Muѵeum připomíná internaci a život sester v Bílé Vodě u Javorníka. Obec na hranici s Polskem se od 50. let minulého století stala shromaždištěm stovek řeholních sester různých řádů a kongregací. Muzeum v klášteře piaristů se zabývá historií Bílé Vody od nejstaršího osídlení po 90. léta a internací řádových sester. Součástí muzea budou výpovědi samotných řádových sester, které jsou k dispozici v audiovizuální podobě. Návštěvníci muzea uvidí například také výplatní listiny ruských zajatců včetně jejich vlastnoručního podpisu v azbuce.
Jedním z hlavních bodů muzea bude internace řádových sester, které byly do tohoto koutu na Jesenicku poprvé přemístěny na konci 19. století, kdy se v Prusku rušily některé mateřince. Sestry řehlonice byly tehdejším státem považovány za ty, které rozvrací republiku, proto bylo proti nim podniknuto patřičné opatření - sestry byly umístěny do tzv. soustřeďovacích klášterů, kde jim přidělili těžkou manuální práci. Řádové sestry žily v Bílé Vodě pod přísným dozorem, každý jejich pohyb mimo obec nebo návštěvu kontroloval správce.
Expozice je v domě, kde dříve sídlila lékárna. Výstavba kláštera probíhala v letech 1724-33 v sousedství stávajícího poutního kostela Zvěstování Panny Marie. Cílem vzniku piaristické koleje bylo jednak zintenzivnění rekatolizace této oblasti, ale především zřízení škol. Kromě triviální školy a gymnázia vznikl i např. hudební seminář. Počátkem 19. století došlo ke změně situace v klášteře po roce 1950, kdy byly do Bílé Vody násilně přemístěny řeholnice ze zrušených konventů z celého Česka. Po roce 1989 se část přeživších sester vrátila do svých původních klášterů.
První přemístění řádových sester do Bílé Vody proběhlo na konci 19. století. Cestujte vlakem, autobusem i MHD. Na věži jsou hrany zdobeny pilastry s profilovanou hlavicí a římsou; západní křídlo je devítiosé, severní čtrnáctiosé a východní křídlo čtrnáctiosé. Budova je podsklepená v jižní části západního křídla a pod středním spojovacím křídlem, kde jsou valené klenby s výsečemi. Prostory přízemí jsou zaklenuté valenými či křížovými klenbami. Ambit východní části má arkádu na pilířích, dnes zazděna; ambīt v západní části má arkádu po třech stranách. Rajská zahrada u bývalé školní části je větší než u bývalé koleje.
Stavba kláštera a okolí jsou popsány v historických popisech a architektonických studiích. Kostel je jednolodní barokní stavbou se západní čtyřpatrovou věží; hlavní oltář zdobí milostná soška Panny Marie a obrazy od Ignáce Raaba, Jan František Klein, František Bartsch a Felix Ivo Leicher. Celý areál tvoří střed kláštera s pohřebištěm sv. Anny a tři jednopatrová křídla piaristické koleje kolem vnitřního dvora s křížovou chodbou. Ke klášterním budovám patřily i reliéfy fasád, lisénové rámečky a římsy, stejně jako ritiny a štukové zrcadla na stropech.
V 18. století se k jáchymovskému poutnímu kostelu připojil konvent piaristů. V roce 1754 byl kostel s hostincem předán do péče kapucínům a v roce 1760 byla podepsána zakládací listina kláštera. Kapucíni vybudovali klášter a klášterní kostel; v téže době vznikla i obecná škola. Opravy věže a další úpravy probíhaly v 19. století; o poutě do Jáchymova se zde nadále pečovalo. Po 2. světové válce kapucíni odešli a klášter byl až do roku 1965 využíván různými režimovými složkami, včetně SNB a StB, a později sloužil jako skladiště a věznice.
V souvislosti s uranovým průmyslem a pokusem o potlačení národních a náboženských snah byla budova areálu Mariánské klášterní kapituly uzavřena a v 60. letech byl vyřazen z provozu a částečně zbourán. V roce 1965 byl zchátralý areál demolován a některé historické artefakty se podařilo zachránit, například milostná soška Panny Marie, která byla převezena do Nového Zvolání u Vejprt. Dnes je klášter památkou s bohatou historií, která zahrnuje nejen duchovní život sester, ale i období represí a represivního režimu, a připomíná složité vztahy církve, státu a šlechtických panství v regionu.
