V Čechách se bojovalo i po oficiálním konci války, a proto bychom měli sledovat postup osvobozovacích operací až do definitivního ukončení konfliktu.
První část popisuje období česko-falcké války 1618-1623, kdy došlo k odboji českých stavů a k následnému rozvoji konfliktu pod vlivem habsburské moci a protikladů mezi katolíky a protestanty.
V letech 1623 až 1625 nastal v Evropě klid zbraní, ale již v lednu roku 1624 začala jednání o vytvoření koalice proti Habsburkům, která vyvrcholila vznikem Haagské koalice (1625).
Vojska Katolické ligy dobyla Mannheim a Heidelberg, obsadila Falcku a Fridřich Falcký byl spolu s generálem Mansfeldem a dánským králem Kristiánem IV. nuceni stoupit do Nizozemska.
Kristián IV. odjel bojovat do Dolního Saska proti generálovi Tillymu, avšak byl poražen a přišel o většinu armády; Tilly obsadil Dolní Sasko a Vestfálsko a Maxmilián získal Horní Falcko a titul kurfiřta.
Fridřich Falcký putoval Evropou a hledal spojence, zatímco Kristián IV. byl investován do boje proti Habsburkům.
Bitva u Lutterské a následné boje ukázaly složitost situace a proměnlivost aliancí, když Valdštejn a jeho vojsko sehráli klíčovou roli v dalších bojích.
V roce 1629 císař vydal edikt restituce, který zrušil sekularizaci církevního majetku provedenou pro protestanty, což vedlo k posílení obav pro protestantskou stranu.
Valdštejn byl z kurfiřtského sněmu zbaven velení císařské armády a následně se do čela války zapojil Gustav II. Adolf se švédskou armádou.
Švédové postupovali do Německa a získali významné vítězství v bitvě u Breitenfeldu, kde porazili císařské síly.
Vojenská situace se vyhrotila a Francie i Nizozemsko se zapojily do konfliktu; to přispělo k posílení protihabsburské koalice.
Valdštejn byl v několika momentech těžce zraněn a jeho pozice byla oslabená; nakonec byl v roce 1630 zbaven velení a nahrazen jinými velitelé.
Roku 1631-1632 došlo k obsazení Prahy švédsko-saskou aliancí a bitvám, které vyústily ve změnu vojenských linek a posílení českých exulantů, kteří usilovali o restituce svých majetků.
Bitva u Lützen a související střety vedly k dalším přesunům vojsk a k narušení moci habsburské ligy, kdy Valdštejn utrpěl těžký úder a byl zraněn.
V průběhu 1633-1634 projížděla válka Evropou a došlo k mnoha změnám ve velitelských postaveních i strategii, včetně dobytí některých měst a posílení ztrát na obou stranách.
Francie a Švédsko pokračovaly ve spolupráci proti habsburské monarchii a 1635 byl pražský mír jedním z klíčových momentů, který ukončil část bitev na Moravě a v Německu.
Roku 1636-1639 probíhaly další boje, včetně dobytí měst a posilování západních koalic; bitva u Rocroi roku 1643 významně zasáhla na špánské straně a posílila francouzskou moc.
V roce 1648 došlo k dobytí části Prahy švédskými silami na levém břehu Vltavy, kdy došlo k uloupení cenných sbírek z Pražského hradu a dočasnému zmatku v metropoli.
Pražané a studenti bránili Karlův most a zasáhli proti švédským snahám o definitivní ovládnutí pravého břehu, čímž omezili švédské naděje na rychlý konec války.
Roku 1648 byla uzavřena mírová dohoda, ačkoliv některé boje pokračovaly ještě krátce po podpisu, jak ukazují případy z Českých zemí a okolí.
V Českých zemích došlo k několika klíčovým posunům v důsledku mírů a politických dohod, zatímco většina hlavních bojů se odehrávala na území Svaté říše a v Evropě obecně.
Posléze se situace upokojila a středoevropské mocnosti uzavřely srovnání, které znamenalo definitivní konec třicetileté války v roce 1648.
Následovalo období, kdy se evropská moc rozvršovala a jednotlivé státy hledaly nové vítězné strategie a politické uspořádání po konfliktech, včetně urovnání náboženských a územních vztahů.
Kompletní příběh Třicetileté války
Konec druhé světové války v Evropě nastal oficiálně v noci z 8. na 9. května 1945 podpisem německé kapitulace, avšak v některých částech Evropy a v Asii pokračovaly boje až do podzimních měsíců.
V Čechách se oficiální oslavy konce války posunuly po roce 1989 na 8. května, zatímco tradičním datem 9. května projevovalo úsilí osvobození Prahy Rudou armádou.
Bitva o Prahu a poslední boje proběhly v květnu 1945, kdy Pražané a ostatní obyvatelé Pomáhali zajišťovat obrany a vyrovnání ztrát, včetně vyjednání a ukončení konfliktu.
Mobilizace Československé armády po konci války a demobilizace následovala až na konci roku 1945, kdy se vojenská situace stabilizovala a začal návrat k mírovému životu.
Co znamenala historie konce války pro Čechy a střední Evropu
V tom sledu událostí šlo o změnu politického uspořádání, náboženských vazeb a nových aliancí, které měly vliv na budoucí vývoj regionu a jeho postavení v Evropské unii.