Historie každodenního života je databáze sloužící vědcům, studentům a všem zájemcům o historii našich předků. Obsahuje několik stovek tříděných a systematizovaných zdrojů osobní povahy. Databáze je vyhledatelná a obsahuje řadu registrů. Zdroje jsou k dispozici online nebo v budově Ústavu dějin české akademie věd.
Historie každodenního života je výsledkem mezinárodního výzkumného projektu, který zahrnuje Institut für Wirtschafts- u. Sozialgeschichte der Universität Wien a Ústav historický Akademie věd ČR. Cílem projektu je vytvořit dokumentační sbírku starých vzpomínek, rodových kronik, deníků a dalších biografických vzpomínek. Základem sbírky jsou uložené staré rodové vzpomínky a archivní materiály, ale také mnohé příspěvky psané jejich autory v nedávné době. Popisy života v rodině a širším okolí, popis předmětů, činů, zvyků a všeho, o čem si myslíme, že by nemělo být zapomenuto - to vše může být zdrojem poznání, zdrojem neobjeveného poznání, kamínkem v mozaice „každodenní“ historie. Narativy se mohou stát vzácnou vzpomínkou, poutavým čtením nejen pro rodinné příslušníky, ale i pro další neznámé čtenáře.
V katedrále sv. Štěpána jsou na opěrných sloupech hlavní lodi umístěny pamětní desky významných litoměřických biskupů. Deska z černého mramoru s latinským nápisem připomínající 17. litoměřického biskupa Štěpána Trochtu byla instalována nedlouho po jeho úmrtí v roce 1974. Je zdobena osobním biskupským znakem a heslem: Actio-oběť-láska. Návrh desky vzešel od biskupových nejbližších spolupracovníků P. Jaromíra Korejse, salesiána P. Josefa Pekárka a tehdejšího biskupského sekretáře P. Josefa Helikara, autora latinského nápisu.
Štěpán Trochta (1905-1974) se narodil ve Francově Lhotě, okres Vsetín. Vystudoval a vysvěcen na kněze byl v Itálii. Po návratu do Československa řídil stavby salesiánských řádových domů a kostelů. Za války byl vězněn v Terezíně, Mauthausenu a Dachau. V roce 1947 byl Trochta jmenován litoměřickým biskupem, o rok později se stal mluvčím českých biskupů ve vyjednávání s představiteli komunistické státní moci. Od léta 1950 byl internován ve svém litoměřickém sídle. V lednu 1953 zatčen a v červenci 1954 odsouzen k 25 letům odnětí svobody. Vězněn byl v Praze-Ruzyni, Litoměřicích, Praze-Pankráci, Valdicích, Leopoldově. Po propuštění na amnestii v květnu 1960 pracoval jako stavební dělník a instalatér. Od listopadu 1962 po předčasném penzionování ze zdravotních důvodů žil až do léta 1968 v charitních domovech v Táboře a poté v Radvanově.
V červenci 1968 byl soudně rehabilitován a ujal se opět biskupského úřadu v Litoměřicích. Roku 1969 jej papež Pavel VI. jmenoval kardinálem in pectore (k zveřejnění došlo až roku 1973). Zemřel 6. dubna 1974, pohřbu na litoměřickém hřbitově se zúčastnil i krakovský arcibiskup kardinál Karol Wojtyła. Veškerá dokumentace a odkazy zahrnují titulární řetězce a označení, připomínající jeho služební cestu.
Adresa místa: Dómské náměstí, 412 01 Litoměřice. GPS 50°31'55.652"N, 14°7'41.147"E. Společně s literaturou a edicemi popisy zahrnují díla: KUČERA, Jiří (ed.): Vyznavač a mučedník Štěpán Trochta; PLACHÝ, Jiří: Biskup Trochta v hodině velké zkoušky; NOVOSAD, Jaroslav: Štěpán Trochta - Svědek „T“; REŘICHOVÁ, Barbora: Poslední cesta kardinála Trochty.
Místní dokumenty obsahují i citované zdroje a poznámky k procesu internace, rehabilitaci a jmenování kardinálem in pectore. Dále jsou k dispozici noviny a časopisy v elektronické podobě a nabídky služeb souvisejících s reklamou a cílením obsahu podle uživatelských preferencí. V této souvislosti se uvádí, že uživatelé mohou měnit nastavení a přistupovat k různým médiím.
Databáze a její význam pro studium každodenního života
Databáze nabízí bohatý soubor materiálů, které umožňují zkoumat každodenní život našich předků prostřednictvím osobních svědectví a biografických vzpomínek.
Historie a vzájemné propojení projektů
Projekt je významným příspěvkem k mezinárodní výzkumné spolupráci a slouží jako most mezi archivními zdroji a současnými interpretacemi každodenního života v historickém kontextu.
