Paliativní péče v České republice prochází transformací s cílem zajistit kvalifikovanou a koordinovanou podporu dospělých i dětí se závažným život limitujícím nebo ohrožujícím onemocněním. Strategie rozvoje paliativní péče do roku 2035 vytváří dlouhodobý rámec pro rozvoj služeb, jejich lepší koordinaci a podporu pacientů a jejich rodin. Analýzy ÚZIS ČR potvrzují, že potřeba paliativní i dlouhodobé zdravotní a sociální péče poroste v souvislosti s demografickým vývojem a stárnutím populace.
Definice a rámec paliativní péče
Paliativní péče je chápána jako zajištění systematické podpory pacienta a jeho rodiny s cílem zlepšit kvalitu života a zvládat obtíže v jakékoli fázi onemocnění. Hlavním cílem je dosáhnout co nejvyšší možné úrovně zdraví obyvatelstva uvedením teoretických poznatků do praxe, a to prostřednictvím koordinované péče, která zahrnuje ošetřovatelskou, psychologickou a sociální podporu. Významnou součástí strategie je také rozvoj dětské a perinatální paliativní péče.
Do praxe se promítá multidisciplinární konziliární tým propojující psychiatrii, paliativní medicínu, psychologii, ošetřovatelství a sociální práci. Tým poskytuje intervenci pacientům se závažným psychiatrickým i somatickým onemocněním a pomáhá při zvládání obtíží, stanovování cílů léčby a plánování další péče.
Současný stav v sítích zdravotní péče
Česká republika eviduje každoročně kolem 110 tisíc úmrtí, přičemž dle analýz 65 tisíc by mohlo profitovat ze specializované paliativní péče. Tři čtvrtiny pacientů s očekávatelným úmrtím jsou v posledních třech měsících života alespoň jednou hospitalizovány a 62 % lidí umírá na lůžkách akutní nebo následné péče. Vícero dětí - kolem 13 tisíc - žije se závažnými život limitujícími nebo ohrožujícími onemocněními.
Strategie do roku 2035 klade důraz na lepší koordinaci zdravotních a sociálních služeb, podporu domácí a komunitní péče a rozvoj profesionálních kompetencí zdravotnického personálu. Do praxe vstupuje pilotní program zaměřený na praktické lékaře s cílem ověřit doporučené postupy pro poskytování paliativní péče v primární péči a posílit včasné rozpoznání potřeb pacientů.
Role primární péče a domácí péče
Primární péče představuje základní zdravotnické služby poskytované na ambulantní úrovni praktickými lékaři či specialisty. Domácí péče je dobrovolná zdravotní péče o pacienty v domácím prostředí, kterou zajišťují střední zdravotničtí pracovníci a která je indikovaná lékařem. Lépe organizovaná domácí péče umožňuje zkrátit pobyt na lůžkách a zlepšit psychickou pohodu pacienta, což má pozitivní vliv na léčebné výsledky.
Prognóza a prognostické predikce u některých onemocnění bývají obtížné, což klade důraz na komunikaci o cílech péče a na respektování přání pacientů. Nedostatečné zapojení pacientů a rodin do rozhodování bývá často překážkou kvalitní paliativní péče v nemocnicích i v komunitě.
Statistiky a trendy v zařízeních
Podle údajů z veřejných databází veřejné správy, počet vybraných ambulantních zařízení a lůžek v ČR se v posledních letech mění: roste počet praktikujících lékařů v různých oborech a rozšiřují se instituční i komunitní formy péče. V roce 2024 existovalo 25 267 samostatných ordinací lékařů, z toho 5 378 ordinací praktických lékařů pro dospělé a 2 027 pro děti a dorost; 5 593 ordinací praktických zubních lékařů a 10 630 ordinací odborných lékařů specialistů. Počty hospitalizací v akutních nemocnicích a kapacity lůžek se průběžně sledují a vyjadřují regionálně i celorepublikově.
ODDICUS ukazuje, že v posledních deseti letech se kvalita paliativní péče na akutních lůžkách liší a je vzácná, často bez systematických dat o tom, zda pacienti dostávají péči dle jejich přání. Obrat nastává díky zvýšené pozornosti k plánování péče, zapojení rodin a jasnému komunikování cílů léčby. Většina úmrtí na půdě nemocnice bývá očekávatelná, ale míra zapojení pacienta do rozhodování je nedostatečná, což se snaží změnit standardy a pilotní programy na propojení nemocniční a komunitní paliativní péče.
Strategie a implementace
Strategie rozvoje paliativní péče do roku 2035 je postavena na třech pilířích: 1) rozvoj specializované i obecné paliativní péče; 2) lepší koordinace služeb, včetně domácí a komunitní péče; 3) vzdělávání zdravotnických pracovníků a systematická podpora rodin. Dětská a perinatální paliativní péče je řešena prostřednictvím samostatného implementačního plánu a multidisciplinárního konziliárního týmu vzniklého z psychiatrie, paliativní medicíny, psychologie, ošetřovatelství a sociální práce.
Pilotní program pro praktické lékaře má za cíl ověřit doporučené postupy, podpořit vzdělávání a posílit včasné rozpoznání potřeb pacientů. Tým konziliárních intervencí poskytuje měsíčně zhruba 50 až 60 intervencí a spolupracuje s domácími i lůžkovými hospici a dalšími službami. V některých nemocnicích se rozvíjí i ambulantní paliativní péče - například nová ambulance v příbramské nemocnici s plánem 20 paliativních lůžek.
Dalším směrem je integrace komunitní paliativní péče a mobilní paliativní péče určené pacientům, kteří by jinak zemřeli v nemocnicích. Chybějící, nerovnoměrně dostupná komunitní péče je výzvou pro propojení nemocniční a domácí péče a pro širší zapojení praktických lékařů a homecare.
Role institucí a financování
Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s odbornými společnostmi, zdravotními pojišťovnami a poskytovateli služeb postupně naplňuje jednotlivá opatření strategie. Evropské fondy a nástroje pro granty se ukazují jako další rámec pro rozvoj paliativní péče a pro podporu inovativních modelů péče včetně dětské paliativní péče a perinatální péče.
Rostoucí poptávka po paliativní péči a demografické změny vyžadují systematický rozvoj: 85+ populace se má do roku 2040 zdvojnásobit a do roku 2050 překročit půl milionu lidí. Strategie klade důraz na dostupnost kvalitní paliativní péče včas pro dospělé i děti a na podporu rodin a neformálních pečujících.
Kvalita péče a etické aspekty
Rozhodování o léčbě a cílech péče by mělo zahrnovat dřívější a širší zapojení pacienta i rodiny, aby byly respektovány jejich preference. Příkladem je snaha o vyvarování zbytečných výkonů a citlivé vedení rozhovorů o prognóze a cílech léčby. Zprávy a studie ukazují, že kvalitní paliativní péče zahrnuje nejen zmírnění symptomů, ale i otevřenou komunikaci a důvěru mezi pacientem a lékařem.
V praxi se projevuje rozdíl mezi kvalitou a dostupností služeb mezi různými typy zařízení - hospici, LDN, ambulantní paliativní péče a nemocniční oddělení. Postupné zlepšování vyžaduje koordinaci mezi primární péčí, specialisty a komunitními službami, aby pacienti mohli trávit závěr života tam, kde si přejí, nejčastěji doma, s podporou týmu zdravotních a sociálních služeb.
