Cisterciácký klášter Vyšší Brod byl založen roku 1259 Vokem z Rožmberka jako rodový klášter a nekropole rodu; koncem 13. století zde byli pohřbeni i páni z Krumlova a Záviš z Falkenštejna. Do Vyššího Brodu přišli mniši z hornorakouského Wilheringu a s mateřským klášterem patří Vyšší Brod do větve cisterciáků, která má svůj původ ve východofrancouzském Morimondu.
Mezi druhou polovinou 13. století a třetí čtvrtinou 14. století byl ve Vyšším Brodě vybudován konvent s klášterním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Velkým příznivcem kláštera byl Petr I. z Rožmberka († 1347), který mj. inicioval slavný cyklus devíti deskových obrazů o životě Kristově, jejichž autorem je tzv. Mistr vyšebrodský. Konvent byl zprvu pouze německý, až od konce 14. století se zde objevují i Češi.
Ve středověku dosáhl klášter největšího hospodářského a kulturního rozkvětu na přelomu 14. a 15. století za vlády opata Oty IV. z Vyhnanic (1387-1415). Klášter vlastnil dvě městečka (Vyšší Brod, Hořice na Šumavě) a přes 70 vsí. V roce 1422 byl sice dobyt husity, ale zřejmě nebyl příliš poškozen. Patronátní právo nad klášterem měli po Rožmbercích Eggenberkové a Schwarzenberkové. Zvláště v 17. a 18. století docházelo k četným sporům mezi klášterem a patronátní vrchností.
Od 18. století do první poloviny 20. století měl klášter 60-70 členů, převážně německých. Významnou osobností byl opat Leopold Wackarž/Vackář (1810-1901, ve funkci od 1857), který kultivoval duchovní život konventu a dal provést rozsáhlé stavební úpravy kláštera. V letech 1891-1900 byl generálním opatem cisterciáckého řádu; v červnu 1897 se ve Vyšším Brodě konala generální kapitula řádu. Opat Tecelin Jaksch (1885-1954, opatem od 1925) byl loajální k Československé republice, před záborem pohraničí dal odvézt do Prahy obrazy Mistra vyšebrodského.
V listopadu 1938 byl nacisty zatčen a vězněn, pak internován do Předklášteří u Tišnova. V dubnu 1941 byl vyšebrodský klášter obsazen gestapem, zrušen a později sloužil jako sklad uměleckých předmětů pro plánované Vůdcovo muzeum v Linci. V roce 1945 se značná část konventu vrátila, ale již v letech 1945-1946 byla většina německých mnichů vyhnána do Rakouska. Opat Jaksch odešel v červenci 1946 ilegálně do Rakouska a ustavil roku 1959 exilovou komunitu Rein u Štýrského Hradce, která fungovala až do roku 1991 (klášter Rein-Hohenfurt).
V dubnu 1950 byl klášter komunistickou bezpečností přepaden a řeholníci odvlečeni do pracovního tábora. Po zabrání kláštera byly některé umělecké památky odvezeny, klášterní archiv do Státního oblastního archivu v Třeboni. Knihovna byla ponechána v historických sálech kláštera a spravována Státní vědeckou knihovnou v Českých Budějovicích. V roce 1990 byl klášter obnoven a v druhém desetiletí 21. století Vyšebrodská knihovna je po Strahovu a Teplé třetí největší klášterní knihovnou v Čechách. Historický knižní fond se odhaduje na 70 tisíc svazků; obsahuje okolo 1840 rukopisů a asi 360 prvotisků.
Fond se dochoval se víceméně neporušený, začátkem 20. století však klášter prodal některé rukopisy a některé prvotisky byly odcizeny zřejmě v období 2. světové války. Obsahové zhodnocení středověké vyšebrodské knihovny je limitováno absencí moderního popisu jednotlivých rukopisů. Existující katalog z roku 1891 obsahuje 204 pergamenových rukopisů (mezi nimiž ale přibližně pětinu tvoří listiny, zlomky a rukopisy novověké) a více než stovku středověkých papírových kodexů. Významnou část pergamenových rukopisů tvoří kodexy liturgické, dále bible a její výklady, kázání a literatura teologická, zastoupeno je rovněž církevní právo, hagiografie, historiografie a další obory.
U papírových rukopisů je tematický záběr ještě širší, dochovány jsou mj. texty gramatické a rétorické včetně formulářových sbírek, texty antické a humanistické, soubor dokumentů pocházejících z kostnického koncilu, lékařské recepty a další. Naprostá většina středověkých kodexů je latinských; v rukopisech od konce 14. století. Z počátku 14. století pochází pětisvazková bohatě iluminovaná latinská bible (kod. CLV-CLIX), vytvořili ji zřejmě příslušníci dílny hornorakouského kláštera Sankt Florian ve Vyšším Brodě. Bohatě iluminovaný právní rukopis Decretum Gratiani (kod. CXXXVII) pochází z Bologně z první poloviny 14. století.
