Vojín Ankor je součástí bezpečnostního týmu seržanta Lopea, na palubě kolonizační lodi USCSS Covenant.
Poprvé se objeví v prologu Alien: Covenant - Poslední večeře, kde hovoří s Rosenthalovou o švábech vyskytujících se poblíž základny kolonie.
Na cestě k Origae-6 je Covenant poškozen náhlým výbojem neurin a Ankor se snaží zachránit kapitána Bransona z jeho hibernační komory.
To se však nepodaří a kapitán Branson je upálen zaživa.
Oram je dle smlouvy vyhlášen novým kapitánem a vyšle Ankora a Tennesseho, aby opravili vnější stranu Covenantu a také solární plachty.
Po přistání na neznámé planetě, Ankor doprovází hlavní skupinu během průzkumu terénu.
Během průzkumu jsou Ledward a Tom infikováni.
Je napaden a zabit neomorphem Oram dá proto rozkaz, aby se všichni vrátili zpátky k lodi.
O něco později vyleze z Tomova hrdla Neomorph, který napadne posádku.
20th Century Fox uveřejnila tři měsíce před premiérou sci-fi Vetřelec: Covenant krátké pětiminutové promo snímku nazvané "Poslední večeře".
20th Century Fox uveřejnilo v rámci promo kampaně k chystané premiéře snímku Vetřelec: Covenant krátké, pětiminutové video, které není oficiální částí celovečerního filmu.
Toto promo video se jmenuje "Prolog: Poslední večeře" a jsou v něm vidět členové posádky vesmírné lodi Covenant ještě před tím, než se uloží ke kryogenickému spánku.
Video natočil syn režiséra Vetřelce: Covenanta Luke Scott.
V ukázce můžete vidět herce, kteří jsou hlavními členy posádky.
Jsou jimi Michael Fassbender, Katherine Waterston, Billy Crudup, Demián Bichir, Danny McBride a krátce se tam objeví i James Franco.
V kinech pak Vetřelce: Covenant uvidíme od 18.
Vetřelec: Covenant: "Prolog: Poslední večeře"
V noci na dnešek byl zveřejněný prolog k Vetřerci: Covenant.
Téměř pětiminutová ukázka se jmenuje „Poslední večeře“, což je název skutečně případný.
Do oka vás trkne už kompozice záběru, kdy jsou hrdinové všichni za jednou stranou stolu (přesně řečeno v půlkruhu, ale ta podobnost tu prostě je) a kamera je naproti nim.
Postav je dokonce společně s androidem (Michael Fassbender) a kapitánem (James Franco) třináct, tak uvidíme, kdo bude Ježíš a kdo Jidáš.
Název také jednoduše popisuje realitu - Posádka ještě jednou pojí, než se uloží k umělému spánku.
Pro řadu z postav by to skutečně mohlo být poslední jídlo (nebo jedno z posledních).
Naopak budou mnozí přítomní poslední večeří vetřelců, které za nedlouho potkají.
Scéna může být pro některé diváky zklamáním, protože násilí chybí zcela a hororu se situace pouze dotkne, když jedné člence posádky zaskočí a už už to vypadá, jako by měl na scénu „vtrhnout“ jeden starý známý.
Bez zajímavosti není ani komentář „I've got your back“ - v češtině „můžeš se na mě spolehnout“, ale pokud budeme doslovnější, tak něco jako „kryju ti záda“.
A podle starších zpráv by tentokrát vetřelci nemuseli přicházet na svět hrudí…
Celá scéna je tak plná sympatických předzvěstí a ještě se seznamujeme blíže s posádkou.
Tu tvoří partnerské páry, které přilétají kolonizovat vzdálený svět.
Alien: Covenant je druhou kapitolou v prequelové trilogii k Vetřelci, která začala v Prometheovi a pojí se přímo na Scottovo klíčové dílo žánru sci-fi z roku 1979.
Na cestě ke vzdálené planetě na konci galaxie objeví posádka kolonizační lodi Covenant něco, o čem si myslí, že je nezmapovaný ráj.
Ve skutečnosti jde však o temný, nebezpečný svět, jehož jediným obyvatelem je syntetický David (Michael Fassbender), přeživší zatracené expedice Prometheus.
V hlavní roli Katherine Waterston, dále hrají Danny McBride, Demián Bichir, Jussie Smollett, Amy Seimetz, Camern Ejogo, Callie Hernandez, Billy Crudup a Alexander England.
