Zámecký kostel Zjevení Páně ve Smiřicích je významnou barokní památkou, která vznikla v letech 1699-1711 na popud Jana Josefa hraběte ze Šternberka. Jeho význam je dán nejen architektonickou hodnotou, ale i bohatou freskovou výzdobou a typicky dynamickým osmiúhelným půdorysem. O autorství stavby se vedou spory mezi Kryštofem Dientzenhoferem a Janem Blažejem Santinim, přičemž archivní průzkum ukazuje na Dientzenhofera, ačkoliv některé prameny zmiňují Santiniho. Interiér zůstává po dostavbě téměř beze změn, čímž zůstává jedinečným svědectvím vrcholného baroka.
Historie vzniku a autorství
Základní kámen byl položen roku 1699, avšak stavba byla roku 1700 přerušena spolu s tragickou smrtí tehdejších majitelů panství Jana Josefa a Marie Violanty ze Šternberku, kteří utonuli v řece Inn. Na smiřickém panství tak osiřela jejich tehdy roční dcera Marie Terezie Violanta. Zásluhou jejího poručníka, Václava Vojtěcha ze Šternberku, bylo ve stavbě téměř po roce opět pokračováno a kostel byl dokončen v roce 1711. Jméno autora stavby bývá připisováno Kryštofu Dienzenhoferovi, i když se často objevují názory na Santiniho, neboť ve stavbě se mísí prvky obou mistrů a písemnosti se nedochovaly. Kostel je ceněn jako stavebně velmi hodnotná barokní stavba.
Výběr architektonického tvaru a hlavní rysy
Jeho složitý konkávně-konvexně zprohýbaný půdorys má tvar mírně protáhlého osmiúhelníku. Osmiboká klenba a motiv osmicípé hvězdy, rodového znaku Šternberků, se objevují jako opakující se prvky na exteriéru a v interiéru. Ke kostelu patří čtyřboká věž vysoká 49 metrů, dostavěná roku 1705, s osmicípou hvězdou na vrcholu. Věž nese zvon Egidius (sv. Jiljí) o hmotnosti 1400 kg, ulitý roku 1519 kutnohorským zvonařem Jakubem Ptáčkem. Interiér zdobí fresky Jana Jakuba Steinfelse ze Steinfelsu, jejichž tématika vychází z proroctví o Kristově příchodu: Mojžíš a starozákonní proroci v klenbě, Sibyly v kápích a lunetách nad okny. V kupoli presbytáře je vyobrazeno Stvoření světa, v kupoli nad oratoří Bůh Otec mezi Kristovými předky.
Hlavní oltář, boční oltáře a sochařská výzdoba
Na hlavním oltáři dominuje vrcholné dílo Petra Brandla „Klanění Tří králů“ (1727). Obraz doplňují nadživotní sochy rodičů Panny Marie, sv. Jáchyma a sv. Anny od F. J. Pacáka, žáka M. B. Brauna, který je také autorem dalších soch tvořících hlavní oltář. Z Brandlovy ruky vyšel i menší obraz sv. Blažeje (asi 1713), umístěný na patronátním oltáři. Na postranních oltářích jsou mezi štukové sochy českých světců umístěny obraz Glorifikace Jana Nepomuckého (1724) od italského malíře C. Carloneho a obraz Madony podávající růženec sv. Dominikovi (1755) od královéhradeckého malíře O. Maywalda. Desková malba Madony s Ježíškem ze 16. století dominuje hlavnímu oltáři. Dřevěné lavice, kazatelna s reliéfem Mojžíše na řečništi a symbolem Božího oka, oltář Jezulátka a spodní část hlavního oltáře pocházejí z dílny řezbáře K. Devotyho.
Interiér a význam pro baroko
Interiér je ceněn pro svou kompaktnost a jednotný slohový jazyk, který od dostavby kostela zůstal relativně bez větších změn. Fresky a ikonografické motivy v kapli a na oltářích jsou tematicky vázány k proroctví o Kristově příchodu a k biblickým příběhům. V kapli se dnes střídají vernisáže a koncerty, ale zároveň se zachovávají historické prvky jako jsou sochy a oltáře. V roce 1996 byl kostel pro svou výjimečnou architekturu prohlášen za národní kulturní památku. Později byl Brandlův obraz „Klanění Tří králů“ zahrnut mezi NKP, spolu s dalšími barokními oltářními obrazy Karla Škréty a Brandla.
Současnost a veřejný život kolem kostela
Kostel je dnes využíván pro svatební obřady a jako koncertní sál. V minulosti zde vystupovali významní hudebníci jako Jaroslav Svěcený, Daniel Hůlka a Boni Pueri. Pro turisty a zájemce jsou k prohlídkám určeny i prohlídky po domluvě se správcem objektu, s nabídkou turistické známky č. 1230 - SMIŘICE - ZÁMECKÁ KAPLE ZJEVENÍ PÁNĚ. Zároveň se v Smiřicích připomíná významná role architektury a uměleckého dědictví, které formovalo vrcholný barokní styl v českých zemích.
Odkazy na díla a autory
Vrcholná díla Petra Brandla, zejména „Klanění Tří králů“ (1727), jsou klíčovou součástí interiéru a byly v roce 2005 prohlášeny Národní kulturní památkou. Sochy Panny Marie, sv. Jáchyma a sv. Anny od F. J. Pacáka a dílo M. B. Brauna patří k nejvýznamnějším sochařským doprovodům hlavního oltáře. Obraz Glorifikace Jana Nepomuckého od C. Carloneho a obraz Madony podávající růženec sv. Dominikovi od O. Maywalda dotvářejí bohatý ikonografický program kostela. Osmdesátiletý zvon Egidius je symbolem barokní zvonově-farní tradice regionu.
