EVANGELIUM PODLE SV. Doba: 60-75, pravděpodobně mezi r. Autor podle tradice (2. (herméneutés), obvykle ztotožňován s Janem Markem ze Skutků, jehož matka vlastnila dům v Jerusalémě. a byl pomocníkem Petra a Pavla v Římě v 60. letech. Autor podle textu evangelia: Řecky mluvící křesťan, který nebyl očitým svědkem pozemského Ježíše (srov. nepřesnosti v zeměpisných údajích). Místo určení: Tradičně Řím (pronásledování za Nerona). Jednota: Důvody pro více autorů nejsou. Několik biblistů (např. A. Fuchs) myslí na více přepracování evangelia, aby vysvětlili tzv. Neporušenost: Mk pravděpodobně končil 16,8. Rukopisy připojují různé závěry o zjevení Zmrtvýchvstalého.
Prolog (1,1-13): Hlavní téma (v.1), spojení evangelia Ježíše Krista se Starým zákonem (VV.2-3), Janův křest (vv. 4-8), Ježíšův křest (vv. 9-11), pokušení na poušti (vv. 12-13), program (vv. Markův úvod (1,1) se většinou považuje za nadpis, ale evangelista jej stejně dobře mohl chápat jako provolání. Evangelium o Ježíši Kristu (nebo Ježíše Krista ve smyslu gen. subiecti) je naplněním proroctví Mal 3,1 a Iz 40,3. Jan Křtitel je prorocký posel, který svým voláním na poušti vyzývá k přípravě cesty pro Pána. Tato příprava spočívá v ohlášení toho, který bude křtít Duchem svatým, tj. Ježíše. Hlas z nebe (srov. 1.1. 1.2.
První (vzorový) den Ježíšovy činnosti (1,21-38): Ježíš autoritativně učí v synagóze v Kafarnau; vyhání nečistého ducha; uzdravuje Šimonovu tchyni a množství nemocných a na závěr hledá místo k modlitbě, kde je vyrušen naléhajícími učedníky. Hlásání Božího království je komplexní, zahrnuje učení, uzdravování a exorcismy. Božímu království stojí v cestě některé postoje těch, kdo se považují za Boží lid - proto musí změnit svoji mysl; dále stojí v cestě zlo, viditelné v lidské bídě, utrpení a hříchu a démoni. Ježíš učí s jinou autoritou než ostatní, i démoni ho musí poslouchat - to vše patří k Ježíšovu Božímu synovství. Marek však nikde nepopisuje, že Ježíš tuto autoritu a moc přijal, prostě ji má tím, čím je. Démoni kladou odpor a poznávají, že je Svatý Boží. (W. Wrede): Ježíš skrývá svoji identitu Božího synovství, dokud nebude plně zjevena po jeho smrti na kříži. Démoni sice Ježíše oslovují jeho pravým jménem, ale nechápou plně tajemství jeho osoby (k němuž nutně patří utrpení a smrt).
1.3. Rozšiřování Ježíšovy činnosti (1,39-45). Zeměpisné rozšíření Ježíšovy činnosti bude podrobněji popisováno v následujících kapitolách. Nyní je příkazem mlčení vázán i člověk uzdravený z lepry (= v NZ kožní choroba a ne Hansenova choroba, kterou dnes nazýváme leprou).
1.4. 2.1. Souhrnná zpráva (3,7-12). Ježíšova činnost přitahovala také lidi z oblastí mimo Galileu (rozšíření okruhu, srov. 2.2. Ježíš vystupuje na horu a vybírá si Dvanáct (3,13-19). 2.3. (jedna epizoda je rozdělena do dvou částí vložením epizody třetí). Ježíšovi příbuzní nechápou způsob Ježíšova života, kdy se nemůže ani najíst (3,20-21) a chtějí ho odvést domů. Dobu potřebnou pro cestu z Nazareta do Kafarnaa Marek vyplnil Ježíšovým rozhovorem se zákoníky, kteří přijdou z Jerusaléma (3,22-30). (mnohem radikálnější nepochopení Ježíše). Poté Ježíš a jeho matka konečně přicházejí. Protože však už začalo hlásání království, privilegium pokrevního příbuzenství už neplatí (3,31-35). Vložený rozhovor se zákoníky je Ježíšovou nejsilnější výpovědí o Satanovi. Ježíš zde poprvé začíná mluvit v podobenstvích (3,23).
