Ježíš vyšel z domu a posadil se na břehu jezera. netrvala dlouho. Ježíš nikdy nezůstal dlouho sám. dychtivých slyšet jeho slova. loď. působila jako magnet. Vždyť je tu pro ně. k zástupům na břehu mluvit v podobenstvích. semeno. pšenici koukol a odešel. tehdy se ukázal i koukol. ptali se ho: ‚Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno? pšenici. Nechte obojí růst spolu až do žně. Vytrhejte nejdříve koukol a svažte do snopků ke spálení. Tehdy propustil zástupy a šel domů. synové toho zlého. konec tohoto světa a ženci jsou andělé. spaluje se v ohni, tak to bude na konci světa. totiž ty, kdo páchají zlo, a uvrhnou je do ohnivé pece. pláč a skřípění zubů.
Otce jako slunce. Zajímavé podobenství. Na pšeničném poli se objevil koukol. vzal? koukol vytrhat, jakou dostali odpověď? „Ne, netrhejte ho.“ Proč? omylem s koukolem nevytrhali i pšenici.“ Co z této obavy vyplývá? pšenice. podobenství infiltroval pole s pšenicí. příliš nepodobá. ní jen obtížně rozpoznatelný. Proč se tento plevel jmenuje zrovna Jílek mámivý? konzumaci způsobují těžké poškození centrální nervové soustavy a jater. kriticky ohrožený. Synů toho zlého je však na světě stále dost. Tolik krátká lekce z botaniky. rozpoznat. Při žni to už však je mnohem snadnější. Víte proč? dozraje, její klasy se skloní - pod vahou zrn, která nesou. tomu zůstává stát vzpřímeně. pšenice a je možné ho vytrhat bez rizika záměny.
Dnes se ale na toto podobenství podíváme trochu z jiného úhlu. Porozuměli. Jak roste pšenice? Co ke svému růstu potřebuje? svit a půdu. Co potřebuje ke svému růstu koukol? půdu. Poslouchejte pozorně. růst koukolu. podmínky. Kdo z vás se považuje za pšenici (za syna či dceru Království)? potřebujeme k růstu? Slunce a déšť. spravedlnosti, a déšť je symbolem působení Ducha svatého. a déšť - působení Ducha svatého - způsobují, že pšenice roste. slunce a tentýž déšť způsobují také růst koukolu. nepřítel, hospodář si existenci koukolu nepřeje. byla pouze pšenice. nespravedlivé, když také zlým dopřává vláhu, co tím prokazuje? milosrdenství. máme být stejně milosrdní, jako náš Otec. Porozumění by mohl napomoci 11. verš z 8. Rozumíte tomuto verši?
že jsou stále odvážnější a zatvrzelejší ve svém vzdoru. kolem muže, kterému se říkalo faraon. na jedné straně faraon a Egypťané a na druhé Mojžíš a Izraelité. příběhu máme dvě skupiny lidí. reprezentuje faraon? Koukol. a dal mu velkolepý úkol. Jak se díváte na tento verš? Zdají se vám Hospodinova slova fér? nepropustí Izrael? faraonovo srdce zatvrdil. způsobují růst pšenice, způsobují také růst koukolu. pšenice a koukol na slunce a déšť reagují. koukol, ho činí koukolem. To jak reaguje pšenice, ji činí pšenicí. synové toho zlého. Co se tedy v tomto příběhu dělo? požadavek: „Nechej můj lid odejít.“ Jak na to farao odpověděl? náhodou. V žádném případě. Egypt. že tyto rány nemusí brát jako zásah Božstva. vylézaly, až pokryly egyptskou zemi. kejklemi a i oni vyvedli na egyptskou zemi žáby. zbavil žab. Vidíte, co se tu právě stalo? Farao tedy prosí Mojžíše, aby se za něj modlil k Hospodinu. Bohu. O co farao prosí? Prosí o milosrdenství. Farao se konečně dostává na správnou cestu! i můj lid zbavil žab. i v tvých domech. Jaký si myslíte, že měl Bůh vztah k faraonovi? přivést k pokání a zachránit? Proč? Právě proto, že se ho snaží přivést na správnou cestu. to funguje. Když Bůh sesílá rány na Egypt, farao na to reaguje. Farao tato slova vyslovil, protože měl problém. Mám na vás otázku. vás už někdy bylo v problémech? A řekli jste: „Pane, slibuji. dostaneš z této situace, slibuji, že ti budu věrně sloužit. opravdově, vším čím jsem a vším co mám.“ Stalo se vám to někdy? jste někdy pod tlakem okolností podobný slib Bohu? tvého lidu. faraóna postihl. domech, ve dvorcích i na polích pošly. kupy a zápach z nich naplnil zemi. modlitbu vyslyšel a seslal na vás déšť milosrdenství? Bůh vyslyšel vaši modlitbu? Co jste udělali? šanci. Na Egypt dopadla další rána. Bohu, na poušti. Jenom neodcházejte příliš daleko. služebníků i od jeho lidu. faraóna odešel a prosil Hospodina. řekl. lidu. Ani jediná nezůstala. Vidíte, co se tu děje? Bůh dává faraonovi další šanci. zajímavé. Boha o slitování pro faraona, a jak odpovídá Bůh? milosrdenství. Bůh kladně odpovídá na faraonovo přání, na jeho prosbu. jak reaguje farao? stále zoufalejší. zhřešil. Proste Hospodina. Všimli jste si? pokání. „zůstal v srdci neoblomný, on i jeho služebníci. Nepřipomíná vám to něco? Neděláme to taky tak? myslíte: „Ty nevíš, co mi ten člověk udělal. spoustu zlých věcí. Víš, jak moc se proti mně provinil? dlužíme Bohu? Podle tohoto podobenství nám náš bližní dluží sto denárů. jedná? Kč. Sto denárů by pak představovalo asi 5000 Kč. Byl tento dluh uhraditelný? na koruny? tisíc dnů práce dělníka. 20 let práce dělníka. 1 talent = 20 let práce. byste měli splacen 1 talent a už by vám jich zbývalo jen 9.999. talentů byste tedy splatili po dvě stě tisících letech práce! představuje sto denárů, vyšlo mi asi 80 tisíc Kč. miliard 520 milionů korun. Máte někdo 47,5 miliardy korun? na sumu, kterou dlužíme našemu Bohu? nechat ho zavřít? Určitě měl. Proč? splatil. Jak může svůj dluh odpracovat, když bude bručet v base? uvědomme jednu věc. uvrhnout do vězení, odsoudil sám sebe. Prokázal, že je nespravedlivý.
