Letošní advent se věnujeme „HRDINŮM VÁNOC“ - těm, kteří pozitivně ovlivnili události narození Ježíše, případně byli sami těmi událostmi pozitivně ovlivněni. Minule jsme si povídali krátce o andělech a dnes budeme mluvit o pastýřích. Andělé se jim zjevili nedaleko Betléma, když oni v noci hlídali svá stáda pod širým nebem.
Historie pastýřství v dávnověku ukazuje, že lidská společnost nejprve lovila a sbírala, ale postupně přešla na zemědělství a chov zvířat. Být pastýřem stád - ovcí, koz a dobytka - bylo běžným „zaměstnáním“, a proto se i na stránkách Starého zákona objevují pastýři a pastevci. Zpočátku šlo o čestnou práci; i vůdcové rodů a náčelníci kmenů se často zabývali pastevectvím.
První slavní pastýři Starého zákona
Prvním z významných pastýřů byl Ábel, bratr Kaina, synové Adama a Evy. Genèse uvádí: „Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem.“ Oba také přinášeli Bohu dary ze své práce. Ábel byl plný důvěry a vděčnosti a obětoval Bohu jednu ze svých prvorozených ovcí, což Bůh přijal; Kainovu oběť odmítl. Když byli na poli, Kain povstal proti svému bratru Ábelovi a zabil jej.
Druhým známým pastýřem byl Mojžíš. I když vychováván jako „princ egyptský“, po útěku z Egypta pásl ovce a jeho vůdcovství vedlo k vyvedení Izraelců z otroctví. Exodus popisuje, jak Mojžíš pásl ovce svého tchána Jitra, a jak mu při setkání u hořícího keře Hospodin poslal posla, aby vyvedl svůj lid z Egypta.
Třetím významným pastýřem byl David, pocházející z Betléma. V 1. Samuelově se píše, že David odešel pasou stáda a poté přišel bojovat s Goliášem. Davidův čin ukazuje, že pastýřství může vyústit v království Božího lidu.
Kdo je skutečným Pastýřem lidu?
Tito tři pastýři - Ábel, Mojžíš a David - slouží jako předobrazy samotného Ježíše Krista. Do jaké míry jsou jejich příběhy paralelní s Ježíšem jako Dobrým Pastýřem? Ježíš sám prohlásil: „Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne… A svůj život dávám za ovce. Moje ovce slyší můj hlas, jdou za mnou a já jim dávám věčný život.“ (Jan 10:14-15,27-28) On je Věčný Pastýř, který hledá ztracené a vede je k pokoji a hojnosti v srdci a v životě lidí.
Ježíš vysvětluje, že ovce nepotřebují být jen součástí stáda, ale že jeho ovce naslouchají jeho hlasu a následují ho, i když to vyžaduje odvahu a individuální rozhodnutí. Není tedy jen o pasení, ale o osobním vztahu s Pastýřem a o odvaze odlišit se od davu, když je to nutné pro dobro ovčích duší.
Pastýři Betléma jako vzor důvěry a svědectví
Když andělé zmizeli, pastýři šli do Betléma a „podívali se na to, co se stalo“ a „pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti“. Betlémské stádo a jejich svědectví nás inspirují k vzájemnému povzbuzení: jít a hledat Krista - Boha, který je s námi. Poté se pastýři navrátili oslavující a chválící Boha za všechno, co slyšeli a viděli (Lukáš 2:15,17,20).
Betlémští pastýři jsou příkladem sdílení víry: přinášejí dobrou zprávu o narození Mesiáše ostatním a potvrzují, že Bůh je s námi v každodenním životě. V českých koledách se často objevují pastýři, kteří přinášejí dary Ježíškovi. Dary mohou být symbolické - chudé, ale upřímné - a připomínají, že dárky nejsou jen o hodnotě, ale o postoji srdce, které chce dávat a sdílet radost s druhými.
Pastýřská symbolika a její širší význam
Král a pastýř - zdánlivě odlišné role, které však spolu koexistovaly už od dávných časů. Královská moc se často projevuje korunami a žezly, zatímco pastýř nosí hůl a má na sobě plášť ochrany. Oba úkoly - shromažďovat, chránit a vést svůj lid - hledají podobnost v Božím ideálu. Hospodin sám byl pastýřem i králem; obraz Boha jako pastýře prostupuje Biblii od Genesis po Zjevení. Někdy Bůh svěřuje pastýřské úkoly vybraným lidem: králům, prorokům, apoštolům či kněžím, a někdy se i hodní pastýři mohou od Boha odchýlit.
Ježíšovo učení o shromáždění, které buduje ekklésii, zdůrazňuje, že ti, kdo naslouchají Ježíšovu hlasu, nejsou jen pasivními členy davu, ale aktivními účastníky nebeského království. V nebeském království vládne mír a láska, a křesťané by měli být prostředníky šíření tohoto království na zemi. Pastýři připomínají, že i my jako lidé máme odvahu vyjít ze stereotypů a následovat Krista, i když to znamená stát mimo dav.
Adventní kontext a praktický význam pro dnešek
Advent se dá prožívat různě. Pro obchodníky je časem velkých tržeb, pro druhou stranu časem horečného nakupování, ale advent tradičně symbolizuje čekání a přípravu na narození Ježíše. Adventní věnec s čtyřmi svícemi připomíná čtyři týdny adventu a slouží jako symbol očekávání. V husitském sboru Církve československé husitské v Blansku doplňujeme adventní liturgii adventními koncerty, protože umělci vystupují bez honoráře a mohou nabízet koncerty za dobrovolné vstupné, aby byly dostupné všem. Tím se podporuje návrat k původnímu duchovnímu obsahu adventu, spíše než k komerčnímu tlaku.
Chudým pastýřům Betlémským lze připsat důležitou roli v narativu Vánoc: už od prvních Vánoc přinesli betlémští pastýři to, co měli doma, a třeba nešlo o bohaté dary, ale o upřímný projev lásky. Stačí ale málo - uvědomit si, že i v nejchudším domově lze najít něco, co druhému může udělat radost, bez půjček a dluhů. Advent může být tedy časem zaměření na pravé hodnoty a sdílení radosti s nejbližšími i širším okolím.