Režíruje Ridley Scott, na scénáři se podíleli Michael Green, Jack Paglen a John Logan.
Datum české premiéry je naplánováno na 4.8.
Laická poznámka: to je zkrácená verze anotace, která vyústí v širší kontext k Vetřelci: Covenant.
Pro křesťanství jde o jeden z klíčových momentů Nového zákona: Poslední večeře, při níž Ježíš oznamuje svým apoštolům, že jeden z nich ho zradí.
Leonardo da Vinci (1452 - 1519) vytvořil svým ztvárněním této biblické scény v nástěnné malbě jedno z nejdůležitějších uměleckých děl v dějinách lidstva.
Dnes patří da Vinciho Poslední večeře k nejoblíbenějším památkám Milána.
Každý den navštíví kostel "Santa Maria delle Grazie", kde je freska k vidění, přibližně tisíc návštěvníků.
"Mona Lisa", "Poslední večeře" nebo "Salvator Mundi" - dějiny umění vděčí Leonardu da Vinci za hned několik významných děl.
Jeho umělecká dráha začala už v mládí, kdy se ve Florencii vyučil malířem a sochařem.
Zájem da Vinciho však sahal daleko za hranice umění.
Byl přesvědčen, že umění a věda tvoří jednotu.
Svoji zvědavost a rozsáhlé odborné znalosti uplatnil v četných vynálezech a vědeckých spisech.
Navrhoval různé létající stroje, vozidla a mechanismy.
Zabýval se také přírodovědným výzkumem v oblasti biologie a fyziky a intenzivně studoval lidskou anatomii.
Díky své vizionářské interdisciplinární práci je Leonardo da Vinci dnes považován za jednoho z nejvýznamnějších univerzálních učenců v dějinách lidstva.
Zanechal po sobě tisíce kreseb, studií a skic.
Obrazů však dokončil maximálně 15.
Nástěnná malba "Poslední večeře" patří k nejznámějším pracím Leonarda da Vinci.
Zobrazuje dvanáct učedníků v okamžiku, kdy jim Ježíš odhaluje, že mezi nimi je zrádce, který ho přivede na kříž.
Tato verze motivu dnes patří k nejznámějším dílům sakrálního umění.
Da Vinci získal zakázku od milánského vévody Ludovica Sforzy.
Fresce předcházely četné skici a studie, v nichž da Vinci zkoušel množství detailů, uspořádání učedníků i jejich gesta.
Při nanášení barev na stěnu se rozhodl pro poměrně neobvyklý postup: obvykle se používala fresková technika, při níž se malovalo přímo na vlhkou omítku.
Aby mohl provádět korekce, maloval da Vinci - podobně jako při deskové malbě - olejovo-temperovou barvou na suchou stěnu.
Experiment se ovšem příliš neosvědčil.
Již po 20 letech začaly barvy blednout a objevily se první praskliny a skvrny.
U více než 500 let starého uměleckého díla nepřekvapí, že čas zanechává své stopy.
"Poslední večeře" se však ukázala být obzvláště náchylná kvůli zvolené technice a okolním podmínkám.
Největším problémem byla vlhkost v cihlové zdi kostela.
Budova se nachází v blízkosti potoka a voda do ní pravděpodobně často pronikala.
První poškození fresky měla být patrná již v polovině 16. století.
Následoval restaurátorský maraton trvající po mnoho staletí.
První vážný pokus o obnovu měl proběhnout v roce 1726, druhý asi o 40 let později.
Současně však byla nástěnná malba znovu a znovu poškozována.
Údajně vojáci házeli kameny na obraz a v roce 1821 selhal pokus o odstranění celé nástěnné malby, což mělo pro dílo velmi negativní důsledky.
Restaurátorské zásahy navíc nebyly vždy ku prospěchu kvality díla.
Poslední velký projekt čištění a restaurování začal v roce 1978 a měl trvat 21 let.
Pod vedením Pinin Brambilla Barcilon byly v rámci tohoto dosud největšího projektu odstraněny všechny přemalby.
Zároveň byla zavedena opatření na ochranu nástěnné malby.
Aby se omezily negativní vlivy dechových plynů nebo potu, je dnes přístup do prostoru přísně regulován.
Jako u mnoha známých uměleckých děl nabízí i toto dílo velký prostor pro interpretace.
Podle rozšířeného názoru chtěl da Vinci dosáhnout mnohem více než jen vizualizovat biblický text.
Jedním z jeho hlavních záměrů mělo být zobrazení různých reakcí učedníků na Ježíšovo oznámení, že ho jeden z nich zradí.
