Antický chrám ve Vicu (Quirinalu) je římská chrámová stavba s obdélnou cellou a vstupním sloupovým portikem na krátké východní straně. Korintské sloupy nesou trojúhelný tympanon. Do chrámu se vstupuje vysokým pravoúhlým portálem. Rozměry základny chrámu jsou 19 x 10 m. Cella má rozměry 12,10 x 10 m. Portikus je tedy široký necelých 7 m. Zdivo celly je stavěno ve stylu opus africanum. Vertikálně kladené kamenné kvádry vytvářejí pilíře uvnitř zdiva. Mezi dvěma vertikálními kvádry je vždy jeden horizontálně položený kvádr. Zbytek zdiva mezi těmito pilíři je vyzděn z menších kamenů.
Ve středověku sloužil interiér chrámu jako malý centrální dvůr čtyřkřídlého trojpodlažního paláce hrabat z Montcada. Obvodové zdi celly byly nádvorními zdmi paláce. V severní zdi chrámu jsou patrné dva zazděné středověké otvory paláce. Římské kvádry v základně mají značky jednotlivých kameníků. Pískovcové zdivo celly je z větší části také původní. Jižní a východní zdi ale prošly rekonstrukcí. Portikus byl obnoven v roce 1930, není tedy původní. Tvar sloupů a hlavic odpovídá nalezeným fragmentům. Každý z osmi sloupů nese jméno některé místní osobnosti, která se zasloužila o obnovu chrámu. Na severní a západní straně chrámu dosud stojí vnější obvodové zdi paláce hrabat z Montcada. Přízemí paláce mělo valené klenby. V prvním patře obou zdí jsou úzká románská okna. K západní zdi zámku paláce přiléhá východní boční zeď sousedního kostela Piety.
Kostel byl ve své dnešní podobě postaven v 17. století. V té době tedy přišel palác o svá západní okna a byl celkově na konci svého výsluní. Text se dále zaměřuje na jiný významný románský a gotický komplex v Římě, tedy baziliku Santa Maria sopra Minerva, která je nedaleko antického Pantheonu na náměstí Piazza della Minerva. Tato bazilika je považována za vůbec první gotický kostel ve Věčném městě a současně i za hlavní římský dominikánský chrám. Své jméno získala díky tomu, že je postavena přímo nad základy chrámu zasvěceného bohyni Minervě, a pocházejícímu - snad - z období kolem roku 50 př.n.l.
Stávající trojlodní bazilika Santa Maria sopra Minerva byla postavena v letech 1280 až 1370. Kostel prošel stavebními úpravami již v období přelomu 15. a 16. století. Skromné průčelí se třemi portály a třemi kruhovými okny však pochází až ze 17. století a rafinovaně skrývá interiér s obloukovou klenbou a modrým pozadím se zlacenými hvězdami, zdobenou zlatočervenými žebry. Průčelí kostela je barokní, avšak interiér chrámu byl v 19. století regotizován. Do základů chrámu byly pohřbeny těla Svaté Kateřiny ze Sieny (hlava světkyně byla ponechána v Sieně); její náhrobek se nachází před hlavním oltářem.
Chrám Santa Maria sopra Minerva je dnes také galerií, kde se nachází množství cenných uměleckých děl z 15. a 16. století. Mezi nimi vévodí socha vzkříšeného Krista s křížem a poutnickou holí z carrarského mramoru, kterou v letech 1519-1521 vytesal Michelangelo. Kristus je zde postavou příběhu Quo vadis a předpokládá se, že sochu zřejmě dokončil někdo z Michelangelových žáků. Bronzová bederní rouška byla později přidána kvůli obavám, že nahá postava by mohla narušit klášerní prostředí.
Dále se lze setkat s dalšími freskami a obrazy: Fra Angelico a jeho fresky (kaple sv. Dominika), oltář s obrazy Zvěstování a Nanebevzetí Panny Marie z rok 1485 (boční loď), nádherné fresky Fra Filippina Lippiho líčící „triumf“ sv. Tomáše Akvinského (1488-1492, kaple Caraffa), a cenná výzdoba kaple Aldobrandini spolu s náhrobky a památníky od Ligoria, Cosmy, da Fiesoleho či Berniniho. Zvláštní pozornost vzbuzuje mračící se pohřební socha papeže Pavla IV., významného inkvizitora římské protireformace.
Kapitolou jsou náhrobky papežů Lva X. a Klementa VII., vytesané do podoby triumfálních oblouků a stojící vedle hlavního oltáře; oltáře postavil Antonio da Sangallo ml. a sochařská výzdoba je dílem Baccia Bandinelliho. Sochy samotných papežů vytvořili di Montelupo a di Baccio Bigio. Kostel je součástí dominikánského kláštera ze 14. století, který byl v 16. století rozšířen a přestavěn. Gotický konvent z let 1280-1330 hostil slavné soudy, včetně těch s Galileem Galileim.
Z zvláštností chrámu Santa Maria sopra Minerva je - pro Řím zcela neobvyklé - provedení v gotickém slohu. Jediný gotický kostel v Římě ukazuje ogivální klenební oblouky a je plně propojen s bohatou renesanční a barokní výzdobou. Chrám tedy představuje syntézu gotického a ostatních stylů, což ho činí ojedinělým v italské metropoli.
V minulosti se k prozkoumání velkého komplexu soustředila řada historiků a archeologů. Římská topografie si dodnes klade otázku, kterému božstvu byl chrám zasvěcen. Identita této komplexy budovy byla předmětem sporu Rolfa Lancianiho a Christiana Hülsena; pozdější výzkum k nim přináší nové pohledy. Většina důkazů nakonec svědčí spíše pro Serápida či související kult; epigrafické nálezy a materiály z okolí ukazují na komplexní ikonografii a oporu ve starověkých textech.
Podrobný popis schodiště a původního schodištního systému byl popsán Andrea Palladio, který zaznamenal, že původní hlavní těleso chrámu bylo vyzdviženo a následně odstraněno kvůli stavbě vil Colonna. Palladio také uvádí rozmístění sloupů a jejich různé řády a ukazuje, že torzální zbytky byly využity pro jiné stavby v Římě, například pro Palazzo Farnese a další kaple a mauzolea. Dnes jsou zbytky velkého chrámu vidět jen částečně a jejich přesné zachování je ohroženo stavebními zásahy a urbanistickými plány.
- Různé teorie o identitě chrámu Serápida a jeho časovém horizontu s odkazem na díla Lancianiho, Hülsena a Valenzaniho.
- Specifika gotického architektonického řešení Santa Maria sopra Minerva a její unikátní postavení v Římě.
- Historie a rekonstrukce paláců kolem chrámů a přestavby goticko-barokní architekturou.
- Vliv archeologických výzkumů a městských plánů na poznání rozsahu a rozložení dávného komplexu.