2.4. Sbírka podobenství a logií (4,1-34) o Božím království, většinou s tématikou setby a růstu. I když Ježíš tato podobenství pronáší v Kafarnau na lodi, jejich námět pochází spíše z vesnic a hospodářství hornaté krajiny kolem Nazareta. Tři podobenství (o rozsévači a rozličném osudu setby; o semeni, které po zasetí roste vlastní silou; o hořčičném semeni) komentují Ježíšovo hlásání Božího království, zvl. jeho budoucí osud (nepochopení učedníků). Mezi tato podobenství jsou vloženy komentáře a obrazná logia o účelu podobenství. Zvl. Mk 4,11-12 zní nepochopitelně pro toho, kdo nezná biblický způsob vyjadřování Boží prozřetelnosti. ), nýbrž Boží prozřetelnost, která počítá i s lidskou zatvrzelostí (srov. Ex 7,3). , jehož výklad Bůh dává jen vyvoleným (Dan 2,22.27-28). Ostatní nechápou, a tajemství se tak stává zdrojem zkázy. Iz 6,9-10 (předpověď neúspěchu proroka obrátit Judsko) je často v NZ užíván pro vysvětlení nezdaru Ježíše a jeho učedníků obrátit židy (Řím 11,7-8; Sk 28,26-27; Jan 12,37-40). Marek jej zde užívá jako komentáře k podobenstvím. Ježíšovým záměrem skutečně nebylo zatemňovat Boží království.
2.5. 5,43). Téměř polovinu Ježíšovy činnosti na veřejnosti u Mk tvoří zázraky (asi 200 ze 450 veršů). , která přitahuje pozornost. Někteří uznávají, že Ježíš uzdravoval nemocné, ale považují za nemožné, že konal tzv. zázraky na přírodě. Nebezpečná bouře podobně jako nemoc a trápení je projevem království zla. Ježíš hrozí větru a moři (4,39) stejně jako démonům (1,25). . Schéma je podobné 1,21-28, včetně rozpoznání Ježíšovy identity. Démoni potřebují někde přebývat (srov. Mt 12,43-45), Ježíš jim tedy dovolí vstoupit do vepřů. Dále tu máme podrobný popis uzdraveného muže. ). ). Tento detail zřejmě mohl být chápán tak, že Ježíš není vševědoucí, proto jej Mt (9,20-22) vynechal. (5,34; 10,52) dokládá, že Marek nepokládal Ježíšovu zázračnou moc za mechanickou. V Jairově domě jsou svědky zázraku Petr, Jakub a Jan (dále pak v 9,2; 13,3 spolu s Ondřejem a 14,33), kteří byli povoláni jako první a podle Sk byli nejznámějšími apoštoly v církvi. (anesté; 5,42), vidět předznamenání Ježíšova daru věčného života. V 6,1-6a se Ježíš vrací do Nazareta, kde vyrostl (zde je inkluse s 3,21.31-35). Lidé si na něj vzpomínají jako na tesaře a znají jeho rodinu, tudíž jeho moudrost a zázraky pro ně nemají hodnověrný původ. (6,4).
