Tříletý Studijní program po laiky - modul A je určen pro laiky, kteří ať už pravidelně nebo příležitostně káží ve sborech, ve střediscích diakonie, připravují biblické programy v mateřských centrech aj. Studium předpokládá základní znalost Bible v českém nebo slovenském překladu. V rámci celého modulu A je zápis do některých kurzů podmíněn absolvováním jiných kurzů. (Např. Dějiny křesťanství II. Úvod do teologického myšlení I. Úvod do teologického myšlení II. (Základní přehled o vývoji věroučných specifik metodismu s důrazem na interpretaci křesťanského učení v současném historickém a společenském kontextu.
KurzyS kurzy máme bohaté zkušenosti, začali jsme s nimi v roce 2001 a od té doby děláme nějaký kurz minimálně jednou ročně až dodnes. Všechny kurzy, které pořádáme, jsou koncipovány “nízkoprahově” - účast nepodmiňujeme vírou ani příslušností k církvi, jedinou podmínkou je u každého kurzu pouze zájem o jeho téma. Takže těm, kdo se zajímají o křesťanskou spiritualitu, je určený kurz Esence. Zájemci o rozvoj vztahových či rodičovských dovedností mají na výběr kurzy jedenplusjedna a tři varianty kurzu 4 klíče (vztahové, rodičovské a komunikační). Esence je kurz duchovního rozvoje, který se ve dvou modulech zaměřuje na 10 esenciálních témat křesťanské spirituality. Kurz jedenplusjedna má 12 lekcí, jedná se tedy o náš nejkomplexnější kurz vztahových dovedností. Momentálně kurz nabízíme pouze jako videokurz, což je lepší pro ty, kdo nebydlí v dojezdové vzdálenosti nebo pro silné introverty.
Obsah a cíle modulů
Ve sportu, v umění, ve škole i v práci je nám jasné, že naši šanci na úspěch výrazně zvýší dobrá příprava. Proč by to mělo být v našich partnerských vztazích jinak? Děti se učí napodobováním. Proto úspěšné rodičovství na prvním místě není o tom, co děláme s dětmi, ale nejvíc ze všeho o tom, co děláme sami se sebou. Úspěšná komunikace je z velké části dialogem potřeb.
Spirituální a teologické východisko
8 století tady na tom místě žijí lidé pospolu. Je to pěkných pár let. Kolik generací tady prošlo a kolik příběhů se tu odehrálo? 800 let je úctyhodných a památných - ale dobře víme, že to podstatné pro nás je teď. A zítra a pozítří. Kudy půjde naše generace a kam nasměrujeme tu další?
Článek (vyznání) o Ježíšově nanebevstoupení je prý až příliš spjat se starodávnými mytologickými obrazy, kdy se svět rozděloval na podsvětí dole, zemi tady někde a nebe kdesi nahoře. A protože takhle už skutečnost světa jako moderní lidé nevnímáme, nemá nám prý tohle vyznání moc co povědět. Snad svět už vnímáme trochu jinak. "Není na tom světě nic většího, než odpuštění“ - skončil své kázání na tento článek apoštolského vyznání někdejší synodní senior Viktor Hájek. Já tím začnu. Dalo by se totiž říct - tím všechno začíná.
Věříme svatých obcování - (nejen) děti v pubertě si tu představují ledacos, co asi nebylo záměrem vyznání. Ten novější překlad - „společenství svatých“ - je asi o něco srozumitelnější... Společenství - to je od slova „být spolu“. Nicméně i to staré slovo „obcování“ má něco do sebe. Křesťané spolu tvoří „obec“, a tedy „obecenství“.
Čtení: Jan 17,6-19, Marek 3,13-19 (vyvolení dvanácti) „Svatá církev obecná“. Co to je? Pro většinu současníků asi jakási instituce - a to instituce s hodně špatným renomé (alespoň v českých zemích). V lepším případě jakási organizace na pěstování nábožna, v horším případě totalitní organizace činící si nárok na vládu nad svědomím lidí, ohlupující nevzdělané masy a plná příživníků.
Modlitba: Hospodine, Stvořiteli světa, děkujeme ti za jeho krásu, za všechno, čím jsme obklopeni, co nám dává radost i sílu. Chválíme tě a žasneme nad důmyslností tvého stvoření, na které se nemůžeme vynadívat. Děkujeme za všechny krásné chvíle, které jsme mohli v uplynulých dnech prožít. Bez tebe by tento svět nebyl ničím, jen nehostinnou beztvarou hroudou.
