Na malém kopci na ploše 4 600 m² vyrostla nepřehlédnutelná směsice křížů. Mají různou velikost, vyrobeny jsou ze dřeva, kovu, ale i z umělé hmoty, některé jsou bohatě zdobeny, jiné zas naopak velmi jednoduché. Marně byste tu hledali nějaký systém a jakýkoli pokus o jejich sečtení je zbytečný. V letech 1991 až 1993 tu proběhl rozsáhlý archeologický výzkum, během nějž byly objeveny zbytky hradu ze 14. století, který je zmiňovaný v kronikách livonských rytířů. Ovšem ani vykopávky neobjasnily původ těchto křížů. Některé zdroje uvádí, že se tu první z nich objevily v první polovině 19. století po povstání proti Rusům roku 1831, jiní vidí původ této tradice už ve 14. století. Známá je i pověst o otci, který nahoře vztyčil první kříž, aby pomohl své nemocné dceři. Když se dívka opravdu uzdravila, příběh se rychle roznesl po okolí a lidé zblízka i zdaleka začali kvůli splnění svých přání přidávat své kříže. Zatímco na počátku 20. století na kopci stála asi stovka křížů, roku 1990 jich bylo více než 40 000 a dnešní počet je jen těžko odhadnutelný. A to i přes fakt, že se Rusové během 20. století několikrát snažili tuto „litevskou Mekku“ zničit. Kříže tu vždy vyrostly znovu a dle jmen na nich se lze snadno přesvědčit, že je sem přináší poutníci z celého světa. K nejvýznamnějším patří návštěva papeže Jana Pavla II., která proběhla 7. září 1993. Svatý otec hoře věnoval sochu Krista, která stojí na předním místě.
Součástí poutě a turistického ráje je i okolní město Joniškis, kde se nachází řada kulturních a historických objektů. Na náměstí je turistický rozcestník, který mě posílá k synagogám. Nechce se mi věřit, že by v okresním městě bylo více než jedna synagoga. Ale je tomu tak. Kousek od náměstí se nachází Bílá i Červená synagoga, které patří ke komplexu sakrální židovské architektury. Židovská komunita byla v Joniškisu početná, proto si mohla dovolit postavit téměř vedle sebe dvě synagogy. Bílá synagoga byla určená pro letní část roku a Červená pro zimu. Obě synagogy v současnosti slouží kulturním účelům. Jsou v nich výstavy, příležitostné koncerty a výstavní expozice zaměřující se na židy v Joniškisu i na hrůzy holokaustu, které zdejší komunitu vyhladily.
Ve chvíli, kdy se poutník vydá na cestu, je možné navštívit i jiná místa. Pošta v Joniškisu má otevřeno jen v určitých dnech, což bývá drobná překážka pro cestovatele. Když se vydejeme dále, do Litvy, setkáváme se s různorodou náboženskou a kulturní krajinou. Silnice a cestování mezi Lotyšskem a Litvou připomínají, že Pobaltí je regionem s bohatou historií i současnou dynamikou.
Hora křížů jako místo paměti a odporu
Hora křížů je uměle vytvořený pahorek, na kterém stojí tisíce křížů různých materiálů a velikostí. První kříže byly vztyčeny v první polovině 19. století obětem polského listopadového povstání z roku 1831. K pohřbeným obětem se přidaly další ostatky, tentokrát z roku 1863 a opět z polského povstání. Ale největší popularitu zažilo místo v době sovětské okupace v letech 1940 - 1990. Sovětští komunisté nesli s nelibostí, že se na tomto místě připomíná odpor Litevců a propaguje se náboženství. Mnohokrát za půl století najeli na vrch buldozery, které pietní pohřebiště i s kříži srovnali se zemí. Poprvé se tak stalo v roce 1961. Jenže jako zázrakem se Hora křížů obnovila. Koncem osmdesátých let 20. století však docházel sovětským komunistům dech a poutní místo opět Litevce povzbuzovalo k odporu, který vyústil v krvavou lázeň roku 1990. Jelikož Litva byla první republikou SSSR, která obnovila svou suverenitu, měla tudíž svou cestu k samostatnosti nejtěžší. Plného uznání samostatné Litvě se dostalo až v roce 1991. Po návštěvě papeže Jana Pavla II. se síly odporu ještě více upevnily a Hora křížů získala mezinárodní význam jako symbol svobody a víry.
Návštěva Hory křížů bývá často spojena s klášterem Řádu menších bratří u Hory křížů, který byl postaven a vysvěcen v roce 2000. Zklamaně nasedám do auta a zajedu do nedalekého města Šiauliai. Jedná se o čtvrté největší město Litvy, jehož hlavní ulice se kvůli rekonstrukcím jeví nevábně. Mám opět problém najít poštu a po obědě v jedné restauraci pokračuji v plánované procházce městem. Na nebi však pravidelně krouží vojenské stíhačky, které zavazují k rychlému přesunu zpět k Hoře křížů. Po návratu do Joniškisu už jen hledám nové pohlednice a nechávám se unášet atmosférou poutního místa a jeho okolí.
Geografie, historie a jazyk
Litva je jedním ze tří pobaltských států. Oficiálním jazykem je litevština, přestože zde můžeme narazit ještě na žemaištinu. V Litvě se mluví různými jazyky díky historickým proměnám a národnostním menšinám, které zde žijí. Hlavní město Litvy je Vilnius, historické centrum je zapsáno na seznam UNESCO. Litva se rozkládá na ploše cca 65 tisíc kilometrů čtverečních a patří k nejstarším i nejmladším evropským státům v jednom. Po první světové válce došlo k osamostatnění, avšak země musela nadále bojovat o své osudy a identitu, která se postupně upevňovala až do obnovy nezávislosti v roce 1991.
Historické a kulturní panorama Litvy
Návštěva Vilniusu je téměř nevyhnutelná; Staré město zabírá plochu zhruba 3,5 kilometru čtverečních a zahrnuje historické budovy i klíčové univerzitní komplexy. V blízkém okolí se nachází i vodní hrad, který pochází ze čtrnáctého století a vznikl díky dobývání místních bažin. Gediminas si zde nechal postavit hrad, který inspiroval vznik samotného Vilniusu; Trakai přežil dodnes a je svědkem bohaté historie regionu. Kernavé, dřívější hlavní město Litvy před Trakai, bylo vypáleno roku 1390 a později splynulo s okolní krajinou. V Kernavém lze nalézt stopové znaky osídlení již v devátém tisíciletí před naším letopočtem, což ukazuje dlouhou lidskou historii regionu.
Hora křížů tedy není jen souborem cestovatelských fotek, ale živým svědectvím o odolnosti lidí, jejich víry a vzpomínkách na národní i náboženské uklonění. Hned na začátku dvacátého století vznikly první masivní křížové sbírky jako symbol utrpení a naděje Litevců; po sovětské nadvládě se pohled na toto místo změnil, ale síla místa zůstala. Ať už pocházíte z jakéhokoli místa, Hora křížů si nadále drží pozici poutního i turistického místa, které láká návštěvníky z celého světa.