2.1 Poslání Dvanácti a Herodes
Poslání učedníků je rozšířením Ježíšova poslání: hlásají změnu smýšlení, vyhánějí démony a uzdravují nemocné (6,13: mazání olejem nemocných. To Ježíš nekonal. Markův popis může být ovlivněn praxí církve, srov. Jak 5,14-15). A Ježíš jim k tomu dává moc. Přísné požadavky (bez jídla, zavazadla a peněz) mají prokázat, že výsledků misie nebylo dosaženo lidskými prostředky. Král Herodes (Antipas) se bojí, že v Ježíši vstal z mrtvých Jan Křtitel, kterého dal zabít. Mnozí pochybují, zda herodovská princezna by tančila tak, jak je to popsáno v evangeliu. Je to zřejmě populární zpracování příběhu. Biblický příběh ani neuvádí jméno Salome (jak se objevuje v mnoha hudebních a literárních podobách tohoto příběhu).
3.2. Ježíš sytí 5 000 a kráčí po vodě (6,34-52). Tyto dvě perikopy jsou spojeny ve všech 4 evangeliích. Variace v Janově evangeliu a jiná forma nasycení 4 000 v Mk 9,1-9 (a Mt) napovídá, že velmi stará tradice byla během ústního předávání různě adaptována. Mk 6,32), Ježíšovo kráčení po vodě je snad odezvou přechodu Rudého moře. Tyto paralely byly napovězeny již Ježíšem a rozvedeny v kázání církve a staly se hlavním prostředkem k porozumění Božího plánu spásy. c) Ježíšův úkon (6,41) anticipuje poslední večeři (14,22-23). d) Zázračné nasycení jako anticipace mesiášské hostiny (souvisí rovněž s Eucharistií). Druhý zázrak je teofanie nebo epifanie. (egó eimi: 6,50). O to víc je bolestné, že učedníci nechápou ani tento zázrak ani rozmnožení chlebů, protože jejich srdce bylo zatvrzelé (6,52).
3.3. Spor o rituální čistotu (7,1-23) opět ilustruje nepochopení Ježíšových posluchačů. Přichází druhá oficiální delegace z Jerusaléma (srov. 3,6) s námitkou, že někteří z Ježíšových učedníků jedí rukama obřadně neumytýma. Marek v 7,3-4 vysvětluje svým čtenářům, co to znamená. Spor s farizeji a zákoníky dává Ježíši příležitost odsoudit těsný výklad Zákona jako lidské tradice, které zlehčují a překrucují základní Boží ustanovení o čistotě srdce. Zatímco základní stanovisko k Zákonu v 7,8.15 pochází od Ježíše, mnozí exegeté jsou názoru, že prohlášení všech pokrmů za čisté (7,19) pochází až z rozvinuté tradice církve. Zřejmě by nedošlo k tak tvrdým bojům o dietetické předpisy (košer), doloženým ve Sk a u sv. Pavla (např. Gal 2,11-14; Řím 14,14-21; Sk 10,14-15), kdyby od počátku existovala jasná směrnice přímo od Ježíše. Ostrým kontrastem k nepřátelství židovských představených je víra Syrofeničanky (7,24-30) v oblasti Tyru. Blízkost těchto dvou perikop jistě není náhodná: otázka přijímání pohanů a předpisy o jídle nejvíce rozdělovaly rané křesťanství. Ve své příkré odpovědi (7,27) se Ježíš projevuje jako Žid 1. století (oú laos). Dcera oné pohanské ženy je uzdravena na dálku, zatímco následující uzdravení hluchoněmého (7,31-37) se děje skrze neobvyklý způsob komunikace mezi Ježíšem a nemocným (vkládání prstů do uší, dotek slinou na jazyku a přepis aramejského Effatha).