Modlitba: Milostivý Bože, mnoho kolem nás toho je zavřeného, mnozí jsme doma zavření a izolovaní. Ty ale přicházíš i skrz zavřené dveře, máš klíče k našim životům. Otevíráš výhledy naděje. Prosíme, otevírej nám je i nyní. Přinášej klid tam, kde vládne nervozita a strach. I v tuto chvíli chceme zůstat otevření pro tvé oslovení.
Modlitba: Pane, jsi pramenem, světlem, posilou i útočištěm, k tobě přicházíme se svými nadějemi, se svými sny i se vším, co tíží. Přicházíme se svými díky i s radostí za všechny dobré chvíle. U tebe smíme také odložit, co nás tíží; tobě se smíme svěřit a vypovídat. Někdy máme pocit, že jsme ti silní, co všechno zvládnou a nikoho nepotřebují, snad ani tebe, ne. Modlitba: Milostivý Pane, ty k nám přicházíš. Často tak, že tě nezpozorujeme, že si to neuvědomujeme. Přicházíš a oslovuješ nás. Často nás tvé slovo zaskočí. Potká nepřipravené, nerozhodné. Často se zdráháme ho přijmout. Bojíme se, že nezvládneme úkoly, které před nás stavíš. Bojíme se, že nás to bude něco stát.
Modlitba: Hospodine, náš Pane, tobě patří naše chvála a vděčnost. S úžasem si smíme uvědomovat, že ti patříme a co to pro nás znamená. S vděčností smíme přijímat tvou ruku, která nás drží, když padáme, ukazuje směr, když bloudíme, popostrkuje, když ztrácíme odvahu nebo se ti chceme někam ztratit.
Prorocký obraz a biblické motivy v dnešní době
Noe slaví díkůvzdání. Má proč. Bylo to s ním na hraně. (S celým lidstvem to vlastně bylo nahraně.) Jen záchranná vesta Boží milosti ho udržela nad vodou a on to ví. Všude kolem něj byla voda. Všude kolem něj byla nespravedlnost. Všechno směřovalo ke dnu, ale on smí jít dál. Dveře archy se otevřely a on je na suché zemi.
Stalo se (podle staré židovské legendy), že jeden rabín seděl zavřený ve vězení. Považovali ho za podvratný živel. Přišel za ním vězeňský dozorce, asi pohan, takový racionalista, který chce, aby mu všechno sedělo. A ten se rabínovi vysmál - „Říkáte, že je ten váš Pán Bůh vševědoucí, tak proč se toho Adama ptá: „Člověče, kde jsi?“
Ježíšovi učedníci - volání a následování. „Pojďte za mnou a učiním z vás učitele matematiky života.“ Ihned opustili své sešity a šli za ním. Bratři a sestry spolu s Ježíšem se ocitáme v Betanii. Vesnice kousek od Jeruzaléma, tři kilometry. Oáza klidu. Ježíš je obklopen svými učedníky, milovaným přítelem Lazarem - tím kterého tu nedávno vzkřísil z mrtvých. Slovo má moc. Ježíšovo slovo má moc. Má moc uzdravit.
Mají-li lidé věřit, že slovo má skutečnou moc, záleží na našem postoji k Ježíši. Někteří volí raději činy a pragmatické přístupy, jiní hledají sílu ve slovu a jeho projevu. Záleží na okolnostech. Jistě, slovo může být i prázdné, může to být jen fráze, může to být jen žvást.
Janův prolog a kázání - dualismus between theology a spirituality. Theologické vidění a spiritualita spolu neoddělitelně souvisejí; víra a každodenní život se navzájem ovlivňují. Jako příklad uvádíme Janovo kázání: „Chci tím říci: Smlouvu, od Boha dávno pravoplatně potvrzenou, nemůže učinit neplatnou zákon, vydaný teprve po čtyřech stech třiceti letech, a tak zrušit slib.“ (Gal 3, 17) - ale to už odbočuje od hlavního tématu, kterým zůstává svědectví o Kristu a radostnou zvěst Salvace.
Pravda a milost, zákon a evangelium - tato dramatická dvoujsonost provází Janovo a Pavlovy zvěstování. Jde o to, jak Bůh jedná v čase: „milost naproti milosti“ a „milost ve prospěch daru milosti“ - zda jde o okamžik jednorázový či kontinuální formování našeho života skrze Ducha svatého. Evangelista Jan ukazuje, že Ježíš je Boží Syn, který se stal člověkem - Bohočlověk - a tím odhaluje Boha, jaký skutečně je.
V závěru dnešního modlitebně-teologického zkoumání se znovu vracíme k tématu svědectví. Svědčit znamená otevřeně vyznávat Krista a jeho dílo. Slova a činy se propojují, když o Něm mluvíme a žijeme podle Něho; svědectví je spojeno s ochotou nést riziko a nést kříž společně s Kristem.