V gestech a mimice apoštolů se má odrážet, jak zprávu přijali.
Podobným směrem směřuje i interpretace, která v apoštolech vidí exemplární zobrazení různých typů charakteru.
Kanadský výzkumný tým se naopak podrobně zabýval potravinami rozloženými na dlouhém stole.
Domnívají se, že obsahují poselství, která by mohla naznačovat da Vinciho pojetí náboženství.
Zaměřili se mimo jiné na převrženou slánku.
Ta může být interpretována jako symbol neštěstí.
Též v astrologii se spekuluje o poselství slavné nástěnné malby.
"Poslední večeře" je zde chápána jako zobrazení sluneční soustavy a zvěrokruhu.
Každý apoštol má reprezentovat vlastnosti určitého znamení zvěrokruhu.
Například Tomáš by odpovídal znamení Panny, Petr Střelci a Jidáš Štíru.
Jako jedno z nejznámějších děl dějin umění se da Vinciho "Poslední večeře" stala velmi oblíbeným motivem pro kopie a citace všeho druhu.
Motiv byl často využíván i v reklamě.
Kromě toho se slavným milánským nástěnným obrazem inspirovalo mnoho umělců.
V roce 1987 adaptoval pop-artový superstar Andy Warhol tento motiv pro sérii svých legendárních sítotisků.
Také enfant terrible surrealismu Salvador Dalì zpracoval tuto scénu v roce 1955 v jednom ze svých obrazů.
V roce 2023 čínský umělec Ai Wei Wei ztvárnil Poslední večeři pomocí kostek Lego.
K utváření mýtů významně přispěla také kniha "Tajemství všech tajemství" od Dan Brown, která byla rovněž zfilmována pod názvem "Šifra mistra Leonarda" s Tom Hanks v hlavní roli.
Kostel Santa Maria delle Grazie s proslulým obrazem je na seznamu UNESCO? Zapsán byl roku 1980.
Věhlasný a opěvovaný obraz Poslední večeře od Leonarda da Vinci je k vidění v refektáři kostela Santa Maria delle Grazie v Miláně, kde ho mistr po dlouhém studiu zhotovil mezi lety 1494 a 1498.
Jeho inovativní přístup si vyžádal mnohonásobné restaurátorské zásahy.
Poslední byl proveden v roce 1999 a veledílu neskutečných rozměrů znovu vrátil ztracený lesk a původní barevnost.
Počítejte s tím, že vidět Leonardovu poslední večeři může jen omezený počet návštěvníků.
Mistr Leonardo da Vinci přišel do Milána z Florencie na pozvání svého patrona Ludovica Sforzy.
Právě pro něj a pro Beatrix d’Este vytvořil malbu o rozměrech 4,6 x 8,8 metrů na zdi refektáře dominikánského klášterního kostela Santa Maria delle Grazie.
Kostel byl v té době sotva dvacet let po dokončení, ale na jeho úpravách pracoval už Bramante.
To mistrovi umožnilo mimo jiné zaměřit se na vášně, které se projevují ve tvářích přítomných.
Ti diskutují, gestikulují, diví se.
Da Vinci si bravurně poradil se zobrazením perspektivy i se světelnými efekty.
Dilo začlenil do reálného prostoru refektáře tak, že světlo na obraze dopadá na apoštoly z té strany, na které jsou i v refektáři okna.
Leonardo da Vinci nezvolil inovativní přístup pouze v pojetí námětu, ale i v použité technice.
Ačkoliv v té době byly podobné malby vytvářeny na vlhké omítce, Leonardo maloval temperami s olejem na zaschlý sádrový štuk.
Experiment se ovšem příliš neosvědčil.
Již po 20 letech začaly barvy blednout a objevily se první praskliny a skvrny.
U více než 500 let starého uměleckého díla nepřekvapí, že čas zanechává své stopy.
"Poslední večeře" se však ukázala být obzvláště náchylná kvůli zvolené technice a okolním podmínkám.
Největším problémem byla vlhkost v cihlové zdi kostela.
Budova se nachází v blízkosti potoka a voda do ní pravděpodobně často pronikala.
První poškození fresky měla být patrná již v polovině 16. století.
Následoval restaurátorský maraton trvající po mnoho staletí.
První vážný pokus o obnovu měl proběhnout v roce 1726, druhý asi o 40 let později.
Současně však byla nástěnná malba znovu a znovu poškozována.
