Ve věku 75 let zemřel prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych., přední český psychiatri, vědec, pedagog a zakladatel Národního ústavu duševního zdraví. Profesor Höschl absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a svou profesní dráhu zahájil ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Bohnicích. Od roku 1990 stál v čele Psychiatrického centra Praha, které pod jeho vedením prošlo významnou proměnou a postupně se rozvinulo v moderní výzkumné a klinické pracoviště - Národní ústav duševního zdraví. V předsednictvu GA ČR působil v letech 2008-2016, kde měl na starost oblast lékařských a biologických věd. Profesor Höschl byl výjimečnou osobností české i evropské psychiatrie, která významně ovlivnila podobu moderní péče o duševní zdraví. Po celý svůj profesní život usiloval o zvyšování kvality psychiatrické péče, destigmatizaci oboru i jednotlivých duševních onemocnění a otevřený dialog mezi vědou, lékařstvím, uměním a veřejností.
Narodil se 12. listopadu 1949 v Praze. V roce 1974 absolvoval studium všeobecného lékařství na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Již během studia byl obdržel Cenu za nejlepšího studenta a Cenu za nejlepší studentskou vědeckou práci (SVOČ) v oblasti farmakologie. V roce 1991 byl na Univerzitě Karlově jmenován profesorem psychiatrie. Od roku 1990 působil jako děkan 3. lékařské fakulty UK a zároveň jako přednosta její psychiatrické kliniky. Téhož roku se stal ředitelem Psychiatrického centra Praha, které v roce 2015 přešlo transformací v Národní ústav duševního zdraví, ten vedl až do roku 2021. Za svou mimořádnou odbornou a společenskou činnost obdržel řadu prestižních ocenění - mj. Zlatou medaili a historickou medaili Univerzity Karlovy, Cenu Arnošta Lustiga (2022), Hippokratovu cenu (2023) či Cenu Neuron za celoživotní přínos vědě (2024).
Profesor Höschl zastával rovněž významné mezinárodní funkce - byl prezidentem Asociace evropských psychiatrů (nyní EPA), prezidentem Federace evropských lékařských akademií a předsedou České lékařské akademie. Aktivně působil v řadě domácích a zahraničních vědeckých i profesních organizací. Významnou roli v jeho vnímání péče o duševní zdraví hrála také kultura a umění. Nedávno zesnulý známý psychiatr, pedagog a popularizátor vědy Cyril Höschl byl spjat i s Masarykovou univerzitou.
Cyril Höschl se narodil 12. listopadu 1949 a byl absolventem Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kde také získal titul MUDr. Od roku 1974 působil s několikaletou přestávkou ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Bohnicích, později Psychiatrickém centru Praha, které se přetransformovalo v Národní ústav duševního zdraví. Ten také do roku 2021 vedl a za zásluhy o jeho vybudování byl oceněn pamětní medailí. Od roku 1992 byl šest let předsedou Vědecké rady Ministerstva zdravotnictví ČR, po roce 2004 působil jako předseda České lékařské akademie. Jako člen Vědecké rady MU se Cyril Höschl podílel na projednávání dlouhodobých záměrů MU, na schvalování studijních programů či řízení ke jmenování profesorů. Byl rovněž autorem množství odborných textů, spolupracoval na řadě monografií, knih či učebnic. Společně s Jiřím Horáčkem, Ladislavem Kesnerem z Filozofické fakulty MU a dalšími je spoluautorem monografie z roku 2016 Mozek a jeho člověk, mysl a její nemoc, stejně tak je spoluautorem publikace Gerontologie - současné otázky z pohledu biomedicíny a společenských věd (2015), kde je mezi autorkami také Lucie Vidovićová z Fakulty sociálních studií MU.