3.4. Nasycení 4 000 (8,1-9) je podle názoru některých exegetů zdvojením prvního nasycení. V souvislosti Mk evangelia má však bezesporu kumulativní účinek: Ježíšova moc je bez mezí. Sloveso eucharistein (8,6) je ve prospěch eucharistického výkladu perikopy. Následující scéna - učedníci s Ježíšem na lodi (8,10-21) - dramaticky stupňuje neschopnost přijmout a pochopit Ježíše. Potom všem, co učinil, přicházejí farizeové a žádají znamení a učedníci vůbec nepochopili dvojí zázračné nasycení. Uzdravení slepce (8,22-26) je jakýsi parabolický komentář této situace. Slepec se uzdravuje postupně, poprvé vidí zcela nejasně. Rovněž učedníci jsou stále ještě vzdáleni jasnému pohledu na to, co Ježíš dosud činil. Teprve v druhé fázi uvidí jasně. Ježíš naznačuje třemi předpověďmi utrpení na cestě do Jerusaléma změnu. Je možno si všimnout i změny v uspořádání vyprávění: znatelně málo zázraků, Ježíšova činnost v Jerusalémě je obdivována zástupy, ale velekněží a zákoníci jej nenávidí. Jejich nenávist dospěje vrcholu, když za pomoci Jidášovy zrady Ježíše po poslední večeři zatknou, předvedou jej před velekněze, potom před římského místodržitele, který ho vydá na smrt. Po Ježíšově smrti v něm římský setník poznává Božího Syna. Třetího dne je hrob, kam byl položen, prázdný.
1.1. 9,1). ). Petrovo vyznání u Caesareje Filipovy (8,27-30) je zarámováno kladným hodnocením Ježíše jako Jana Křtitele, Eliáše nebo jednoho z proroků. Petrovi je však uloženo stejné mlčení jako démonům, kteří v Ježíši rozpoznali Božího Syna (3,11-12). Oba tituly jsou správné, ale nezahrnují zatím nezbytné utrpení. Ježíš tuto součást svého mesiášství začíná nyní více zdůrazňovat - v předpovědi utrpení (8,31). - Tři markovské předpovědi utrpení Syna člověka jsou v kapitolách 8., 9. a 10. Převzali je i Mt a Lk a zřejmě nezávisle je obsahuje také Jan 3,14; 8,28; 12,34. - Petr takový obraz trpícího Syna člověka odmítá. Staví se Ježíši do cesty, ten však jej odmítá jako Satana. Nejen Ježíš, ale i jeho následovníci budou trpět (8,34-37). 8,38 mluví o příchodu Syna člověka ve slávě svého Otce s anděly. Tento zjevně kristologický text mluví o parusii. )? 1.2. Proměnění na hoře (9,2-13) vyvolá v závěru další projev nedostatečné víry učedníků. Epizoda má mnoho podobností s Ježíšovým křtem, kdy také hlas z nebe prohlásil, že Ježíš je Boží Syn. Tehdy tam Ježíšovi učedníci nebyli, nikdo nemohl tedy během první části evangelia vyznat jeho Boží synovství. Nyní, na začátku druhé části se zjevuje Ježíšova skrytá sláva třem učedníkům opět prostřednictvím hlasu z nebe. Scéna připomíná největší starozákonní teofanii: odehrává se na hoře v přítomnosti Mojžíše a Eliáše, kteří se s Bohem setkali na Sinaji (Horebu). (9,2) zřejmě naráží na Ex 24,16, kde oblak pokrýval Sinaj šest dní a sedmého dne Hospodin mluví k Mojžíšovi. 38). Ve skutečnosti však je ustrašen a neví, co říci (Mk 9,6). Rozhovor při sestupování s hory tématicky navazuje na předpověď utrpení, ale nyní v souvislosti s Eliášem.
1.3. Uzdravení posedlého chlapce (9,14-29), kterého učedníci za Ježíšovy nepřítomnosti nebyli schopni uzdravit, je rozvedeno do neobvyklé délky. Nemoc má příznaky epilepsie (výslovně v Mt 17,15) a v perspektivě evangelia je nemoc popisována jako posedlost démonem. Na neschopnost učedníků démona vyhnat reaguje Ježíš podrážděně: Je to nevěřící pokolení (9,19) a víra chybí také otci chlapce (9,23).
