K Jimramově se skrývá bohatá historie spojená s katolickým a evangelickým dědictvím, jehož drobné i výrazné stavby výmluvně vypovídají o proměnách regionu na Vysočině. Kostel svatého Jakuba staršího v Dalečíně a další chrámové objekty zde tvoří pilíře místní kultury, pamětihodností a krajinné identity.
Historie a stavební vývoj kostelů v Jimramově
Presbytář a boční zdi bývalé kostelní lodi pocházejí ze druhé poloviny 13. století a samotný kostel byl poprvé zmíněn roku 1385. Byl vystavěn z drobných kamenů zalévaných vápnem do deskové formy a dělil se na presbytář a loď. V letech 1707-1715 prošel kostel rozsáhlou rekonstrukcí a následnou přestavbou, která zahrnovala zvýšení zdí, zaklenutí a doplnění o nová okna a dveře. V 18. století byla dokončena výstavba věže nad presbytářem, s cibulovitým ukončením a s válcovým schodištěm na jižním boku. Původní loď byla nadezděna a přistavěna nová loď s západním a jižním vchodem.
V rámci vývoje kostela v Jimramově stojí za zmínku i další významné detaily: hlavní oltář je architektonicky klasicistní a zdobený obrazem svatého Jakuba staršího apoštola, který pochází od Ferdinanda Lichta z Brna. Boční oltář svatého Jana Nepomuského nese obraz pravděpodobně rovněž od Lichta. Druhý boční oltář měl rokokový oltářík se sochou piety, která byla 6.1.1994 odcizena spolu s barokním křížem. Kazatelna pochází z roku 1835 a na stěnách zůstaly malby ze 14. století, renovované v roce 1940. Zvony na věži zahrnují čtyři kusy; nejstarší zvon Jakub byl vyroben v roce 1561 Adamem zvonařem z Medříče, a druhý menší zvon nese nápis „léta třináctistého osmdesátého“ a je starý zřejmě z konce 18. století.
Historie a současnost evangelické církve a dvou chrámů
Jimramov a jeho okolí si zachovaly výrazné evangelické dědictví. Po tolerantním patentu se většina obyvatel přihlásila k helvetskému vyznání, modlitebna byla postavena na bývalém hřbitově s posvěcením 26. října 1786 a věž byla k chrámu přistavěna až v roce 1884. Interiér modlitebny si zachoval původní zvyklosti reformované církve; k obnovám došlo až po požáru v 80. letech 20. století, kdy došlo k poškození střešní konstrukce a interiéru. Kostel byl znovu otevřen v roce 1988 a hned po obnovení mu sousední katolická farnost věnovala významnou částku na záchranu. Později byla evangelická fara na náměstí využívána pro sborový sál, který dnes nese jméno Karafiátova síň a je zdoben obrazy Miroslava Rady inspirované Broučky.
Stavba na náměstí, evangelická farářská rezidence, má od roku 1791 charakter, a v přízemí nalezneme sborový sál. Z vládních persekucí v období totality vyšli farářů a věřící, kteří se scházeli v Zbytově; po listopadu 1989 přišel čas nových úkolů pro zdejší sbor. Příběh katolického kostela Matouše v Jimramově, postaveného krátce před reformami císaře Josefa II., ukazuje, že některé objekty mohly být po odsvěcení adaptovány na byty a jiné kulturní účely. Nedaleko stojí kostel Narození Panny Marie, orientovaný nad Dolním rynkem a spojený úzkou uličkou s místním zámkem Belcrediů; věž je umístěna na severním boku presbytáře a střecha je cibulovitá od roku 1934.
Stavební vývoj a architektura chrámů
Původní kostel byl poprvé zmiňován v roce 1361; románská křtitelnice a fragmenty z gotiky naznačují, že nejstarší stavba na místě mohla být románská, případně gotická. V roce 1506 byla na severní straně presbytáře přistavěna věž bez zvonového patra, které později doplnilo zvonovou částí až v první polovině 18. století. V letech 1707-1715 prošel kostel rozsáhlou rekonstrukcí: loď byla prodloužena k západu, přistavěna sakristie a rozšířen presbytář; zdi byly zvýšeny, kostel zaklenut a doplněn o nová okna a vchody. Konečná podoba byla završena nadstavbou věže a západní přístavbou v závěru 18. století. Interiéry jsou převážně rokokové a v hlavním oltáři nalezneme obraz Narození Panny Marie s rokem 1755 na rubu a dílem J. Havelky.
Na severní straně lodi se nachází oltář 14 svatých pomocníků a oltář sv. Františka Xaverského; při jižní straně je oltář s obrazy sv. Antonína Paduánského a sv. Františka. Po poprsí kůru vystupují sochy sv. Petra a sv. Pavla; varhanní skříň z konce 17. století dotváří hudební aspekt interiéru. Původně oddělené hřbitovy mezi chrámem a modlitebnou byly postupně propojeny, dnes již zeď mezi nimi neexistuje.
Kultura, turistika a význam pro region
Jimramov a jeho okolí tvoří bránu do Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Městečko láká návštěvníky svou starosvětskou atmosférou, historickými památkami a bohatou tradicí, kterou připomínají i expozice v památkové zóně. Slaví zde významné rodáky jako Jan Karafiát, Alois a Vilém Mrštíkové, a prozkoumat lze i geolokační hru od Loxper, Putování městy Koruny Vysočiny nebo procházku kolem zámku Belcrediů.
Zámek vznikl přebudováním starší renesanční tvrze a je významnou dominantou obce. Mezi další zajímavosti patří kostel Panny Marie Narození nad Dolním rynkem a kostel svatého Matouše, který byl v Jimramově původně katolický a po rekonstrukcích slouží jako bytový dům. Obyvatelé a návštěvníci oceňují totiž, že tyto objekty zůstávají živým spojením historie, architektury a každodenního života ve vesnické krajině Vysočiny.
Současnost a životní styl v Jimramově
Rodina z Jimramova na Žďársku o sobě říká, že má obojí: bydlení v odsvěceném kostele svatého Matouše a zároveň v roubence. Obyvatelé rekonstruují a obývají prostor kolem kostela a roubenky, zajišťují kulturní akce a navazují na tradice regionu. Máme tak jedinečnou možnost spojit architekturu s každodenním životem a ukázat, že historické stavby mohou sloužit současným potřebám lidé a umění.