Údajně vojáci házeli kameny na obraz a v roce 1821 selhal pokus o odstranění celé nástěnné malby, což mělo pro dílo velmi negativní důsledky.
Restaurátorské zásahy navíc nebyly vždy ku prospěchu kvality díla.
Poslední velký projekt čištění a restaurování začal v roce 1978 a měl trvat 21 let.
Pod vedením Pinin Brambilla Barcilon byly v rámci tohoto dosud největšího projektu odstraněny všechny přemalby.
Zároveň byla zavedena opatření na ochranu nástěnné malby.
Aby se omezily negativní vlivy dechových plynů nebo potu, je dnes přístup do prostoru přísně regulován.
Jako u mnoha známých uměleckých děl nabízí i toto dílo velký prostor pro interpretace.
Podle rozšířeného názoru chtěl da Vinci dosáhnout mnohem více než jen vizualizovat biblický text.
Jedním z jeho hlavních záměrů mělo být zobrazení různých reakcí učedníků na Ježíšovo oznámení, že ho jeden z nich zradí.
V gestech a mimice apoštolů se má odrážet, jak zprávu přijali.
Podobným směrem směřuje i interpretace, která v apoštolech vidí exemplární zobrazení různých typů charakteru.
Kanadský výzkumný tým se naopak podrobně zabýval potravinami rozloženými na dlouhém stole.
Domnívají se, že obsahují poselství, která by mohla naznačovat da Vinciho pojetí náboženství.
Zaměřili se mimo jiné na převrženou slánku.
Ta může být interpretována jako symbol neštěstí.
Též v astrologii se spekuluje o poselství slavné nástěnné malby.
"Poslední večeře" je zde chápána jako zobrazení sluneční soustavy a zvěrokruhu.
Každý apoštol má reprezentovat vlastnosti určitého znamení zvěrokruhu.
Například Tomáš by odpovídal znamení Panny, Petr Střelci a Jidáš Štíru.
Jako jedno z nejznámějších děl dějin umění se da Vinciho "Poslední večeře" stala velmi oblíbeným motivem pro kopie a citace všeho druhu.
Motiv byl často využíván i v reklamě.
Kromě toho se slavným milánským nástěnným obrazem inspirovalo mnoho umělců.
V roce 1987 adaptoval pop-artový superstar Andy Warhol tento motiv pro sérii svých legendárních sítotisků.
Také enfant terrible surrealismu Salvador Dalì zpracoval tuto scénu v roce 1955 v jednom ze svých obrazů.
V roce 2023 čínský umělec Ai Wei Wei ztvárnil Poslední večeři pomocí kostek Lego.
K utváření mýtů významně přispěla také kniha "Tajemství všech tajemství" od Dan Brown, která byla rovněž zfilmována pod názvem "Šifra mistra Leonarda" s Tom Hanks v hlavní roli.
Kostel Santa Maria delle Grazie s proslulým obrazem je na seznamu UNESCO? Zapsán byl roku 1980.
Věhlasný a opěvovaný obraz Poslední večeře od Leonarda da Vinci je k vidění v refektáři kostela Santa Maria delle Grazie v Miláně, kde ho mistr po dlouhém studiu zhotovil mezi lety 1494 a 1498.
Jeho inovativní přístup si vyžádal mnohonásobné restaurátorské zásahy.
Poslední byl proveden v roce 1999 a veledílu neskutečných rozměrů znovu vrátil ztracený lesk a původní barevnost.
Počítejte s tím, že vidět Leonardovu poslední večeři může jen omezený počet návštěvníků.
Mistr Leonardo da Vinci přišel do Milána z Florencie na pozvání svého patrona Ludovica Sforzy.
Právě pro něj a pro Beatrici d’Este vytvořil malbu o rozměrech 4,6 x 8,8 metrů na zdi refektáře dominikánského klášterního kostela Santa Maria delle Grazie.
Kostel byl v té době sotva dvacet let po dokončení, ale na jeho úpravách pracoval už Bramante.
To mistrovi umožnilo mimo jiné zaměřit se na vášně, které se projevují ve tvářích přítomných.
Ti diskutují, gestikulují, diví se.
Da Vinci si bravurně poradil se zobrazením perspektivy i se světelnými efekty.
Dilo začlenil do reálného prostoru refektáře tak, že světlo na obraze dopadá na apoštoly z té strany, na které jsou i v refektáři okna.
Leonardo da Vinci nezvolil inovativní přístup pouze v pojetí námětu, ale i v použité technice.