1.4. Cesta Galilejí začíná druhou předpovědí utrpení (9,30-32), jíž učedníci opět nerozumějí (semitské prvky této předpovědi mluví pro její starobylost). 10,31). Marek zde využívá poslední významné příležitosti před Ježíšovým příchodem do Jerusaléma a jeho smrtí a komponuje z důležitých Ježíšových slov řeč o životě v křesťanské komunitě. Otevřenost království pro všechny (9,36-41) je zdůvodněna Ježíšovým příkazem přijímat děti (tj. (9,37). Na otázku farizeů Ježíš odpovídá poučením o manželství a rozvodu (10,1-12). . Je známá diskuse Hilelovy a Šamajovy školy, zda důvodem rozvodu musí být něco závažného či bezvýznamného. Ježíš však odkazuje na stvořitelský ideál (Gn 1,27; 2,24), rozvod zapovídá a uzavření jiného manželství po rozvodu považuje za cizoložství. Tento zákaz je doložen u Mt (2x), Lk a 1 Kor 7,10-11; to mluví autenticitu Ježíšových slov. Již prvním křesťanům činilo nesnáze řídit se jimi důsledně v životě, a tak bylo třeba vysvětlujících komentářů (viz např. dnešní normy kanonického práva a různý výklad těchto Ježíšových slov v protestantských a ortodoxních církvích). V 10,13-31 se Ježíš vrací k podmínkám vstupu do království. Příběh o žehnání dětí mohl sloužit i jako varování těm, kdo pro vstup do církve kladli zbytečné požadavky, zatímco Boží království vyžaduje jen lidskou otevřenost, jíž je dítě symbolem. Tím se Mk velice blíží Pavlovu pojetí ospravedlní na základě víry (srov. např. Řím 3,28). Jak dospělý člověk projeví takovou otevřenost? Na to odpovídá příběh o bohatém muži (10,17-22). Je kvůli spáse nezbytné prodat svůj majetek nebo je to zvláštní požadavek jen pro učedníky, kteří chtějí chodit s Ježíšem? Určitě ne všichni křesťané prvních generací prodávali své statky. 10,24-27 dokazuje, že Ježíš požaduje to, co je člověku běžně nemožné.
1.5. Třetí předpověď utrpení (10,32-24) je nejrealističtější a detailní. Jakub a Jan, uchváceni touto bezprostředností, žádají o první místa v království (10,35-45). 1.6. Závěrečnou scénou cesty do Jerusaléma je uzdravení slepého Bartimaia (10,46-52).
2.1. Prvního dne Ježíš slavnostně vstupuje do Jerusaléma (11,1-11). Učedníci přivedou podle Ježíšovy předpovědi oslátko a on si na ně sedne (Zach 9,9 takto popisuje příchod jerusalémského krále). Ježíš je tedy považován za krále, který obnoví pozemské davidovské království. Prokletí fíkovníku, vyčištění chrámu a zjištění, že fíkovník uschl (11,12-25). Prokletí fíkovníku proto, že nemá plody před Paschou, kdy nebylo období fíkových plodů, se zdá iracionální. Ježíš zde vykonal prorocké gesto, které má svou zvláštností upoutat pozornost na poselství, které chce sdělit (srov. Jer 19,1-2.10-11; Ez 12,1-7). Suchý fíkovník představuje židovské představitele, kteří zklamali ve svém poslání. Chrám v jejich rukou se stal lupičským doupětem, místo aby byl domem modlitby pro všechny národy (Jer 7,11; Iz 56,7). Velekněží a farizeové chtějí Ježíše usmřit a uschlý fíkovník symbolizuje jejich budoucí osud.
