Václav Klaus ( narozený 19. června 1941 v Praze) je český ekonom a politik, který působil jako premiér (1993-1997) a prezident (2003-2013) České republiky. Klaus absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze v roce 1963 a následně pracoval jako výzkumník na Ústavu ekonomie Akademie věd České republiky, kde dokončil v 60. letech své Ph.D. v ekonomii. Po několika letech ve Státní bance československé se stal členem Forecasting Institute Akademie věd a na počátku roku 1989 vstoupil do politiky během Sametové revoluce.
V období transformace vedl Klaus ekonomický vývoj vlády: působil jako ministr financí (1989-1992) a byl významným představitelem Civil Forum Movement, které později vedl. S rozpadem Československa v roce 1992 (po Velkém rozvodu) se stal premiérem České republiky a vedl její ekonomickou transformaci k volnému trhu, která zaznamenala významný růst, srovnatelný s nejrychleji rostoucími postkomunistickými zeměmi regionu. Nicméně finanční skandály v jeho straně vedly k rezignaci v roce 1997. Následně pokračoval v politice a stal se druhým prezidentem České republiky v roce 2003, funkci vykonával do roku 2013.
V zahraničí Klaus vyvolává rozruch svými názory na integraci EU a klimatickou politiku. Ve své řeči na mezinárodní úrovni klade důraz na suverenitu národních států a varuje před unifikací a posílením nadnárodních struktur; považuje eurozónu i hlubší evropskou integraci za „tragické omyly“, které omezují ekonomickou autonomii států. Po vstupu České republiky do EU v roce 2004 Klaus varoval, že země ztrácí suverenitu a několikrát odmítal plně podpořit Lisbon Treaty, přesto byl nakonec konfrontován tlakem veřejnosti i politických aktérů a konstatoval, že „Czech Republic will cease to be a sovereign country“.
Jeho postoj k globalizaci a mezinárodní politice zahrnuje kritiku tzv. „global governance“ a preferenci národní autonomie, což se odráží i v jeho názorech na ekonomickou politiku a veřejný dluh. Klaus se často odvolává na liberální tradice a na díla Misesa, Hayeka a Friedmana, zdůrazňuje potřebu návratu k volnému trhu a volnému obchodu namísto nadměrného centralismu a byrokracie. V kontextu evropské diskuse o „nových formách integrace“ vystupuje proti širšímu centralizování EU a zdůrazňuje význam subsidiarity a různorodosti Evropanů.
V rámci české politické scény bývá Klaus zmiňován pro své konzervativní a nacionalistické skloně, zvláště v otázkách identity, kultury a hodnot, a pro konflikty s prvním československým prezidentem Václavem Havlem. Jeho politická kariéra je tedy spojena s bojem o roli národního státu jako nositele demokracie a ekonomické reformy v postkomunistickém období, stejně jako s debatami o tom, zda Evropská unie může a má být skutečnou politickou komunitou na úrovni Evropy.
Klíčové momenty kariéry
- 1963: ukončení studia na Vysoké škole ekonomické v Praze; práce výzkumníka na Ústavu ekonomie AV ČR
- 1989-1992: ministr financí; zapojení do Civil Forum Movement
- 1990: spoluzaložení a vedení Civic Democratic Party (ODS); rozpad Czechoslovakia a nástup transformace
- 1992-1997: premiér České republiky; ekonomická transformace na tržní systém; vysoký ekonomický růst v počátcích 90. let
- 2003-2013: prezident České republiky; zaměření na evropskou integraci, globalizaci a klimatickou politiku; konsekvence sporu kolem Lisabonské smlouvy
- 2009 a dále: veřejný odpor a kritika evropských institucí; kritika eurozóny a centralizace EU
Věnoval se i vědecké a akademické činnosti; v roce 2013 se stal distinguished fellow v Cato Institute, což vyvolalo mezinárodní diskusi o jeho postojích k demokracii, svobodnému trhu a geopolitice. Jeho projev ve Platném Luganu a další veřejné projevy často reflektují jeho přesvědčení, že národnost a suverenita zůstávají klíčovými prvky demokracie a politické stability.
Vztah k osobnostem české historie, zejména k Václavu Havlovi, zůstává v jeho projevech konečný a kontrastní. Klaus se rovněž zabývá historickými a filosofickými tématy, včetně vývoje evropy, liberalismu a role národa v 21. století, a to v kontextu globalizace, technického pokroku a environmentálních otázek. Kromě toho se věnuje analýze ekonomických politik, měnové stability a transformace; jeho texty a projevy často zkoumají vzájemný vztah ekonomických teorií a politických institucí.