Když Ježíš dává učedníkům vzorovou modlitbu, co v ní říká? co se provinili proti nám. bližním, jednej i ty se mnou.“ Modlíte se takto? Kolik že je sto denárů přepočteno na koruny? Dejme tomu 80 tysíc. málo. Bohu ale dlužíme deset tisíc talentů - 47,5 miliardy. miliardy a náš bližní nám dluží 80 tisíc. To je trochu nepoměr. myslete: „Ty nevíš, co mi ten člověk udělal. Jde o to, že jako lidé nesprávně určujeme hodnotu. v porovnání s tím, co ty jsi udělal mně. Bible říká, že Bůh je bohatý v milosrdenství. odpustit deset tisíc talentů. nám dává. Díky tomu, co nám Bůh dává, máme být bohatí v milosrdenství. chce, abychom byli multimiliardáři!
Deset tisíc talentů. to, čím se proti vám provinili? vám dluží? a sami ve vězení skončíte. svém milosrdenství dává, zatvrdili vaše srdce. Včera jsem tu načal povídání o rčení koukol mezi pšenicí, které se dosud používá ve významu špatní lidé mezi dobrými, přestože koukol se u nás dnes už vlastně nevyskytuje. Čištění obilního osiva tuto dříve hojnou plevelnou rostlinu z našich obilných polí zcela odstranilo, takže otravy, které dobytku ale i lidem působily saponiny obsažené v semenech koukolu, dnešní rolníci už neznají.
Intenzivní ústup koukolu byl způsoben až modernizací zemědělství - používáním herbicidů. Jedovaté jsou především jeho plody a škrobnatá, olejnatá semena obsahující řadu toxických látek - například prudký, již v malé dávce účinkující githagin: dráždí kůži a sliznice, způsobuje rozsáhlé vředy, zvracení, průjem, poškození jater až srdeční kolaps. Dříve bývaly otravy hořkou moukou znečištěnou pomletými koukolovými semeny dosti časté. V minulosti však našel koukol využití v domácí medicíně - jako prostředek proti střevním a kožním parazitům, zácpě, vyrážkám či svrabu. Obklady z rozdrcených semen se přikládaly na špatně hojící se rány.
Současně se praktikuje záchranná kultivace v botanických zahradách a skanzenech - například ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, kde je udržován v rámci vzorkovny tradičních plodin. Muzeum regionu Valašsko uchovává exikát koukolu polního, který dne 11. července 1907 nasbíral v botanik Tereba v obilném poli ve Valašském Meziříčí, při pravém břehu Horní Bečvy (dnes zvané Rožnovská).
3 Psalms: No. 2. Nebudu se báti zlého (I Will Fear No Evil)
Od 30. let 20. století se jeho populace systematicky zmenšovala, ještě v roce 1950 byl uváděn jako hojný, dnes však v České republice téměř vymizel. Současně se vyskytuje jen na několika málo místech, a to mimo obilná pole přežívá na druhotných stanovištích a v rekultivacích luk.
V sakrálním i botanickém kontextu se setkáváme s motivem rozlišování potomků Světla a potomků Zlého, které podobenství vyřizuje. Verš 13,38 ukazuje zvláštní obrat - Ježíš mluví o „synech Světla“ a „synech Zlého“ a zdůrazňuje, že i mezi lidmi mohou být skryté dobré i zlé půdy. Podobenství naznačuje, že konec věků vyplní soud a spravedlnost bude. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce.
Na závěr se vynořují další vrstvy významů: pšenice a koukol rostou spolu; Bůh dovoluje jejich soužití, aby byla zachována lidská svoboda a aby se ukázalo, kdo je skutečně dobrý. Dovol, aby každý konal podle své vůle, a přesto žijme v pokoji s těmi, kdo mají odlišné názory. Tímto způsobem dochází k růstu dobra i zla v lidské společnosti a k nutnosti trpělivě vyhledávat dobro a pravdu.