V roce 1958 byl v pravoslavném klášteře Már Sábá na Blízkém východě nalezen starobylý rukopisný text. To, co obsahoval, je předmětem diskuzí i v současnosti. Měl totiž ukázat osobu Ježíše Krista v jiném světle, než jak jej vykresluje Bible. Lidé se tradičně dotazovali, zda život a činy Ježíše Krista odpovídají pravdě. Klášter Mar Saba jihovýchodně od Jeruzaléma, kde byl starobylý rukopis v roce 1958 nalezen. Domýšlený obsah Markova tajného evangelia byl tak kontroverzní, že byl představiteli katolické církve striktně odmítnut a Smith dokonce nařčen z padělatelství. Zásadní bylo zejména to, že „tajná verze evangelia“ neodpovídala oficiální verzi v Bibli. Profesor Kolumbijské univerzity Morton Smith (1915-1991) se musel bránit nařčení, že dokument padělal. Zdroj foto: Allan J. Takový příběh spojený s Ježíšem by moderní společnost nemusel až tak šokovat. Evangelista svatý Marek. Jak již bylo řečeno, nálezce dokumentu byl obviněn z podvodu. Zároveň se ale stále najde i dostatek stoupenců Markova tajného evangelia. Ti se domnívají, že biblické Markovo evangelium vzniklo později než jeho tajná verze. Foto: 1 - Scriptorium of the Lorsch Abbey (Hofschule Karls des Großen), Germany, Public domain, via Wikimedia Commons, 2 - Allan J. dopisu Kléménta Alexandrijského (150-215). Text byl pravděpodobně v polovině 18. století opsán z původního zdroje na předsádku u zadní desky knihy z roku 1646, jejímž obsahem je dílo Ignáce z Antiochie (†107). Mnoho odborníků věří, že je dokument autentický, což má mimo jiné potvrzovat způsob vyjadřování, sloh a slovní zásoba pisatele. S ohledem na jazykovědné, místopisné a historické analýzy můžeme dojít k závěru, že Kléméns svůj dopis napsal někdy mezi lety 170 a 190 a adresoval jej jistému Theodórovi. Kléméns Theodóra varuje před Markovým evangeliem zfalšovaným sektou Karpokratovců (kolem roku 125) a zmiňuje se o existenci jeho původní tajné verze. „Pokud jde tedy o Marka, během Petrova pobytu v Římě sepsal výklad skutků Pána. Když ale Petr zemřel jako mučedník, Marek přišel od Alexandrie přinášíc obojí - své vlastní zápisky i ty Petrovy, z nichž přenesl do své první knihy věci vhodné pro všechny směřující k poznání. Tak sepsal duchovnější evangelium pro potřeby zasvěcených. Tak, v souhrnu, ty věci připravil, podle mého soudu ne nepřejícně nebo neobezřetně. A po smrti zanechal svůj spis církvi v Alexandrii, kde je stále velice pečlivě hlídán. Profesor Smith se domnívá, že originál tajného Markova evangelia byl napsán v aramejštině a autoři kanonických textů Markova a Janova evangelia z něho při svém psaní čerpali. Pokud by měl Smith pravdu, znamenalo by to, že je tajné znění Markova evangelia jedním z nejstarších a nejpůvodnějších informačních zdrojů o ústřední postavě křesťanské víry. Jenomže Smithův objev a názory na něj nepřijali všichni s nadšením. Někteří ho dokonce obvinili z podvodu. Věřící jsou často hnáni obavami z toho, že by to otřáslo tradičním pohledem na Ježíše Krista a také, že by to ohrozilo autoritu církve. „Domnívám se, že kanonický Marek je velmi dobře promyšlenou revizí Tajného Markova evangelia,“ prohlásil například světoznámý religionista John Dominic Crossan, jeden z nejvýznamnějších expertů v oboru biblické archeologie, antropologie a rozboru novozákonního textu. Duchovnější verze byla, jak zdůrazňuje Kléméns, vyhrazena pouze