V poslední době se Cyril Höschl potýkal s vážným neurologickým onemocněním. Zemřel 21. dubna 2025. Ve věku 75 let zemřel v pondělí psychiatr Cyril Höschl. Byl zakladatelem a do roku 2021 ředitelem Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech u Prahy, který vznikl transformací Psychiatrického centra Praha. Höschl se věnoval také popularizaci vědy a snaze o snížení stigmatizace duševních onemocnění. Od 90. let působil Höschl jako děkan 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a jako přednosta psychiatrické kliniky této fakulty. V letech 2007 a 2008 byl prezidentem Evropské psychiatrické asociace a 2008 a 2009 prezidentem Federace evropských lékařských akademií. Řadu dalších ocenění získal za svou práci v posledních dvou letech. Loni v říjnu například Cenu Neuron za mimořádný přínos vědě. „Nenominujeme ho za vynález nového léku, ale za jeho celoživotní úsilí destigmatizovat duševní onemocnění a reformovat péči o pacienty. Vedle svého přínosu pro psychiatrii se Höschl věnoval vědeckému výzkumu, a to zejména v oblasti biologické psychiatrie a neuroendokrinologie. Je autorem učebnice pro studenty psychiatrie, publikoval desítky odborných prací a přednášel i pro veřejnost. „Snažil jsem se lidem ukázat, že psychiatričtí pacienti nekoušou. Na podzim 2023 mu lékaři diagnostikovali multisystémovou atrofii, neurodegenerativní onemocnění, které má podobné příznaky jako parkinsonismus. „Snažím se tomu nepodléhat, ale strašně se vám sníží možnosti. Dostáváte se do různých pastí, kde se cítíte naprosto bezmocný. Jste jako Řehoř Samsa, který se ráno probudí jako brouk. A nemůže nic,“ popsal život s onemocněním na webu Nadace Neuron. „Čas se strašně zrychlil. Jsem extrémně pomalý, přejít místnost mi trvá celou věčnost.
OSOBNÍ VZPOMÍNKA VILIAMA BUCHERTA: Když jsem se nejznámějšího českého psychiatra Cyrila Höschla před lety ptal, jak to, že se přes všechnu snahu nedaří trvale vyléčit psychické nemoci, odpověděl mi, že „do hlavy člověka nevidíme“. Ta odpověď mě překvapila, protože jsem si myslel, že pokud někdo lidem do hlavy vidí, tak je to právě on. Ostatně ovlivnil moderní českou psychiatrii jako nikdo jiný. Na rozdíl od hlavy, do srdcí a duší ale Cyril Höschl viděl velmi dobře, proto dokázal svými názory i ovlivňovat společnost. Tento inspirativní muž po těžké nemoci ve věku 75 let zemřel.
Přesně charakterizovat Cyrila Höschla, který byl také dlouholetým spolupracovníkem Reflexu, není úplně jednoduché. Jeho poznatky a záběr byly totiž mimořádně široké. Kromě psychiatrie, ve které dominoval, se dobře orientoval v etice, dějinách, lidských vztazích, literatuře, hudbě nebo výtvarném umění. Byl také vždy pozorným sledovatelem dění doma i ve světě, a to jak společenského, tak politického i ekonomického. Jak tedy popsat Cyrila Höschla? Člověk na úrovni. Příklad toho, jak by měla vypadat elita národa. Vzdělaný. Sečtělý. Pátrající. Ne, že by neuměl zvýšit hlas, ale když jste s ním mluvili, byla v tom většinou rozvaha.
Americký spisovatel Mark Twain tvrdil, že „tajemstvím toho, jak se posouvat dál, je začít“. Pokud to platí, tak profesor Höschl začínal celý život, protože mnoho věcí chtěl posouvat neustále dál. Jací jsou Češi? Poprvé jsem se osobně s Cyrilem Höschlem potkal v Psychiatrickém centru Praha v Bohnicích v pavilonu číslo 19, kde měl svoji ředitelskou kancelář. Dělali jsme rozhovor pro deník MF Dnes, byl leden 2008 a zbývalo několik týdnů do volby dalšího prezidenta země. Hovořili jsme o vlastnostech Čechů s přihlédnutím k blížícím se volbám. Přestože některé moje otázky mohly profesoru psychiatrie připadat poněkud „bláznivé“, nedal se ani zmást a ani to na sobě nedal znát. Tak jako celý život odpovídal pohotově, jasně a mělo to hlavu a patu.
