Dvoudílná publikace přináší unikátní zpracování tisícileté historie katedrály sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie na Pražském hradě a je výsledkem spolupráce sedmnácti autorů z oborů archeologie, geologie, historické architektury, umění, liturgie a hudby.
Autoři textů jsou doplněni prací dalších dvaceti tří spolupracovníků a na pět let se dva fotografové zabývali dokumentací současného stavu katedrály, hledali způsoby, jak co nejlépe přiblížit detaily viditelné i pro návštěvníky, kteří se do některých prostor nedostanou.
První díl začíná geologickým podložím ostrohu nad Vltavou a zmiňuje předchůdce katedrály - kostel Panny Marie z 9. století a baziliku sv. Jiří s rotundou sv. Víta z počátku 10. století. Následuje kapitola o době založení rotundy a vzniku rané svatovítské architektury až po vznik baziliky, která se stala základem pro pozdější gotickou katedrálu.
Hlavní osu tvoří stavebně‑architektonický popis a zároveň poutavé vyprávění o umělecké výzdobě a konstrukčních prvcích chrámu. V rámci prvního časového období do roku 1378 je popsána práce kamenické huti, vedené Matyášem z Arrasu a později Petrem Parléřem. Druhý díl chronologicky sleduje osudy katedrály od velkého požáru v roce 1541 až po konec 18. století a dále do 20. století, kdy stavba procházela významnými proměnami a restauracemi.
Největší změnou druhého období byla náhrada renesančních helmic za současné bání a detailně jsou popsány i renesanční a barokní proměny, včetně příběhů umělecké výzdoby a restaurátorských zásahů. Kniha klade důraz na kontext a roli katedrály v české národní kultuře: od pohusitského období až po novodobé myšlenky týkající se národního pantheonu a identity.
V souvislosti s reflexí novodobých témat kniha uvádí i aktuální pasáže, např. zmínku o keramickém otisku ruky dalajlámy, který byl zhotoven za prezidenta Václava Havla, a doplněná je diskuse o politických a duchovních aspektech chrámu v české společnosti. Pozoruhodný je i pohled na to, jak katedrála fungovala v době nacistické okupace a následně v komunistickém režimu, kdy byl chrám často redukován na kulturní památku a duchovní život byl omezen.
Pro čtenáře je významné, že dílo navíc vzbuzuje diskusi o současném místě katedrály v veřejném prostoru: je otázkou, zda má zůstat jen muzeem umění, či má nadále být živým místem bohoslužeb a duchovního života. Autoři ukazují, že katedrála je místem, které má být otevřené všem lidem a zároveň místem paměti a duchovní identity českého národa.
Vydání: Hilbertinum - Společnost Kamila Hilberta a Archeologický ústav AV ČR Praha, v. v. i., s podporou mecenášů Radky a Petra Turkových. Komplet dvou svazků, pevná vazba, uložené v ochranné krabici, křídový papír a bohatý obrazový materiál. Celkově je v knize publikováno téměř 1800 ilustrací a zahrnuje mimořádný soubor archivních dokumentů, historických fotografií a nově zpracovaných rekonstrukcí.
Tento rozsáhlý projekt vznikal po dobu pěti let za účasti téměř dvaceti odborníků a prezentuje spojení odborných poznatků z více oborů, aby čtenáři nabídlo komplexní pohled na vývoj chrámu i jeho současný stav. Grafické a obrazové zpracování, včetně hmotových modelů starších fází, doplňuje texty a usnadňuje orientaci v bohaté struktuře publikace.
V závěru lze konstatovat, že kniha „Katedrála viditelná a neviditelná“ poskytuje nejnovější poznatky o chrámu, jeho architektuře, liturgii, hudbě a historických proměnách až do současnosti, a to způsobem srozumitelným laikovi i čtenáři s odborným zázemím.
