Hrochův Týnec leží nedaleko Chrudimi, na vyvýšeném návrší u řeky Novohrádky, a svou urbanistickou dominantu tvoří zámek s rozsáhlým parkem a přilehlými sakrálními stavbami. Opevněný areál zámku s parkem byl po staletí oddělen vysokou zdí od okolí a měl klíčový význam pro správu panství i duchovní život v regionu.
Historie a původ zámku
Na místě původní tvrze, kterou zničili Švédové, byl postaven barokní lovecký zámek. Celý areál zámku s rozsáhlým parkem byl od počátku od okolí oddělen vysokou zdí. Od roku 1705 až do roku 1784 vlastnil sídlo premonstrátský klášter z Hradiska u Olomouce. Z této doby se zachovala spodní barokní brána při vjezdu do areálu. Roku 1824 koupil v dražbě panství šlechtic Jiří Prokop z Liliewaldu, po něm v polovině 19. století Petr Karel Šlechta. Po roce 1945 budova přešla do vlastnictví státu a od roku 1949 jsou zde dětská zařízení. V roce 2010 zámek získala do majetku obec Hrochův Týnec; od té doby zámek čeká na další využití a prodej zůstává neúspěšný.
Architektura zámku a jeho proměny
Současná budova vznikla jako letohrádek premonstrátů z Hradiska u Olomouce; v 19. století byla zámku doplněna o další prvky. Před zámkem zůstala původní barokní brána z roku 1717 a dispozice přízemí s valenými a klášterními klenbami byla částečně zachována. V roce 1924-1925 došlo k zásadní přestavbě, kterou realizovali Otakar a Melánie Tůmovi; následně proběhly další úpravy v letech 1878-1879 za Josefa Krause a historizující úpravy při východním průčelí. Hlavním architektonickým prvkem zůstává pilastrový řád s ionickými hlavicemi a důraz na proporce fasád s atikami a bohatými balkony.
Stavba je jednolodní sálovou architekturou z doby kolem r. 1723-1725, která do současnosti zachovává původní dispozici a interiérové artefakty. Vnitřní výzdoba zahrnuje freskovou malbu z roku 1731 od J. Jr. Hladkého, významného olomouckého barokního malíře. Tato malba spolu s architekturou přispívá k nadregionálnímu významu stavby a k identitě regionu.
Součástí areálu: kaple a další objekty
V komplexu je také pohledná poutní kaple Matky Boží na Kopečku z 18. století, která byla původně součástí ambitu. Kaple byla založena roku 1718 opatem Robertem Sanciem a k ní se váže půdorys půlkruhu ambity; posléze byla kaple zrušena a přestavěna na školu. Cenné sochařské dílo: Sloup se sousoším sv. Jana Nepomuckého z roku 1716, obnovené v roce 1883, stojí nedaleko kostela a představuje typ barokního veřejného svědectví zbožnosti; andílci původně po stranách pilířů dnes chybí. Restaurátorské zásahy a odcizení sošek bylo zaznamenáno v roce 6/2005.
V bezprostředním sousedství kostela Sv. Martina stojí památná lípa a pomníky: pomník padlých z 1. a 2. světové války a pomník RAF. Tyto prvky dotvářejí historicko-kulturní krajinu obce a její slavné období. Dům čp. 56 je zděný přízemní dům s empírovými prvky na východním průčelí; jeho bohaté štukové římsy a atiky zdůrazňují význam obytné architektury v regionu.
Rodinné a místopisné souvislosti
Jméno obce Hrochův Týnec pochází od týnce, osady obehnané ploty; po husitských válkách vládl na Týnci Jan Hroch z Mezilesic, a městečko získalo jméno po jeho rodě. Rod Zellerů z Rosenthalu získal panství po roce 1623; později zámek a panství přešly do rukou šlechtického rodu. Před zámkem stojí barokní brána z 18. století a v parku roste několik vzácných stromů, které dodnes poskytují útočiště pro ptáky a lesní drobnou zvěř.
Interiéry zámku prošly po druhé světové válce rekonstrukcí a adaptací pro dětská zařízení, např. Dětský domov se školou a Středisko výchovné péče. V roce 1996 proběhla další adaptace druhého patra, která vytvořila soukromí pro chlapce a umožnila rozdělení prostor na více pokojů pro děti. Dům čp. 143 je rodiště Friedricha Simonyho, významného alpského badatele; jeho životopis a dílo jsou často zmiňovány v regionálních kronikách a encyklopediích.
Současný stav a výhledy
V současnosti zámek zůstává v majetku obce a je vázán na finanční možnosti rekonstrukce. Opravy a projekty na záchranu památky se potýkají s nedostatkem prostředků; zámek je proto často popsán jako kulturní památka v potřeby konzervace a možného budoucího využití. Památkáři i místní obyvatelé usilují o zachování historického dědictví a o vytvoření udržitelného plánu pro budoucí využití areálu bez nekontrolované komercializace.
barokní Čechy – země oltářů, ticha a strachu
Podstatou kulturního dědictví je kombinace barokní architektury, urbanistické dominanty obce, historických kaplí a sochařského díla, které spolu vytvářejí obraz proměnlivé historie Týnce. Celé území představuje unikátní soubor staveb a sochařských děl z období baroka, jejichž hodnota překračuje regionální rámec.