Na otázku, jaké mají Češi negativní vlastnosti, Höschl odpověděl: „Jsou trochu víc remcalové. Naše povaha má víc než u jiných charakteristiku před pány stýská si, za vraty výská si.“ A co bylo podle Höschla v naší povaze dobré? „Tam, kde se Holanďan či Němec zapškne, to my řešíme s humorem. Odoláváme patetizaci a ritualizaci veřejného života. Jsme i flexibilnější a rychlejší při řešení některých problémů.“
Milníky jeho kariéry zahrnují také vedení a reformy: „V letech 1990-1997 byl prvním svobodně zvoleným děkanem 3. lékařské fakulty UK a v období 1997-2003 působil jako proděkan pro reformu studia a zahraniční styky.“ Jeho práce v medicíně a vědě byla doprovázena popularizací; „psal množství odborných i popularizačních textů a jak již bylo řečeno, přispíval i do časopisu Reflex.“
Vzpomínky na jeho charakter a vliv často připomínají jeho slova o veřejném zdraví a kultuře: „Nenominujeme ho za vynález nového léku, ale za jeho celoživotní úsilí destigmatizovat duševní onemocnění a reformovat péči o pacienty.“ Zároveň poukazoval na to, že jeho výzkum se zaměřoval na biologickou psychiatrie a neuroendokrinologii a že byl autorem učebnic a desítek odborných prací.
Klíčové role a dopady na institucionální struktury péče o duševní zdraví
Transformace Psychiatrického centra Praha v Národní ústav duševního zdraví byla vnímána jako významný krok směrem k modernizaci klinické péče a výzkumu. Höschlovo vedení kladlo důraz na otevřený dialog mezi vědou, lékařstvím a veřejností, stejně jako na destigmatizaci duševních onemocnění. Pod jeho vedením se institut rozvíjel v multidisciplinární centrum, které propojuje kliniku, výzkum a vzdělávání.
V mezinárodním kontextu působil Höschl jako prezident Evropské psychiatrické asociace a prezident Federace evropských lékařských akademií, což posílilo českou reprezentaci na evropské scéně a propojilo ji s mezinárodními standardy. Jeho práce a postoje k péči o duševní zdraví zahrnovaly i zapojení kultury a umění jako součásti terapií a společnosti obecně. To odráží jeho obrácenou klauzuli, že péče o duševní zdraví není jen klinická tedy, ale i sociální a kulturní fenomén.
V posledních letech se Höschl potýkal s multisystémovou atrofii, neurologickým onemocněním s parkinsonismem podobnými příznaky, které popsal v rozhovorech a veřejných vyjádřeních. „Čas se strašně zrychlil. Jsem extrémně pomalý, přejít místnost mi trvá celou věčnost,“ uvedl ve vzpomínce na svůj stav. I přes těžkou nemoc zůstával aktivní a nadále sdílel pohledy na svět duševního zdraví a vědu.
Odkaz pro vědu, školství a veřejnost
Höschl byl autorem učebnic pro studenty psychiatrie, spolupracoval na monografiích jako Mozek a jeho člověk, mysl a její nemoc (2016) a Gerontologie - současné otázky z pohledu biomedicíny a společenských věd (2015). Věnoval se také popularizaci vědy a snaze o snížení stigmatizace duševních onemocnění. Jeho široký záběr zahrnoval etiku, dějiny, lidské vztahy, literaturu, hudbu a výtvarné umění, což z něj činilo člověka „na úrovni“ a vzor elity národa.
Jeho paměť a odkaz žijí v institucionálních změnách i v navazující generaci psychiatrů, kteří pokračují v jeho úvahách o tom, jak propojit vědu, veřejnost a péči o duševní zdraví. Höschlove slova a činy jsou stále připomínány jako inspirativní příklad pro moderní českou psychiatrii a medicínu obecně.
