Proč potřebujeme k životu Pána Boha? A proč potřebujeme k životu svaté přijímání? Jak v nás vlastně funguje? A proč se potřebujeme zpovídat? Odpovědi na tyto a mnohé další otázky naleznete v knížce První svaté přijímání z nakladatelství Portál. V širší ukázce nabízíme nahlédnout do této knihy.
Co jsou svátosti a proč je potřebujeme
Proč potřebujeme k životu svátosti? Jak dobře víme, Pán Ježíš přišel za námi na zem a stal se člověkem. Božím synem byl v nebi od vždycky, ale před více než dvěma tisíci lety přijal navíc lidské tělo i duši a stal se jedním z nás. Jeho příchod na zem jsme potřebovali, abychom mohli být šťastní. Jednak proto, aby nám mohly být skutečně odpuštěny hříchy tím, že na sebe Pán Ježíš vzal trest, který jsme měli nést my. Umřel za nás na kříži. Sám přece řekl, že právě proto na zem přišel.
Přestože vidět Pána Ježíše na vlastní oči a slyšet ho na vlastní uši se poštěstilo jen jeho současníkům, začala církev, když mu byl seslán Duch svatý. To vše vede k jasné představě: svátosti jsou sedmou hlavní cestou, jakým způsobem Pán Ježíš zůstává mezi námi po svém nanebevstoupení. Těmito způsoby jsou křest, biřmování, eucharistie, zpověď, pomazání nemocných, svěcení a manželství.
Ve všech sedmi svátostech přichází Pán Ježíš, ale pokaždé trochu jinak. Křest odpouští hříchy a dává sílu k víře, naději a lásce; je první ze všech svátostí, ostatní mohou přijímat jen ti, kdo jsou pokřtění. Biřmování posiluje naši sílu k přátelství s Bohem, od té doby je v našem srdci zase o něco víc. Ve svatém přijímání dává duši duchovní pokrm a nápoj a ve svaté zpovědi odpouští hříchy, kterých se dopouštíme po křtu. Pomazání nemocných pomáhá nést sílu a kříž nemoci, a když je to pro duchovní prospěch, i k tělesnému uzdravení.
Svátosti svěcení činí z povolaných mužů jáhny, kněze a biskupy, aby sloužili ostatním křesťanům tím, že jim budou ostatní svátosti udělovat, vyučovat je ve víře a pomáhat na cestě k Pánu Bohu. Tím vším pokračuje ve svátostech to, proč se Pán Ježíš stal člověkem: aby nám přinášel spásu a aby nám byl opravdu blízko. V každé svátosti nám tak pomáhá na naší cestě do nebe a je s námi, protože k nám přichází. Svátosti si proto také můžeme představit jako takových sedm cest Pána Ježíše do našeho srdce.
Jak funguje spojení mezi Boží milostí a lidským přijetím
Podle toho, co Ježíš konal a učil, lidé poznali, že není jen obyčejným člověkem, ale Božím synem a Mesiášem. Každá svátost má „lidskou“ a „božskou“ část. Lidská část je pokračováním Ježíšova lidství: slovo, látka a gesto (čin), které jsou stále součástí udílení svátosti. Božská část je Boží milost, kterou svátost člověku přináší. Ve svátostech je Ježíš přítomen bez ohledu na slabost nebo dobrotu toho, kdo svátost vysluhuje, pokud má moc od Pána Boha. Proto i když kněz není dokonalý, svátosti vždy zůstávají stejné a přítomnost Ježíše v nich platí.
Některé svátosti přijímáme jen jednou za život (křest, biřmování a svěcení). Svátost manželství lze přijmout jen jednou za život obou manželů. Pomazání nemocných lze přijímat tolikrát, kolikrát je život ohrožen. Přestože existují odlišné časy a situace, vše směřuje k tomu, že máme být lepšími lidmi a žít jako Kristovi učedníci. Proto Bůh svátosti nabízí a vybízí nás je přijímat s radostí, ale zůstat rozhodnutí je na nás a na našem záměru přijmout jejich Boží sílu.
Ve slavení mše je eucharistie vrcholem bohopocty. Otec poslal Syna, aby převedl lidstvo z cesty vedoucí do záhuby na cestu k spáse. Pán Ježíš, v síle Ducha Svatého, prožíval svůj lidský život jako oběť, zřekl se sám sebe a celou svou osobu odevzdal Otci k spáse světa. Jeho darování vyvrcholilo smrtí na kříži.
Příprava na první svaté přijímání u dětí
První svaté přijímání bývá často spojeno s přípravou dětí. 1. Děti potřebují společenství svých vrstevníků; je cenné, aby se k tak krásné svátosti připravovaly již s vazbami. 2. Společenství, které děti během přípravy vytvářejí, je další součástí poznávání Boha. 3. Aby mohla skupina pracovat, jsou důležité dobré vztahy mezi dětmi. 4. Během roku se děti připravují na svátost smíření, kterou absolvují dříve než 1. svatá zpověď a 1. P.