Součástí muzejního vyprávění jsou i výpovědi a dokumenty o internaci a o tom, jak klášter sloužil vojenským a represivním úřadům v období vybudování a provozu tábora Mariánská. V rámci expozic se probírají i osudy vězňů, výslechů a komplexní role kláštera v tehdejší společnosti. Tyto kapitoly historie jsou spojeny s popisem architektury a funkcí jednotlivých dílů budovy, včetně kapucínských sálů, řádových kiosků a cel, které sloužily k omezení svobody pohybu a vyřizování různých činností.
Historické detaily a architektura kláštera
Hrany věže zdobí pilastry s profilovanou hlavicí a římsou. Na věži jsou dvě půlkruhově zaklenutá okénka. Fasády budovy jsou členěny pilastrami, které probíhají ve vysokém řádu od přízemí až po korunní římsu. Římsové hlavice pilastrů nesou dórské kladí, nad kterým se nachází jednoduchý profil římsy. Pětiosé spojovací křídlo s kostelem má ve středu vstupní portál. Západní křídlo je devítiosé, severní čtrnáctiosé a východní křídlo, na které je napojené spojovací křídlo, má rovněž čtrnáctiosé členění. Budova je podsklepená v jižní části západního křídla a pod středním spojovacím křídlem, kde jsou valené klenby s výsečemi.
Prostory přízemí jsou zaklenuté valenými klenbami s výsečemi a křížovými klenbami. Ambit východní části má po obvodu arkádu na pilířích, jež je dnes zazděna. Ambit západní části má arkádu po třech stranách. Rajská zahrada u bývalé školní části je větší než u bývalé koleje. V kostele Zvěstování Panny Marie je hlavní loď s rozměry 17 x 9 metrů a zaklenuta valenou klenbou o třech polích. Hlavní oltář nese milostnou sošku Panny Marie a výzdobu doplňují obrazy a sochy svatých.
Stavba kláštera zahrnuje i klášterní kostel sv. Jednoduchá, k jihu orientovaná budova s kostelem řádovým a s kapitoulou. Severní průčelí bývalo oproti poutnímu kostelu vysunuté o několik metrů; prosazuje se zde související vestavba konventu. Na střeše se nachází šestiboký sanktusník, uvnitř je patrná logika uspořádání - kostel, sakristie, depozitář se schodištěm a prostory pro poutníky a kapucíny.
Po uzavření kláštera bylo jeho zařízení předáno SNB a později StB; uvnitř klášterních prostor byly vybudovány cely pro vězně, výslechy a účely bezpečnostních složek. V lodi řádového kostela byla zřízena střelnice a poutní kostel byl změněn na garáže a prostory pro vnitřní strážMinisterstva vnitra. Centrální psinec pro 300 psů a další záchranné a represivní prvky doplnily tehdejší používání areálu.
Historie od 19. století po současnost
Klášter vznikl za účelem rekatolizace a vzdělávatelství, ale během 19. století prošel různými nástupnictvími a změnami. V závěru 19. století do Bílé Vody přišly sestry z různých řádů, a to v rámci reakce na změny v Prusku a v důsledku politických opatření. Po 2. světové válce došlo k přemísení a odchodu řeholníků; klášter byl od roku 1949 až do roku 1965 pod vlivem státních bezpečnostních složek a následně sloužil jako skladiště a zařízení vojenského a průmyslového charakteru. Demolice části areálu proběhla v roce 1965, přičemž některé historické artefakty se podařilo zachránit.
Současnost kláštera připomíná roli místa v místní a regionální historii a vzpomíná na těžké kapitoly života sester i obyvatel regionu během nacistické okupace, komunistického režimu a průmyslového využití kraje. Expozice a audiovizuální výstupy zprostředkovávají návštěvníkům autentické svědectví sester i svědectví o internaci a represích, které se v regionu odehrávaly. Muzeum v Bílé Vodě tímto způsobem propojuje duchovní dědictví s historickým kontextem okupace, rezistence a odolnosti obyvatel Jesenicka a okolí.