Je mnoho lidí, který žijí slušně a spořádaně, ale za křesťany se nepovažují nebo jsou jimi pouze formálně. Své životní zásady, které bývají blízké Desateru, však dodržují často daleko poctivěji než mnozí z těch, kteří sice chodí pravidelně do kostela, ale podle své víry nežijí. Kdo je potom lepší a Pánu Bohu milejší? Horlivý účastník bohoslužeb, který „hřeší“ na to, že mu bude všechno odpuštěno, nebo poctivý a zásadový člověk, který je však „neznaboh“, protože si nepomáhá ani modlitbou ani chozením do kostela? Ježíš by nepochybně řekl, že Pánu Bohu je milejší neznaboh, který žije podle Desatera než zbožný chytrák, který již dopředu počítá s tím, že mu bude odpuštěno.
Ve víře však nejde o to, kdo je Pánu Bohu milejší! Věřící lidé nejsou o nic lepší než lidí nevěřící. Obecně vzato jsme všichni stejní hříšníci a dlužníci. Věřící lidé jsou na tom však lépe v tom, že vědí, co je správné. Když se nevěřící člověk rozhoduje, jak se v životě zachovat, je odkázán sám na sebe a na příklady, které kolem sebe má. Většina z nás se chce zachovat správně. Ale jak poznáme, co je správné? A i když člověk ví, co by bylo správné, chybí mu dostatečná motivace k tomu, aby se tak choval. Většina z nás ví, že není dobré být sobecký, že je správné přiznat chybu, že je lepší ustoupit atd. Ale chovat se podle toho, je velice těžké, protože se obáváme, že se nám to nevyplatí.
Proto je klíčové pochopit, že člověk potřebuje víru, která mu dá sílu jednat nezištně. A právě víra dává smysl obětovat se a jít proti soběstačnosti světa. Křesťan věří, že bude-li žít podle Kristova příkladu, dělá to nejlepší, co může, i když mu to velice často v bezprostředním horizontu přináší jen ztrátu a prohru. Až budeme stát jednou u posledního soudu, nebude se nás nikdo ptát, zda jsme chodili do kostela a četli si v bibli. Ježíš nás rozdělí podle toho, jak jsme se chovali ke svým bližním. Toho, kdo nezištně pomáhal - čeká nová budoucnost a kdo v životě myslel jen na sebe, toho už nečeká nic.
A když se budou lidé divit, proč se nepřihlíží také k náboženským zásluhám, odpoví nám Ježíš: „Co jste udělali pro toho nejposlednějšího člověka, udělali jste pro mne. A když jste takové lidi odmítali, odmítali jste mne.“ Toto pravidlo platí pro všechny. Pro věřící i nevěřící. K tomu, aby člověk dokázal lidem nezištně pomáhat a rozdělit se s nimi, nám nejvíc pomáhá právě důvěra v Boží slovo, které nám tyto lidi ukazuje a připomíná. Kdo Božímu slovu nenaslouchá, možná jedná také správně a někdy dokonce lépe než lidé věřící, ale má to mnohem těžší.
Spása a její smysl
Upřímně řečeno, nikdo z nás není dost dobrý. Ať už se o Boha opíráme nebo ne. Kdo to však zkoušel jen z vlastních sil, podlehne snadno dojmu, že je to všechno pouhý ideál, zatímco reálný život je daleko tvrdší. Kdo však je k nezištnému jednání veden Bohem, ví že sice selhává, ale může se o to pokoušet stále znovu. Víra ho ujišťuje, že to vždycky stojí za to. V tom je obrovská síla Božího odpuštění. Spaseni můžeme být všichni. Křesťané i pohané. Lidé z nejrůznějších náboženství i vyložení ateisté. Bůh si výslovně přeje, aby byli spaseni všichni. Kriteria jsou pro všechny: poctivý život, nezištná pomoc, statečnost, věrnost, láska. Hodnoty, na kterých se většinou shodneme.
