tvorbě dojmu světlých změn a tajemství v jejich dílech.
Nejen výzdoba fasády, ale i samotná architektura vytváří dojem jedinečné atmosféry. Impresivní katedrála Notre-Dame v Rouenu se dvěma věžemi bývá považována za ohnisko gotické estetiky, zatímco její vnitřní prostor podtrhuje kontinuitu historických vrstev. Hlavní loď a její prostorová jednota vytvářejí dojem klidu a harmonie, který možná rezonuje s romantickými obrazy světa, jenž Monet sdílel se svým malířským objektem - městem a jeho světlem.
V souvislosti s impresionistickým zobrazením se objevují i detaily o pestrosti světelných efektů na fasádě a v interiéru, které se často objevují v popisech Monetových studií katedrál a jejich světla. Těmto tématům se věnuje i popis samotného díla: rozostřený pohled na gotickou katedrálu v modrých a fialových odstínech působí, jako by budova byla zahalena mlhou nebo světlem, s minimem detailů a s dojmem snové atmosféry. Monet by tak měl být spojen s tématem ranního světla, které se odráží na kamenech a umožňuje novou percepci známé stavby.
Ranní světlo a jeho proměny byly klíčovým tématem impresjonismu; Moneta, jehož dílo Impresje, východ slunce (1874) dalo název směru, zajistilo trvalou pozici mezi mistry umění. V Giverny pak malíř čerpal inspiraci ze zahrad a leknínů, což pomáhá chápat jeho zájem o přechodné stavy světla a barvy. Většina Monetových obrazů rouenské katedrály vznikla právě z touhy zachytit proměnlivost světla v různých denních dobách a atmosférách, včetně ranního času, kdy se zvyšuje mlha a zjemňují detaily.
Monetova fascinace světlem a architekturou se tak stává důležitým kontextem pro pochopení, proč právě katedrála v Rouenu vyvolala tolik obrazů. Z hlediska architektury je katedrála ukázkou díla, které prošlo historií a přežilo výzvy času - od románské stavební vrstvy po gotickou výstavbu s bohatou plastikou a reliéfními prvky, a s následnými úpravami, které z ní dělají ikonický symbol města.
Rytmus a linie hlavní lodi, stejně jako styl choru, odrážejí středověkou estetiku, která v sobě snoubí duchovní a světské funkce. Tato kombinace dělá z rouenské katedrály nejen náboženské sídlo, ale i kulturní a historický most mezi epochami. Monetovy obrazy a jejich atmosférická paleta modré a fialové barvy nám připomínají, že světlo může měnit vnímání architektury stejně jako čas mění barvy krajiny a městkých scenérií.