Cesty k hlubšímu porozumění svaté knihy Bible vedou k poznání, že i když se v ní stále mluví o Bohu, děje se tak vždy v rozhovoru s člověkem. Ať tuto knihu otevřeme kdekoli, ocitáme se ve společnosti ubohých lidských tvorů i významných osobností; Bible je plná hřešících světců i svatých hříšníků. Mluví se v ní o ženách, které zachránily vyvolený národ před záhubou, a čteme, jak Jób stavěl proti osudu i svému Bohu. Kromě hrstky znalců Písma je tu dav lidí tichých a chudých v duchu a nekonečný zástup vdov a sirotků. Vysvětlovat toto vše je úkolem vykladačů Písma, a ti při tom používají nejrozmanitější metody.
William Faulkner popsal Bibli jako „knihu lidského rodu“, čímž vystihl hluboký význam slovesného odkazu, který po tisíciletí promlouvá k lidem na celém světě. Přestože se v ní mluví o Bohu, mluví se tak stále v rozhovoru s člověkem. O Bibli se opakuje, že ať ji otevřeme kdekoli, nacházíme v ní odraz lidských osudů a nadějí.
Radost jako fundament biblického vyprávění
Radost bývá v Bibli prezentována jako přirozený stav života, který je možné nacházet i navzdory obtížím. „Radujte se vždy v Pánu, opakuji, radujte se… Pán je blízko“ (Bible, Flp 4,4-6). Radost není jen krátkodobá nálada, ale hluboký duchovní postoj, který vychází z důvěry v Boží pokoj a plán.
Ve Starém zákoně nacházíme spontánní radostný výkřik a oslavy, které se staly součástí dějin vyvoleného národa. Příběh Izraele je opředen oslavami po slavnostech a při oslavách Božího díla, jako jsou vyzdvižení z Egypta, sláva chval a díkůvzdání a radost z Božího díla. Žalmy vyprávějí o radosti ze stvoření, z Božího dokončeného díla a z Boží přítomnosti ve středu života věřících.
V knize Přísloví a v dalších moudrých spisech nacházíme radu, že dobrá slova a mírná radost posilují srdce, zatímco obavy a napětí ho tíží. Přísloví připomíná: „Obavy lidské srdce tíží, ale dobré slovo vrací radost“ (Př 12,25). Sirachovcova moudrost varuje před nadměrnou konzumací vína, která by mohla ubírat radost a vést k rozbrojům, a zároveň ukazuje, že víno je určeno k radosti lidem, když se pije střídmě.
Radost v manželství a rodině
V moudrosti starověku nacházíme i radost v manželství. „Buď požehnán zdroj, raduj se z ženy svého mládí“ (Př 5,18). Žena je vnímána jako zdroj radosti a pramen života; podobně jako pramen vody v poušti je i partnerský vztah zdrojem radosti. Když se díváme na příběhy Melodie a rodiny jako celku, vidíme, že radost vyplývá z milovaného člověka a ze vzájemného podpírání. Sirachovcovi texty podtrhují radost z plodnosti a z poslušnosti dítěte: „Statečná žena působí svému muži radost, naplní jeho léta pokojem“ (Sir 26,2.13) a „Syn moudrý dělá radost otci, kdežto syn hloupý působí žal matce“ (Př 10,1).
Evangelium jako radostná zvěst
Již od začátku novozákonního vyprávění vidíme, že evangelium znamená radostnou zvěst. Příchod Ježíše Krista vyvolává radost v nebi i na zemi: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu - věřte radostné zvěsti!“ (Mk 1,15). Učedníci jsou posíláni hlásat radostnou zvěst o Božím království, a jejich misijní služba se stává projevem radosti, kterou Bůh vyvolal v lidském srdci.
Ježíšova smrt a vzkříšení získávají svou plnou radost až v okamžiku, kdy učedníci pochopí, jak se v Písmech naplnila Boží sláva. Příchod Ducha svatého je činí schopnými hlásat evangelium a radovat se i tváří v tvář pronásledování. „Odcházeli z velerady s radostnou myslí, že se jim dostalo té cti, aby nesli potupu pro jeho jméno“ (Sk 5,41).
Apoštolská radost v Pavlových listech
Radost je v listech apoštola Pavla popsána třemi způsoby: jako dar Ducha (Gal 5,22), jako výsledek milosti a jistoty v Bohu (Řím 5,2), a jako očekávání plného uspokojení v Božím království (Zjevení 19,7). Adventní období vnímal Pavel jako čas radosti v Pánu; slova „Radujte se v Pánu vždycky“ z Filipanům 4,4 odrážejí hlubokou existenci radosti nezávislou na vnějších okolnostech.
Radost se pojí s vzájemným vyznáním víry a společenstvím s Kristem. Pavlova představa radosti zahrnuje i ochotu chlubit se Boží milostí a radovat se z Božího díla, které se projevuje v každodenním životě a ve společenství věřících.
Radost v biblické liturgii a veřejném životě
Nebeská sláva a lidská radost se propojují ve veřejné hudbě, modlitbě a chvalách, které vyjadřují vděčnost Bohu. Žalmy často vyvolávají radost z Božího díla a z Božího působení ve světě. Izraelité slavili svátky a svátosti s velkou radostí po mnoho dní, a to se zapisovalo do dějin národa. Například po přechodu Rudým mořem zpíval Mojžíš radostnou píseň, a Miriam tančila u bubínku (Ex 15,21). Velikonoční oslavy za krále Chizkijáše a další slavnosti dalšího období potvrzují, že radost je součástí lidského života i Božího lidu.
V Písmu nacházíme vyprávění o tom, že radost má být součástí každodenního života: „Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou!“ (Neh 8,10). Vzpomínky na radost Božího díla a na radost nad Boží milostí vedenou dějinami jsou pro věřící cestou k duchovní stabilitě.
- Radost jako odpověď na Boží záchranu v dějinách lidstva, která se projevuje ve starozákonních i novozákonních textech.
- Radost vyvěrající z víry v Boží projevování skrze Ježíše Krista a Ducha svatého.
- Radost, která spojuje jednotlivce v církevním společenství a v mezilidských vztazích, zejména v manželství a rodině.
V závěru lze říci, že Bible zobrazuje radost jako dynamickou sílu, která překonává utrpení, podporuje víru a vyzývá k odpovědnosti vůči Bohu i lidem. V historické i teologické perspektivě se radost objevuje jako vrozená vlastnost Božího světa a jako esenciální součást lidské odpovědi na Boží lásku.
Farebný přehled: významná místa radosti v Písmu a základní biblické kapitoly, které uvádějí radost jako součást Božího plánu pro svět.