Křesťan se může opřít o příklad Ježíše Krista, který mu ukazuje, co je správné a co má budoucnost. Ježíšova životní cesta je mu bližší než cesta sobectví a pýchy. Křesťan však věří, že tato cesta je nejen ušlechtilá a krásná, ale také vítězná. Právě Ježíšovo vzkříšení je nejsilnějším motivem naší víry a našeho snažení. Jestliže člověk, který takto žil, vstal z mrtvých a žije, pak i kdyby se nám všichni lidé smáli a měli nás za podivíny, stojí za to se k němu přidat a stát se jeho učedníky.
Bible odpovídá: "Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy". A "následkem hříchu je smrt". "Bůh ale chce, aby se všichni lidé zachránili." Hřích je v podstatě rozhodnutím, že si "vystačíme sami". Pochází z nedůvěry v Boha a z přesvědčení, že nám chce cosi odepřít. Hřích vytváří nepřekonatelnou propast mezi člověkem a Bohem a zotročuje člověka, způsobuje prázdnotu a nenaplněnost života.
Zdrojem spasení je Bůh Otec, který zjevuje spasení v Synu skrze Ducha svatého. Spasení je z Boha, v Kristu je zjevené a v Duchu v člověku dokonané. Nová smlouva v Kristu předchází a naplňuje staré smlouvy; jedním ze základů je, že Kristus byl prospoben jako oběť za hřích a jeho krev otvírá cestu k odpuštění. Smíření je doprovázeno poslušností víry a posvěcením. Evangelium je moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří (Říma 1,16).
Křesťané často hledají jistotu spásy. Spasení je dar ze milosti, ne z činů; ale vyžaduje víru a vytrvání. Skutečná jistota vychází z víry, modlitby, čtení Bible a společenství církve. Bible varuje před vážnými hříchy, které by mohly vést ke ztrátě spásy, a Ježíš připomíná, že ti, kdo vytrvají až do konce, budou spaseni (Mt 24,13).
Je-li ti dáno rozhodnutí
Kdo může být spasen? Jedno je jisté - ty můžeš, pokud přijmeš Ježíše Krista jako svého Spasitele. Boží požadavek je transparentní: obrátit se k Bohu, věřit v Krista, a následovat ho. „Spása dám tomu, kdo po ní touží“ říká Bůh. A vždy platí: Nejde o to, co my děláme, ale o to, kdo nás spasil a jak reagujeme na Jeho milost.
4 Kroky, které často vyznávají vyznání víry, mohou být shrnuty takto: přijmout Krista, číst Písmo, modlit se, být ve společenství církve, a žít podle Kristova příkladu. To vše má být doprovázeno láskou k bližnímu a ochotou pomáhat potřebným. Když člověk zakouší změnu života skrze Ducha svatého, může poznat, že spása není jen teoretický koncept, nýbrž skutečný, životní dar.
Pro věřící i nevěřící platí, že spasení začíná vírou a pokračuje vytrvalostí. A s tím souvisí povzbuzení: Kdo se rozhodne pro Krista, vstupuje do nové cesty plné naděje, která má v sobě perspektivu věčného života a plného naplnění v Bohu.
Krátká shrnující odpověď na otázku “Kdo může být spasen?”
Kdo tedy může být spasen? Každý, kdo přijme Ježíše Krista jako Spasitele, uvěří v Něj a bude následovat Ježíše v postoji lásky a oběti. Boží sláva se projeví v tom, že i ti, kdo byli daleko, mohou být přijati do Boží rodiny skrze víru a milost. Ať už pocházejí z různých náboženství, či jsou ateisté, Bůh chce spásu pro všechny; podmínky jsou stejné: poctivý život, nezištná pomoc, statečnost, věrnost a láska. To je pravidlo pro každého, bez rozdílu. A Ježíš, který je dveřmi ke spáse, ukazuje cestu k Bohu a k plnému naplnění života.