Ačkoliv v té době byly podobné malby vytvářeny na vlhké omítce, Leonardo maloval temperami s olejem na zaschlý sádrový štuk.
Experiment se ovšem příliš neosvědčil.
Již po 20 letech začaly barvy blednout a objevily se první praskliny a skvrny.
U více než 500 let starého uměleckého díla nepřekvapí, že čas zanechává své stopy.
"Poslední večeře" se však ukázala být obzvláště náchylná kvůli zvolené technice a okolním podmínkám.
Největším problémem byla vlhkost v cihlové zdi kostela.
Budova se nachází v blízkosti potoka a voda do ní pravděpodobně často pronikala.
První poškození fresky měla být patrná již v polovině 16. století.
Následoval restaurátorský maraton trvající po mnoho staletí.
První vážný pokus o obnovu měl proběhnout v roce 1726, druhý asi o 40 let později.
Současně však byla nástěnná malba znovu a znovu poškozována.
Údajně vojáci házeli kameny na obraz a v roce 1821 selhal pokus o odstranění celé nástěnné malby, což mělo pro dílo velmi negativní důsledky.
Restaurátorské zásahy navíc nebyly vždy ku prospěchu kvality díla.
Poslední velký projekt čištění a restaurování začal v roce 1978 a měl trvat 21 let.
Pod vedením Pinin Brambilla Barcilon byly v rámci tohoto dosud největšího projektu odstraněny všechny přemalby.
Zároveň byla zavedena opatření na ochranu nástěnné malby.
Aby se omezily negativní vlivy dechových plynů nebo potu, je dnes přístup do prostoru přísně regulován.
Jako u mnoha známých uměleckých děl nabízí i toto dílo velký prostor pro interpretace.
Podle rozšířeného názoru chtěl da Vinci dosáhnout mnohem více než jen vizualizovat biblický text.
Jedním z jeho hlavních záměrů mělo být zobrazení různých reakcí učedníků na Ježíšovo oznámení, že ho jeden z nich zradí.
V gestech a mimice apoštolů se má odrážet, jak zprávu přijali.
Podobným směrem směřuje i interpretace, která v apoštolech vidí exemplární zobrazení různých typů charakteru.
Kanadský výzkumný tým se naopak podrobně zabýval potravinami rozloženými na dlouhém stole.
Domnívají se, že obsahují poselství, která by mohla naznačovat da Vinciho pojetí náboženství.
Zaměřili se mimo jiné na převrženou slánku.
Ta může být interpretována jako symbol neštěstí.
Též v astrologii se spekuluje o poselství slavné nástěnné malby.
"Poslední večeře" je zde chápána jako zobrazení sluneční soustavy a zvěrokruhu.
Každý apoštol má reprezentovat vlastnosti určitého znamení zvěrokruhu.
Například Tomáš by odpovídal znamení Panny, Petr Střelci a Jidáš Štíru.
Jako jedno z nejznámějších děl dějin umění se da Vinciho "Poslední večeře" stala velmi oblíbeným motivem pro kopie a citace všeho druhu.
Motiv byl často využíván i v reklamě.
Kromě toho se slavným milánským nástěnným obrazem inspirovalo mnoho umělců.
V roce 1987 adaptoval pop-artový superstar Andy Warhol tento motiv pro sérii svých legendárních sítotisků.
Také enfant terrible surrealismu Salvador Dalì zpracoval tuto scénu v roce 1955 v jednom ze svých obrazů.
V roce 2023 čínský umělec Ai Wei Wei ztvárnil Poslední večeři pomocí kostek Lego.
K utváření mýtů významně přispěla také kniha "Tajemství všech tajemství" od Dan Brown, která byla rovněž zfilmována pod názvem "Šifra mistra Leonarda" s Tom Hanks v hlavní roli.
Kostel Santa Maria delle Grazie s proslulým obrazem je na seznamu UNESCO? Zapsán byl roku 1980.
Věhlasný a opěvovaný obraz Poslední večeře od Leonarda da Vinci je k vidění v refektáři kostela Santa Maria delle Grazie v Miláně, kde ho mistr po dlouhém studiu zhotovil mezi lety 1494 a 1498.
Jeho inovativní přístup si vyžádal mnohonásobné restaurátorské zásahy.
Poslední byl proveden v roce 1999 a veledílu neskutečných rozměrů znovu vrátil ztracený lesk a původní barevnost.
Počítejte s tím, že vidět Leonardovu poslední večeři může jen omezený počet návštěvníků.