pro potřeby zasvěcených. Ve svém dopise píše, že „ne všem je možno povědět celou pravdu“. Většina křesťanů totiž není podle něj připravena na přijetí plnosti evangelia. Proč? Důvodů bylo jistě více. Mimo jiné také proto, že na určité pasáže může být nahlíženo nesprávně. Lze je třeba použít k rozvíjení spekulací o Ježíšově homosexualitě. Kléméns rozhořčeně připomíná, že přívrženci samozvaného gnostika a čaroděje Karpokrata do evangelia přidali smyšlené věty o styku „nahého muže s nahým mužem“ apod. Morton Smith na fotografii z roku 1989. Ovšem i sám Morton Smith varoval před povrchní interpretací, která nezohledňuje důležité souvislosti. Navzdory tvrzení některých profesionálních vykladačů Písma víme, že Ježíš v biblických evangeliích vybrané osoby zasvěcoval do mystérií, které by nezúčastnění pozorovatelé nechápali a vykládali by si je mylně. Zasvěcující praktiky, při jejichž provádění musel být adept přítomen nahý, jsou známy z většiny starověkých kultur. V našem případě se nejčastěji uvažuje o iniciačním obřadu křtu. Nelze ovšem předpokládat, že by toto vysvětlení bylo obecně přijímáno. Shoda nepanuje ani v otázce, kdy přesně Tajné Markovo evangelium vzniklo. Církevně orientovaní biblisté upřednostňují pozdější dataci. Odhady se pohybují v rozmezí let 70 až 160. Kléméns ve svém dopise uvádí jako příklad dva úryvky. Oba jsou součástí 10. kapitoly Markova evangelia a oba do biblického textu pozoruhodným způsobem zapadají. V následující citaci jsou slova z tajné verze barevně zvýrazněna. Povšimněte si zajímavé návaznosti druhého úryvku na 46. verš. V novozákonní verzi očividně něco chybí. Ještě zajímavější je souvislost s jinak záhadnou zmínkou o polonahém mladíkovi z 14. kapitoly (podle některých spekulací je polonahým mladíkem evangelista Marek).
Markovo evangelium: Celý film
10. 32 Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli. A přicházejí do Betanie. Byla tam jakási žena, jejíž bratr umřel. A Ježíš, jsa rozhněvaný, odešel s ní na zahradu, kde byl hrob, a hned byl z hrobu slyšet silný křik. Ježíš přistoupil blíž a odvalil kámen od vchodu do hrobu. Avšak mladík se na něj podíval, zamiloval se do něho a začal ho prosit, jestli by s ním nemohl zůstat. Vyšli z hrobu a vešli do mladíkova domu, protože byl bohatý. A po šesti dnech mu Ježíš řekl, co má udělat. A večer mladík přišel k němu. Nesl plátno přes své nahé tělo. 38 Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč žádáte. A byly tam sestra toho mladíka, kterého Ježíš miloval, a jeho matka a Salómé. 48 Mnozí ho napomínali, aby mlčel. 14. 16.6
Řekový překlad z roku 1991 a související literatura zmiňují i kontext „ Tajného Markova evangelia“ a souvislosti s kanonickým textem.
3. Závěrné poznámky o výkladu a použití z kanonických textů
Poslední úprava: Kružík Josef, Mgr., Ph.D. 22. 1. 22. 29. 12. Mk 15, 33-41 Ježíšova smrt; Mk 15, 42-47 Ježíšův pohřeb; Mk 16, 1-8 Prázdný hrob; Mk 16, 9-14 Aristonův závěr I. Zjevení Marii z Magdaly; Freerovo logion; Mk 16,15-20 Aristonův závěr II. 19. 26. 3. Poslední úprava: Kružík Josef, Mgr., Ph.D. Fotografie předsádky knihy s přepisem listu Klémenta Alexandrijského.
Foto: Mar Saba a diskutovaný rukopis. Morton Smith a debaty o autenticitě Tajného Markova evangelia zůstávají významné pro studium starověkých textů a jejich interpretaci.
tags: #tajne #markovo #evangelium