Touha po dětech je jednou z nejsilnějších, které v životě můžeme mít.
Většinou ženy ještě (mnohem) více než muži, ale velmi často se tato touha během našeho života objeví a začne růst.
A když není naplněná, může to působit trápení až sžíravá muka.
Podobně jako když někdo o dítě přijde.
Touha po dětech a láska k dětem, i těm, po kterých zatím „jen“ toužíme, je jednou z největších sil tady na zemi.
Co dělat, když to nejde, když to opravdu nejde?
Dá se dělat všechno možné - moudrého i (velmi) nemoudrého.
Ze zoufalství lidé udělají ledacos…
Nebo je možné se obrátit ke zdroji života a získat ho tam.
Níže najdeš příběhy a) lidí, kterým se to osvědčilo v dávných dobách, i b) kdysi bezdětných párů v dnešní době v naší zemi, kterým Bůh dopřál splnění jejich touhy.
Biblické vzorce naděje a modlitby
Téměř od samého počátku Knihy života, Bible, můžeme vidět, že některé páry měly problémy s početím.
Praotec Abraham se Sárou nemohli mít děti.
Bůh k Abrahamu promluvil, že navzdory jejich vysokému věku, kdy oba již byli neplodní, budou mít se Sárou syna.
Abraham Bohu uvěřil, roky se se Sárou „snažili“, ale - nic.
Sára nakonec „dala“ Abrahamovi svoji otrokyni, aby měl dítě s ní, a zadařilo se - jenže jinak.
A taková „nestandardní“ řešení přináší problémy a hrozící rozpad vztahů…
Ale Abraham se Sárou byli před Bohem upřímní, řešili to s Ním, a Nakonec se svého vytouženého (a zaslíbeného) syna Izáka dočkali.
Bůh je totiž věrný a nemůže lhát - když On něco za nějakých podmínek slíbí, On svoji část vždy dodrží - je tedy na nás, co my uděláme s Jeho nabídkou pomoci a pozváním k Němu…
Je zvláštní, že i jejich syn Izák si vzal Rebeku, velmi krásnou ženu, která však nemohla mít děti.
Izák určitě od rodičů mnohokrát slýchal, jak to s jeho příchodem na svět bylo, že je Bohem zaslíbený a vymodlený syn, když to přirozeně nešlo.
V té době rodiče nemohli odkládat děti k televizi ani zabavovat se na počítači, tak si spolu mnoho povídali.
A Izák tolikrát slyšel, že Bůh dává život, že Bůh dopřává děti, že to pro něj byla naprostá samozřejmost.
Když zjistil, že Rebeka je neplodná, přišel k Bohu, pomodlil se - a bylo to vyřešeno ve třech verších (Genesis 25:20-22).
„Izákovi bylo čtyřicet let, když si vzal za ženu Rebeku … Izák prosil Hospodina za svou ženu, protože byla neplodná. Hospodin jeho prosby přijal, a jeho žena Rebeka otěhotněla. Děti se však začaly v jejím těle strkat.“
1 Samuelova 2:5 Neplodná posedmé rodí…
Žalmy 113:9 Neplodnou usazuje v domě jako šťastnou matku synů.
Poslední verše ukazují, že to může a má probíhat.
Neplodný pár se modlí k Bohu, On je vyslyší, požehná jim dětmi a změní jejich život z nešťastného na šťastný.
Takový je Bůh - Bůh života, o kterém snad všichni slyšeli, že „Bůh je láska“.
A je normální, že Bůh života z lásky k lidem plní jejich největší dobré touhy a činí je šťastnými.
Jak reaguje norma lidí a co dělá víra
A jaká je normální lidská reakce? Nejprve přijít k Němu a žádat Ho o tuto pomoc, a poté Ho chválit.
Abraham si vymodlil syna - druhého ze tří praotců Izraele, Izáka.
Izák si vymodlil syny - jedním z nich byl Jákob, později přejmenovaný na Izrael.
