Arcibiskup Dr. František Kordač rozhodl, aby sbírky na mariánský sloup bylo využito na stavbu kostela ve Strašnicích. V r. Dar brzy zaokrouhlili na 1 000 sáhů a přidali ještě značnou finanční hotovost. Pro jiné obtíže bylo rozhodnuto postavit nejdříve faru s kaplí. Prostor byl jednolodní. Po levé straně byla poněkud vyvýšená lodžie, která sloužila jako kruchta. Výzdoba kaple byla původně v beuronském slohu. U této stavby je výslovně zmiňováno, že byla postavena ze sbírek na mariánský sloup. U dalších kostelů podíl těchto peněz zatím není znám.
Prvním duchovním správcem ve Strašnicích byl P. J. Gargela. Byl to úspěšný a populární kněz. „Náš Pater Gargela“ jsem slýchával v mládí velmi často. V padesátých a šedesátých letech zde působil Msgre Vladyka, dřívější sekretář kard. Karla Kašpara. S ním, již na odpočinku, zde od konce padesátých let byl P. Metod Klement. Ten byl knězem pozdního povolání, původně bankovní úředník. Byl to velmi schopný a moderní kněz, který ve svých názorech dosti předběhl dobu. Založil Legio angelica - duchovní organizaci ministrantů motivující mladé kluky přirozenou cestou k duchovnímu životu a ke kněžství. Vedení této organizace mu bylo - dá se říci - odcizeno, „ujal“ se ho jiný kněz a P. Klement byl odsunut. Dále byl duchovním rádcem Sdružení katolické mládeže. Pro jeho moderní názory, dnes již samozřejmé, mu i zde bylo vedení odňato. Vstoupil poté do řádu benediktinů. Žil a pracoval v Praze v klášteře Na Slovanech v Emauzích. I zde působil velmi blahodárně. Měl zde mnoho duchovních odchovanců, včetně mého otce, který pracoval v nedalekém nakladatelství Vyšehrad na Karlově nám. Za II. světové války byl farářem na Sázavě, v bývalém benediktinském klášteře sv. Prokopa. Organizoval tam archeologické průzkumy a bádání o sv. Prokopovi. U strašnické fary byl stále, přes válku i dobu komunismu, připraven volný pozemek na stavbu kostela. Jeho právní zajištění prý bylo tak výborně formulované, že jej ani soudruzi nedokázali ukrást.
V r. 1968 vypracoval arch. Jaroslav Cuhra plán moderního kostela. Ten měl být betonový, ve stylizovaném tvaru lodi s plachtou - církve. Na vrcholu měl být rubínový kříž. Strašnická kaple je jediná, u níž byl dokončen původní záměr - malý dočasný kostel nebo kapli nahradit velkým kostelem. V r. Nakonec byl stavěn podle návrhu arch. Jindřicha Synka.
Praha 9 - Vysočany: kaple sv. a stavba kostela
Na Vysočanech, ul. O postavení kostela se zasloužil Dr. František Nosek a vysočanský katecheta P. Arnošt Oliva. Ten již od r. 1919 sbíral finanční prostředky a započal jednání s úřady. Postavení kostela provázelo velké protivenství ze strany radnice. Kostel nesměl stát ve středu Vysočan ani na viditelném místě. Nesměl být velký a nesměl mít vzhled kostela nebo kaple. Musel mít strohou fasádu jako činžovní dům nebo tovární hala. Jednání trvalo až do října 1929, kdy byl položen základní kámen kostela, oficiálně jen kaple. Základní kámen posvětil biskup Dr. Antonín Podlaha. Za necelý rok byla stavba dokončena a v září 1931 vysvěcena také biskupem Antonínem Podlahou. Od září 1931 také stojí před průčelím kostela obytný dům č. 14, který zakryl pohled na kostelní průčelí. Tak bylo nařízeno, aby na kostel nebylo z ulice vidět. Autorem architektury kostela i domu byl arch. Otakar Nekvasil. Dům před kostelem ihned zakoupila Metropolitní kapitula pro byty a prostory farního úřadu. Kostel je presbytářem orientován k jihu. Po II. světové válce byly okolo postaveny další domy a blok tak uzavřen, což bylo cílem tehdejší velmi protikatolicky zaměřené radnice. U průchodu domu č. 14 nesmělo být ani označení, že je zde vstup do kostela. Proto je zde napsáno „Vchod do svatyně Krista Krále“, což bylo přijato. Na výzdobě kostela se podílel sochař Damian Pešan a malíř Zikmund Rudl. Jeho interiér j vzdušný a příjemný.
