Bohoslužba slova se svatým přijímáním za nepřítomnosti kněze je upravena především dokumenty liturgické knihy Svaté přijímání a eucharistie mimo mši (vyd. KNA 2001) a Direktářem pro slavení neděle za nepřítomnosti kněze. Mimo to pražské Pastorační středisko vydalo doporučení, že v některých situacích může být sloužena bohoslužba slova s následným svatým přijímáním. Tímto způsobem věřící mohou být živeni pokrmem Kristova slova i Těla.
Je třeba, aby věřící jasně chápali, že toto slavení neděle má jen náhradní ráz a nelze ho považovat za nejvhodnější řešení těžkostí či za ústupek pohodlí. Shromáždění tohoto druhu se nikdy nemají konat v neděli na místech, kde má být či byla sloužena mše svatá téhož dne nebo večer předešlého dne, ani v jiné řeči. Dále je nutné pečlivě se vyhýbat jakémukoli směšování shromáždění tohoto druhu se slavením eucharistie.
Podle Direktáře mají být na prvním místě spolupracovníci kněží povoláni jáhnové. Nejsou-li přítomni ani kněz ani jáhen, farář určí laiky, kteří budou pečovat o slavení neděle - nejprve akolytům a lektorům, ustanoveným ke službě oltáře a Božího slova. Pokud chybějí i tito, farář může zvolit jiné laiky, muže i ženy, kteří mohou vykonávat tento úkol z moci svého křtu a biřmování. Při volbě se bere zřetel na jejich žití v duchu evangelia a na to, zda je mohou věřící dobře přijmout. Určení bývá obvykle na určitý čas a společenství věřících se o tom veřejně informuje. Takto určení laici nemají považovat svůj úřad za vyznamenání, nýbrž za úkol a službu bratřím pod autoritou faráře.
Při svatém přijímání se mají, pokud možno, používat hostie proměněné tutéž neděli při mši svaté slavené na jiném místě, kterou přinesl jáhen nebo laik v ciboriu či jiné vhodné nádobě a uložil ve svatostánku před začátkem bohoslužby. Oltář se pokryje plátny, ozdobí květinami a na něm mají hořet dvě svíce; rozložený korporál a purifikatorium mohou být na oltáři již před bohoslužbou. Na ambon se připraví lekcionář a misál. Pokud předsedá bohoslužbě slova laik, obléká albu a neužívá sedadlo předsedajícího, sedí na vhodném místě v presbytáři; po příchodu k oltáři ho jáhen spolu s přisluhujícími pozdraví obvyklou úklonou a políbí ho. Po vstupním zpěvu se věřící znamenají křížem, poté se i předsedající laik znamená křížem.
Milost Ježíše Krista, našeho Pána, se slavnostně připomene krátkými slovy úvodu do bohoslužby slova. Následuje úkon kajícnosti, který začíná výzvou předsedajícího. Před Božím slovem a před přijímáním je vhodné se připravit a vyznat hříchy. Následuje vyznání víry a modlitby; Kyrie eleison se přečte či zazní. Jako součást slavení se vyučuje, že tato modlitba a vzájemné prosby se konají s úmyslem připravit srdce na Boží slovo a na přijímání.
Jáhen jde k ambonu a může být doprovázen přisluhujícími s kadidlem a svícemi; předsedající laik jde k ambonu, rovněž s doprovodem. Při každé neděli či při slavnostech následuje společné vyznání víry. Po vyznání následují úmysly modliteb a přímluvy, přednesené lektorem z ambonu či jiného vhodného místa; věřící se k jednotlivým úmyslům přidávají společným zvoláním a je možné zazpívat sloku eucharistické písně.
Poté předsedající přistoupí k svatostánku, otevře jej, poklekne, vyjme ciborium s Tělem Páně, svatostánek se zavře a ciborium se přenese k oltáři na korporál; předsedající jej položí a pozdraví pokleknutím. Při tom ho mohou doprovázet přisluhující se svícemi. Následuje vynechání některých modliteb a souvisejících pasáží. Po přijetí Těla Páně se věřící i předsedající navzájem pozdraví a následně se zpívá píseň k přijímání. Po rozdání svatého přijímání se předsedající utře a umyje ruce; poté se vrací k sedadlu a zůstává klidně krátce potichu v díkčinění, případně následuje společné modlitby a díkůvzdání.
Je vhodné setrvat v tichu a pokračovat písněmi či modlitbami po přijímání; lze použít modlitbu po přijímání z misálu, pokud obsah odpovídá bohoslužbě slova se svatým přijímáním a nezmiňuje se slavení eucharistie. Poté se mohou vybrat i jiné modlitby z misálu, které přímo o slavení eucharistie nemluví. Závěrečná část zahrnuje převod myšlenek do modliteb a vzdechů za to, aby Boží dar zůstával v srdcích věřících a působil jejich každodenní život.
Poznámka: V záhlaví byla uvedena poznámka o vyřezaném motivu kostelíka, která doplňuje obrazové doprovody textu.