V době soudců se Manóach modlil za svoji neplodnou ženu, k ní pak přišel Hospodinův posel a řekl jí: „Hle, ty jsi neplodná, nerodila jsi, avšak otěhotníš a porodíš syna.“ A ze synka vyrostl silák Samson, jeden z ochránců a soudců Izraele.
Na konci doby soudců žila Chana, která neměla děti. Měla úžasně milujícího muže Elkánu, který ji uklidňoval: „Chano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč jsi tak ztrápená?“
Chana šla do Božího domu a „v hořkosti duše se modlila k Hospodinu a usedavě plakala. Složila slib.“
A do roka se jí narodil Samuel, jeden z prvních proroků, který ustanovil za krále první dva izraelské krále, Saula a Davida.
Na konci prvního století před Kristem na tom byl stejně Zacharijáš a Alžběta. „Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba byli již pokročilého věku.“
Což ukazuje, že touha po dítěti nezmizela.
Když se kněz Zacharijáš modlil v chrámu, Bůh k němu promluvil, že budou mít syna. A z něj vyrostl Jan Křtitel, jehož kázání vedlo k obrácení statisíců Izraelců zpět k živé víře v Boha, a který „uvedl na scénu“ samotného Božího syna, Pána Ježíše Krista.
O moc významnější funkci asi nelze mít… a opět ji Bůh svěřil někomu, kdo byl „vymodlený“.
Vidíš ten neustále se opakující vzorec Boží dobroty?
Někdy to trvalo, ale nikoho z nich Bůh neodmítl a každému z nich Bůh dal neobyčejné dítě, kterému dal do vínku dary, schopnosti a povolání být v Božích službách požehnáním celému svému národu.
Tady na zemi jsme zvyklí, že když něco chceš, tak si to musíš zařídit sám - vydělat si na to, jít si to koupit, a ještě z toho zaplatit DPH.
Ve světě Boží dobroty to často bývá tak, že pokud k Němu přijdeš, začneš Ho brát vážně a vytrváš v určitých zkouškách či pochybnostech (prostě se nevzdáš), tak ti Bůh dopřeje víc a lepší, než si žádáš - aby takový život, takový dar vedl k tomu, že Ho lidé budou chválit a bude to přinášet radost nejen rodičům, ale i mnohým dalším.
Tuto část můžeme shrnout dalším jednoznačným Božím výrokem: Izajáš 66:9 „Což já, který otvírám život, nemám umožnit narození? praví Hospodin.“
Když dávám plodnost, mám zavírat lůno? Přesvědily tě tyto příběhy z Bible, že Bůh může a chce požehnat i neplodným párům, aby měly děti?
Nebo ti to alespoň dalo naději, že by to snad mohlo být možné?
Současné svědectví a praktické zkušenosti
Absolutně jednoznačně - může!
Dovol pár příběhů o reálných rodinách z poslední doby: Na přelomu tisíciletí přišlo do ČR asi 70 kazatelů z Latinské Ameriky a jeden z nich se modlil za známý pár, který nemohl mít děti.
A vnímal, že jim Bůh říká: „Než přijdu znovu, tak budete mít dítě.“
Během krátké doby se tak stalo. Mají krásnou dceru, jemnou, nadanou, a později jim Bůh znovu požehnal.
Měli jsme ve sboru pár, který nemohl mít děti. Zkoušeli všechno možné, plánovali i umělé oplodnění. Vedoucí sboru prožili Boží vyslání, že se mají jet za ně modlit k nim domů. A Bůh tehdy promluvil a řekl i konkrétní datum. Ta doba uplynula a zvoní telefon. „Víš, co je dneska za den? Ne… Ten, který jsi tehdy říkal. Tak jsem si šla koupit a udělat Gravitest … a je to tak, jsem těhotná!“ A i jim pak Bůh požehnal znovu.
Jeden Američan, který sloužil v ČR v devadesátých letech, a zůstala mu taková láska k našemu národu, že se sem znovu vrátil, a jezdí sloužit do různých měst a sborů v ČR (i v zahraničí). Modlí se za nemocné a mnozí byli uzdraveni (včetně uzdravení z pokročilého stádia rakoviny apod.).