V průběhu 14. a 15. století klášter získal resp. dal opisat řadu rukopisů, např. misály pro své venkovské fary, ale i soudobou teologickou literaturu a historickou literaturu, mj. základní spisy Petra Lombarda, Petra Comestora, některá díla Mikuláše z Lyry, Jeana Gersona a dalších. Je zde také nejstarší dochovaný rukopis Života sv. Jeronýma v německém překladu Jana ze Středy (kod. 81) a unikátně dochované a dosud neprozkoumané Ordo in die Commemorationis omnium fidelium defunctorum téhož autora (kod. VIII); najdeme zde i Petrarkovo dílo De vita solitaria (v kod. CXLVI).
Velké zásluhy o literární rozkvět kláštera měl opat Ota IV., který je v několika rukopisech jmenován jako jejich vlastník nebo iniciátor. Od jeho doby je doložena klášterní škola a skriptorium. Podle erbu byl mj. objednavatelem misálu KNM, XVIII B 35. Významným písařem Otovy doby byl mnich Přibík, který napsal při nejmenším čtyři kodexy. Vynikající literární památkou je obsáhlý rukopis 42. - obsahuje latinská čtení k svátkům církevního roku a několik desítek antifon a duchovních písní, včetně českých písní.
V 15. a na počátku 16. století se o rozvoj knihovny zasloužili opati Tomáš II. Hohenfurter z Welsu a Kryštof Knoll, kteří dali opisovat rukopisy a získávali pro klášter první tištěné knihy. Z poloviny 15. století pochází německý písňový sborník (kod. 8b). U některých kodexů vyšebrodské knihovny nemůžeme vždy jednoznačně doložit, kdy se jednotlivé svazky staly její součástí; u některých jsou dochovány vlastnické záznamy klášterů v Tennenbachu či Reichenbachu. Období 17. století a první poloviny 18. století bylo dobou hospodářské a kulturní stagnace kláštera, ale následně přišel rozkvět díky opatům jako Quirin Mickl (1747-1767), jenž založil archiv, obrazovou galerii, sály klášerní knihovny a uspořádal fondy.
Na přelomu 18. a 19. století vzniklo několik dílčích katalogů, abecední katalog celého fondu sepsal roku 1866 Benedikt Holzbauer v šesti svazcích; katalog byl doplňován až do roku 1937. Signatura bývala dříve 1 VB pro rukopisy a 2 VB pro inkunábule; po obnovení kláštera však tyto úpravy přestaly platit. Raphael Pavel vydal v roce 1891 soupis rukopisů; dodatky a opravy k Pavlovu katalogu vytvořil Bohumil Ryba v roce 1980. Vyšebrodské inkunábule zachycuje Riedlův katalog prvotisků z roku 1974. V souvislosti s obdobím správy Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích byla signaturám rukopisů předřazena 1 VB a inkunábulím 2 VB.
V roce 1990 byl klášter znovu obnoven a v druhé dekádě 21. století se stal Vyšebrodský klášter jedním z nejautentičtějších a nejzachovalejších památek svého druhu v Čechách. Proslavila ho především jeho nádherná knihovna, která dnes obsahuje sedmdesát tisíc svazků, z toho 205 rukopisů na pergamenu, 1006 rukopisů na papíře a 400 svazků prvotisků do roku 1500. Sály knihovny jsou vyzdobeny nástropními malbami a sbírkou barokních obrazů. Zvláštní důraz stojí na to, že existují i legatusy, edice a rukopisy spojené s významnými českými i zahraničními zdroji.
V současnosti jsou prohlídky kláštera v mimo sezónu možné na základě domluvy a rezervace. V zimním období (od 1. 10. do 30. 4.) je podmínkou minimální účast osmi osob, rezervace probíhá telefonicky a přes webový formulář. Kromě samotného kláštera se návštěvníci mohou vydat k vodopádům sv. Wolfganga na Menší Vltavici nedaleko Vyššího Brodu, které jsou skutečně vysoké a přístupné jen některými rameni. Vyšebrodský klášter je jedním z nejvýznamnějších míst pro poznání historie a kultury jižních Čech a jeho knihovna představuje klíčový prvek historického dědictví regionu.
Ke kapli sv. Rodiny byla provedena anketa o patronské postavě pro boční oltáře; zvoleni byli Bl. Dominik Zavřel a sv. Zdislava. V rámci kulturního kalendáře byl v květnu a červnu 2026 pořádán program spojený s vizitací a novými expozicemi; v červnu 2026 proběhla slavnostní otevření nové poutní trasy, která propojuje historii, víru a krajinu od Vltavy až k Dunaji. Zároveň byla 22. května 2026 obnovena Národní spolek přátel vyšebrodského kláštera, jehož činnost byla dříve v minulosti omezena a nyní znovu ožívá.
Ke klášterní bibliografii patří i soupisy a katalogy, které umožňují orientaci v cenných rukopisech a starých tiscích; mezi nejvýznamnější patří signatury z let 1753-1755, které určily vzhled reprezentačních sálů a které dal vybudovat opat Quirin Mickl. Kromě toho vznikla i rozsáhlá obrazová galerie a byla vybudována chodba propojující sály s depozitářem, který sloužil i jako trezor pro uložení prvotisků. Z uložených tisků pochází většina z 19. století a většina z nich je odborná literatura; vyhledávání a katalogizace zůstává důležitou součástí správy fondů kláštera.
tags: #klaster #vyssi #brod #bibliotheka