Skrze dnešní kázání a čtení se vyjevuje obraz čekání na Ducha Svatého a na Seslání Ducha Svatého, které učí věřící snášet protivenství a pronásledování pro víru. Petrova slova „Když musíte snášet urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, to je Duch Boží“ nacházejí svou platnost i v našich životech, zvláště pokud jde o trápení nezasloužené nebo pro Kristovo jméno položené. Duch Svatý je Boží silou, která umožňuje nést kříž a konat dobro i v těžkostech, a tak zůstávat lidmi lásky a milosrdenství.
Boží sláva a kříž jako zjevení Ježíšovy osobnosti
Evangelium dnes přináší Ježíšovu Velekněžskou modlitbu a řeč na rozloučenou, v níž je Sláva Boží spojena se slávou kříže, protože událost Kristova utrpení a oběť se ukazuje jako centrum Boží lásky k světu. Otcovská láska a Boží plán spasení se odrážejí v tom, že Duch Svatý je prostředníkem a silou, která posvěcuje a oživuje. Kříž - ve všech svých odstínech - se má stát slávou i Ježíšových učedníků, neboť skrze něj vstupuje lidstvo do plnosti Boží nebeské slávy.
Duch Svatý nám chce dát sílu věřit, doufat a především milovat i v těžkostech; to může vyžadovat nadlidský výkon, ale je to možné díky Boží milosti a moci Ježíšova jména. Ze stejného kontextu vyvěrá výzva vzývat Ducha Svatého i tehdy, když jsou srdce skleslá, a připravovat se na nadcházející Seslání Ducha Svatého, aby „Ježíšova věc šla dál“ i v našich životech a vztazích.
Praktické napomenutí pro křesťanský život v čase zkoušek
1. list Petrův připomíná základní postoje pro dobu zkoušek: snášet protivenství a pronásledování, ale i pochybnosti a nejistoty, které víru provázejí. Zacházet s nimi s důvěrou v Boží milost a v sílu Ducha. 2. Korintská výzva k hlubší víře shrnutá v Pavlových slovech o darování sebe samého za druhé odhaluje, že služba v Kristu vyžaduje odvážnost, obětavost a praktické konání víry, nikoli jen slov.
V dnešních textech nacházíme jasné zasazení evangelia do praktického života: Apoštolové stojí u brány krásné a uzdravují člověka „ve jménu Ježíše Nazaretského“; Petr poukazuje na moc jména Ježíše a ukazuje, že zázrak není výsledkem lidské zbožnosti, ale Boží moci. To ukazuje iluzorní představy o vlastní absolutní moci a posiluje důvěru v Krista jako v původce života a vysvoboditele.
3. Rozmanité dary a její využití v církvi: skrze dary milosti máme být „jedním tělem v Kristu“ a přispívat k obnovení světa skrze vzájemnou službu a lásku. Láska k bližnímu a ochota nést břemena druhých je v církvi klíčová; evangelium není o tlaku na poslušnost, ale o svobodě a službě, která ulehčuje břemena druhých.
Katechumenát, misie a formace víry
Historie katechumenátu ukazuje důležitost postupného formování víry: předběžný katechumenát, samotný katechumenát a období očišťování a zasvěcování, následované mystagogií, která trvá velikonoční období a podporuje novokřtěné ve vstupu do plného života církve. Exorcismy, skrutina a volba křesťanského jména doprovázejí postup směřující k plnému přijetí křtu. Katechumeni získávají práva, ale zároveň přijímají povinnosti vůči novým bratřím a sestrám.
Kmotrství jako skutečné ztělesnění církevní komunity má za úkol provázet kmotřence v jejich obrácení, pomáhat mu na cestě víry a žít mezi lidmi tak, aby nešlo jen o individuální akt, ale o vstup do širší rodiny Kristovy. Kmotr musí být vzorem a průvodcem na cestě víry; modlitba za kmotřence má svou nevyčíslitelnou hodnotu a posiluje jejich cestu k plnému přijetí svátostí.
Čas postní doby a reflexe cesty klebky a radosti
Postní doba může působit temně, ale pro křesťany prvních století bylo půst a utrpení radostným očekáváním vzkříšení; radost vyplývá z víry, že Kristus se spojil s každým člověkem k jeho proměně. Evangelijní radost není jen dočasná z emocionálního impulsu; má velikonoční ráz a vyůstí z víry a spravedlnosti, které Duch svatý přináší. Z křesťanského pohledu je radost spojena s poznáním Božího království a s očekáváním plného naplnění v nebi.
František z Assisi slouží jako vzor radosti v bratrském světě: radost vyplývá z víry, naděje a lásky k Bohu i k lidem, z prostoty srdce a živé víry. Jeho spisy a život nám ukazují, že radost není jen součástí duchovního života, ale i svědectví pro svět, že lze žít v radosti i mezi konkrétními otázkami lidské existence.
Závěry pro žití víry v současnosti
Objektivní poselství textů zůstává: castěnou vírou je třeba žít tak, aby Krysta se v našich skutcích projevovala: láskou, službou a pokorou; vyhýbat se výstřelkům moci a „zvláštním titulem“ v církvi a upřednostnit službu druhým. Není-li naše víra doprovázena skutky, zůstává mrtvá; víra bez skutků je neúčinná a nedorůstá do reality praxe.
- Vzývat Ducha Svatého i v dobrých časech, i když se zdá, že nic zlého nehrozí.
- Vnímat kříž a utrpení jako součást cesty k Boží slávě a konání dobra v každodennosti.
- Vnímat evangelium jako naplnění dávných zaslíbení Izraele a jako cestu pro každého člověka k spáse skrze Krista.
- Rozvíjet duchovní dary v souladu s vírou a ve prospěch společenství; být ochotný nést břemena druhých a sloužit jim.