Praha 9 - Kbely: kaple a proměna místa
Kaple sv. Kostel stojí v lokalitě původní vesnice Kbely, u níž bylo v meziválečné době vybudováno známé vojenské letiště. Z místa vpravo při příjezdu od města před letištěm také začalo na louce ve stanu první české vysílání čs. rozhlasu. Kostel byl přestavěn ze stodoly a vysvěcen v říjnu 1932. O hledání vhodného objektu nebo místa mi v dětství vyprávěla pí Božena Janoušková. Její manžel Jan Janoušek byl tajemníkem Sdružení katolické mládeže (dále SKM) a blízkým spolupracovníkem a žákem Dr. Noska. V domě u Janoušků na Bohdalci jsem prožil prvních 27 let svého života v krásném křesťanském prostředí, které v domě panovalo. Moji rodiče byli také členy SKM a přátelé Janouškových, proto si je Janouškovi vybrali jako nájemníky. Volba padla na vhodnou stodolu. Objekt byl r. 28.10. 1932 jej vysvětil velmistr křižovníků Dr. Josef Vlasák. V kostele byl kříž z 18. Století, darovaný františkány. U kostela byl zřízen Domov sv. Kláry. Ve vedlejší vilce bylo ubytováno několik sester laického apoštolátu a v jejím přízemí zřízena mateřská školka a dětská besídka. Okolo kostela byla zahrada a na dvoře hřiště. To ukazuje, jak z velmi skromných prostředků bylo mnoho vykonáno. U kostela byl také oddíl katolických skautů, vedených františkánskými terciáři a skautskými vedoucími - bratrem Škodou a bratrem Šenkem. Bratr Škoda byl jakýmsi neoficiálním sekretářem P. Jana Ev. Urbana. Členem oddílu byl i můj strýc Mons. Antonín Bradna a známý umělec Jiří Suchý. O prázdninách 1948 jsem byl jako pětiletý po krátký čas na posledním táboře tohoto oddílu v Manětíně severně od Plzně. Táboru vévodila kaplička z březových kmenů, kde byl oltář a každý den mše sv. V neděli se chodilo společně v plné parádě na mši do Manětína. Ihned po skončení tábora nechal komunistický tajemník MNV osázet táborovou louku stromy, aby zde již nikdy tábor nemohl být. Skauti byli většinou z chudých rodin, proto je hospodáři z okolních obcí štědře zásobovali potravinami. To ukazuje, jak byl oddíl výborný a jak komunistům vadil, protože byl místními lidmi doslova milován. Po r. 1948 kostel ve Kbelích zůstal, ale ostatní činnost byla zakázána. Kostel postupně chátral. Proto na jeho místě byla r. 2001 zahájena stavba nového kostela podle návrhu arch. Bernarda d´Ambrose a projektu Ing. Jana Korenčíka. Stavbu provedla jihlavská firma Starkom za 12 mil. Kč. Nový kostel by vysvěcen 13. června 2004. Duchovní správu vedou františkánští kněží od kostela Panny Marie Sněžné v Praze. Architektura kostela je příjemná, vhodná a funkční. Je zde velmi mladá farní komunita.
