Klanění tří králů: Procházkovo vyzrálé období, klasicistní síla a renesanční odkaz

Půvabný, dynamickým gestem zachycený výjev znamenitě reprezentuje Procházkovo vyzrálé tvůrčí období, v němž válkou zkoušený umělec cítil potřebu reagovat na sílící negativní projevy tehdejších ideologií a pokoušel se zachytit svůj vlastní harmonický svět. Těžištěm pro něj byl příklon ke klasickým vzorům, zejména mytologickým a biblickým alegoriím, a umění u něj získalo, jak sám doslova napsal, „nábožensko-sociální“ smysl. Snažil se tak obrátit lidskou pozornost i sám sebe zpět k řádu, rovnováze, pozitivním vlastnostem a hodnotám. Radostí a velkou něhou prostoupená předložená scéna pak zachycuje působivou interpretaci oblíbeného křesťanského námětu Klanění tří králů.

Forma a styl: vliv italské renesance a Procházkovo moderní realismu

V obraze, který k divákovi promlouvá Procházkovým osobitým pojetím moderního realismu, zcela zřetelně cítíme přímé ovlivnění klasickou italskou malbou, například Tintorettem, což připomene dynamický expresivní rukopis a bohatá, intenzivní barevnost v okrovém a červeném tónu, který doslova rozpohyboval celou kompozici. V centru výjevu pak vidíme sedící Pannu Marii, oděnou v červených šatech, s malým Ježíškem. Před nimi klečí tři králové přinášející dary. Jeden z králů, muž tmavé pleti s výrazným turbanem, odkazuje na exotický původ mudrců z Východu.

Živý pohyb figur, jejich barokní, až rokoková tvarovost dokládají Procházkovo zaujetí ideálními motivy, jež vyústilo v poslední etapě jeho tvorby v úsilí najít bezpečný ráj, v němž je místo pouze pro velký ideál krásy. Dílo bylo dosud v rodině majitele, který jej získal přímo od autora. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. V. Bartošem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] ‚Klanění tří králů‘ Antonína Procházky je dílem, v němž plně a skvostně přichází ke slovu ústřední myšlenka autorovy klasicistní fáze, idea vroucí lidskosti a naděje v dobro světa.“

Restaurování a technika: odhalování italské techniky a sfumato

Florencie - Nedokončené dílo Klanění tří králů z dílny Leonarda da Vinciho opět spatřilo světlo světa. Italští restaurátoři totiž po dvou letech představili výsledky svojí práce. Jejich pečlivá práce odhalila nejen mistrovu techniku, ale patrně i výjevy, které veřejnosti nikdy nechtěl ukázat. Do Galerie Uffizi by se obraz měl vrátit příští rok. Půl tisíciletí staré mistrovy tahy štětcem ukrývaly nánosy špíny. A ačkoliv restaurátorské práce ještě nejsou zcela hotové, už nyní dílo odkrylo nevídané detaily Da Vinciho techniky, jeho posedlost dokonalostí i to, že svoji vlastní práci sám zpochybňoval. Návštěvníci florentské galerie Uffizi tak uvidí i to, co mělo podle mistra Leonarda zůstat očím navždy skryto.

Restaurování je vedené podrobněji: „Proces čistění už je v plném proudu. Postupně odstraňujeme vrstvy, které za ty roky udělaly z mnoha detailů naprosto nečitelné věci.“ Kromě toho se uvádí, že klíčový je i lehký pohyb ruky a technika reflektografie pro odhalení detailů. A v Da Vinciho podání jsou v obličejích postav viditelné překvapení, vymodelované detaily a složité vrstvy, které odhalují jeho techniky.

Historie a kontext Vyšebrodského cyklu

Vyšebrodský cyklus byl devět deskových maleb neznámého autora, zachycujících radostné scény ze života Krista, včetně Zvěstování, Narození, Klanění tří králů, pašijových výjevů a scén mystických. Historické pozadí cyklu a jeho ztráta během 2. světové války: cyklus byl v roce 1938 zajištěn pro převoz do Prahy v rámci ochrany před nacistickou ekspropriací a byl následně zřejmě zapsán do sbírek NG v Praze. Po válce byl cyklus vrácen do péče NG a do Vyššího Brodu nebyl reálně navrácen; zůstal v péči NG i po roce 1948. Restituční proces ukazuje, že movité věci, které funkčně souvisejí s nemovitostmi, mohou být vydány, pokud existuje funkční souvislost a identifikace v rozhodném období.

Podle zákona o církevních restitucích bylo možné navrátit movité věci, pokud funkční souvislost s nemovitostmi existuje. NG posuzuje, zda cyklus tvořil funkční celek s konkrétními prostorami NG a zda existuje dostatečné pořizovací a historické propojení. Hlavní otázky kolem vlastnictví zahrnují posouzení počátku rozhodného období a zda cyklus byl užíván či vlastněn opatstvím. Opatství vyjádřilo naději na pozitivní výsledek a vyplývá, že proces bude vyžadovat pečlivé dokazování a vyhodnocení všech skutečností.

Očekávaný vývoj zahrnuje doplnění důkazů o tom, že cyklus tvořil klíčovou a stálou součást obrazárny a byl s ní bezprostře propojen. Kromě toho mohou nastat otázky ohledně výměn movitého majetku, restituce a vyřešení majetkoprávních otázek mezi NG a Vyšebrodským klášterem. Věřitelní právní experti zdůrazňují, že soulad s Dekretem a zákony o církevních restitucích je klíčový pro definici vlastnictví a způsobu vydání cyklu.

Leonardo da Vinci a Klanění tří králů: kontext a kompozice

Leonardo da Vinci je popisován jako renesanční mistr, který zkoumal anatomii, světlo a perspektivu. V našem textu se uvádí, že Klanění tří králů zobrazuje pyramidovou kompozici, která vyjadřuje stabilitu a rovnováhu, s centrální Marií a Ježíškem, kolem nichž vykreslené postavy a gesta tvoří dynamický výjev. Sfumatová technika, tj. „kouřová“ mlha, sjednocuje postavy a dodává obrázku jednotnou atmosféru. Aj, že i jindy bývá podobný jemný šerosvit připomínající mistrovu genialitu.

V závěrečné reflexi autora textu se zaměřuje na otázku dokončení malby a na to, jak by mohla vypadat, kdyby byla dokončena. Zároveň se zmiňuje o významu pyramidové kompozice i o tom, že detailní pohled na postavy a jejich výrazy, gesty a prostředí připomíná vrcholnou renesanci a její hledání harmonie.

Leonardo da Vinci je uveden jako renesanční mistr, který mimo malbu zkoumal i vědu, inženýrství a anatomii. V textu je také vyzdviženo, že jeho postup práce zahrnuje nejprve kostru a poté oblečení a barvy, a že pyramidová kompozice spolu s detailem a perspektivou vytváří pocit stability a rovnováhy.

tags: #klaneni #tri #kralu