Modlil se i za neplodný pár na Moravě - a mají děti.
Byl jsem s ním na služebním výjezdu v hlavním městě sousední země. Strávili jsme tam tři dny s manželským párem, který sedm let nemohl mít děti. Tři večery jsme se s nimi modlili a do roka měli nádherného syna, který od malička chválí Boha.
V Německu byl sbor známý tím, že se tam sjížděly neplodné páry, protože míra uzdravení a požehnání v této oblasti tam byla enormní.
(I ten pár od nás tehdy chtěl odjet, ale vnímali jsme, že Bůh říká, že to udělá i tady…)
Chris Gorre ve své knize „Život v nadpřirozené uzdravující moci“ popisuje, jak Bůh znovu a znovu uzdravoval ženy a obnovoval ženské funkce, až se z toho stala téměř „samozřejmost“, která nevyžadovala žádné zvláštní úsilí.
Když to Bůh letos udělal skrze nás třicetkrát, udělá to i po jednatřicáté, dvaatřicáté, třiatřicáté…
Poctivě řečeno, znám i některé páry, které se roky modlí a děti ještě nemají. Ale přesto Bůh do jejich života viditelně přišel a naplnil je, takže jsou v mnohém šťastní.
Nepropadli hořkosti, nejsou rozbití na kusy, neutápí se v alkoholu, nezkouší nečestná „alternativní“ řešení. A nevzdávají to. Nevzdali se ani naděje, že je Bůh vyslyší, ani zaslíbení, že je „nic nemůže odloučit od Boží lásky“ - ani děti, ani život (zatím) bez dětí.
Boží láska, Jeho věčná touha po nás, je snad jediná větší naplňující síla než naše touha po partnerovi a po dětech.
Ta jediná dokáže nějak naplnit a prostoupit i všechny ostatní „komůrky tužeb“ našeho srdce a přinášet nám smysl a naplnění, i když (ještě) strádáme…
a doufáme, že i na naší cestě bude ten Izák - Jákob - Samson - Samuel - Jak Křtitel - a ty desetitisíce dalších vymodlených dětí, které si lidé vyprosili od Boha.
Může se to stát i tobě…
Pán Bůh říká všem: „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas“ (Židům 4:16).
Kdy chceš, aby Bůh začal v tvém životě intervenovat? Dnes, za rok, za dva, až ti bude nejhůře…
Mnozí to tak říkají - a žel se pak dostávají do ještě horších stavů.
Pokud ses ještě nikdy nemodlil nebo nemodlila, můžeš se trochu stydět nebo ti to může připadat divné, ale proč vlastně?
Je to mezi tebou a Bohem, nikdo u toho nemusí být (nebo může - můžeš najít služebníky, kteří Bohu v této oblasti věří a mají ve svém životě tyto modlitby vyslyšené.).
Jejich „Izákova víra“ vše usnadní… ale Bůh tě vidí právě teď, právě tam, kde jsi.
A pokud chceš, pomůže ti řešit problémy a odstraňovat překážky. A tam, kde potřebuješ víc, než „jen nějakou pomoc“, ale přímo zázrak … jen v tomto textu je uveden dvouciferný počet konkrétních vymodlených, Bohem zázračně daných dětí.
Nech se povzbudit a zkus to s Bohem - On je dárce života, zázračný tvůrce všeho živého.
Pokud tě mohu povzbudit, pročítej si ty biblické příběhy, dokud v tobě nevyroste naděje či víra alespoň jako to příslovečné „hořčičné zrnko“.
Pane Bože, ty sám víš, jak moc toužím(e) po miminku. Ať ten důvod proč jej zatím nemáme je jakýkoli, z Bible plyne, že jsi Stvořitelem a dárcem života.
Ty, Bože, jsi jediným a pravým zdrojem života. Proto tě, Pane Bože, prosím o zázrak a dar života v podobě miminka - tak jako jsi je dal mnohým, kteří tě o něj prosili.
Také tě prosím o trpělivost, naději a víru v této věci! Děkuji Ti, že slyšíš mé prosby.
tags: #katolicka #motlitba #za #otehotneni