Praha 4 - Krč, Thomayerova nemocnice: kaple a hospitalizace
Kaple Sv. Karla Boromejského a celý obrovský areál byl budován podle návrhu arch. B. Kozáka jako Masarykovy domovy, sociální zařízení hl. m. Prahy, v letech 1926 - 1934. Byl to domov pro staré a postižené lidi. Za II. světové války byl celý areál přeměněn na vojenskou nemocnici, kam byla z území města Prahy zavedena železniční vlečka pro lazaretní vlaky, aby nebylo vidět množství raněných hlavně z východní fronty. Po válce už celý ohromný areál nebyl navrácen původnímu účelu, ale zůstal nemocnicí. Kaple stojí vlevo od hlavní brány a architektonicky je postavena ve stejném slohu jako okolní budovy. Informace, jakou měrou se na jejím vybudování podílely finance ze sbírek, jsou velmi chudé. Na začátku šedesátých let byla kaple zrušena. V devadesátých letech byla opět obnovena přičiněním hlavně P. Vladimíra Rudolfa, faráře z nedalekého kostela Panny Marie Královny míru na Lhotce. Interiér kaple je prostorný a jednoduchý, s velmi skromnou výzdobou. To ale nevadí krásnému duchovnímu ovzduší a atmosféře, která zde panuje. Je zde i v zimě krásně teplo, lavice jsou nižší, sedadla hlubší a cele čalouněná, takže starší nebo nemocný člověk zde opravdu může pohodlně usednout k modlitbě. Kaple je ekumenická.
Pravděpodobně s určitým zaměřením na liturgii a vlastnosti kostelů zmiňují se i další souvislosti, například projekt Karvinská Pisa a historické souvislosti s různými kostely v Praze a okolí. V souvislostech se objevují zmínky o období husitských válek, 18. století a různých re-kolonizačních snahách. Kaple ve strašnické fary, vysočanské a kbelské kaple a kaple v Krči představují svědectví o tom, jak se zázemí klášterů a modliteben měnilo během 20. století a jaké role hrála liturgie a farní komunita v rekonstruovaných i nových kostelních prostorách.
Interiéry a umělecké detaily: v průčelí Vysočanského kostela byla architektonická a figurální tvorba doplněna v průběhu let. U průčelí kostela č. 14 se objevují detaily fasády a je zde patrná snaha minimalizovat vliv na ulici. U kaple sv. Karla Boromejského v nemocnici jsou dominanty kříž a beránek na svatostánku, zatímco fresky a sochařské prvky vyzdvihují tradici katafázní i liturgického prostoru. Kromě toho se zmiňuje i baroko a klasicismus jako vlivy na výzdobu a architekturu, a to v souvislosti s obrazy, oltáři a oltářními prvky.
Odkazy na významné postavy a diecézi
Patron kostela sv. Karla Boromejského, Carlo Borromeo (1538-1584), byl významnou osobností reformního hnutí a správy diecéze. Narozen 2. 10. 1538, byl doktorem obojího práva a následně kardinálem a státním sekretářem. Proslul Tridentským koncilem a jeho legislativními rámcemi, a ve vizitacích Milána založil množství vzdělávacích institucí. V roce 1569 přežil atentát a v roce 1576 mor v Miláně. Obraz Karla Boromejského a další reliéfy zdůrazňují morální poselství reformy a péče o lid.
Obraz sv. Karla, freska Panny Marie a další umělecké prvky se spojují s výzdobou novějších i starších kaplí a kostelů. O bronzových i mramorových prvcích, křížích a oltářích pojednávají i konkrétní popisy z 19. století a 20. století, kdy docházelo k rekonstrukcím a novým zakomponováním cílených symbolů víry do liturgie a vizuální komunikace s věřícími. Přehledné shrnutí jednotlivých kaplí ukazuje, jak se během let vyvíjela praktická architektura i duchovní prostor pro farní komunitu.