Právě pro něj a pro Beatrici d’Este vytvořil malbu o rozměrech 4,6 x 8,8 metrů na zdi refektáře dominikánského klášterního kostela Santa Maria delle Grazie.
Kostel byl v té době sotva dvacet let po dokončení, ale na jeho úpravách pracoval už Bramante.
To mistrovi umožnilo mimo jiné zaměřit se na vášně, které se projevují ve tvářích přítomných.
Ti diskutují, gestikulují, diví se.
Da Vinci si bravurně poradil se zobrazením perspektivy i se světelnými efekty.
Da Vinci začlenil do reálného prostoru refektáře tak, že světlo na obraze dopadá na apoštoly z té strany, na které jsou i v refektáři okna.
Leonardo da Vinci nezvolil inovativní přístup pouze v pojetí námětu, ale i v použité technice.
Ačkoliv v té době byly podobné malby vytvářeny na vlhké omítce, Leonardo maloval temperami s olejem na zaschlý sádrový štuk.
Experiment se ovšem příliš neosvědčil.
Již po 20 letech začaly barvy blednout a objevily se první praskliny a skvrny.
U více než 500 let starého uměleckého díla nepřekvapí, že čas zanechává své stopy.
"Poslední večeře" se však ukázala být obzvláště náchylná kvůli zvolené technice a okolním podmínkám.
Největším problémem byla vlhkost v cihlové zdi kostela.
Budova se nachází v blízkosti potoka a voda do ní pravděpodobně často pronikala.
První poškození fresky měla být patrná již v polovině 16. století.
Následoval restaurátorský maraton trvající po mnoho staletí.
První vážný pokus o obnovu měl proběhnout v roce 1726, druhý asi o 40 let později.
Současně však byla nástěnná malba znovu a znovu poškozována.
Údajně vojáci házeli kameny na obraz a v roce 1821 selhal pokus o odstranění celé nástěnné malby, což mělo pro dílo velmi negativní důsledky.
Restaurátorské zásahy navíc nebyly vždy ku prospěchu kvality díla.
Poslední velký projekt čištění a restaurování začal v roce 1978 a měl trvat 21 let.
Pod vedením Pinin Brambilla Barcilon byly v rámci tohoto dosud největšího projektu odstraněny všechny přemalby.
Zároveň byla zavedena opatření na ochranu nástěnné malby.
Aby se omezily negativní vlivy dechových plynů nebo potu, je dnes přístup do prostoru přísně regulován.
Jako u mnoha známých uměleckých děl nabízí i toto dílo velký prostor pro interpretace.
Podle rozšířeného názoru chtěl da Vinci dosáhnout mnohem více než jen vizualizovat biblický text.
Jedním z jeho hlavních záměrů mělo být zobrazení různých reakcí učedníků na Ježíšovo oznámení, že ho jeden z nich zradí.
V gestech a mimice apoštolů se má odrážet, jak zprávu přijali.
Podobným směrem směřuje i interpretace, která v apoštolech vidí exemplární zobrazení různých typů charakteru.
Souvislosti mezi Vetřelcem a uměleckým tématem Poslední večeře
Kanadský výzkumný tým se naopak podrobně zabýval potravinami rozloženými na dlouhém stole.
Domnívají se, že obsahují poselství, která by mohla naznačovat da Vinciho pojetí náboženství.
Zaměřili se mimo jiné na převrženou slánku.
Ta může být interpretována jako symbol neštěstí.
Též v astrologii se spekuluje o poselství slavné nástěnné malby.
Vetřelec: Covenant | Prolog: Poslední večeře | 20th Century FOX
Klíčové body a doplňující souvislosti
Alien: Covenant je druhou kapitolou v prequelové trilogii k Vetřelci, která začala v Prometheovi a pojí se přímo na Scottovo klíčové dílo žánru sci-fi z roku 1979.
Na cestě ke vzdálené planetě na konci galaxie objeví posádka kolonizační lodi Covenant něco, o čem si myslí, že je nezmapovaný ráj.
Ve skutečnosti jde však o temný, nebezpečný svět, jehož jediným obyvatelem je syntetický David (Michael Fassbender), přeživší zatracené expedice Prometheus.
V hlavní roli Katherine Waterston, dále hrají Danny McBride, Demián Bichir, Jussie Smollett, Amy Seimetz, Camern Ejogo, Callie Hernandez, Billy Crudup a Alexander England.
Režíruje Ridley Scott, na scénáři se podíleli Michael Green, Jack Paglen a John Logan.