Výstava Kladivo a kovadlina s podtitulem Cesta katolické církve Protektorátem Čechy a Morava se věnuje situaci katolické církve v českých zemích za nacistické okupace, zaměřuje se ale nejen na rezistenci a odboj, ale také zachycuje perzekuci a činnost nacistického bezpečnostního aparátu, protektorátní každodennost, propagandu apod.
Výstava vznikla jako součást projektu některé z expozic a byla připravena historiky ÚSTR a Památníku Terezín. Návštěvníci prostřednictvím fotografií nahlédnou do míst, kde byli řeholní bratři a sestry internováni. Jednotlivé panely přibližují charakteristické události řeholního života v 50. letech a související politické tlaky.
Veřejnost se seznámí s dalšími výstavami; například Velehrad vás volá mapuje události, které pouti předcházely, a výstava Cesta je volná! přibližuje vztah komunistického Československa a NDR. Důraz klade na to, jak se režimy stavěly k otázkám náboženské svobody a veřejného prostoru.
Josef kardinál Beran se stal symbolem odporu domácí katolické církve proti úsilí komunistů pošlapat náboženskou svobodu. Arcibiskup pražský a primas český Josef kardinál Beran se stal symbolem odporu domácí církve proti úsilí komunistů pošlapat náboženskou svobodu, vytlačit duchovní a věřící z veřejného prostoru a uzavřít je za zdmi kostelů. Arcibiskup však za pevnost svých postojů zaplatil mnohaletou internací. Svět o něm znovu uslyšel až po jeho uvolnění z internace, kdy mu bylo povoleno odletět bez návratu do Říma na II. vatikánský koncil.
V rámci konference bude zhodnocen význam vystoupení Josefa Berana na koncilu. Zároveň se přítomní seznámí s pohledem domácích i zahraničních historiků na koncil, na jeho důsledky a dobu pokoncilní až do 80. let.
Historické kontexty a paralely s obdobím totalitních režimů
„Komunismus byl jediné hnutí moderních dějin, které zabilo více svých vůdců, funkcionářů a přívrženců než jeho nepřátelé“, čteme na výstavě Komunismus a jeho epocha. Téma připomíná dlouhý příběh komunismu od sovětských počátků až po současné inkarnace.
Po nacistické okupaci zbytku Československa v březnu 1939 uprchly na sovětské území tisíce československých Židů. Židé v gulagu a další expozice mapují osudy uprchlíků, kteří hledali útočiště v různých státech světa a setkávali se s různou mírou podpory. V Sovětském svazu na ně čekaly specifické výzvy a rizika represivního režimu.
Rozkulačeno! Výstavou Rozkulačeno! Půlstoletí perzekuce selského stavu se sleduje změny postavení sedláků a vývoj soukromého hospodářství, s důrazem na cílenou likvidaci sedláků zejména v 50. letech. Případové studie ukazují násilnou kolektivizaci a následné hospodářství.
Nemohli jsme mlčet! Charta 77 představovala občanskou iniciativu kritizující komunistický režim za nedodržování lidských a občanských práv. Text Charty vznikl v prosinci 1976 a publikován byl v lednu 1977; k veřejnému ohlasu přispěla řada iniciativ a vznik Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS).
Výstava Nemohli jsme mlčet! se věnuje otázkám postavení malého národa a úvahám o demokracii, která byla pro mnohé inspirací v totalitních časech. Vzpomíná i osudy Masarykových pomníků, jejich odstraňování či znovuodhalování při změnách režimu.
Velehrad a kontext veřejné manifestace
Kolikrát během necelého jednoho století bylo vypískání komunistických funkcionářů tématem, a v roce 1985 došlo k významnému momentu ve Velehradu, kde poutní slavnost byla proměněna v mírovou manifestaci. Komunistický režim nepovolil přímý vstup papeže Jana Pavla II. do země, ale čelní představitelé církve i veřejnost reagovali iniciativou a voláním po náboženské svobodě.
Osobnosti ve skryté církvi mobilizovaly čtvrt milionu mladých lidí, kteří pod výzvou papeže „Nebojte se!“ vypískali komunistické funkcionáře a položili režimu účet za desetiletí náboženského útlaku. Tato kapitola ukazuje, jak veřejné akce a katolická identita formovaly postoj společnosti v době těžkého tlaku režimu.
Metody výstavy a zpřístupnění interpretace
Jednotlivé panely a fotografická dokumentace umožňují návštěvníkům nahlédnout do každodenní reality církevního života pod okupací a následnou perzekucí. Výstavy často propojují historické události s konkrétními osobními osudy a motivují k zamyšlení nad demokracií, lidskými právy a náboženskou svobodou.
Konference a doprovodné akce doplňují samotnou výstavu a nabízejí širší pohled na roli Josefa Berana a na koncilní dění, které mělo zásadní vliv na vnímání církevní autority v období pokoncilního vývoje Československa a Evropy.
